Krok za krokem mantrailingem – 1. díl

Bude z tebe mantrailer? I tak by se dal nazvat úvodní díl seriálu o tom, kterak z malého neohrabaného štěňátka vychovat záchranáře v pravém slova smyslu. A asi budete souhlasit, že budoucí úspěšný výcvik je třeba stavit na opravdu kvalitních základech. Takže pozor, začínáme!

Je pátek, LVK je v plném proudu, začínají plánované přednášky a my odjíždíme směr Jižní Čechy. V hlavě máme klasicky plno otázek, na které nám odpoví až čas. Po krátkém vymazlení se se všemi zbývajícími štěňaty nakládáme hAzzarda do auta a vracíme se na Krucemburk. Pojedete s námi?

Všeho s mírou…

Srovnáváme se s prostředím.

Je otázkou, jestli je dobré v socializaci postupovat rychle, nebo pomalu, anebo využívat všech příležitostí a „hodit“ štěně přímo do víru dění. Zatím se nám u všech štěňat podařila varianta, že neměla na rozkoukání moc času, vletěla rovnou do života plného nových vzruchů a zážitků, kde ale většinou ukázala, že se prckové dokáží velmi rychle adaptovat. Končí přednáška, na vyjukané štěně se postupně „vrhne“ plno lidí, několik psů, štěňat. Hlídáme, aby štěně mělo čas a prostor na „únik“. To znamená, že pokud je míra vzruchů a vjemů nadměrná, musí mít prostor, kam těmto stresorům uteče, kde bude samo a bude mít klid na odpočinek, adaptaci a odkud bude vyrážet za dalším dobrodružstvím.

„Unavený pes, hodný pes“

Postupně se seznamujeme například i s koňmi.

Po krátkém čase hAzzard zvědavě vylézá ven a postupně se seznamuje s okolím. Do ničeho ho netlačíme, vše je na jeho rozhodnutí. Výhodou jsou přítomná štěňata skoro v jeho věku, se kterými se začíná seznamovat jako první. Možná v přemíře nových vjemů není čas na strach a obavy a klidně se nechá očichat i dospělými psy. Většina mantrailových psů na kurzu má socializaci zvládnutou dobře, nevyhledávají rozbroje, jsou zvyklí na ruch, lidi i ostatní psy. Na druhou stranu po týdnu intenzivního výcviku a dost pekelném počasí jsou všichni dost unavení a vláční. Už od samého začátku se snažíme nastolit režim: „Unavený pes, hodný pes“. Tímto se řídíme u všech psů, kteří jsou cvičeni k pátrání po lidech.

Prvním heslem je tedy „socializace“

Základy poslušnosti

Čím víc situací pes průběžně zažije, tím lépe se vyrovnává se všemi budoucími vjemy a situacemi, které ho v mantrailovém životě v budoucnu čekají. Je potřeba spíše postupně a pomalu vystavovat štěně různým situacím, než je ochraňovat a ponechávat v ústraní. Ještě na kurzu si hAzzarda vypůjčila naše kolegyně záchranářka a vyzkoušela, jak bude reagovat na základy poslušnosti. Když si vyberete žravé štěně, za kus žvance se přetrhne.

Škola hrou

Mláďata si rozumí.

Mantrailing se stejně, jako většina kynologických činností řídí heslem: Škola hrou. Krátké odběhnutí po pomazlení, odměna pamlskem. Jde to u klečící, nebo stojící osoby. Trocha paniky nastane, pokud si osoba lehne do trávy. S tím jsme se ještě nesetkali. Stačí zavolání, pamlsek a problém je vyřešený. Po celou dobu jde hAzzard z ruky do ruky. Musí mít lidi rád, nesmí se jich bát a uhýbat před nimi. Využíváme každé příležitosti, aby se s ním každý pomazlil, pohrál, seznámil. Na kurzu jsou všichni známí, jakmile se ale dostaneme do běžného života, musí se režim zpřísnit. Chcete si ho pohladit, nejprve se zeptejte, pak se domluvíme. Nechci, aby si ho váš pes očichal. Prosím, respektujte to. Naopak, nesmíš ke každému psu, nesmíš si s každým hrát. Pak jsou tady kola, auta, skupinky lidí, ruch ulice, štěkající psi… Na štěně po celou dobu netlačíme, všechno musí dělat ze své vůle a pořád mít za sebou „záchranu a oporu“. Jednak jsem to já a také hlavně jeho táta Chooco. I s tím se musí citlivě pracovat.

