Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Umíte si představit, jak se může někdo v rámci služebního výcviku psa dostat i ke sbírání starých kynologických knih? A dá se v nich třeba najít i něco užitečného pro trénink v dnešní době? Co myslíte?


Má práce je zároveň mým koníčkem!

Tentokrát vám přinášíme rozhovor se sympatickým Jaroslavem Ebelem, který je sice zapáleným služebním psovodem u Policie ČR, ale kromě své profese má i další velmi zajímavý koníček. Představte si, že sbírá staré kynologické knihy a další tiskoviny a také předměty se služební kynologií související. Takže ptát se bylo opravdu na co…

Jardo, my spolu právě děláme tak trochu jiný rozhovor, který je hlavně o knížkách a sběratelské vášni. Nicméně vy jste mezi psy také pěknou řádku let, řekněte tedy našim čtenářům, kdy a jak to všechno začalo?

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Již jako dítě jsem chtěl mít psa, asi to bylo ovlivněno dost dobou, ve které jsem vyrůstal. V televizi často běžely filmy o pohraniční stráži, kde samozřejmě pohraničníci měli německé ovčáky. Táta sloužil u bezpečnostního sboru, jeho bratři také, jeden byl dokonce psovodem, takže jsem se pohyboval v prostředí, kde byli i služební psi. No, a já chtěl také německého ovčáka. Dokonce už jako dítě jsem chtěl být policejním psovodem. Ale přece jen jsem si musel ještě několik let počkat, než jsem dostal toho svého prvního psa. Se skutečnou kynologií jsem začínal v šestnácti letech ještě ve SVAZARMU Litoměřice.

A vzpomněl byste si ještě na svého prvního psa?

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Byla to fena německého ovčáka Fatra SNB, bohužel mi však tragicky zahynula po pádu z velké výšky a tehdy jsem si tak nějak říkal, že už dalšího psa nechci. Bylo toho na mne asi moc, jelikož mi pár měsíců před tou nehodou ještě uhynulo štěně na parvovirozu. Takže mé kynologické začátky nebyly moc šťastné. Přesto jsem se po pár měsících nechal ukecat a pořídil jsem si ročního německého ovčáka Lorda bez PP, kterého, když jsem viděl, tak jsem konstatoval, že je ošklivý a že ho nechci. Nakonec jsem si ho vzal a nelituji, byl to pes, se kterým jsem složil spoustu zkoušek včetně ZV3, byl to i můj první služební pes.

Mé kynologické začátky nebyly moc šťastné! Má první fena přišla tragicky o život a ještě předtím mi uhynulo štěně na parvovirozu. Dalšího psa už jsem nechtěl… 

Kynologie se stala nejen vaším koníčkem, ale i prací, což je prostě skvělé. Povězte nám, jak moc náročná cesta to byla a jak se na to dnes díváte?

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Po základní vojenské službě, kde jsem byl zařazen jako psovod, jsem nastoupil k nově vzniklé službě Železniční policie. Myslím si, že jsem jako psovod nastupoval k policii v době, kdy to až tak náročná cesta nebyla. Na oddělení, kam jsem šel, bylo tabulkové místo pro psovoda, a já měl v záznamech uvedeno, že se věnuji kynologii. Takže se se mnou jako s psovodem automaticky počítalo. Měl jsem štěstí na dobu a nejlepšího vedoucího. Zde jsem začínal jako psovod s Lordem, kterého jsem tenkrát policii daroval.

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Měl jsem s ním mimo již zmiňované zkoušky složené ještě zkoušky hlídkového psa a zkoušku speciální na vyhledávání osob v dopravních prostředcích. Takže jsme se psem prověřovali železniční vozy a kamiony na hraničním přechodu se zaměřením na nalezení ukrytých osob. S Lordem jsem se zúčastnil i několika závodů, ať už civilních, tak i služebních. Strašně rád na ty začátky vzpomínám. Můj koníček se mi stal zároveň prací. Sloužím dvacet pět let a nemohu říct, že by mě to přestalo bavit.

A teď ke psům. Kolik jste jich za svůj dosavadní život měl a prozraďte nám něco o svém současném čtyřnohém parťákovi?

