Má lhasa jde se mnou do všeho!

Souhlasíte s tím, že ani malé společenské plemeno nemusí trávit celý svůj život jen na gauči nebo ve výstavním kruhu, ale může se dost dobře uplatnit i v různých kynologických disciplínách a ještě si to navíc dost užívat? A že taková může být i lhasa apso, vás určitě přesvědčíme v následujícím rozhovoru se sympatickou mladou dámou a paničkou fenky Klaudy v jedné osobě...

Pro Terezu Postulkovou je elegantní lhasa apso prvním vlastním a hlavně opravdu vysněným pejskem. Za sedm let společného života se svou fenkou ušly už velký kus cesty, popraly se s počátečními problémy a nedorozuměním a v současné době bez sebe nedají ani ránu. A k tomu jim navíc dělá radost pravidelná aktivita, konkrétně jsou to dva oblíbené psí sporty – dogdancing a agility. A právě o tom všem jsme si společně popovídaly.

Původně se nikdo z rodiny netvářil moc nadšeně, když jsem přišla s návrhem pořídit si pejska, ale netrvalo dlouho a začalo se přemýšlet, které plemeno by pro nás bylo ideální. A tak jsme si jednoho slunečného dne přivezli tu naši princeznu. Doma byl vždy pes, ale nikdy se s ním pořádně nic nedělalo a vše to začalo touhle malou fenkou. Na lhasách se mi líbí asi úplně všechno, ale nejvíce ta jejich chuť něco dělat. Celá rodina ji naprosto miluje a já už si neumím život bez lhasy ani představit.

Moje parťačka se jmenuje Claudia Cia Dar Tibetu, nejčastěji ji říkáme Klaudy, ale přezdívek má opravdu hodně. Mezi ty nejčastější patří například Cookie. Letos ji bude sedm let. Je to můj první pes, se kterým opravdu něco dělám. Podle toho vypadaly i naše začátky, kdy jsme k sobě nemohly najít cestu. Tu cestu jsme však našly a už bez sebe neuděláme ani krok. Klaudinka je typická lhasa, trošku paličatá, hodně aktivní, ale nevadí jí ani celý den strávený v posteli. Bohužel Klaudy měla pár špatných zkušeností se psy, takže ne s každým psem vychází úplně dobře. Když ale zjistí, že je nějaký pejsek fajn, začne si hrát a kontakt vyhledává. Na rozdíl od psů, lidi miluje všechny, a to děti i dospělé. Má velkou chuť do práce a tréninky ji hodně baví. Jde se mnou do všeho, ať už si vymyslím cokoliv.

Chtěla jsem pejska jako parťáka a mým původním plánem bylo agility. Agility jsme ale běhaly jen chvíli a časem jsme se k němu pak zase vrátily. Nakonec se naší prioritou stal dogdancing, kterému se naplno věnujeme přibližně od roku 2018.

Určitě dají, ale je to náročné na údržbu, protože potom pejsek nosí v srsti dárečky z tréninků. Pro nás je výhodnější stříhat. Svou fenku nechávám stříhat přibližně čtyřikrát za rok. Ostříhaná lhasa nevyžaduje tolik péče o srst, takže nám stačí občas pročesat především ocas a její huňaté tlapky.

Byla to vlastně docela náhoda, Klaudy svoje první „kousky“ uměla už jako štěňátko a bavilo ji učit se další, takže jsem hledala složitější a zajímavější triky a to nás zcela pohltilo. Dogdancing jsem vždy trénovala sama bez trenéra. Většinou trénujeme tři až pětkrát týdně. Na začátku mi hodně pomáhaly návody v knihách nebo na internetu a postupně jsem nacházela i vlastní způsoby a metody. Velkou inspirací na triky nebo sestavy jsou pro mě sociální sítě, kde sleduji české i zahraniční dogdancingové týmy.

V této době Klaudy umí přes sedmdesát triků. Pro nás jednodušší triky, jako jsou otočky, podávaní pacek nebo skok do náruče, se naučila opravdu hodně rychle. Složitější pro nás byly různé odrazy od těla, přeskoky přes ruce a výskok na záda apod. To vždy chvilku trvá a chce to trpělivost.

V dogdancignu dávám přednost freestylu před heelworkem a ze zkouškových divizí se mi líbí i musical dressage. Hlavním cílem mých tréninků je, aby nás to obě bavilo a užívaly jsme si každou protančenou chvíli. V budoucnu bych si s Klaudy ráda zkusila nějaké větší závody, ale zatím to pouze plánuji.

Agility neděláme nijak dlouho, ale Klaudy to opravdu baví, vždy se těší na trénink a nemůže se dočkat, až vyběhne mezi překážky. Na malé společenské plemeno je dost chytrá a na parkuru jí to jde. Lhasa je super parťák na agility, i když se samozřejmě najdou i vhodnější plemena pro tento sport.

Klaudy hodně baví skákat, takže nejoblíbenější jsou skokové překážky. Hned na druhém místě jsou tunely. Naopak nám trošku dělá problém slalom, který si namísto plné rychlosti jen tak prokluše.

Chtěla bych určitě zkusit pár závodů v dogdancingu i agility, ale zkoušky pouze v dogdancingu. Zatím teda jen plánuji a uvidím, kolik toho stihneme.

Řekla bych, že lhasa může být slušnou konkurencí, i když jsou pro psí sporty i vhodnější plemena. Na malé plemeno je to opravdu rychlý a vytrvalý pejsek. Lhasa je hodně chytrá a učenlivá, rychle vše pochopí a také se rychle učí nové věci. Když se k něčemu vrátíme po delší době, hned ví, co a jak má dělat. Také ji práce opravdu baví a chce se ji pracovat. Samozřejmě ale záleží na konkrétním pejskovi.

Moje fenka preferuje pamlsky před hračkami, takže v trénincích hodně odměňuji a používám různé druhy pamlsků s větší i menší hodnotou. Také si před a po tréninku hrajeme a to Klaudy miluje.

To každopádně, když si tento chlupáč vezme do hlavy, že něco dělat nebude, tak to prostě dělat nebude a máte smůlu. My máme takovou vtipnou zkušenost např. z našich prvních zkoušek z dogdancingu. Nastoupila bez problémů, soustředila se, nádherně pracovala a to téměř bez chyby. Pak nastal ten zlom, v půlce sestavy se rozhodla, že tancování stačilo a budeme si hrát, takže celý zbytek sestavy pobíhala po celé ploše a nadšeně mě vyzývala ke hře. I když to je tvrdohlavé plemeno, tak je s ním aspoň velká sranda.

Na závěr bych ráda vzkázala, že tento malý pejsek mi ukázal svět pejskařů a díky ní jsem objevila kouzlo psích sportů. Ukázala mi, že nezáleží na plemeni a ani velikosti, ale když se chce, dokážete všechno, po čem toužíte. Stačí jen chtít a jít si za svým snem.

Děkuji vám za pěkný rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Tezery Postulkové