Krok za krokem mantrailingem – 6. díl

Další díl našeho mantrailingového seriálu nese název „Rozlišování pachů II. Zahájení práce na trailu“. Těšíte se už, co nového se zase naučíte a jaká ilustrační videa si pro nás jeho autor připravil? Tak pojďme na to!

V minulých dílech jsme popisovali první fázi výcviku mantrailového psa, tedy sledování jedné pachové stopy v čistém terénu. Tady jsme se u hAzzarda zaměřili hlavně na rozvoj motivace k práci a s tím související upevnění priority hledaného pachu, tedy na koncentraci při sledování jedné, konkrétní pachové stopy. A nyní na to plynule navážeme…

Mantrailing je hrou emocí

hAzzard, stejně jako i ostatní štěňata v naší školičce, zpočátku běhal tyto firetraily na volno a to hlavně kvůli tomu, aby si zdokonalil své přirozené pudy bez ovlivnění psovodem. Prakticky se nikdy nepodaří, aby terén, ve kterém štěňata začínají, byl bez dalších pachů, ať se jedná o pachy zvěře, lidí, dalších psů a jiné kontaminace. Musíme se ale snažit, abychom hledali místa s minimální kontaminací a štěně se tak mohlo co nejlépe na sledovaný pach soustředit, bez jiných vyrušení. Mantrailing je hrou emocí, a právě na začátku výcviku hrají emoce důležitou roli. Čím je štěně více motivované, tím lépe se na pach soustředí a tak dokáže ignorovat vše ostatní, co se sledováním pachové stopy nesouvisí. Priorita hledaného pachu se musí na začátku dobře vtisknout a v průběhu celého výcviku pak neustále upevňovat a zdokonalovat. Pokud jste si prohlédli videa v minulém díle, pak jste si mohli všimnout, že hAzzard na prvním reagoval na vyrušení, tedy na pach falešného figuranta. Není to až tak velkým problémem, pokud si cizí pach jenom zkontroluje a pak se vrací ke sledování správného pachu, ale naší snahou musí být to, co jste viděli na druhém videu, tedy, že se štěně plně soustředí pouze na sledovaný pach a ničeho jiného si nevšímá.

Krůček po krůčku

Ve druhé fázi výcviku, kdy se zaměřujeme na rozlišování pachů, musíme postupovat opravdu po malých krůčcích a kontaminaci cizími pachy přidávat velmi pomalu. Na našich setkáních tak štěňata většinou začínají v prostorech, kde se zatím pravděpodobně nikdo nepohyboval. Poté je přesunujeme na místa, kde kupříkladu včera trénovali zkušenější psi, tedy na místa, která jsou kontaminovaná staršími pachy. Instruktor by si měl pamatovat, kde byla připravena minulá cvičení, či traily a sledovat, jestli v těchto místech mají štěňata nějaké nestandardní chování, nebo reakce. Postupně se zařazují cílená cvičení na rozlišování pachů, kde opět složitost postupně zvyšujeme. Na videu č. 1 má hAzzard připravenou variantu cvičení, kdy se z jednoho místa rozchází dva lidé ve stejnou dobu. Pachový předmět leží mezi oběma pachy.

Fokus na pachovku je třeba

Pokud jsme na počátku výcviku netrvali striktně na tom, aby si štěně správně čichlo k pachovému předmětu, tady už musí mít přičichnutí k pachovce dobře zvládnuté. Sice píšu, že to musí zvládat štěně, ale hlavně to musí umět zvládat psovod. Pachový předmět je většinou pro štěně zajímavý, protože je to něco, co je v daném prostoru před ním jiné, co tam „nepatří“ a zvědavý pes si většinou sám chce „neznámý předmět“ očichat. Pokud psovod správně na začátku výcviku motivoval psa k tomu, aby si k pachovce čichal, nemá s tím většina psů problém. Pokud ale pes nemá tu správnou motivaci si pachovku očichat, musí mu v tom psovod pomoci. Jistě si vzpomenete, že hAzzard zpočátku pachovku nosil, dokonce mi jednu malou sežral, ale přestože si už před sumováním byl často jistý, jaký pach má sledovat, přesvědčoval jsem ho, aby se čichnutím k pachovce utvrdil, že ví, co má sledovat. Můžete si všimnout, že postupem času přestala pachovka, jako „hračka“, hAzzarda zajímat, teď si k ní pouze čichne a hned začne pachovou stopu vyhledávat. Při čichání k pachovému předmětu může vznikat mnoho problémů, které je nutné řešit individuálně, a daly by se o tom psát romány.

K čemu si čichnu, to musím sledovat…

Ale vraťme se k danému cvičení. Sumování musí být dokonalé, protože jsou na místě pachy dva a my se tady utvrzujeme v tom, že pes od samého začátku má správně vtisknutou schopnost – k čemu si čichnu, to musím sledovat. Největším problémem při rozlišování pachů je právě správně vtisknutá priorita hledaného pachu. Tomu se musí přizpůsobit i předstartovní rituály. Pokud při práci budou psa zajímat další pachy, které se v daném prostoru nachází, bude si je neustále ověřovat, a velmi se tím unaví. Ještě větším nebezpečím pak je, že ho nějaký cizí pach natolik zaujme, že přestane ten správný sledovat. Zvyšování složitosti, tedy posun do čím dál více kontaminovaných a zapachovaných prostor a cílené přidávání cizích pachů musí být dávkováno tak, aby pro něj byl hledaný pach pořád skutečně tím nejdůležitějším a nejzajímavějším.

