Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Legendární křížení vlka a německého ovčáka

V minulém čísle (1/2016) jsme se krátce zmínili o plemeni československého vlčáka, vzniklé v roce 1955 křížením karpatského vlka a německého ovčáka. U zrodu stál ing. Karel Hartl, člověk s velkým srdcem a neskutečným životním elánem. Podařilo se nám jej vyzpovídat, a že byl rozhovor zajímavý se můžete sami přesvědčit na následujících stránkách.


Legendární křížení vlka a německého ovčáka

Pane Hartle, já osobně velice obdivuji vaši práci – teď mám na mysli vše kolem československého vlčáka. Ale Vy a kynologie, to není jen toto plemeno, ale také dlouholetá praxe u Pohraniční stráže a psů všeobecně.  Můžete nám povyprávět pár zajímavostí ze života se psy?

Za 7O let, co mám psy, by zážitků s nimi bylo mnoho. Prvního psa jsem dostal ve svých sedmi letech a měl jsem ho 14 let. Prožili jsme spolu všechna má dětská léta i dobu války, kdy jsem jej musel naučit, aby se bál střelby a díky tomu neprošel povinnými odvody do německé armády. Z doby mé služby by se o případech využití psů ve službě na státní hranici mohla napsat silná kniha. Mně osobně můj pes Nurmo (NO) pomohl s partou výrostků, která mě začala obtěžovat v parku. S pětičlennou partou se velmi rychle vypořádal a jednoho z nich doprovodil až na policii. Za zmínku jistě stojí, že má novofundlandská fena Betyna vytáhla z Vltavy malého chlapce, který se začal topit. Moji psi pro mě byli vždy hlavně společníky, kteří svojí přítomností obohacovali můj život.

Máte v současnosti doma psa? A pokud ano, jaké je to plemeno?

Do svých 86 let jsem měl fenu československého vlčáka, kterou mi zabilo auto, když vyběhla z domu. Vzhledem k mému zdravotnímu stavu a zdravotnímu stavu mé manželky (ZTPP) jsem si pak pořídil malého špice, kterého mám dosud.

Líbí se vám dnešní kynologické trendy, a jaký na ně máte názor? (Mám na mysli přesnosti při provádění různých cviků nebo používaní výcvikových pomůcek jako jsou např. tušírka, ostnáč, elektronický obojek).

Dnešní stav kynologie je nutno posuzovat v souvislosti s dobou, ve které žijeme. Dříve bylo v ozbrojených složkách kolem 3000 služebních psů. Dnes jich je 150. Z toho vychází i požadavek na služební výcvik psů. Ten se dříve prováděl ve Svazarmu, kde bylo 500 základních kynologických organizací a výcvik psů byl ovlivňován požadavky ozbrojených složek. Kromě toho výcvik psa splňoval i požadavek na ochranu majitele a jeho majetku. K tomu byl zaměřen i chov služebních plemen psů. Dnes je výcvik psů zaměřen na tzv. sportovní využití a chov podlehl módním trendům. Já jsem zastáncem toho, že by měl být pro chov uznáván jak sportovní, tak služební výcvik psů. Používání elektrických a ostnatých obojků považuji za týrání psů. Působí negativně na kontakt mezi psovodem a psem. Jsem pro výcvik psa, který upevňuje vzájemný vztah člověk - pes. Toho lze dosáhnout pouze tím, že pes je veden tak, aby byl aktivní a měl z tréninku radost. Aby se na výkon těšil a radostně jej prováděl. Takový výcvik může provádět pouze ten psovod, který se naučí rozumět svému psu, znát jeho potřeby - nedělá z něj svého otroka, ale svého společníka.

Viděla jsem Vás jako VIP hosta na Mezinárodním mistrovství služebních psů TART v Mělníku. Líbí se vám tento závod? A co vás na něm baví?

Mezinárodní mistrovství psů v Mělníku odpovídá současnému způsobu použití psů u policie a po této stránce mu nelze nic vytknout. I když špičkových výkonů, zejména v pachových disciplínách, by mohlo být u profesionálních psovodů a jejich psů více.

 

A teď k československému vlčáku, plemeni, které – jak se říká – neskrývá svůj přírodní původ. Jak jsem zjistila, na počátku roku 2015 vešla v platnost nutnost stanovit genetický profil u všech bonitovaných zvířat. Proč se tak stalo i u tohoto plemene a jaký to má přínos?

Stanovení  genetického  profilu u psů při bonitaci pokládám za zbytečné, protože tato zvířata mají průkaz původu a jsou podle FCI čistokrevným plemenem.

Československý vlčák byl předběžně uznán 13. června 1989 a první titul Světový vítěz tak mohl být zadán na Světové výstavě v roce 1990. Tenkrát jste tuto výstavu posuzoval Vy. Myslím, že pro historii tohoto plemene má speciální význam - můžete nám říci jaký?

Mezinárodní uznání československého vlčáka organizací FCI bylo završením zařazení tohoto plemene mezi mezinárodně uznávaná plemena FCI. To umožnilo chování ČSV i v jiných zemích a jejich vystavování na mezinárodních výstavách FCI. Odpůrci tohoto uznání, zejména Němci a ochránci přírody v Itálii, vystupují stále proti a tvrdí, že se jedná o křížence a ne o čistokrevné psy.

Komu byste toto plemeno doporučil a co by si měl člověk uvědomit, než si je vybere?

Pes všeobecně je velký závazek na 10 – 14 let, každodenní starost, která vám naprosto změní život a zabere velkou část vašeho volného času. ČSV nemůže být stále v kotci a ani celý den zavřený sám v bytě. Vyžaduje být mezi lidmi a každé štěně potřebuje pořádnou socializaci. Než se tedy rozhodnete si československého vlčáka pořídit, měli byste se o něm dozvědět co nejvíce. Seznamte se s představiteli plemene na výstavě či cvičáku, navštivte dlouholetého chovatele. ČSV není pes pro každého. Potřebuje pevné vedení, spravedlivého a autoritativního vůdce.

