Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Můj koníček mi je i prací!

Přáli byste si něco podobného? Určitě ano. Je to asi snem každého z nás, aby se pro nás práce stala i koníčkem, či naopak. Někdo takové štěstí má. A s jedním takovým šťastlivcem si budeme povídat.


Můj koníček mi je i prací!
Panýrková Iveta 11.5.2019 847x TART

Být pejskařem je krásné, i když velmi náročné. Jaké je ale být služebním psovodem u Policie ČR, nebo co vlastně takový psí parťák pro policistu znamená? Nejen na to jsme se zeptali psovoda Lubomíra Ábela, oceněného v anketě „Statečné psí srdce“ letos v březnu.

Luboši, nedávno ses v našem kynologickém magazínu objevil ve spojitosti s udílením cen v anketě „Statečné psí srdce“. A jednu z nich jsi i získal. Připomeň našim čtenářům, za co to bylo?

Můj koníček mi je i prací!

V anketě „Statečné psí srdce“ jsem získal ocenění „cena Partnerů“ za nález staršího muže, který odešel do lesa krmit zvěř. Druhý den ráno jeho syn zjistil, že otec není doma a začali jej hledat společně s rodinou. Rodina našla auto a začala kolem něj pátrat. Po neúspěšném pokusu nakonec příbuzní zavolali policii a spolu s dobrovolnými a profesionálními hasiči a policisty s OOP Jemnice začali po seniorovi pátrat. Byli přivoláni i psovodi z krajského ředitelství Jihlava. Po delší době už byli psi samozřejmě vyčerpaní, neboť okolní teplota se pohybovala kolem 32°C. Jelikož náš kraj sousedí s krajem Vysočina, byl jsem přivolán i já na pomoc. Ten den jsem měl totiž službu. Po příjezdu na místo jsem se pustil do pátrání v opačném směru, než šla rojnice. Jednalo se o prostor, který již propátrán byl i vrtulníkem s termovizí a dobrovolnými hasiči. Po chvilce pátrání cca 200m od odstaveného vozidla můj pes Gauner označil štěkotem vysíleného seniora, který ležel za vyvráceným stromem. Rojnice, která šla okolo v cca desetimetrové vzdálenosti, si ho bohužel nevšimla (senior byl opravdu hodně dobře ukrytý). Pes je v tomto případě nepostradatelným pomocníkem.

Co pro tebe taková cena znamená?

Luboš Ábel má za dobu trvání své policejní praxe na svém kontě celkem třináct úspěšných zásahů. Bohužel dvanáct z nich bylo vždy nálezem mrtvé osoby. A tak pro něj číslo 13 bylo tím šťastným, protože prolomil ten dlouhý řetěz smutných událostí a zachránil se svým psem konečně život člověka.

Záchrana životů je prioritou a cílem nás psovodů. Na to naše psy cvičíme a neděláme to nikdo z důvodu udělení nějaké ceny. Lhal bych však, když bych tvrdil, že na tom nezáleží. Každé takové ocenění udělá radost. A když vám pak odejde váš nejvěrnější přítel, zbyde vzpomínka v podobě třeba takovéto ceny. Je to krásné pokaždé, když se na poličku s cenou podíváte. Rád bych ale především připomněl, že hlavní cenu této ankety získal můj kolega Pepa Kubička za záchranu postižené holčičky, která se také ztratila.

Když jsem viděla ono předávání cen, docela mi chvílemi tuhla krev v žilách. A to například v situaci, kdy si lidé na akci psa hladili, či si k němu sedali a strkali mu svou hlavu až před čenich. Já dobře znám tyto služební psy, a tak jsem se opravdu bála. Věřil jsi, že tvůj čtyřnohý kolega nikomu neublíží?

Věřil jsem Gaunerovi, že neublíží. Je to vyrovnaný pes spíše mírumilovné povahy. Samozřejmě na povel je pak schopný kdykoliv zasáhnout.

Když už jsi o Gaunerovi začal tak krásně mluvit, pověz nám o něm něco bližšího.

Můj koníček mi je i prací!

Gaunera jsem si přivezl z chovatelské stanice z Domažlic, když mu bylo cca půl roku. Odmala byl chtivý, pracovitý, žravý, měl super zákusy a zkrátka vše, co má mladý nadějný pes určený k výcviku mít. Velký dík za vybudované základy patří chovatelské stanici z Domažlic, především pak panu Ladislavu Košlerovi  (Mimochodem to byl můj bývalý vedoucí na skupině) a Milanovi Černému.

Trochu zvláštní jméno pro policejního psa, nemyslíš?

Můj koníček mi je i prací!

Toto jméno mu bylo vybráno už v chovatelské stanici. Na tento vrh padlo písmeno „G“. Jeho bratr se jmenuje Gut a na toho mého prostě vyšlo Gauner. Mám hodně psů s různými jmény – např. Kain, Gin, Šejn, Blade. Vždy to s něčím souvisí – film, povaha, různé jiné spojitosti (Kain a Ábel pozn. redakce).

Jsi psovodem u Policie ČR, tvůj koníček se ti tedy stal i prací. Jaké to je? A baví tě pejskařina ještě vůbec soukromě?

Můj koníček mi je i prací!

