Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Mám ráda psy a práci s lidmi!

Souhlasíte, že trénink psa pro sportovní účely není vždy procházkou růžovým sadem? Jsou to hodiny a hodiny tréninku, odříkání a neustálého vymyšlení jak a co vylepšit a přivést k dokonalosti. Bez dobrého výcvikáře se však takového výsledku dosahuje jen velmi těžce. Vždy je třeba mít svého trenérského anděla. A my tu pro vás jednoho takového máme!


Mám ráda psy a práci s lidmi!

Tentokrát si budeme povídat o výcviku psů s trenérkou Ladou Sedlákovou, protože její práce je něco podobného jako balet. Balet, na který se nemůžete vynadívat a padáte u něj úžasem. Určitě jste na některá její videa již na sociálních sítích narazili. Tak se pohodlně posaďte a užijte si dnešní sportovní povídání...

Lado, vy jste majitelkou psí školy Dog School Dameal, prozradila byste nám tedy o ní něco více?

Mám ráda psy a práci s lidmi!

Psí škola Dameal vznikla díky cvičáku, který se vybudoval pro mou bývalou trenérku a naši společnou kamarádku. Jelikož holky odstoupily od naší spolupráce, tak veškeré finanční závazky padly na mě. Kvůli tomu jsem se musela postavit na vlastní nohy a cvičit své štěně Diesela Belrott. Začala vznikat nějaká videa z jeho výcviku, na která byl opravdu velký ohlas. Potom začali volat zájemci o výcvik a já si uvědomila, že bych to mohla zkusit a založila jsem tedy školu Dameal.

Řekněte mi, naplňuje vás dráha trenéra? Pokud ano, tak proč a čím?

Mám ráda psy a práci s lidmi!

Ano, dráha trenéra mě naplňuje díky tomu, že mám ráda psy a práci s lidmi, kteří mě obklopují a důvěřují mému snažení. Přináší to výsledky, které dokonce překročily i hranice České republiky a pořád se posouvají dál. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mé výsledky dosáhnou takového ohlasu na sociálních sítí i mimo ně.

Mohla byste nám blíže představit své psy a dá se vůbec zvládat jejich trénink při tom, jak jste vytížená?

Mám ráda psy a práci s lidmi!

Vlastním celkem pět psů, z toho jsou tři již veterány a dva aktivně trénuji. V současné době mám ještě dvě štěňátka ve výcviku. Můj den začíná již v sedm hodin ráno tréninkem štěňátek, který trvá asi půl hodiny. Poté vyvenčím ostatní psy a odjíždím do práce. V práci končím v půl čtvrté. Po práci přijedu domů, naložím věci a jedu na cvičák,  kde na mě čekají klienti. Většinou končím trénink okolo deváté hodiny večer. Je to náročné, ale díky mé rodině, která mi pomáhá a podporuje mě, tento koníček zvládám bravurně.

Viděla jsem vaše videa, a tedy přiznávám, že je to paráda. Nedivím se, že to oslovilo tolik lidí...

Děkuji, všechna má videa mi natáčí moje dcera Anetka, která se mnou tráví dny na cvičáku. Jsem jí za to moc vděčná.

Co když se objeví pes, který je špatně motivovatelný a nezajímá ho ani jídlo, ani míček a celkově nechce moc spolupracovat? Co s ním?

Mám ráda psy a práci s lidmi!

V těchto případech je potřeba přistupovat ke každému zvířeti individuálně. Je zapotřebí sledovat jeho reakce na dané podněty a přizpůsobit se jeho tréninku se schopností vnímat povely trenéra. Z tohoto důvodu je také velice pravděpodobné, že doba výcviku u každého zvířete bude probíhat jinak dlouho. Jde tu také o trpělivost trenéra a psovoda.

Jaká plemena psů vám osobně více sedí a která jsou pro vás naopak oříškem?

Mám ráda psy a práci s lidmi!

Co se týče plemen, osobně preferuji německé a belgické ovčáky. Tato plemena jsou vnímavější a jsou schopna rychlejšího výcviku. Nelze říci, že některá plemena jsou oříškem. Vždy záleží na povaze konkrétního zvířete. Je třeba ho pochopit a přizpůsobit výcvik jeho genetickým předpokladům. Zatím jsem se ale nesetkala se psem, který by měl takový problém, abych jej nevyřešila.

 

Mimo trénování poslušností jsem vás viděla také při práci na stopách. Těm se tedy také věnujete?

Ano, stopy patří ke kompletnímu výcviku v rámci sportovní kynologie a navíc je to královská disciplína.

Pojďme spolu zavzpomínat na psa, který vás jako trenéra opravdu oslovil, a to ať pozitivně, či třeba i v negativním slova smyslu...

Vzpomínám si na případ zlatého retrívra, který pokousal svého majitele i přesto, že je toto plemeno považováno za velmi mírné. Takto nečekané chování psa může způsobit špatné chování jeho majitele. I tento můj ojedinělý případ se mi nakonec podařilo zdárně vyřešit.

Našly by se nějaké rady, které byste našim čtenářům, kteří cvičí, dokázala dát? Ne každý má to štěstí na tak skvělého trenéra, jakým jste vy.

Chtěla bych vzkázat: „Buďte ke svým čtyřnohým mazlíčkům trpěliví, důslední a mějte je rádi. Oni vám to tisíckrát oplatí...“

A pár slov na závěr...?

Lidi, tento sport je velmi krásný a měl by nás tedy navzájem spojovat a ne rozdělovat...

 

Foto: archiv Lady Sedlákové

Kam dál ...