Moje Bellča se v canisterapii našla!

Přemýšleli jste někdy o tom, že byste se se svým psem mohli věnovat třeba canisterapii? A věděli jste, že není třeba mít k tomuto účelu jen velké plemeno, ale že tuto práci umí skvěle zastat i pejsek menšího vzrůstu? Výborným doplňkem v rámci této činnosti může být třeba i hra s hlavolamy. Jak to vše pasuje dohromady? Právě s tím vším se vás nyní chystáme seznámit!

Usměvavá Týna Kulovaná se už dávno rozhodla, že by se strašně ráda věnovala canisterapii a pomáhala všem těm, kteří to budou potřebovat. K tomuto účelu si před více než čtyřmi lety vybrala fenku plemene kavalír King Charles španěl, která jí toto přání beze zbytku splnila. Společně navštěvovaly různé skupiny klientů, ale nakonec začaly chodit převážně za dětmi do školek. Proč se rozhodly právě takto a co všechno tato práce obnáší, je již náplní našeho společného rozhovoru…

To bylo velmi snadné. Jako malá holka jsem od mamky dostala svého prvního pejska a byl to právě kavalír. Jmenovala se Sally a byla to trikolorní fenka, tam se zrodila láska k tomuto plemeni, k malému společníkovi s velkým srdcem a perfektně přizpůsobivou povahou.

Samozřejmě nic netrvá věčně, i mazlíčci stárnou a bohužel jednou přijde čas, kdy se s nimi musíme rozloučit, i když nechceme. Sallynka s námi byla přes třináct let, což je na pejska tohoto plemene úctyhodný věk. Po jejím odchodu jsem měla cca čtyři roky od pejska „pauzu“, avšak i v té době jsem věděla, že dalším pejskem bude opět kavalír. Čekala jsem jen na tu správnou chvíli, kdy začnu hledat novou fenku tohoto plemene jen s tím rozdílem, že si pořídím jiné zbarvení, a to tentokrát blenheim.

Ráda. Bellča, jak jsem již říkala, patří k plemeni kavalír King Charles španěl a je v blenheim kožíšku. Je to samozřejmě fenka s průkazem původu, takže po domácku je to naše Bell/Bellča, avšak její průkazové jméno zní Bluebell Nino the Great. Toto jméno jsme nevybírali doma, bylo Bellče uděleno chovatelskou stanicí, a tak jsme se rozhodli zachovat jeho část. Bellče je nyní čtyři a půl roku. Aktivně se od jejích šesti měsíců zabýváme canisterapií, a jako druhý koníček máme dogdancing, kterému se ve zbytku času snažíme věnovat.

Ano, je to tak. S pořízením nového pejska jsem si splnila svůj sen a vstoupila do světa canisterapie osobně. Tento druh terapie jsem znala již dříve od své kamarádky, která se jí aktivně věnovala. Tam jsem asi poprvé objevila tuhle činnost, které se nyní věnuji. Možná by ses teď chtěla zeptat, proč jsem se tedy canisterapii nevěnovala již dříve, když jsem pejska měla. Je to jednoduché, předchozí fenka, i když to byla také kavalírka, by canisterapii vykonávat nemohla (bázlivost psa v tomto byla překážkou).

Každý pejsek je jedinečným tvorem a canisterapie by především měla bavit právě jeho, neboť vy tam jste potom spíše jako takovým „mostem“ mezi ním a klientem. Další překážkou byl následně můj věk, je totiž potřeba, aby byl psovod plnoletý.

Tady to asi může každý vidět jinak, cítit odlišně, než já. Ačkoliv jsem chtěla kavouška, který se bude na canisterapii hodit, uvnitř jsem věděla, že to nemusí vyjít. Nemusí ho to bavit, nemusí se na to hodit.

Mým základním kritériem pro výběr chovatelské stanice byl tedy primárně zdravotní stav rodičů, zázemí apod. Stále mluvíme o živém tvorovi, kde vám „papír“ neručí za kvalitu zdraví, i přesto by každý z nás měl udělat maximum pro chov a pořizování zdravých jedinců. To byl první cíl – najít chovatelskou stanici, která chová na psech, kteří absolvují potřebná vyšetření, než vstoupí do samotného chovu. Jakmile jsem našla takovou, která se mi líbila, začala jsem se zajímat o rodiče samotné. O jejich povahu, vztah k okolí apod. Za mě nebylo klíčové, aby se rodiče této činnosti věnovali, vypadá to na „letáčku“ hezky, ale neznamená to, že když se tomu nevěnují rodiče, že na to nebudou jejich štěňata.

U výběru štěňátka jsem chovatelku seznámila se svým záměrem, čemu se chci v budoucnu se psem věnovat a snažila jsem se vybrat vyrovnaného jedince. Určitě by výběr bázlivého štěňátka nebylo dobrým začátkem. Ale stále zde mluvíme o živém tvorovi, kterého velmi formujete vy od příchodu do vaší domácnosti směrem, kterým byste se chtěli ubírat. Nasloucháte svému psovi, ukazujete mu různé směry, kterými se dá jít, hledáte společný bod. Já jsem strašně ráda, že se Bellča v canisterapii našla.

