Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Dalším z málopočetných plemen, kterému se budeme věnovat, je kishu. Že jste ho nikdy neviděli? Pokud si náhodou nepamatujete na seriál Goro – bílý pes, tak jste žádného kishu velmi pravděpodobně opravdu nikdy neviděli. V Evropě je jich totiž opravdu velice málo! Přijměte pozvání na milý rozhovor s chovatelkou, která právě tomuto plemeni propadla celým svým srdcem!


Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Nejznámějším zástupcem plemene kishu na světě je bezesporu pes jménem Aoi Rjú, který si zahrál titulní roli ve známém japonském seriálu Goro – bílý pes. Pokud jste byli dětmi v osmdesátkách, jistě se vám hluboce vryl do paměti jeho dojemný příběh o lásce, věrnosti a oddaném psím srdci. Je kishu skutečně takový? Nebo je to jen další primitivní plemeno, které lze obtížné vychovat a které si žije svým vlastním životem? O tom jsme si povídali s Lenkou Dvořákovou, majitelkou chovatelské stanice Gentle Heart, která ho jako první přivezla do České republiky, a která se už pěknou řádku let stará o jeho rozvoj nejen u nás, ale i v celé Evropě.

Dobrý den Lenko, napřed bych ráda uvedla na pravou míru názvosloví, ve kterém mám trochu zmatek. Plemeno se správně nazývá kishu-inu nebo kishu-ken? Na internetu jsem našla obě označení.

Kishu-inu a kishu-ken jsou staré názvy, v Japonsku (ale i ve světě) se používaly oba současně. Potom došlo k jejich sjednocení a podle FCI se dnes používá pro toto plemeno pouze označení kishu.

Není to zrovna obvyklé plemeno, ani v zemi původu není příliš početné a mimo Japonsko opravdu není moc známé. Jak vás napadlo dovézt a rozvíjet chov právě kishu?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Jako malá holka jsem, jako všichni moji vrstevníci, koukala na seriál Goro – bílý pes a od mých deseti let jsem toužila takového psa jednou mít. Fascinoval mně svou oddaností a odvahou. Ačkoliv jsem se řadu let o import takového psa snažila, dlouhé roky se mi to nedařilo. Jediným zástupcem plemene Kishu před zbruba 15 lety v Evropě byl jeden nebo dva starší jedinci v Holandsku, takže v úvahu připadal pouze import ze země původu a to nebylo snadné. Až před třinácti lety se mi to konečně podařilo! Dovezla jsem z Japonska vpodstatě dvě první feny kishu na kterých se následně založil chov v ČR a Evropě. Jedna fenka z těchto dvou zůstala v Holandsku a druhá u mě v Čechách. Je to obdivuhodné plemeno a Evropa si určitě zaslouží, aby se zde chovalo.

Tedy, tomu se říká odhodlání, trpělivost vám rozhodně neschází. Jste tedy zakladatelkou evropského chovu kishu, jaké byly začátky? A je to dnes už o něco jednodušší?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Když jsem dovezla tyto dvě feny, chodila jsem hodně po výstavách, a když jsem si byla jistá, že se jedná o opravdu krásné jedince – typické zástupce plemene – tak jsem se rozhodla odchovat první vrh. Byla to ale velmi trnitá cesta. Byla jsem krýt u jediného zástupce plemene, který v té době v Evropě žil, a to byl právě ten holandský pes. Krytí se ale k mému velkému zklamání opakovaně nepodařilo. A tak jsem si musela dovézt z Japonska psa samce, abych měla chovný pár. A konečně se mi podařilo odchovat první vrh v ČR a snad druhý v Evropě.

