Mantrailing – vzruchy a vyrušení 11. díl

Chtěli byste v mantrailingu poposkočit zase o nějaký ten krůček dopředu? Podíváme se tedy společně na rušivé vlivy na stopě, jak s nimi pracovat a na co si dát pozor, aby pes dělal opravdu jen to, co na trailu dělat má.

U mantrailingu platí, že jedna z mála věcí, které se v průběhu výcviku od samého začátku mění, je míra a množství vzruchů a různých vyrušení, které na psa působí. Na začátku jsme napsali, že k tomu, aby se pes soustředil pouze na sledování hledaného pachu, by měl pracovat v co nejklidnějším prostředí, bez vnějších vlivů prostředí, které by ho mohly při práci rozptylovat. Toto je důležité hlavně pro stav, který můžeme nazvat „priorita hledaného pachu“. Čím víc je pes zaujatý činností, kterou právě dělá, tím méně vnímá své okolí. Všichni jsme takový stav u svých psů již pozorovali, a ne vždycky to bylo u činností, které jsou pro nás pozitivní.

Základem je dobrá socializace  

A jdeme trénovat!

Abychom ale dosáhli ve výcviku stavu, kdy se pes skutečně soustředí pouze na hledaný pach, musíme mu míru vzruchů a vyrušení dávkovat postupně. Možná se shodneme na tom, že každý pes má do určité míry rád stereotyp a všechno, co je jiné nebo nové, v něm může vzbuzovat zájem a emoce, ať už negativní, nebo i pozitivní. Stejně jako u ostatních činností je i tady důležitá správná socializace. Pes, který je zvyklý na pohyb v přírodě, ve městě, na pohyb lidí, vozidel, hluk, na světlo, pak při práci na pachové stopě všechna tato vyrušení umí ignorovat, nebo potlačit a dokáže se soustředit pouze na vyhledávání a sledování pachových částic.

Je nutné vytýčit si cíl svého výcviku

Pes pracuje soustředěně na stopě.

Možná si řeknete, že toto jsou pouze obecné a jasné poučky, které platí pro veškeré činnosti, které se svým psem každý dělá. Máte pravdu, ale je potřeba se toho držet, protože v konečném důsledku rozhodují o tom, jaké úrovně se svým psem dosáhnete. Zjednodušeně – jsou to limity výkonu, které dokážete ovlivnit. Pes, který nemá rád jiné psy, vždycky upřednostní konfrontaci s nimi před sledováním pachové stopy, to samé platí o kočkách, myších apod.  Pes, který nesnáší zvuky, bude řešit svůj strach z jedoucího vozidla, pes milující pach srnčí zvěře, sejde ze stopy, kdykoliv mu ji zkříží srna a takových příkladů máme nespočet. Co s tím? Je důležité rozhodnout se, co by vlastně mělo být konečným cílem každého výcviku. Pokud vás a vašeho psa mantrailing baví a chcete jej provozovat pouze jako zábavu, určitě najdete mnoho rad a doporučení ve vašich kynologických klubech, výcvikových psích školách, komunitách na sociálních sítích a podobně, jak konkrétní problém, který práci omezuje, řešit. Vždycky je ale dobré řešit každý problém komplexně, tedy snažit se vždy a za všech okolností utlumit negativní chování tak, aby nebylo pro psa důležitější než práce na pachové stopě. Těžko bude pes chápat, že na procházce si může vyhrabávat myší díry a na trailu ne, na vodítku reagovat na psy za plotem a na trailu ne. Opět bychom tady mohli uvést tisíce dalších příkladů. Formou řešení těchto problémů je právě cílená socializace, jejímž výsledkem by mělo být, že pes si na vyrušení a vzruchy zvykne, přestanou být pro něj zajímavé a atraktivní a časem na ně přestane přehnaně reagovat.

Naučte se číst z řeči těla svého psa!

Pokud se po mírném potažení pes zastaví a zvedne hlavu, sešel ze stopy.

Dalším řešením pak je sledování žádoucího a nežádoucího chování na trailu a využití tzv. návratového povelu. Zjednodušeně bychom mohli napsat, že žádoucí je sledování pachové stopy a nežádoucí chování pak všechno to, co se sledováním pachové stopy nesouvisí. Jak ale toto rozlišit a hlavně jak reagovat. Několikrát jsme zdůraznili, že čtení z pohybů psa, sledování změn v chování je to zásadní, co se každý psovod musí naučit. Vcelku jednoduché je to v případech, kdy o nevhodném záměru psa není pochyb. Pokud pes například sejde z pachové stopy a zamíří k lidskému exkrementu u pařezu, je to jasná známka toho, že se jedná o nežádoucí chování a reakce psovoda je a musí být jednoznačná a hlavně rychlá. Zákaz! Co ale dělat v případech, kdy to až tak jednoznačné není? Při práci na trailu pes může změnit svoje chování, to ale může souviset i se sledováním žádoucího pachu. Hledaná osoba si na chvilku odpočinula a vytvořila tak pachovou oblast, nebo se na křižovatce několikrát vrátila z různých směrů, kříží svou vlastní stopu. I v těchto případech pes změní své chování a psovod se musí naučit na to správně reagovat.

Co je to návratový povel?

Pes se vrací na místo, kde ze stopy sešel.

