Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Kvalitní věci prostě nestárnou!

Myslíte si, že by vás v kynologickém časopise mohl bavit i takový skoro nekynologický rozhovor? A proč vlastně tvrdíme, že skoro? Uvidíte nakonec sami a určitě se budete dobře bavit…


Kvalitní věci prostě nestárnou!
Iveta Panýrková 18.1.2020 11941x PR články

Když si takhle sednete ke svému „Mecu“ a začnete přemýšlet nad otázkami pro majitele a ředitele knižního nakladatelství Naše vojsko, není to úplně snadné. Ovšem díky vskutku výtečným odpovědím JUDr. et PhDr. Emericha Drtiny, dr. h. c. se z toho stal nakonec velice zábavný a zajímavý počin. A navíc vás čeká i jedno milé překvapení…

Pane Drtino, vy sice nejste majitelem psa, ale přesto k nim máte vřelý vztah. Jak se díváte na dnešní pejskaře?

Kvalitní věci prostě nestárnou!

Lidé se dělí na ty, kteří psa už mají či měli, a na ty, na které jejich pejsek teprve čeká. Mít pejska je tedy nepochybně úžasnou věcí. Nedávno jsem se dočetl ve Zdravotnickém týdeníku, že pejskaři žijí déle. Tomu, kdo ho má doma, prý hrozí o dvacet tři procent nižší riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby a riziko úmrtí je pak obecně nižší o dvacet procent. Důvodem je nepochybně vyšší fyzická aktivita a absence deprese z osamělosti. Jistě, depresi lze řešit psychofarmaky, ale žádné, ani to nejdražší antidepresivum, vás přátelsky neolízne a nezavrtí na vás ocáskem. 

Ani to nejdražší antidepresivum, vás přátelsky neolízne a nezavrtí na vás ocáskem! 

Nakladatelství „Naše vojsko“ je známé především starší generaci, a to zejména proto, že zde byly vydávány ty největší kynologické perly. Vzniklo v roce 1945. Prozradil byste nám něco málo o jeho historii?

Kvalitní věci prostě nestárnou!

Kdybychom nahlédli ještě dále do dějin, zjistíme, že tradice značky „Naše vojsko“ sahá až k roku 1918. Současné Nakladatelství Naše vojsko je myšlenkovým dědicem a pokračovatelem stejnojmenného časopisu, jehož první číslo vyšlo hned po vzniku republiky. Samo nakladatelství bylo zřízeno rozhodnutím Ministerstva národní obrany v roce 1945 a pod křídly tohoto resortu působilo až do roku 1996, kdy bylo privatizováno. Počínaje rokem 2000 zahájilo svoji úspěšnou expanzi a etablovalo se ve více tematických žánrech, nevyjímaje kynologii. Za dobu své existence již vydalo více než sedm tisíc knižních publikací, což je řadí mezi největší české nakladatelské podniky vůbec.

Tehdy v devadesátých letech jsem zakoupil smutné trosky kdysi slavné a tradiční značky. Byla to výzva. Dnes máme bohatou knižní produkci, vydáváme též dva měsíčníky, vyrábíme nejrůznější reklamní tiskoviny pro další společnosti, úzce spolupracujeme s řadou firem.

 

V návaznosti na některé staré publikace jste provedli jejich reedici. Opravdu dobrý počin. Řekl byste nám, o které slavné knihy se jedná?

Kvalitní věci prostě nestárnou!

Bohatý nakladatelský archiv to je svého druhu poklad. Nezapomeňme, že před rokem 1989 bylo Naše vojsko de facto resortním nakladatelstvím ozbrojených sil. Kromě propagandistické literatury, která byla poplatná době a jejíž hodnota je dnes v podstatě nulová, však zde vycházela i odborná díla, jejichž charakter je nadčasový. Sem patří i knihy o kynologii, z nichž většina si zaslouží reedici a mnohé již také znovu vyšly. Namátkou: Pachové práce služebních psů od doktora Viléma Eise, Kynologická příručka Jana Kollera, Pes a jeho výcvik (k dispozici pouze jako „E-kniha“) Jozefa Hrušovského… Další připravujeme.

Musím se přiznat, že jsem kynolog knihomol, a tudíž jsem reedici těchto publikací opravdu vřele přivítala. Například „Pachové práce služebních psů“ od Dr. Viléma Eise jsem okamžitě objednávala, přestože mám doma i knihu původní. Podle čeho jste se tedy rozhodovali, do kterých titulů půjdete znovu?

Kvalitní věci prostě nestárnou!

Právě Eisova kniha je důkazem toho, že opravdu kvalitní věci nestárnou. Uvádíme-li na zadní straně jejího obalu, že „… patří ke stěžejním dílům naší kynologické literatury a od svého prvního vydání v roce 1954 nebyla ve svém oboru dosud překonána,“ není pouze naším subjektivním názorem, ale je také vyjádřením hlasu odborné veřejnosti. Naše nakladatelství má řadu příznivců, s nimiž jsme ve stálém kontaktu a slova „zpětná vazba“ tedy pro nás nejsou jen prázdným pojmem.

Poslední aktuální reedicí z našeho pejskařského oboru je tedy „Kynologická příručka“ od skvělého Jana Kollera. Já mám ve své knihovně samozřejmě i vydání z roku 1979 a vedle něj i toto nové. Mile mne překvapila preciznost, s jakou je kniha dělaná. Je opravdu na kvalitním papíru, dobře lepená a barevná. Proč jste se rozhodli udělat ji v takovémto pěkném vzhledu a kvalitě?

Vždy se snažíme dělat knihy poctivě. Ošidit technickou stránku výroby jen proto, aby se ušetřilo pár korun, to v žádném případě není vydavatelská politika současného Našeho vojska. Vždyť co by si čtenář pomyslel o knize, která by se hned po prvním otevření proměnila v něco, co by např. člověk znalý slovenštiny pojmenoval jako „šalátik“. Knížka musí být hezká, dobře padnout do ruky a něco vydržet.

Snažíme se knihy dělat poctivě! Knížka musí být hezká, dobře padnout do ruky a něco vydržet!

My, respektive redakce eCanis a vaše vydavatelství jsme se domluvili na spolupráci. Co je však pro naše i vaše čtenáře podstatné, je fakt, že si u nás mohou o vaše knihy také zasoutěžit. Neměli bychom tedy odtajnit, o které to bude?

Vyberu z výše uvedených, tedy Pachové práce služebních psů a Kynologickou příručku. A aby to bylo stylové, přidám k tomu ještě každému výherci Psa baskervillského do Sira Arthura Conana Doyla.

Soutěž s nakladatelstvím „NAŠE VOJSKO“

 

Kynologie je v České republice opravdu velmi silná. Uvádí se, že více jak čtyřicet pět procent populace vlastní doma minimálně jednoho psa. Chystáte tedy kromě knih i něco jiného právě pro pejskaře?

Jistě, nikdy se nebráním novým věcem a námětům. Koneckonců, jak už jsem uvedl, knihy nejsou to jediné, čím se Naše vojsko zabývá.

A co byste na závěr popřál našim i vašim čtenářům do nového roku?

Štěstí, zdraví a dobré lidi kolem sebe. Tvrdí se, že lidé se občas k sobě chovají jako psi. Někdy si říkám, jestli toto přirovnání psům neubližuje.

 

 

Foto: Naše vojsko

Kam dál ...