Trpělivost nade vše

Hlavní vaší vlastností tady musí být trpělivost. Z vlastní zkušenosti vím, že mívám velké nutkání zkusit zjistit, kde je ta hranice toho, co všechno už hAzzard zvládá, prodloužit délku trailu, přejít konečně na pevné povrchy, a ukázat, jací jsme mistři stopaři. Protože ale vím, že toto je ta sladká cesta do pekel, hodně se krotím. Skutečně není kam spěchat, hlavně teď kdy si štěně teprve upevňuje základní návyky. Většina psů, i těch, kteří mají intenzivní a správně vedený výcvik od štěněte dokáže spolehlivě pracovat až tak po třech až čtyřech letech výcviku. Na sociálních sítích sleduji bombastické výsledky psů, kteří v jedenácti měsících věku jsou již využíváni k pátrání a jsou dáváni za příklad, že už takto mladí dokázali sledovat třeba pachatele i ve složitých podmínkách. Moje zkušenost ale říká, že většinou je to pouze jeden „výstřel“ a po takto skvělém psovi se slehne zem a nikde nenajdete další pokračování jeho „perfektně nastartované“ kariéry. Věřím, že i vy chcete mít dobře vycvičeného stopaře a ne megahvězdu sociálních sítí. Moje doporučení tedy zní: „Ukroťte své ego, dejte svému psovi dostatek času na to, aby si prioritu hledaného pachu nejen udržoval, ale i zlepšoval.“

Cíl by měl být jasný 

Jak by to mělo vypadat, vidíte na mapce z našeho víkendového tréninku. Trail hAzzarda v kontaminovaném prostoru, kdy se stopa kladeče prakticky kryje s pohybem psa. Příprava byla formou SingleBlind, tedy instruktor věděl, kudy kladeč šel.

Jsou tam ještě dva traily, které vypracoval Chooco (hAzzardův otec). V tom prvním to byl DoubleBlind trail, kde se snažil kladeč vymýšlet i nějaké chytáky, které Chooco ignoroval a kladeče rychle našel a nakonec ten poslední trail, kde vidíte jenom stopu kladeče, kdy Chooco šel tzv. AirScenting, tedy sám a na volno v prostoru, kde jsme dopoledne trénovali. Věřte mi, je radost vidět psa pracovat úplně samostatně, kdy je jeho jediným cílem, co nejrychlejší nalezení hledané osoby. Těžko se to natáčí, tak alespoň krátká ukázka startu AirScentingu na videu č. 2. Toto by mělo být cílem výcviku mantrailingu. Pes, pro kterého je nalezení hledané osoby tou nejdůležitější věcí, bez ohledu na vnější podmínky.

Nácvik startů je moc důležitý

Možná jste si všimli, že zatím jsou všechny traily hAzzarda krátké. Má to dva hlavní důvody. Jednak pes má po vypracování krátké stopy brzy svou odměnu, proto se snaží k ní co nejdříve dostat a tím nemá čas řešit různá vyrušení a pak tím zásadním důvodem je nácvik startů. Je to jednoduché. Pokud pes neumí odejít od místa startu po správném pachu, končí jeho práce dříve, než začala. Proto je potřeba se startům maximálně věnovat a v této fázi k tomu máme nejvíce příležitostí. Čím víc různých situací pes musí na startu řešit, tím víc mu roste sebevědomí a jistota. Starty přímo ve směru odchodu kladeče v čistém prostředí máme nacvičené už od začátku. Teď tedy může pes přicházet k pachovce kolmo, nebo v ostrém úhlu, popřípadě i v protisměru, pachovka může být odhozená do nějaké vzdálenosti od míst, kudy prošel kladeč, může být umístěna nad zemí, sumovat se může ze sklenice, igelitového sáčku, z ruky, nebo ze země, z jakékoliv věci, kterou kladeč osahal, nebo na ní seděl, popř. může být místem startu pouze prostor, kde se kladeč stopy nacházel a žádná pachovka tam není. Místa startů mohou být kontaminovaná cizími pachy, s vyrušením lidmi, zvířaty, zvuky, atd. atd. Možností přípravy startů je nepřeberné množství, a čím více jich pes v této fázi zažije a vyřeší, tím lépe se bude v budoucnu na startech těžkých trailů orientovat. Na fotkách můžete vidět variantu nácviku kolmého startu proti překážce. Kladeč stopy šel podél stěny a pes, který jde k pachovce kolmo, musí odejít po správné, odchodové trase hledané osoby.

Závěrem…

Je úžasné, jak pes dokáže rozeznat minimální časový rozdíl ve stáří pachové stopy u příchodu a odchodu od pachového předmětu. To, že tomu nerozumím, není podstatné, důležité je, že při postupném zvyšování obtížnosti to umí a zvládá i to vaše štěně. Nebo to nezvládá? Pak je chyba na vaší straně a mám pro vás jednoduchou radu. Spěcháte, je potřeba zpomalit.

Jak je důležitá priorita hledaného pachu, jsme si vyzkoušeli vloni, kdy jsme s redaktorkami eCanis uzavřeli jednu velkou sázku o malé pivo, tady se můžete podívat: 

Luboš Satora

Foto: archiv Luboše Satory

www.pohresujeme.cz