Ani to ale nebylo vítězstvím! Na jednom vrhu se totiž stavět chov opravdu nedá. Trvalo mi dlouhé roky, než se mi podařilo zpropagovat kishu, dostat toto plemeno do povědomí lidí a prosadit ho v kynologickém světě. Žádní podobně nadšení (ani jiní) chovatelé kishu v Evropě v té době nebyli. Až po několikaleté práci právě s majiteli mých odchovů se mi je povedlo přesvědčit, aby se sami začali o chov kishu zajímat. Kromě toho, že se někteří rozhodli na potomcích mých fen dál chovat, vzrostl i zájem o další import. A tak se rozšířil chov kishu (bílé variety) do Finska, Ruska, Anglie, Francie nebo Švýcarska. Měla jsem odchovy téměř po celé Evropě.

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Byla jsem sama se sebou spokojená, ale chtěla jsem víc. A tak jsem se rozhodla stejný proces vývoje chovu absolvovat ještě pro druhou barevnou varietu, která se mi velmi líbila, a to jsou „sezamoví” kishu. Zde jsem ale narazila ještě o něco více, protože klasický bílý kishu je roztomilý medvídek a je to zkrátka Goro. Zatímco sezamový kishu se podobá trošku na vlka a není tak atraktivní a vzbuzuje o mnoho větší respekt. Poslední vrh sezamových kishu jsem vyvedla v loňském roce a opět se snažím majitele těchto štěňat motivovat pro další chov.

Vzhledem k tomu, že mám poměrně značný přehled o chovu kishu v Evropě, tak se starám především o to, aby se v Evropě udržela nepříbuznost, hlídám plánovaná spojení, a kromě vlastního chovu také přesvědčuji chovatele, aby se pokusili o nějaké další zajímavé importy!

Zní to velmi jednoduše, ale co přesně taková „motivace pro další chov” obnáší?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Vzhledem k tomu, že mám poměrně značný přehled o chovu kishu v Evropě, tak se starám především o to, aby se v Evropě udržela nepříbuznost, hlídám plánovaná spojení, a kromě vlastního chovu také přesvědčuji chovatele, aby se pokusili o nějaké další zajímavé importy! A protože mám v Japonsku opravdu dobré kontakty, tak jsem řadu takových importů (naposledy například do Finska) sama zařídila.

To je trochu velké sousto pro jednu chovatelku, i vaše motivace musí být obrovská!

Ano, to je. Miluji kishu, protože jsou to úžasní psi. A pokud by se ještě více zúžila už tak velmi slabá chovná základna, plemeni by hrozilo vymření. Tedy alespoň v Evropě. Je tedy nutné udržovat genetickou variabilitu a snažit se stále mísit novou krev. Nicméně i v Japonsku je kishu poměrně málo!

Dovézt chovný materiál z Japonska zřejmě nebude jen tak. Je to složité?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Dřív to bylo velmi těžké, a to nejen s kishu, ale i s dalšími japonskými plemeny. V minulosti byl velký problém s exportem, chovatelé vyvážet nechtěli, a když už nějaký ten export povolili, většinou poslali do Evropy štěňata velmi nízké kvality. Časem ale pochopili, že pokud chtějí plemeno celosvětově udržet a pracovat na rozvoji jeho chovu, budou muset exportovat kvalitní jedince, na kterých se následně v dalších zemích postaví chov. A když v současné době japonští chovatelé vidí, jak se kishu v Evropě rozvíjí, tak se opravdu snaží nám, Evropanům, pomáhat. Kishu totiž nikdy nebude moderním plemenem (a to je dobře) ale s tím souvisí právě úzká chovná základna, kterou se jen velmi pomalu daří rozšiřovat.

Jak vůbec vypadá takový import? A je potřeba mluvit japonsky?

Ne, já bohužel japonsky nehovořím. Ale mám výbornou angličtinu a v Japonsku mám dobré kontakty. Znám se s jedním japonským chovatelem, kterému osud plemene leží na srdci tak velmi jako mně, proto mi pomáhá s výběrem jedinců vhodných pro export a následně i s jejich prodejem. Dá se říct, že mi umetá cestičku k chovatelům a pomáhá mi zařizovat celý export do Evropy, co není úplně snadné.