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Za svůj život jsem měl zatím devět psů, z toho bylo osm německých ovčáků a jeden kernteriér. Služebních psů z oněch devíti bylo pět a bezkonkurenčně nejlepším byl Sam Chmelový kvítek. Byl to nejvšestrannější pes, se kterým jsme se zúčastnili několika závodů.  Neříkám, že ti ostatní byli špatní, každý byl dobrý v něčem.  No, a v současné době mám tři a půlletého Arese Zlaparo, se kterým jsem začal sloužit loni v prosinci. Je to mladý pes, se kterým bude ještě spousta práce, ale věřím, že to bude stát za to. Jinak mám se psy složených desítky zkoušek z výkonu, ať dle národního zkušebního řádu nebo IPO (dnes IGP), mám i odznak vzorného výcvikáře třetího stupně od ČKS.

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Nick od Policie ČR

Rád bych zde využil prostoru pro něco, co mám momentálně na srdci. Jde o poctu Nickovi od Policie ČR, který půjde co nevidět do výslužby. Za těch dvacet pět let, co sloužím, je to už můj čtvrtý služební pes. Zažili jsme toho spolu spoustu a doufám, že ještě zažijeme. Nick ze všech těch služebních psů, co jsem kdy měl, nalezl nejvíce osob. Některým z nich zachránil i život. Vždy tu pro Nicka budu. A až jednou dojde ke svému konci, budu tu pro něj i ten poslední den, který bude tím nejtěžším ale také tím nejdůležitějším... Proto je třeba si některé věci uvědomit, že...

Služební pes si tu službu nevybírá, vždy musí dělat to, na co je vycvičený a co se mu přikáže. Ale vždy to dělá rád, dělá to pro nás, pro svého pána, kterého, jak se říká, miluje více než sám sebe. Já si svoji službu vybral dobrovolně, on ne. Co se týká těch služebních psů, tak ti musejí tam, kam nikdo nechce nebo nemůže, já tu volbu mám, oni ji nemají nikdy. Ve službách policie jsem zažil hodně těžkých chvil. Byly i chvíle, kdy šlo o život. Ale tou nejtěžší je moment, kdy musím rozhodnout o životě právě toho parťáka, na kterém mnohdy závisel život nejen můj, ale i jiných lidí. Chvíle, kdy by další život byl jen utrpením v bolesti a já musím rozhodnout o ukončení toho trápení. Nikdy se s tímto bolestným a těžkým rozhodováním nesmířím. Nicméně vše je děláno z úcty k těm čtyřnohým a oddaným parťákům.

Pojďme ale dál. Kromě psů máte ještě další zajímavý koníček – sbíráte knihy, resp. staré knihy. Jak jste se k tomu dostal?

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Nesbírám jen staré knihy, ale zaměřuji se na knihy, které se převážně věnují služební kynologii, pak knihy, které jsou věnované psům služebních plemen, a v menší míře knihy o výcviku všeobecně. Pak knihy o výživě, a veterinární péči a také různé příručky, předpisy a zkušební řády, knihy, které souvisí se služební kynologií, její historií a pak také různé příběhy ze služby.

Která kniha byla tou první a co se vám právě na ní líbí?

První knihou byla publikace „Pes a jeho výcvik“ od Jozefa Hrušovského, konkrétně druhé vydání. Dostal jsem ji se svým prvním psem, ale to jsem ani trochu netušil, že jednou budu sbírat knihy o služební kynologii, v té době jsem ani netušil, kolik jich bylo vydaných. Jinak se sbíráním knih jsem začal tak cca patnáct let nazpět.

Kolik máte v současné době knih, která z nich je nejstarší a sbíráte jen staré nebo i nové knihy či reedice?

V současné době mám asi sto dvacet knih včetně příruček a zkušebních řádů, ale nemám vše a bohužel asi ani nikdy mít nebudu, přesto trpělivě čekám, kde se co objeví, abych to mohl koupit či vyměnit. Samozřejmě sbírám i reedice, protože v každém novém vydání je něco navíc. Nejstarší mou knihou je „Policejní pes“ od Františka Dvořáčka z roku 1922.

Od knih jste svou sběratelskou vášeň rozšířil i na různé kynologické dokumenty, jako jsou staré rodokmeny, pracovní knížky atd. Co vás k tomu vedlo?