Přesně tak! Můj koníček se mi stal i prací. Jsem moc rád, že můžu tuto práci vykonávat. Samozřejmě toho mám občas plné zuby, ale i přesto ve svém téměř veškerém volném čase připravuji ještě své dva soukromé psy – Seana (kterého mi bohužel zamítli vzít do služby) a Blada.

Jak vypadá takový běžný pracovní den se služebním psem? Co je vlastně náplní práce psovoda Policie ČR?

Můj koníček mi je i prací!

Hodně záleží na typu služby, kterou zrovna mám (Jižní Čechy slouží ranní, odpolední + dosahy). Pokud nejsem zrovna někam vyslán, anebo nemusím psát úřední záznamy, tak mou náplní práce je cvičit a připravovat psy do reálných podmínek (stopa ve frekvenci, kousání v noci, kousání na manžety, ringo, střídání objektů, prostorů, vyhledávání). A samozřejmě i péče o psa, jako je venčení, krmení, česání, úklid kotce, udržování psa v kondici apod.

Zažil jsi někdy v práci se psem situaci, kdy šlo opravdu, jak se říká „o krk“? A máš o své psy v takových momentech také strach?

Ano, to bylo s bývalým služebním psem Ginem. Byl jsem vyslán na výjezd do objektu, kde proti mně pachatel vyběhl se sekerou v ruce. Gin ihned zareagoval, naskočil na něj, a tím ho vyvedl z rovnováhy, tudíž pachatel nestihnul seknout sekerou, ale praštil mě jen topůrkem.

Odkaz na článek ZDE

Ty patříš k těm šťastnějším pejskařům, kteří pejskaří i se svou drahou polovičkou. Vidíš v tom výhodu, či nevýhodu?

Můj koníček mi je i prací!

Mezi kladné stránky patří to, že trávíme veškerý volný čas spolu (tréninky, závody, volné chvíle). Nic si nezakazujeme, nevyčítáme (občas vznikají rozpory v metodách nácviku). Samozřejmě člověk musí počítat s tím, že pokud jsou pejskaři oba a aktivní, počet psů se násobí. Je to vždy jeden až dva psi dospělí, plus mladý nový, připravovaný jako nástupce… Takže to většinou vychází na tři psy na jednoho… No, a když jste pár, tak jich máte hned šest.

Takže kolik máte doma psů, už víme. A zkus mi říci, který byl nebo je tím tvým psem s velkým „P“?

Můj koníček mi je i prací!

Toť otázka (smích). Vždy je nějaký víc oblíbený… Všechny naše psy mám rád, ale vždy je nějaký šikovnější, talentovanější, víc přilne. Mým psem s velkým „P“ byl na sto procent GIN.

Mám tu čest tě znát již několik let. Ale i přesto se zeptám na něco, kde už předem vím, co odpovíš, ale pro naše čtenáře to bude jistě zajímavé. Tvé srdce hned vedle tvé přítelkyně patří hlavně německému ovčákovi. Proč?

Německý ovčák je vyrovnaný všestranný pracovní pes. Pro mě je hezčí stavbou těla například ve srovnání s belgickým ovčákem malinois. Myslím si, že si víc rozumím s německým ovčákem, než např. právě s belgickým. A samozřejmě pes, se kterým pracuji, se mi musí líbit i vzhledově.

Jakému odvětví kynologie se ve svém volném čase věnuješ a proč?

Ve volném čase se věnuji především TARTu. Má to nejblíže ke služební kynologii. Momentálně si připravuji malého čtyřměsíčního psa, se kterým bych chtěl zkusit jezdit i dle národního zkušebního řádu.

Kterou kynologickou disciplínu máš nejraději?

Můj koníček mi je i prací!

Nejraději mám obranné práce, je to adrenalin, ale samozřejmě tam patří i technická část, jako jsou pouštění a ovladatelnost. Obrana není jen o kousání. Mojí další oblíbenou disciplínou je stopa, ke které mě přivedl můj bývalý vedoucí Ladislav Košler (Dnes již je výcvikářem v Prackovicích.). Tuto disciplínu – jak praktickou stopu, tak i stopu ve frekvenci, potřebuji také nejvíce ke své práci.

Jezdíváš také hodně často na závody, které máš nejraději?

Nejraději mám závody, které směřují ke služební kynologii. Patří mezi ně např. O Pohár Kristýny, Stopařský přebor v Novém Malíně, Mistrovství republiky obranářů a stopařů dle SKS TART, Velká cena obranářů, Mezinárodní mistrovství psů TART CZ apod.

Na závěr se ještě vrátím ke Gaunerovi, kolik mu je let a už si připravuješ nějakého jeho nástupce?

Můj koníček mi je i prací!

Gaunerovi byly v lednu čtyři roky. Jelikož můj starý devítiletý služební pes Larik je už nemocný, připravoval jsem si soukromého psa Seana z Vodňanské doliny jako nástupce. Sean je nadějný mladý pracovitý pes, zrozený pro službu. Má všechny povahové předpoklady, které by služební pes měl mít. Policie mi však bohužel nevyšla vstříc a nepovolila mi se psem sloužit na zápůjčku kvůli vadě jednoho loktu. Je to velká škoda. Bohužel pravidla jsou zde jasně daná, i když si myslím, že policie tak přišla o jednoho velmi kvalitního, hotového a docvičeného psa.

Děkuji ti velmi pěkně za rozhovor.

 

Foto: archiv Lubomír Ábel

Kam dál ...