Proč je kishu i v Japonsku tak málo? Vždyť je to jejich národní plemeno!

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Tak předně kishu není pes vhodný jen do bytu. Je to střední plemeno, poměrně statný pes, velmi fyzicky zdatný a disponuje silným loveckým pudem (je to lovecké plemeno) a potřebuje dostatek pohybu a pravidelné vycházky. Zkrátka, není to mazlíček na gauč. V Japonsku jsou ve velkých městech většinou menší byty a obyvatelé velkoměst si tedy kishu nemohou dovolit, ani kdyby chtěli. Proto je chovají většinou majitelé rodinných domků, lovci, kteří je používají na práci, nebo potom podobní blázni, jako jsem já (smích).

Alfou a omegou výchovy kishu je přivolání, které je třeba naučit (a to spolehlivě) už v raném věku!

Je kishu tedy skutečně jako Goro? Věrný, odvážný, inteligentní a samostatný?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Ano, jsou opravdu takoví, seriál byl úplně pravdivý. Jednou mi utekl kishu v poměrně cizím prostředí a vrátil se mi, ani nevím odkud. Trefil domů úplně bez problémů přes hodně velkou oblast. Jsou velmi samostatní a jsou to úplně úžasní a hrdí psi. Fenky jsou mazlivější a milejší, ale samec kishu – to je opravdová výzva. Když ho správně vychováte, miluje vás až za hrob a udělá pro vás opravdu všechno. Před cizími lidmi nebo psy to ale nikdy nedá najevo. Na veřejnosti je to hrdý a na první pohled trochu arogantní pes. Ale v soukromí vám projeví takovou lásku a náklonnost, že to musí každého majitele chytit navždy za srdce.

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Je těžké ho jednoduše charakterizovat, každý jedinec je trochu jiný. Samozřejmě výchovou se dá ovlivnit hodně. Řada majitelů kishu v Čechách s nimi pracuje. Dbají na ranou socializaci a kvalitní výchovu a výcvik. A vyplatí se to! Odměnou jsou jim skvělí a oddaní rodinní společníci, kteří místo neplechy doma odpočívají. Potom mohou mít kishu třeba i v bytě, protože je zabavený, unavený a spokojený.

Výchova je trochu náročnější. Kishu je nádherné štěňátko, vypadá jako malý lední medvídek. Až do teenagerského věku ( kde nejen že zkouší trpělivost svého pána a dalo by se říct,že učí člověka trpělivosti) je to úplné zlatíčko. Hraje si, poslouchá, vykazuje výraznou inteligenci. Po zhruba jednom roce věku se začíná povaha lehce měnit, kishu dospívá, stává se z něj osobnost se všemi rysy tomuto plemeni vlastními. Samec se stává teritoriálním a samostatným. Fenky bývají milé, ale ze samců se stávají nekompromisní hlídači, kteří projevují silné teritoriální chování.

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Alfou a omegou výchovy je přivolání, které je třeba naučit (a to spolehlivě) už v raném věku. A celý život na tom majitelé kishu pracují, protože je to prvořadé. Kishu byl vyšlechtěn pro práci s lovci, jeho přirozeností je pohybovat se dlouhé a dlouhé kilometry po horách na obrovských prostorách a to dnes bohužel není možné, zejména ve městech, kde ten prostor zkrátka mít nemůže.

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Kishu samec je velmi výrazným hlídačem to má na svědomí jeho teritoriální založení a také láska k vlastní rodině, pro kterou by dýchal. V dospělosti nepustí do domu žádné cizí lidi nebo psy. Vše, co má doma, považuje za své (i jiná zvířata nebo jiné psy), a to své si chrání. Miluje všechny členy rodiny, zbožňuje děti a má neskutečnou paměť. Od malička si pamatuje každého člověka nebo zvíře, se kterým se v životě potkal. A také si pamatuje, jaký to pro něj byl zážitek, zda pozitivní (potom je to kamarád a má veškerá možná privilegia) nebo negativní (potom má dotyčná osoba problém).

