Legenda jménem Alto

Máte rádi skutečné prvorepublikové příběhy? A navíc s kriminálním podtextem a v hlavní roli se psem? Pokud odpověď na obě otázky zní: „Ano“, nevypínejte počítač a nenechte si ujít jeden z našich dalších tipů…

Už jako malá holka jsem četla hrdinské příběhy služebních psů. Kousala jsem si u toho nehty v posteli a trnula hrůzou, jak to s nimi dopadne. Do dnešních dní mám ony příběhy v hlavě, a tak není divu, že když se na trhu objevila kniha „Četnický pes Alto“, musela jsem ji v knihovně prostě mít...

Pojďte s námi za četníky a jejich psy!

O tom, že pes byl nepostradatelnou součástí četnictva již za první republiky, není třeba diskutovat. Bez četnického psa by mnoho „lumpů“ zůstalo nepotrestáno a spravedlnost by nenašla cestu, jak být prokázána. A tak nejen díky mým dětským hrdinům, ale hlavně proto, že tito psi pomáhali a nasazovali své životy za nás lidi, se nyní podrobněji podívám na tuto báječnou knihu od Michala Dlouhého...

Povídat si budeme o skutečných kriminálních případech z pětiletého soužití německého ovčáka Alta a jeho vůdce – četníka Rudolfa Votruby. Život četníka a jeho psa nebyl vždy snadný, avšak díky tomuto skvělému zvířeti a instinktu jeho pána se oba navzájem stali perfektně sehraným týmem, přesně takovým, jakým má pes a jeho majitel být.

Krásný a dojemný začátek i konec knihy

Většinou pláču až na konci knih, zde jsem však ronila slzy hned na začátku. Lze si tam totiž v úvodu přečíst dopis od Jaromíra Votruby, syna vrchního strážmistra Rudolfa Votruby. V krátkosti v něm představuje svého otce a jeho usilovnou práci a píli na tom stát se vynikajícím psovodem. Začátek opravdu nebyl snadný a zdařilo se mu to až se třetím psem. A nebyl to nikdo jiný než právě zmiňovaný Alto. Dále zde ve zkratce popisuje, jaký Alto byl a čím se pro jejich rodinu a hlavně pak pro jeho otce stal. Závěr tohoto nezvyklého úvodníku se však zmiňuje o konci a místě, na kterém je tento skvělý pes pochován. A to už bylo pro mé srdce a oči opravdu moc.

Pro koho je kniha určená?

Každá kniha má svůj určitý okruh čtenářů. Ovšem tato má těch „okruhů“ mnohem více. A proč? Jednoduše – je moc krásně psaná, k tomu má jen 116 stran, a jakmile se do ní čtenář začte, nedokáže se odtrhnout. Stejně jako tomu bylo u mne nebo u mé sedmdesáti osmi leté babičky, která čte jinak výhradně romantické knihy od Vlasty Javořické. Ale knihu o četnickém psu Altovi doslova „zhltala“. Pak jsme spolu seděly před baráčkem na lavičce, u nohy nám leželi moji psi a my dvě si o knize dlouho vyprávěly.

Pro zvědavce to pravé...

...ano i tak se to dá napsat. Pokud patříte stejně jako já mezi ty zvídavé a rádi schováváte staré věci, s nadšením si prohlédnete třeba prvorepublikový plakát.  A pokud jde třeba o věci spojené se psy, tak to je teprve něco... To si teprve tuto knihu vychutnáte doslova s každou stránkou. Můžete se totiž seznámit nejen s dobovými fotografiemi z výcviku, ale také s rodokmeny, krycími listy a mnoha dalšími zajímavými dokumenty z pětiletého soužití této dvojice.

Ani o úsměvné kousky není nouze

„Nic nepotěší člověka víc jak neštěstí někoho cizího“, říká se.  Ale berme to tak, že pokud moje kamarádka spadne na cvičáku, neběžím se zeptat, zda je v pořádku, ale pobavím se na její účet. A i v knize se můžeme pobavit na účet Alta nebo spíše strážmistra Votruby, který jej tenkrát přišel opravdu draho, a vyúčtování od pojišťovny na 165 Kč nebylo v té době zrovna vtipné. A co že se to vlastně stalo? Nebylo by fér to tady hned prozradit, ale v knize si to přečíst můžete...

Proč by vám tato kniha neměla v knihovně chybět?

No, jednoduše proto, že je skvělá. Ale buďme trochu vážní… Pokud patříte k pejskařům a máte rádi knihy (což asi většina z nás má), pak je toto čtivo právě tím pravým pro vás. A je jedno, zda máte doma německého ovčáka nebo třeba jorkšíra. Jde přeci o psa, a ne o ledajakého...

Slovo závěrem

Nemohu si odpustit poklonu autorovi. Již od prvního dne, co se mi kniha dostala do ruky – mimochodem s věnováním, čímž má u mě ještě větší cenu, přemýšlím nad tím, kolik práce, preciznosti, probdělých nocí, naježděných kilometrů atd. to zabralo. Přeci jenom dát dohromady všechny nejen případy, ale hlavně důkazy, fotografie, a ostatní přílohy opravdu není jen tak. Koupit si takovou knihu je pak vyloženě radost. Nesmíme opomenout, že tato kniha má také své pokračování s názvem „Četnický pes Alto opět na stopě“.

A co vás čeká příště?

Vrátíme se o několik desítek let zpátky a podíváme se na opravdovou lahůdku. Ovšem na kterou, to vám dnes už neprozradíme... Počkejte si…

Foto: archiv redakce, kniha Četnický pes Alto