Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Moje kroky vždy smerovali ku psom!

Těšili jste se také celý týden na další rozhovor o čévéčkách? Tak tu opět jeden máme a tentokrát je to přímo s předsedou slovenského chovatelského klubu. Tak si ho pěkně užijte!


Moje kroky vždy smerovali ku psom!
Katka Houšková 20.6.2020 4658x Rozhovory o plemeni

Tentokrát si budeme povídat s Ľubošem Zarembou, předsedou klubu slovenského národního plemene československý vlčák, které si na paškál bereme právě v červnu. Slovensko, resp. Slovenská kynologická jednota, je garantem plemene a nás zajímá, jak těžká je to úloha mít zodpovědnost za chov plemene na celém světě. A jaké radosti a starosti tento primát s sebou přináší.

Dobrý den Ľuboši, moc mne těší, že jste si na nás našel čas. Můžete nám, prosím, říct něco málo o sobě? Jak jste se dostal ke kynologii a především, jaká cesta vás zavedla k tomuto krásnému plemeni?

Moje kroky vždy smerovali ku psom!

Nebolo to nič zvláštne. Chlapec, ktorý žil v paneláku, trávil každú voľnú chvíľu u starých rodičov, kde sa to hemžilo zverstvom. Asi ako u väčšiny detí, aj moje kroky vždy smerovali ku psom. Všetko to boli tzv. „čo ulica dala“.  Napriek tomu, že neskôr prišlo ČSV plemeno, nezanevrel som na „oriešky“ (hlavne ak sa nechcú na nič podobať). V dospelosti si moja, teraz už manželka uvedomila, že nastal čas na niečo, čo nás bude ešte viac spájať, no, a prišiel československý vlčiak.

Sám jste chovatelem, jaké jsou vaše největší priority ve vlastním chovu?

To, že člověk odchová pár vrhov, z neho ešte nerobí chovateľa. Asi snom každého naozajstného chovateľa je priblížiť sa ideálu exteriéru čo najviac, odchovávať zdravé zvieratá a dúfať, že majitelia, ktorých vybral, sa budú o šteniatka príkladne starať a že spoločne prežijú pekný život.

Kromě krásné smečky tří vlčáků máte také mnoho jiných zvířat. Představte nám, prosím, vaše psy a prozraďte nám, jak všechna zvířata společně fungují a jak to vůbec stíháte?

Moje kroky vždy smerovali ku psom!

Možno na prvý pohľad veľmi romantická predstava, dvorček plný zvierat (smiech). Snažíme sa, aby sa zvieratá vzájomne rešpektovali, aby naše psy chápali, že aj mačka má na dvore svoje miesto a opodstatnenie.  A to isté platí aj pre ostatné zvieratá, ktoré máme. Myslím, že sa nám to zatiaľ celkom darí skĺbiť, keďže ešte nik neprišiel k úrazu. Či to stíham a ako? Neviem (smiech). Funguje to a to je podstatné. Samozrejme bez priateľov a rodiny by to asi také ideálne nebolo.

Jaké to je být předsedou chovatelského klubu národního plemene? Jste na to patřičně hrdý? Z mých zkušeností existují dva druhy předsedů chovatelských klubů. Jedni jsou spíše manažery, kteří klub řídí, delegují práci a odbornost nechávají na „podřízených.“ Druzí jsou kynologové, kteří zastávají funkci především proto, že mají jasnou vizi, nějaký cíl, kam by mělo plemeno směřovat, a tu se snaží naplnit. Jakým typem jste vy?

Vyvíjalo sa to. Zo začiatku som bol príliš hyperaktívny a veľmi veľa vecí som si bral na svoje plecia. Neskôr som pochopil, že Zem sa bude točiť aj bezo mňa a začal som to prerozdeľovať. Teraz sme v štádiu, keď už každý vie, čoho sa má chytiť.

Slovensko je garantem plemene pro celý svět, cítíte to jako velkou odpovědnost?

Odpoviem veľmi stručne, áno, cítim zodpovednosť,  nie však voči celému svetu, ale hlavne voči plemenu.

Když se budeme bavit v mezinárodním měřítku – má Slovensko nějaké pravomoci, a je z vaší strany snaha částečně ovlivňovat i chov v zahraničí, aby vývoj plemene šel stejným, jednotným směrem?

Snahy zjednocovať boli, ale tým, že v iných krajinách majú štruktúru kynológie trošku inak organizovanú ako my a Česi, tak sa z toho stala zatiaľ nesplniteľná misia. No, stále držím v hlave myšlienku medzinárodného klubu.

Cítíte ze strany zahraničních klubů snahy jít spíše vlastní cestou, nebo se spoléhají na slovenský klub a chodí si k vám pro rady?