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Sbírání jsem zaměřil na vše, co je spojené se služební kynologií. Jak u nás, tak v zahraničí, i když se převážně zaměřuji na Československo. Ve sbírce mám odznaky, fotografie, pohledy, průkazy původu, nášivky, diplomy, výstroj, různé kynologické pomůcky pro výcvik, vlaječky a jiné upomínkové předměty. Ale také psí známky, mám mimo jiné psí známku četnického psa, psí známku psa Veřejné bezpečnosti, u které znám i jméno psa a dokonce jsem ho i sám znal. Je spousta zajímavých věcí, které chci ve sbírce mít. Bohužel, na rozdíl od knih se ty staré věci těžko shání, a když se někde objeví, jsou předražené. Je to něco, o co je velký zájem. Ve sbírce mám také průkazy původů NO od dvacátých let až po současnost, mám průkaz původu pokusného chovu československého vlčáka u pohraniční stráže, kde je uvedena vlčice. Samozřejmě je spousta věcí, které nemám a chtěl bych mít. Je to například plynová maska na psa, kterou jsem viděl na fotce ze třicátých let. Když kouknu na sbírku knih Honzy Dubového nebo Jiřího Rulce, vidím, že mám stále ještě co shánět, a že tam mají knihy, které jim upřímně závidím.

Musí toho být opravdu kvanta, máte to vše doma  v knihovně nebo spíš někde poschovávané?

No, zatím to mám bohužel poschovávané, asi je to škoda, ale nemám to zatím kde vystavit, jen nějakou část nášivek mám vystavenou u sebe na služebně. Asi bych se ani nebránil, kdyby měl někdo zájem o výstavu.

Výstava je velice dobrý nápad, asi to spolu ještě probereme. Ale pojďme na další otázku. Co kynologické časopisy? Také vás oslovily?

Co se týká časopisů, tak ty mám samozřejmě také, protože i v nich se píše o služební kynologii, nejstarší ročníky jsou ze třicátých let minulého století, a je zajímavé si přečíst, jak vnímali dříve práci psů u bezpečnostních složek, jsou tam i zajímavé fotografie.

Kde a jak své „cennosti“ sháníte?

Převážně na internetu, občas v antikvariátech, ale tam toho už moc není, a když se něco objeví, má to tam už dávno někdo zamluvené. Pak se občas stane, že vám něco daruje kolega, nebo se najde někdo, kdo má něco z toho, co vás zajímá, a vy zas máte něco, co chce on.

Když mi něco ve výcviku nejde, tak jak bych chtěl, kouknu se do staré knihy, jak se to dělalo dřív!

Máte také vše přečtené nebo to pouze sbíráte? A pokud to i čtete, které knihy se vám líbily asi nejvíce?

Tak teď se trochu stydím. Moc jsem toho nepřečetl, samozřejmě pár knih ano, u některých jen některé jejich části. Občas do nějaké nahlédnu, když mě něco zajímá. Nebo když mi něco ve výcviku nejde tak, jak bych chtěl, kouknu se, jak se to dělalo dřív. On stejně nikdo nic nového nevymyslel.

No, víte, mou velkou vášní je také sbírání knih a tak vám velice rozumím. Nadešel ale bohužel čas na poslední otázku. Našly by se nějaké tajné či nesplněné sny v oblasti kynologie?

Má práce je zároveň mým koníčkem!

Tak největší sen se mi splnil, mám práci zároveň jako koníčka, ale samozřejmě chtěl bych mít psa specialistu do služby. Jinak bych velmi rád prostřednictvím tohoto článku poděkoval všem lidem, kteří mi pomáhají při výcviku. Jsou to zejména psovodi JSDH Dubí, Vazební věznice Litoměřice, psovodi Městské policie Česká Kamenice, Nord Security, ale i některým kolegům od policie a kynologům z obvodních oddělení, kteří ochotně pomáhají stejně jako spousta dalších lidí.

 

Děkuji vám za moc pěkný rozhovor.

 

Foto: archiv Jaroslav Ebel

Má práce je zároveň mým koníčkem!
Kam dál ...


    Podobné články