„Pád ze zlaté lopaty“

Hrátky s tátou

Moje babička, když se jí narodilo druhé pravnouče a to první se najednou muselo o přízeň dělit, tak měla krásnou hlášku, že je to: „Pád ze zlaté lopaty“. Chooco byl po odchodu Cassina také poslední dva roky sám a zvykl si, že se vše točilo jenom kolem něj. Teď je tu „vetřelec“, kolem kterého se všichni rozplývají. Chooco se nesmí z naší strany cítit odstrčený. Snaha rozdělit přízeň mezi něj a hAzzarda sice sem tam někdy zpočátku zadrhávala, přesto si dokázal na štěně vrknout, ale nebylo to z agrese, ale spíše se snažil udržet si své vybudované priority, svůj osobní prostor, o který se musí nyní s malým dělit. Také zAzzardova snaha o hru a seznámení byla někdy nad jeho síly, ale postupným dávkováním a neustálou kontrolou se s novou situací postupně srovnává. Štěně nemá hranice. Na začátku se mu musí trochu opatrně pomáhat tyto hranice nacházet, postupně je možné korigovat vytváření vztahu a hranic a nechat také část „výchovy“ na starším psovi.

A jdeme na to!

Zápis do školičky

Příchod hAzzarda byl dlouhodobě plánovaný. S tím souvisí i úprava venkovních prostor, kam psi můžou, kam nemůžou, odstranění všech věcí, o které se štěně může zranit, co může zničit apod. Po týdnu domácí aklimatizace jsme měli týden „mateřské dovolené“. Před tím probíhalo postupné seznámení se s domácím prostředím, jedna noční služba, nastolení pravidelného režimu a první zápis do mantrailové školičky.

První firetrail ve školičce. Máme necelé tři měsíce. Bráška Artur, o dva týdny starší Hugo II., o tři měsíce starší münsterlandka Coffee a skoro roční coonhound Koffing se opět musí nejprve seznámit.

Co to je firetrail?

První firetrail

Toto anglické slovo v podstatě vyjadřuje podstatu toho, co si musí štěně vědomě vštípit jako první: Tady si k něčemu čichni, sleduj to a na konci mi to najdi.  K tomu se využívají všechny možné pomocné „berličky“. Emoce do psa a navázání kontaktu se psem musí umět zajistit proškolený kladeč. Některá štěňata potřebují před vlastním trailem získat vazbu na kladeče, ztratit obavy, nebo dokonce strach. Postupně je proto dobré před trailem nechat štěně, aby si v klidu vazbu na hledanou osobu vytvořilo. Bude to z hlediska budoucí práce velmi důležité, aby vazba na hledané osoby a snaha o jejich nalezení byla silná. Jak se to může podařit, uvidíte níže na videu č. 1.

Venku na volno trénujeme přivolání.

Pokud již štěně nemá zábrany a je vytvořená dobrá vazba na hledanou osobu, můžeme přistoupit k prvnímu firetrailu. Pomocné berličky – štěně vidí figuranta, který upoutává pozornost štěněte na sebe, odpadá z něj velký pachový předmět, má v rukou odměnu, vidí ho celou dobu odbíhat, na konci si figurant klekne, má u sebe pamlsek, nebo oblíbenou hračku. Je důležité, aby štěně všechno dělalo intuitivně, radostně, soustředěně a přirozeně, pokud možno bez dalších vnějších vlivů, které mohou pozornost a motivaci psa rozptylovat. Je tedy šikovné vybrat co nejčistší a nejklidnější prostředí, jako jsou louka nebo les bez lidí a dalších psů, ale také bez dalších pachů (chodník, cesta…).