Určitě je dobré začít socializací. Jakmile máte za sebou všechna potřebná očkování, je dobré začít chodit socializovat i mezi ostatní pejsky. Objevujte nové prostředí a začněte si budovat vztah mezi vámi a vaším čtyřnohým parťákem. Pejsek nesmí být agresivní vůči lidem ani ostatním pejskům, protože pokud byste se rozhodli třeba pro skupinovou canisterapii, kam chodí více majitelů se svými pejsky, narazili byste na problém. Zároveň by daný jedinec neměl být bázlivý, takový pejsek není k této činnosti vhodný. Zhruba v šesti měsících jsem se spojila s jednou nejmenovanou organizací, která se canisterapii věnovala a pod její záštitou jsme začaly s Bell docházet do nemocnice se aklimatizovat a objevovat.

Po splnění věkové hranice jsem Bellu vzala na zkoušky. Není těžké se na ně připravit. Každá společnost, která je pořádá, má určitý zkušební řád, kde vám nastíní, co se od vás a vašeho pejska očekává. Já tady děkuje nejvíc Belle, která to zvládla levou zadní, ale také své kamarádce, která mi dodala sebevědomí a nasimulovala se mnou zkoušku, neboť je již sama se svými dvěma fenkami dříve absolvovala. To mi pomohlo, je fajn mít kolem sebe někoho, kdo vám poradí, protože už to sám zažil. Po úspěšném složení zkoušek jsem se začala na obsah canisterapie zaměřovat více, chtěla jsem do toho vložit něco svého.

Za mě osobně se kavalír úplně nehodí na polohování, minimálně ne na polohování, které je řízené. V kostce řečeno u řízeného polohování polohujete pejska ke klientovi podle jeho možností. Pes je tedy přímo „napolohován“ tak, jak to vyhovuje klientovi s omezenou hybností a to je pro pejska psychicky náročné, aby v „nastavené“ poloze vydržel i několik minut.

Pokud se budeme bavit o přirozeném polohování, to by zvládl i kavalír. Jedná se o polohování, kdy sám pes určí, jak bude ležet a jak dlouhou dobu chce v takovém stavu setrvat. Toto polohování můžeme vidět např. v nemocnici, kdy si pes lehne do lůžka k pacientovi a leží u něj s tím, že má kdykoliv možnost říct „stačí, už zde nechci ležet“ a dále ho v takové poloze nedržíte. Přirozené polohování je pro psa daleko příjemnější a nevyčerpává ho tolik, jako řízené. Já osobně se polohování nevěnuji, občasné poležení u dětí jako polohování nepovažuji, a tak bych tuto kapitolu raději přenechala někomu, kdo se tomu v praxi věnuje. 

V době, kdy jsem ještě studovala, jsem měla více času se věnovat širšímu spektru klientů. Docházely jsme do nemocnice na adiktologii, do dětského domova, do pečovatelského centra, stacionářů, školek. Vzhledem k tomu, že nyní již pracuji, jsem musela trošku ubrat. Volného času je nyní méně, než za dob studia, a tak jsem se zaměřila na edukační programy ve školkách a jeslích.

Ano, snažila jsem se vymyslet si program (téma/náplň), aby canisterapie ve školkách měla správný smysl. S každým začátkem školního roku navštěvujeme nové dětičky, které právě nastoupily do školky a s těmito dětmi trávíme čas v průběhu celého školního roku. Jednoduše řečeno to znamená, že vedete děti ke správné péči o domácího mazlíčka, učíte je komunikovat s pejskem a připravujete je k určité zodpovědnosti. Samozřejmě mezi nimi budujete vztah a u dětí rozvíjíte jemnou i hrubou motoriku pomocí her, které propojují dítě a psa.  

Začíná příchodem do školky, kde se s dětmi přivítáme. Vše zahájíme společnou rozcvičkou, kde Bell hraje roli paní učitelky a děti po ní opakují různé psí triky. Po zahřívací rozcvičce se děti s Bellčou pomazlí, odmění ji pamlskem a na řadu přichází jeden z mnoha programů. Představíme si den, kdy se Bella již s dětmi opakovaně viděla, tedy je zná a ony vědí, jak se k pejskovi chovat (takový den se liší od dnů, kde jsou nové děti, které se s pejskem teprve seznamují). Buď může některé dítko navrhnout aktivitu, kterou by chtělo podniknout, případně mám v batohu několik věcí připravených.

Jako ukázku vám představím jednu z možných aktivit = kuželkový slalom. Na začátku slalomu jsou barevné kroužky + barevné lžičky, kde si každý vybere barvu lžičky a musí vybrat granulku ze správné barvy kroužku. Následně projde slalomem, v ruce má lžičku s granulí, kterou se snaží bezpečně dopravit až na druhou stranu k čekající Bellče. Touto aktivitou posilujete jemnou i hrubou motoriku a zároveň se procvičuje znalost barev aj.

