Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Knírač – to je diagnóza!

Také se vám zalíbil velký knírač? Není ani divu! Je totiž symbolem majestátnosti a krásy, ale také pracovitosti. Chcete se o něm dozvědět více? A víte, že tento velikostní ráz má už dokonce i svůj samostatný klub? Pojďme si o tom promluvit s člověkem, který kouzlu tohoto plemene zcela propadl…


Knírač – to je diagnóza!
Panýrková Iveta 8.3.2019 3423x Rozhovory o plemeni

Pro ty, kteří mají velkého knírače, není jméno psovoda a chovatele v jedné osobě, se kterým si budeme nyní „povídat“, nikterak neznámé. Člověk, jenž je jednak velice aktivní se svými psy, ale také se zapojil do práce kolem nově vzniklého klubu. Ano, hádáte správně, řeč je o sympatickém Jiřím Tomkovi.

Jiří, mou oblíbenou a záludnou otázku položím na úvod i vám. Proč právě velký knírač?

Knírač – to je diagnóza!

Knírač to je diagnóza. Znám mnoho lidí, kteří by si jej nepořídili buď pro to a nebo jiné, ale mě vyhovuje maximálně. Svojí povahou, tělesnou stavbou a hlavně svým rozumem. Knírač není stroj a jeho důvěru si budujeme celý život... Pokud ji nezradíme, máme toho nejlepšího parťáka pro všechny situace, které společné soužití přinese...

Knírač není stroj a jeho důvěru si budujeme celý život!

Kdy jste s knírači začal a jaký byl ten první?

Knírač – to je diagnóza!

Sledoval jsem je již dříve, ale do rodiny přibyl knírač zhruba v roce 2005 a byl to opravdu pan pes! Následovně zhruba dva roky poté jsme si pořídili i fenku a v roce 2009 jsem si z tohoto spojení nechal štěně. Tím je dodnes můj Rasík (Ch. Ares Daches). 

A tím jsme se dostali k chovu. Název vaší chovatelské stanice je KENNEL RAFANES. Proč takový název a má nějaký význam?

Ano, určitě má význam zvláště pro mě. Je to složené ze jmen psů, kteří mě zasáhli do života – RAsík, FArinka, NESsi. A plně vystihuje směr, kterým chci svůj chov vést...

Kolik máte v současné době psů a věnujete se jen plemeni velký knírač?

V současné době máme doma tři společníky, je jím již zmíněný ARES, dále pak Arwenka (Arwen Rafanes) a Nessinka (Aetna Černá Zulu) a ano, jsme věrní plemeni  i velikosti...

Jak byste své psí „komando“ jednoduše představil?

Knírač – to je diagnóza!

Ch. ARES Goldest Daches – je to můj nyní již důchodce, který mě v životě hodně dal a se kterým jsem prošel nespočetně závodů a dostali jsme se spolu i na Mistrovství světa kníračů. Jeho kariéra však musela být záhy ukončena, kdy mu po otravě přestaly pořádně fungovat tělesné funkce a i když se dle vyšetření zdálo býti vše v pohodě, tak mě při závodě zkolaboval, a tím se z něj stal tzv. „prduch“ (pracující důchodce).

Aetna Černá Zulu (Nessi) – ji nejvíce vystihuje označení „magor“. Její nadšení absolutně pro vše je neskutečně nabíjející a až neuvěřitelné... Vezměte si situaci, že přijdete v noci z práce domů, a najednou se ze tmy vyřítí „šílená“ Nessi a provede zadržení... Jen tak, pro srandu...(smích). Opravdu kontaktní fena s tvrdými obranami a aktivní poslušností.

Arwen Rafanes – narodila se ze spojení Rasika a Nessi. Je to mladá fenka, se kterou v rámci programu „Co malá Terezka dovolí“ cvičí moje Verunka. V současné době jsou holky v přípravě na zkoušku BH-VT.

Věnujete se hlavně sportovní kynologii dle Mezinárodního zkušebního řádu IGP. Proč tato volba?

Baví mě i mé psy a to je to nejdůležitější...

Jaký úspěch v této sportovní disciplíně považujete za ten TOP?

Knírač – to je diagnóza!

Tak určitě je to kromě mnoha mezinárodních závodů a mistrovství republiky naše účast na Mistrovství světa kníračů, kde jsme s Rasikem předvedli opravdu velmi pěkný výkon...

Knírač a obrany? Každý určitě viděl kousat velkého knírače a je to krásný pohled. Já vždy viděla jen opravdu pěkné a tvrdé kousače. Ale jak to s obranou obecně mají? Jak se na ně musí, aby to bylo dobré?

Knírač – to je diagnóza!

Tohle by asi nejspíše nejlépe popsal figurant, který s nimi pracuje, ale z mého pohledu asi tak... Rozhodně nikam nespěchat, oni vám sami ukážou, kdy je ten správný čas...