Rušivé elementy je třeba přidávat postupně.

Někdo může namítnout, že toho nejde dosáhnout, anebo že vzruchy se stejně pes musí naučit ignorovat. Ano, ale postup by měl být takový, že štěně si musí nejprve přesně zafixovat do hlavičky motivaci a koncentraci na jednu jedinou činnost a tou je sledování jednoho pachu a teprve poté se vzruchy a různá vyrušení postupně přidávají a pes se je učí ignorovat. Pokud se pes naučí, že vedle toho, že má sledovat jeden jediný pach, stíhá sledovat i ostatní vjemy, zaděláváte si na problémy v budoucnu, kdy se může stát, že tzv. priorita hledaného pachu může být přebita jiným, zajímavějším pachem, nebo lákadlem, které bude psa odvádět od vlastní práce s pachem, nebo v nejhorším případě přestane pach sledovat a bude si řešit své vlastní, podle něj, zajímavější činnosti. Proto je potřeba výběru místa, kde se svým psem začnete pracovat, věnovat dostatečnou pozornost. Už od začátku práce se štěňaty uvidíte, jak moc se projeví jakékoliv podmínky, které jim v tréninku připravíte. Na videu č. 2 (viz níže) můžete vidět jeden z prvních firetrailů hAzzarda, kde byly dodrženy všechny předpoklady, aby akce proběhla úspěšně. Štěně je plně koncentrované na figuranta, radostně k němu běží a dostává zaslouženou odměnu.

Můžete namítnout: Ale to je jasné, protože ho vidí, takže používá při práci hlavně oči. Ano, máte částečně pravdu. Ovšem je také pravdou, že psi intuitivně více používají nos, protože je pro jejich „vidění světa“ důležitější než oči. Je to oproti lidem právě opačně. Zatímco, my lidé si vše musíme vizualizovat, psi si vše musí hlavně očichat. Jako důkaz přikládám video č. 3, kde jsme schválně nepostavili firetrail přesně ve směru větru, ale tady vítr fouká zprava doleva. Přestože hAzzard viděl po celou dobu figuranta odbíhat rovně za keř, prioritně a přirozeně sledoval pach, který mu vítr odvál doleva. Poté, co se mu odvátý pach ztratil, musel „promyslet“, jak figuranta dohledat. Jestli ho zahlédl, nebo mu od něj foukl čerstvější pach, není potřeba řešit. Důležité je, že si fixuje motivaci k nalezení hledané osoby a využívá všech svých dosavadních schopností k jeho nalezení.

Správná motivace a schopnost koncentrace je základem úspěchu

Prohlubování motivace a schopnosti koncentrace, na sledování jednoho jediného pachu, vás bude provázet po celou dobu vašeho výcviku této přirozené metody pachové práce. Pokud je budete správně rozvíjet, máte obrovské předpoklady, mít v rukou budoucího skvělého stopaře. Ještě musím přidat jednu poznámku. Pokud se vám to jednou dvakrát podaří, neberte to tak, že to už štěně umí. Vtisknutí těchto vlastností a rozvoj těchto schopností není otázkou pár cvičení, je to dlouhodobá, nikdy nekončící práce. Neučte psa stopovat, posilujte v něm motivaci k práci, koncentraci na jeden jediný pach, který pro něj bude tou jedinou, absolutní prioritou.

A jedna rada na závěr…

Gulášfest nám nabídl plno nových vzruchů.

Doporučuji vám začít s firetraily pod vedením zkušeného instruktora. Pokud totiž do hlavy psa zafixujete špatné návyky, budete se s nimi potýkat po celou dobu jeho výcviku. Celý počáteční výcvik totiž není o výcviku štěněte, ale o výcviku psovoda. U štěněte pouze rozvíjíme jeho přirozené schopnosti, ale musíme vědět jak. Tak jděte do toho.

Luboš Satora

Foto: archiv Luboše Satory

www.pohresujeme.cz