Teď k samotnému vzniku plemene – to, že vzniklo křížením vlka a německého ovčáka, je dnes jasné asi každému. I těm, kteří plemeno neznají, stačí se na něj podívat. První generace vznikla zkřížením vlčice a německého ovčáka. Co bylo původním cílem?

Cílem našeho pokusu bylo, zjistit co nejvíce o chování vlka v zajetí. Jaká je plodnost jeho potomků – kříženců se psy. Jaká je jeho biometrie, v čem se projevuje dominance a recesivita vloh, fyziologie kříženců vlka a psa, jaký je rozdíl v jejich přirozené aktivitě.

Pro krytí byli vybráni dva služební psi německého ovčáka – první byl klidný, ovladatelný lehce cvičitelný, druhý byl pes agresivnější, hůře ovladatelný, ale vycvičený. Proč se fena nenechala nakrýt prvním psem a vybrala si psa agresivnějšího? A jaké byly poznatky z první generace?

V roce 1958 začala vlčice 15. března hárat. Dvanáctý den se změnilo její chování ke psu, který byl umístěn ve vedlejším kotci. Otírala se před ním o pletivo a očichávala jej. Třináctý den byl tento pes vpuštěn k vlčici, ta zůstala stát u boudy, a když k ní pes přišel, kousla jej do krku. Pes uskočil, stáhl ocas mezi nohy a běžel k východu z kotce. Vlčice na něho začala znovu útočit. Další den byl k vlčici vpuštěn druhý, agresivní pes. Chování vlčice se opakovalo, ale když psa napadla, ten se bránil a uchopil ji seshora za krk a několikrát s ní zatřepal. Chování vlčice se tím zásadně změnilo. Začala před psem pobíhat, navzájem se očichávali a nastaly mezi nimi námluvy. Po 15 minutách seznamování se vlčice zastavila a pes ji nakryl.

Kříženci první generace jsou typem i chováním vlci. Pouze jedenkráte se mezi nimi u F1 a F2 (první a druhá generace kříženců) vyskytl jedinec s černou srstí. Při pokusu, kdy byla kryta fena německého ovčáka vlkem, byla mezi štěňaty větší variabilita. Ale i v tomto případě u F1 byla štěňata typem i barvou srsti více podobná vlku.

Bohužel je skoro nemožné najít někde seznam všech Vašich knih a publikací. Můžete nám je vyjmenovat?

O mé publikační činnosti jsem si nevedl záznamy. Byl jsem mnoho let členem redakční rady jak časopisu Pes přítel člověka (dříve Kynologie), tak i mezinárodní Hunde revue. V těchto časopisech jsem často publikoval.

Pane Hartle, výsledkem Vaší mnohaleté práce je krásné plemeno, které mnohdy vyráží lidem dech, plemeno, které nejen, že je krásné a „dítě přírody“, ale které je také vhodné do sportu i jako společník. My Vám za vaši práci děkujeme, protože je opravdu za co…

Děkuji vám za rozhovor

Foto: N. Kolářová, I. Panýrková

Bibliografie pana Ing. Karla Hartla

Ing. Karel Hartl - Škola stopařů, Stráž vlasti – vojenský časopis, 1956.

Ing. Karel Hartl - Poznatky z křížení vlka a psa, bulletin ČAV, 1960.

Ing. Karel Hartl - Endogenní aktivita vlka, psa a jejich kříženců, Sborník kynologického sympozia, 1962.

Ing. Karel Hartl - Liniová plemenitba psů, Hunde Revue a Kynologie, 1964.

Ing. Karel Hartl, Karel Němec, Jan Skuhrovský, Výcvik psa, Naše vojsko, 1969, 230 stran, 1. vydání originálu: 1969

Ing. Karel Hartl, Výchova a výcvik psa, Naše vojsko, 1979, 231 stran.

Ing. Karel Hartl, Člověk a pes, Azimut, 1986, 96 stran, 1. vydání originálu: 1986

Ing. Karel Hartl, Vidění psů v noci, Pes přítel člověka.

Ing. Karel Hartl, Uhasínání reflexů u psů, Pes přítel člověka.

Ing. Karel Hartl, Programovaný výcvik psů, Sborník kynologického sympozia, 1974.

Ing. Karel Hartl, Vliv prostředí na šíření pachu a činnost psa, Pes přítel člověka.

Ing. Karel Hartl, Socializace psa, základ jeho povahy, Pes přítel člověka.

Ing. Karel Hartl, Kynologické texty, Tiskárna Svazarmu.

Jan Findejs, Karel Štěpánský, Ing. Karel Hartl, Česká národní plemena, Plot, 197 stran, 1. vydání originálu: 1998, ISBN: 80-238-2833-9

Ing. Karel Hartl, kolektiv, Kynologie pro funkcionáře, Naše vojsko.

Ing. Karel Hartl, Jak vznikají plemena psů, Fauna.

Ing. Karel Hartl, Výzkumné úkoly ve služební kynologii, Pes přítel člověka.

Ing. Karel Hartl, Jindřich Hrdlička, Československý vlčák, Brno, Klub chovatelů československého vlčáka, 1996, 76 stran, ISBN: 80-239-1107-4

Ing. Karel Hartl, Československý vlčák, Praha, Klub chovatelů československého vlčáka, 2015, 92 stran.

Ing. Karel Hartl – spoluautor, Skripta Kynologie VŠZ.

Ing. Karel Hartl, Soubor přednášek z Kynologie VŠZ.