Lassie je už dávno zpátky!

Kolie dlouhosrstá neboli skotský ovčák – plemeno, které se stalo legendou. Nemusíme více psát, přesto však napíšeme. Nakonec kdo by neznal věrnou fenku Lassii? Neúnavnou a ohromnou psí bojovnici, která se vracela stovky kilometrů domů ke svým lidem. Žádný jiný psí příběh v tak obrovské míře neokouzlil a nedojal celý svět jako právě tento a navždy tak utkvěl v srdcích několika generací. Vyrazme tedy společně po stopách tohoto plemene…

Dnešní dlouhosrstá kolie je ztělesněním krásy a elegance. Známe ji i pod označením skotský ovčák a občas se můžeme setkat i s lidovým označením „golie.“ Ačkoliv to na první pohled tak nevypadá, je to svým původem pracovní ovčácký pes, vytvořený pro drsné podnebí své domoviny – skotské vysočiny. Život se s ní nikdy moc nemazlil, avšak jako pravý ovčák dokonale spolupracuje s člověkem, rychle se učí a je spolehlivě poslušná.

Co nám říká historie?

Kolie prošla postupně poměrně bouřlivým vývojem, a právě tato skutečnost spolu s její oblíbeností u lidí může za to, že se její dnešní verze od většiny ovčáků liší nejen svým atraktivním elegantním a jemným vzhledem, ale také povahově. Nepředbíhejme však a pojďme se podívat na onu bouřlivou historii. Zemí původu tohoto plemene je Velká Británie – konkrétně Skotsko. Předpokládá se, že dlouhosrstá kolie vznikla ze psů, které do Skotska přivezli původně Římané, jimi přivezení psi se tu křížili s místními původními typy psů a postupem času vznikla dlouhosrstá a krátkosrstá kolie. Obě varianty mají stejné předky, ale dva typy srsti vznikly především z důvodu jejich uplatnění. Dlouhosrstá kolie pásla stáda ovcí na horských svazích, kdežto její krátkosrstá „sestra“ se využívala spíše k převádění stád na trhy. Největší slávy se kolii dlouhosrsté dostalo po roce 1860, kdy se do ní zamilovala královna Viktorie a zakoupila několik jedinců do svého královského psince – Royal Kennels ve Windsoru, a tím způsobila úplnou koliománii a kolii chtěl doslova každý, kdo v té době něco znamenal. Kolie byla prvním plemenem, za jehož štěně se platilo přes tisíc liber. Její popularita brzy zachvátila i zbytek Evropy, kde ji doprovázela pověst majestátného a inteligentního psa a díky tomu se stala především společníkem a módním doplňkem. Tím pak víceméně skončila kolie jako pracovní plemeno a to vše bylo ještě podpořeno známým filmem „Lassie se vrací“, kterému vděčí za svou oblibu po celém světě.

„Největší slávy se kolii dlouhosrsté dostalo po roce 1860, kdy se do ní zamilovala královna Viktorie.“

Pasení zvládne i dnes… 

Dnešní kolie je poněkud ušlechtilejší verzí původní pracovní kolie – skotského ovčáka a je šlechtěna více než posledních sto let. Dřívějším posláním tohoto plemene bylo pasení ovcí, čehož je kolie při správném vedení schopna dodnes. Na tomto místě je potřeba také dodat, že celosvětově jsou jiné kolie z britských linií a jiné v Americe. V dnešní době už můžeme potkat i křížence těchto dvou linií, kteří nejsou zcela typičtí pro britské, ale ani pro americké kolie. V ČR máme jen mizivé procento americké krve, proto je zde těchto jedinců velmi málo.

Dávno tomu jest, co první kolie vstoupila do naší krásné země...

Chov kolií v Československu sahá daleko do historie. První představitelé plemene k nám byli přivezeni před cca sto lety, první jedince a odchované vrhy však již bohužel není možné dohledat, veškeré dokumenty totiž shořely… První Klub chovatelů kolií byl založen v roce 1947, a tím se řadí mezi nejstarší kluby u nás a dodnes funguje pod názvem Klub chovatelů collií a sheltií. Druhý klub zastřešující plemeno má své sídlo na Moravě a je to Moravskoslezský klub chovatelů collií a sheltií. Před rokem 1989 se o chov kolií v tehdejším Československu zasloužilo několik významných chovatelů – na Slovensku pan Vágner (CHS Záhorácké údolie) nebo Miroslav Kotuláš (CHS Fatranský sen), který chová kolie dodnes a na Moravě zase manželé Matušů (CHS Mamive). V Čechách pak musíme rozdělit chovatele do několika skupin. Mezi ty, kteří už nejsou mezi námi, rozhodně patří Jarmila Křečková (CHS ze Zlaté Jalny), která k nám i v dobách, kdy to nebylo úplně jednoduché, přivezla několik jedinců ze zahraničí a také v zahraničí kryla. Hodně jejích odchovů zasáhlo velmi významně do chovu u nás a právě i v zahraničí. Z nemalé řady dalších významných chovatelů to byli i manželé Sýsovi (CHS Danilo Bohemia), manželé Koubkovi (CHS Vermiko) nebo Alena Levová s panem Sojkou (CHS Alkami).