Tým, že v zahraničí je štruktúra iná, nám to zväzuje ruky, keďže tam kluby neriadia svoj chov. Ale veľmi ma teší, že stále sú v zahraničí ľudia, ktorí na Slovensko a do Čiech radi chodievajú, či už na akcie, pre rady, alebo pre chovný materiál.

Najviac zla v kynológii robia sociálne siete!

Kdybyste měl čarovnou hůlku a mohl měnit názory a postoje druhých lidí podle svého. Jak by vypadal ideální svět chovu ČSV podle Luboše Zaremby?

Moje kroky vždy smerovali ku psom!

Rozmanitosť názorov nie je na škodu veci. Ak teda názory nie sú zaliate emóciami. To, že má niekto iný názor, neznamená, že by z toho nemohla vzísť prospěšná myšlienka, ktorá posunie dianie v klube vpred. Ak je iný názor prezentovaný v konštruktívnej debate a riadne vysvetlený, neraz sa stalo, že bol využitý na prospech. Netvárim sa, že mám recept na rozum. A ako by vyzeral ideálny svet chovu ČSV podľa mňa? V poslednej dobe, keď prehodím pár slov s funkcionármi klubov na nejakom zasadnutí, tak sme sa zhodli na jednej veci a to je, že najviac zla v kynológii robia sociálne siete. Takže podľa mňa, ideálny svet ČSV by bol bez modrej sociálnej siete.

ČSV jsou krásní a impozantní psi, ale jejich povaha není právě jednoduchá. Jaký je současný trend v chovu, je snaha vlčáka posouvat někam dál, případně kam?

Moje kroky vždy smerovali ku psom!

Ja osobne si nemyslím, že ich povaha je nejako extrémne zložitá. Až by som povedal, že je to opačne.  Je veľmi jednoduchá a len človek to občas skomplikuje. Akým smerom chceme, aby povahy išli? Smer je nastavený dlhodobo a myslím, že správne. Chceme zvieratá použiteľné v reálnom živote, aby sa člověk nebál ísť po ulici. Zvieratá odovzdané človeku a zároveň, aby sme zachovali ich  zakotvenú vytrvalosť a schopnost rýchlej regenerácie. Myslím si, že to priamo súvisí s hlavou každého konkrétneho jedinca.

Jedná se o plemeno vyšlechtěné původně na území Československa. Spolupracujete úzce i s českým klubem chovatelů ČSV?

Vzťahy a spolupráca medzi predstaviteľmi oboch klubov sú veľmi korektné.

Každé plemeno v Čechách a na Slovensku je do značné míry zasaženo chovem psů bez PP. Jak je to u ČSV? Přidělávají vám starosti domácí množírny, nebo je bezpapírový chov ČSV na Slovensku spíše ojedinělý?

Moje kroky vždy smerovali ku psom!

Určite je to problém. Každé plemeno na Slovensku s tým bojuje. Ale každý bezpapierák vznikol z plemena. Potrebné je položiť si otázku PREČO? Súčasťou každého chovu je selekcia v chove. Uvediem príklad: Pes vyradený z chovu kvôli agresívnej povahe a suka vyradená z chovu kvôli agresívnej povahe, keď do toho primiešame človeka, ktorému absolútne nezáleží na vývoji plemena, ale má ambíciu zarobiť. Z toho celého nám vznikne jeden „krásny koktail“ rovnajúci sa poriadnej katastrofe. A vždy sa nájde niekto, kto si tie šteňatá kúpi. Lebo len tam, kde je dopyt, je aj ponuka. Ja som toho názoru, že robiť iba osvetu a dokola hovoriť ľuďom stále to isté, evidentne neplní svoj účel natoľko, aby zlikvidoval psov bez PP. Bolo by fajn, keby to už konečne začala riešiť legislativa.

Na závěr mám takovou spekulativní otázku. Kdyby na světě nebyl československý vlčák, jaký pes by v tuto chvíli stál po vašem boku a proč?

Tak toto je veľmi záludná otázka, nad ktorou som sa ani nejak nazamýšľal. Asi by to bol nejaký „orech“ z útulku, ktorý sa na nič nehrá.

Moc vám děkuji za rozhovor.

 

Foto: Matúš Pramuka, Michal Volárik, Nikol Urbanová a archiv CHS Strážca divočiny

Moje kroky vždy smerovali ku psom!

Ľuboš Zaremba

Predseda Klubu chovateľov československého vlčiaka Slovenskej republiky (KCHČSV SR) od roku 2012

Chovateľská stanica: Strážca divočiny

Psy: Aslaan Lupus Ardor, Anička Strážca divočiny, Erik Miracle Mia

Kam dál ...