Dále při práci používáme i hodně hlavolamů. Opět si jako ukázku představíme jednu možnost takové práce. Vybereme si jeden z možných hlavolamů, všechny by měl pes předem znát a umět je řešit, aby nedocházelo ze strany pejska ke stresové situaci. Děti je můžou různě plnit. Procvičují si paměť (ve kterém otvoru granule je a kde není), počty (kolik máme schováno granulí) a zároveň posilují vztah s pejskem, kdy mu následně hlavolam dají a pozorují, jak situaci řeší.

Je opravdu rozdíl, pokud bych vám popisovala den, viz výše, kdy se děti už s Bellou znají nebo den, kdy se potkávají poprvé. V takovém případě se zaměřujeme na vzájemné seznámení, dozvědí se např. co pejskovi mohou dělat, nebo co naopak nesmějí, učí se pejska popsat (kde má uši, ocas), naučí se, co může jíst, jaik se mu krmení podává, jak se správně chovat v jeho přítomnosti (že se neběhá a nekřičí, aby nezranili sebe ani jeho), probíháme péči o pejska apod. Aktivit je opravdu velká škála, která se dá u dětí aplikovat tak, že bychom z nich mohly strávit celý den. 

Obvykle za dětmi chodíme zhruba třikrát do týdne.

Tady má odpověď bude mnohem kratší, než doposud. Ano, rodiče jsou předem informováni, že do školky přijde pejsek a schvalují, zda je v pořádku, aby bylo v kontaktu s jejich dítkem.

Využívám, mohu říci hodně a často. Jedním z důvodů je, že můžete zapojit více dětí najednou – sednete si kolem hlavolamu, a každý má možnost se zapojit. Propojíte několik činností najednou, jak jsem již zmiňovala. Hlavolamy a interaktivní hry jsou pro psa skvělým zpestřením. Posilují soustředění, trénují trpělivost, zároveň pomohou posloužit jako odreagování.

Určitě je lepší prvně pejska s daným hlavolamem seznámit. Vyberte si hlavolam, který by se vašemu chlupáčovi mohl líbit, a naučte ho s ním pracovat. S hlavolamy, se kterými pracujeme, má Bellča zkušenost. Dá se říct, že je má naučené z domova.

Pokud pejskovi nejde pamlsek z hlavolamu dostat, může ho to stresovat a to nechceme. Hra s hlavolamem má být pro pejska zábavou. Někdy se stane, že nějaký pamlsek Bella zapomene vyndat, ale od toho tam má spoustu pomocníčků, kteří jí rádi pomohou.

Hlavolamů je opravdu velká škála a můžete vybírat z různých úrovní. Veškeré kousky, které v naší sbírce máme, jsou od manahu.cz, kde se specializují na rozmanité hlavolamy různých značek, úrovní, provedení aj. Pokud je pejsek začátečníkem, nesnažte se mu za každou cenu vybrat těžký hlavolam. Každému jedinci může vyhovovat jiný styl, za nás můžu říct, že Bella pracuje primárně čumákem, případně tlapkami, avšak neumí pracovat tlamou – tedy hlavolamy, kde je tkanička a má se něco vyndat zubama, by pro ni nebyly vhodnou volbou – neumí je řešit. Doporučuji vybírat hlavolamy, kde můžete zvyšovat jejich obtížnost, hlavolam se vám tak brzy neokouká a nabídne více možností.

Ano, děti plní hlavolamy rády. Nejenže si tím posilují vztah s pejskem, ale hlavolamy se dají používat i jako výuková metoda během hodiny. Děti mohou spočítat počet otvorů, kam se dají pamlsky schovat, jiné může počítat, kolik pamlsků je již schováno, další mohou pak říkat, kam všude jsme pamlsky schovali a kam ne. Zároveň tím posilují jemnou motoriku. Mohou granulku vzít do ruky nebo použít plastovou pinzetu či lžičku a pomocí ní přendat pamlsek do hlavolamu. Kreativitě se meze nekladou.

Máš pravdu, každá canisterapie pejska do určité míry unaví, především psychicky. Máme takový rituál, kdy po každé takové práci beru Bellu u nás ven na pole vyběhat, aby si mohla pročistit hlavu. Po procházce jdeme domů, kde se třeba dvě hodiny prospí a poté navazuje na běžný den.

Podívejte se na svého pejska a zamyslete se. Byla by canisterapie činností, která by vašeho pejska mohla naplňovat? Má rád kontakt s cizími lidmi/dětmi/seniory? Není agresivní nebo bázlivý? Má základní poslušnost, aby zvládl složit canisterapeutické zkoušky?

Pokud si myslíte, že by váš pejsek byl vhodným adeptem, určitě neváhejte a zkuste se přihlásit ke sdružení, která pořádají canisterapeutické zkoušky. I tam vám dokážou poradit, zda se váš pejsek na tuto aktivitu hodí. Nezapomeňte u toho vždy myslet na svého psa, canisterapie by ho měla bavit, ne stresovat.

Moc děkuji za hezké povídání.

Michaela Weidnerrová

Foto: archiv Týny Kulované, Nikol Photo, Miluše Kudlačka