Další skupinu chovatelů tvoří ti, kteří chovali před rokem 1989 a chovají dodnes. Prvním z nich je Anton Nič (CHS Marton), jenž začal s koliemi koncem sedmdesátých let minulého století, a jehož importovaní jedinci a především odchovy také zanechaly své stopy v mnoha evropských rodokmenech, a který se po několikaleté pauze, kdy byl zaneprázdněn podnikatelskou činností, vrátil k chovu kolií v roce 2000 pod názvem CHS New Marton a dále pokračuje ve výstavně i pracovně úspěšném chovu. Dále to jsou Mgr. Dana Fialová (CHS Slapská alej) a MVDr. Vladimír Fiala (CHS z Jordánské hráze), Miroslava Kratochvílová (CHS Modrý Iris) a před cca deseti lety se po delší pauze vrátila k chovu i Ing. Zdenka Smočková (CHS z Dančí louky). Právě díky těmto obětavým chovatelům se stále ještě několik původních československých linií objevuje spolu s importovanými jedinci i v rodokmenech dnešních odchovů. Nesmíme zapomenout ani na chovatele z Moravy, a to sice na Karla Janýšku (CHS Karino Bohemia) a Lenku Knyblovou (CHS z Beskydských pastvin).

Po roce 1989 došlo k revoluci i v chovu kolií… 

Chovu se pak chopili mladí chovatelé a většina původních československých linií upadla v zapomnění a jejich stopy jsou už jen v několika málo rodokmenech. Právě tito novodobí chovatelé představují třetí skupinu tzv. mladých chovatelů, kteří postavili svůj chov především na importovaných jedincích z Francie, Německa, Maďarska, Ruska a Ukrajiny. Mezi nejvýznamnější porevoluční chovatele se řadí Jitka Gogolínová (CHS Lago Benea), Tereza Knedlhans (CHS from River Agara), Libuše Kucková (CHS Leawrey), Helena Lindaurová (CHS Královský dar), Eva Náhlovská (CHS Ronna Bohemia), Mgr. Lenka Petrášková (CHS Ever After), Bc. Jitka Reslerová (CHS African Gold), Monika Setichovská (CHS od Dennynky). Všechny zmíněné chovatelské stanice mají svůj chov převážně založený na importovaných jedincích.

Určitě jsme zde nevyjmenovali všechny, kteří se o chov kolií v našich zemích zasloužili, ale i jim patří velký dík za jejich přínos pro plemeno.

Jedním slovem – krása! Avšak pozor!!!

Kolie je nádherný, středně velký elegantní pes s výrazem plným pochopení a vyzařujícím inteligenci, který nikdy nenechá svého pána v úzkých. Nejcharakterističtějším znakem tohoto plemene jsou v jedné třetině klopené uši, dost často se však objevují uši příliš těžké nebo naopak stojící. Jedinec se stojícíma ušima postrádá svůj charakteristický výraz. Kolie chované pod hlavičkou FCI má uznané tři barevné rázy – zlatá, trikolor a blue merle, přičemž zlatá má další dvě rozdělení a sice na zlatou (sable) a zlatou s vlohou pro trikolor (dark sable). Zvláštností tohoto plemene jsou podmínky pro vzájemné křížení barev. Zatímco trikolorní jedinec se smí spojit s jakoukoliv barvou, tak sable se nesmí spojit s blue merle, toto spojení má za následek nežádoucí barvy a ani blue merle s blue merle není vhodné, to s sebou zase nese zvýšená zdravotní rizika. Za zmínku jistě stojí tzv. „americké“ kolie, které mají povoleno několik dalších zbarvení včetně bílé s barevnými znaky (viz. tabulka). Přičemž u kolií chovaných pod FCI je převládající bílá barva vysoce nežádoucí.

 
       Barvy tzv. „amerických" kolií                                Barvy krytí

Jsou jak zázračné bytosti z pohádek…

I tak by se kolie daly nazvat. Tito psi se totiž dokonale přizpůsobí každé situaci, ať už klidovému režimu nemocného člověka nebo energií nabité mladé rodině, která tráví většinu času dlouhými procházkami. Kolie jsou neskutečně empatické a inteligentní bytosti, některé získané povahové rysy se dokonce dědí, proto když si chce nový majitel koupit štěně, měl by se zajímat o povahy jeho rodičů!