A je rovněž důležité mít dobré zvíře. Také mezi knírači jsou bohužel linie, které excelují na výstavách, ale nehodí se k práci... V podstatě tam vymizela ta podstata pracovního plemene. Neméně důležité je přistupovat k nim jako k ostatním plemenům a rozhodně jim nic nedat zbytečně zadarmo.

Kterou disciplínu máte vy osobně nejraději a proč?

Obranu mám opravdu rád, protože tam vidím ten projev, tu chtivost a drive, ale co se týče práce se psem, tak poslušnost. Tam mě opravdu baví každý krok vpřed, každá nová zkušenost, možnost realizace nových věcí. A co tedy opravdu můžu je, když je dostanu na nějaké chybě – ten jejich výraz (smích).

Vy však nemáte své psy jen jako sportovní, ale také a to především jako rodinné parťáky. Jak s nimi žijete vy konkrétně?

Důchodce spí s námi doma a holky mají volný pohyb venku. Každodenní procházky jsou samozřejmostí a pokud někam vyrážíme, vždy jede někdo s námi, ať jsou to návštěvy, výlety nebo trénink... Občas si je vezmu i do práce. Dá se říct, že většinu času tráví s námi...

Loni, jestli se tedy nepletu, vám do rodiny přibyla roztomilá dcerka Terezka. Jak proběhlo přivítání a co na ni „říkali“ vaši hafani?

Knírač – to je diagnóza!

Přivítání Terezky proběhlo naprosto v klidu. Při příjezdu si ji očichali a přivítali se hlavně s maminkou Verčou. Největší radost z nového člena rodiny měla nejmladší Arwenka, která si s ní vytvořila skvělý vztah, přes svou energii je k ní od malička něžná a ochranitelská. Například když Terezka spinká v kočárku, tak u ní leží a hlídá ji. Rasík jako správný důchodce ji má zdravě na salámu, očichá, jestli nemá něco dobrého a pokud ne, tak odchází. Nessinka díky svému temperamentu chodí k Terezce jen pod dohledem. Dcerka prostě zapadla do smečky skvěle.

Myslíte si, že by velkého knírače mohl mít člověk, který ještě nikdy žádného psa neměl?

Knírač – to je diagnóza!

Asi jako u každého pracovního plemene. Mohou mít krásný vztah, ale může to být také pěkný „průser“. Každému zájemci o štěně vždy vysvětluji, co může očekávat a je na něm, jak se rozhodne. Znám mnoho lidí, kteří se pak v roce velkého knírače zbavovali, protože jej nezvládali, ale těch, co to nakonec nějak „dali“, je naštěstí podstatně víc a některé z nich to tak chytlo, že dnes i závodí.

Viděla jsem fotografii nádherného psa z vašeho chovu (Anubise), který působí v Rusku. A to mě přivedlo k otázce na váš názor ohledně kupírování uší a ocásků? Jak to vidíte? A co to podle vás přineslo?

Knírač – to je diagnóza!

Majitelka mě kontaktovala s tím, zda jej může nechat kupírovat a já jsem s tím rozhodně problém neměl. Myslím, že zákaz nepřinesl nic dobrého (častější záněty uší, omlácené ocasy do krve apod.). Z tohoto vrhu jsem posílal dvě fenky také na Filipíny, kde slouží obě u policie a jedna z nich při zásahu utrpěla úraz a ocas jí musel být též zkrácen.

Máte již jasný plán závodů, na kterých budete letos k vidění?

V roli závodníka bohužel nikde. Ares je již mimo a u Nessi teprve čas ukáže, jestli bude ještě někdy závodit.  Loni na jaře si vážně zlomila nohu, a i když vše srostlo v pořádku, tak ji při větší zátěži odlehčuje. Pokud vše dopadne dobře, tak si zjara splní mateřské povinnosti a uvidíme, co bude dále...

S knírači žijete dlouho a zažil jste toho s nimi opravdu mnoho. Mě by ale zajímalo, zda máte ještě nějaký nesplněný sen?

Knírač – to je diagnóza!

Těch by bylo (smích), ale vážně... Jeden se mi podařilo splnit loni a to, že byl založen samostatný klub velkých kníračů (https://ckvk.webnode.cz). Nový klub vznikl především proto, aby majitelé VK měli přímou možnost rozhodovat o financování, vedení klubu a směru, kam se bude ubírat, což v současném nebylo absolutně uskutečnitelné. Více informací naleznou čtenáři pod výše uvedeným odkazem (Pozn. red. Rozhovor s vedením klubu připravujeme v měsíci březnu i na eCanis.).

A další z mých snů je mít velkého knírače v barvě pepř a sůl, se kterým by se dalo cvičit a závodit tak jako třeba s černou variantou. Ale „pepřák“ s takovou povahou a razancí se bohužel ještě nenarodil...

Děkuji vám za rozhovor.

 

 

Foto: archiv Jiří Tomek

https://daches.webnode.cz

Kam dál ...