Abychom si to ještě trochu víc zkomplikovali, je potřeba si uvědomit, že psi nejenom, že sledují žádoucí pachové částice, ale vnímají určitě i ostatní pachy a ataky z vnějšího prostředí. Psi tak sledují a vyhodnocují vše, co na ně působí. Správně motivované a soustředěné zvíře pak reaguje tak, že sice vnímá vše, co se sledováním hledaného pachu nesouvisí, ale nevěnuje tomu extra pozornost, tedy upřednostňuje práci na pachové stopě. Problém nastává, pokud jej atak vnějšího prostředí zaujme natolik, že přestane pracovat a začne se nežádoucí činnosti věnovat. Není-li si psovod jistý, jestli činnost psa souvisí anebo nesouvisí se sledováním pachové stopy, je první součástí návratového povelu povzbuzení. Tady pozor, neplést a nezaměňovat s pochvalou. Povzbuzení totiž většina psů vnímá i za situace, když pracuje dobře, a to jako podporu ze strany psovoda. Pokud pes ví, že má sledovat pachové částice, ale zaujme ho něco, co se stopou nesouvisí, tak pro něj povzbuzení může znamenat: „Pozor, co když psovod ví, že dělám něco, co nemám?“ Můžete namítnout, že ho povzbuzení naopak může v nežádoucí činnosti podpořit. Nestává se to a proč? Stopařský výcvik obecně posiluje základní instinkt psa a to je sledování pachových částic hledaného subjektu.

Vlna na stopovačce

Kdo stopuje, snad mi dá za pravdu, že v případech, kdy psovod ví, kudy hledaná osoba šla, dokáže docela přesně reagovat na nevhodné chování psa a ten než by riskoval jakoukoliv formu nespokojenosti psovoda, tak raději pracuje. Pes ví a pozná, že psovod také ví a proto dělá většinou to, co má. Pokud jsme ale na trailu, kde psovod neví, kudy hledaná osoba šla, věřte tomu, že si vás pes vyzkouší, jestli víte, anebo nevíte a podle toho se začne chovat. Psovod neví, a tak si můžu sem tam odběhnout za něčím zajímavým a pak se klidně do stopy vrátit. Nebo v horším případě, se na hledaný pach vykašlu a budu si řešit jenom svoje zájmy. Aby se toto nestávalo, je nutné, ze strany psovoda psa znejistit tak, aby neměl jistotu, že psovod neví, kudy pachová stopa vede. Pokud se tedy vrátíme k první fázi návratového povelu, tedy k povzbuzení, na trailu to pes vnímá tak, že teď pracuji dobře, psovod to ví a povzbuzuje mě. Pokud pes dostane povzbuzení za situace, která se stopou nesouvisí, znamená to pro něj: „Pozor, psovod asi ví, že dělám to, co nemám a tak se raději vrátím do práce“.

Pohybem ruky v úhlu 45 stupňů vytvoříme na stopovačce vlnu.

Pokud pes i přesto pokračuje v činnosti, která se sledováním stopy nesouvisí, většinou už je jeho změna v chování jasně viditelná, psovod najde příčinu toho, proč se pes nevěnuje sledování pachu a může použít druhou fázi návratového povelu a to je stupňovaný zákaz, nebo reakce stopovačkou. Intonaci stupňovaného zákazu si musí každý psovod zvolit podle povahy svého psa. Na některého stačí mírně zvýšit hlas, na některého pak platí pouze hlasitý, ostrý povel. Někdy pomůže i jemné plesknutí stopovačkou. Dobře se provádí například s koženou, nebo kulatou stopovačkou. V úhlu cca čtyřicet pět stupňů se trhnutím ruky na stopovačce vytvoří vlna, která pak pleskne psa přes zadek. Dalším prvkem, na který pes při práci na trailu reaguje, je mírné potažení stopovačky. Někdy se stává, například za situace, kdy se moc nemění pachové poměry v prostředí, že pes tzv. vypne pozornost a soustředění, „díky“ čemuž sejde z pachové stopy. Stačí pak mírné potažení za stopovačku, což psa většinou „probudí“. Můžete to zkusit, i když na pachové stopě pracuje. Za této situace vás prostě přetáhne, protože si je jistý tím, co dělá. Pokud ale z pachové stopy sešel, uvědomí si, že hledaný pach nemá, ukáže „negativ“, tedy, že pachovou stopu ztratil.

Psi nás mají „přečtené“

Po mírném potažení sice pes zvedne hlavu, ale pokračuje na trailu.

Psovod tak povzbuzením, popř. potažením stopovačky ve své podstatě udržuje svého psa ve stavu, kdy si pes není jistý tím, jestli psovod ví, anebo neví, kudy pachová stopa vede.  Obě kontroly se tak mohou provádět jak za situace, kdy pes správně pracuje na pachové stopě, tak i když ze správné stopy sešel.  A věřte tomu, nebo ne, ale nás naši psi umí přečíst, několikanásobně lépe než my je.

K tomu, abychom se naučili správně reagovat na chování psa a hlavně, abychom věděli, jak se náš pes chová v dané situaci, je dobré zařazovat do výcviku nejenom klasické trailování, kdy pes postupně řeší problémy, které se mu na trase vyskytnou, ale hlavně cílená cvičení, kde se pes učí samostatně řešit pouze jeden problém a psovod vidí, jak na danou situaci reaguje. Ale o tom zase příště.

Richard Novotný

Foto: archiv Richarda Novotného, yascha design

www.pohresujeme.cz