Nezáleží na plemeni, ale na rozvaze a času, které mu věnujete. 

Na socializaci je kolie náročná asi stejně jako každé jiné plemeno. Ideální je, když se se vším důležitým setká do zhruba dvanácti týdnů, později dá každý podnět mnohem více práce, než v raném štěněčím věku. Takže když se kolie správně a trpělivě socializuje, vyroste z ní skvělý parťák pro jakoukoliv aktivitu.

Jedná se o vcelku všestranné plemeno, spousty jedinců běhá agility, několik se jich věnuje canisterapii, obedience a dogdancingu. Pár kolií se zabývá noseworkem a samozřejmě se věnují i pasení a dalším sportům. Jediné, k čemu se dnešní kolie opravdu dle mého názoru nehodí, jsou obrany.

Srsti není třeba se bát...

Přestože je kolie poměrně chlupatý pes, péče o její srst je naprosto nenáročná! Ve štěněčím věku potřebuje pravidelné kartáčování cca jedenkrát týdně, protože štěněcí srst je oproti dospělé výrazně jemnější. Zhruba v roce a půl je kolie plně přelínaná do dospělé srsti a stává se téměř bezúdržbovou. V období línání vyžaduje česání zhruba jednou týdně, mimo něj plně stačí jedenkrát za cca tři týdny, samozřejmě se musí věnovat zvýšená péče některým místům např. za ušima a v podpaždí. Výstavní úprava není nikterak náročná, přesto vyžaduje jistý cvik, upravuje se srst kolem uší a také tlapky.

Kolie je stále jedno z nejzdravějších plemen...

Jediné, co se v současné době povinně vyšetřuje, je soubor dědičných očních vad a to jen v Klubu chovatelů collií a sheltií. Někteří chovatelé vyšetřují i DKK a DLK, což je jistě chvályhodné, protože i u kolie se občas vyskytne postižený jedinec. Moderní doba nabízí několik genetických testů, ale tato vyšetření provádí jen hrstka chovatelů. Přísná selekce v důsledku genetických testů by znamenala téměř zánik plemene! Nejsledovanější je tzv. MDR-1,což je laicky přeloženo citlivost na léky. Touto genetickou mutací nejsou zatíženy jen kolie, ale i mnoho dalších plemen, jako jsou např. barzoj, šeltie, australský ovčák…

Chovná základna je v ČR poměrně rozsáhlá... 

A je to způsobeno asi tím, že v současné době jsou u Klubu chovatelů collií a sheltií k uchovnění potřeba pouze dvě výstavy vyššího typu (tzv. CACové), z toho jedna klubová se známkou nejhůře velmi dobrá a popisná prohlídka (bonitace) a u Moravskoslezského klubu stačí pouze jedna výstava se známkou nejhůře velmi dobrá a k tomu bonitace.

V typu se však různí…

České kolie jsou až na výjimky stále do jisté míry velmi odlišné od kolií v zemi původu, je to dáno hlavně tím, že spousty jich je postaveno na křížení mnoha různých linií a proto, když se sejde dvacet kolií, nebudou žádné dvě stejné. Toto pravidlo však neplatí jen pro ČR, ale i pro ostatní země….

Pro koho je vhodná?

Kolie je naprosto všestranný pes, vhodný prakticky pro kohokoliv, kdo mu dá milující zázemí a jasná pravidla do života. Je velmi inteligentní, učenlivá a schopná prakticky jakéhokoliv typu výcviku, či psího sportu.  A že nám dnešní doba nabízí opravdu velké spektrum. Chovatelé vám asi potvrdí, že jediné, co není úplně jednoduché a nedělá se s nimi, jsou obrany. Ale i zde můžou existovat výjimky, které potvrzují pravidlo.

Na snímku z roku 1966 a 1967 můžeme vidět psa kolie Arise, který měl za doby Svazarmu složené obranářské a stopařské zkoušky a dokonce i zkoušku ZV3. Dle pamětníků se jednalo o tvrdého obranáře, který dokázal například při hlídání předmětu s náhubkem dost ošklivě zranit figuranta. Snímek nám dodala Jindřiška Pocnerová z Roudnice nad Labem.

Pokud jste majitelem psa dlouhosrsté kolie, se kterým se věnujete všestrannému výcviku a máte třeba na kontě i nějaké zkoušky, napište nám na redakce@ecanis.cz.
Budeme se těšit!

Foto: Archiv Tereza Knedlhans, Jindřiška Pocnerová
www.riveragara.wz.cz