Venku bude kishu cizí lidi ignorovat nebo se k nim chovat neutrálně (mohou být i výjimky, kdy jsou velmi přátelští, kamarádští a hraví), ale jiné je to se vztahem k jiným psům. U dospělých samců se s přibývajícím sebevědomí snižuje ochota vyjít s jinými samci. Je to přirozenost plemene, samec kishu zkrátka jiného samce nesnese – leda by se mu podřídil a projevoval mu respekt. V opačném případě je zaděláno na problém.

Kishu vyžaduje množství trpělivosti, obrovskou důslednost a hlavně zodpovědnost. V rukách nezodpovědného majitele by mohl být problémový!

Je těžké takového psa vychovat? Mohl by si na to troufnout i začátečník? A pro koho je vhodný nebo naopak nevhodný?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Samozřejmě, že zkušený kynolog si s výchovou kishu poradí daleko lépe. Ale dá se říct, že zhruba šedesát procent štěňat prodávám majitelům začátečníkům a úplně všichni to prozatím zvládli na jedničku s hvězdičkou. Všechna štěňata jsou perfektně vychovaná a mají krásný život. Vyžaduje to ale množství trpělivosti, obrovskou důslednost a hlavně zodpovědnost. V rukách nezodpovědného majitele by mohl být kishu problémový. Ale musí zaklepat na dřevo (smích), moji majitelé jsou všichni skvělí a snaživí. Samozřejmě se jim snažím maximálně pomáhat a ve všem je vést, a díky bohu se to opravdu skvěle daří.

Dá se snadno cvičit? A jaké jsou pro něj vhodné aktivity?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Kishu není pes přímo vhodný na výcvik. Jsou velmi hrdí a samostatní a jakýkoliv dril nebo stereotyp je jim naprosto cizí. Samozřejmě poslušnost na určité úrovni je základem držení každého psa, kishu nevyjímaje, ale pro provozování kynologických sportů se najdou jistě jiná vhodnější plemena. Přesto se najdou výjimky a někteří majitelé dokázali s kishu velké věci. Jedna moje majitelka (dříve měla dvě shiby, takže je poměrně zkušená), která má ode mne dvě fenky kishu, se věnuje myslivosti. Kishu je vlastně lovec, takže v lese je jako doma. A její fenky se opravdu vyrovnají ohařům a podávají velmi slušné výkony. Protože kishu je zkrátka lov velmi blízký a dokáže se svým psovodem tvořit sehranou dvojku, což je při tomto druhu činnosti velmi důležité.

Čemu se věnují téměř všichni majitelé kishu, jsou výstavy, v tom jsou velmi aktivní. 

Svým vzezřením připomíná severské tažné psy, patří ale mezi plemena primitivní a je to vlastně lovec. Má velké nároky na pohyb, nebo dokáže i ležet doma na gauči?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Kishu nemá se seveřany kromě vzhledu nic společného, ale jeho nároky na pohyb jsou značné, což vychází z jeho původního využití. Kishu musí být schopný pracovat několik hodin v lese a je pro pohybové aktivity přímo uzpůsobený. Zřejmě právě proto si ho často pořizují lidé, kteří mají rádi turistiku, přírodu, rádi chodí po horách a potřebují k tomu parťáka. A kishu je přesně tím správným kámošem na túru do hor. Je to nezdolný optimista a zvládne mnoho kilometrů v prakticky jakémkoliv počasí.

Jeho srst je velmi hustá, doporučila byste takového psa pro celoroční pobyt venku?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Zdání klame! Kishu vůbec nemá tak hustou srst, například s akitou se to vůbec nedá srovnat. Přes léto je to skoro naháč (smích), na zimu dostane podsadu, to se krásně nasrstí. V tu dobu je nejlepší chodit na výstavy, protože to je nejkrásnější. Ale na rozdíl od seveřanů, kteří mají dutou srst a ta je chrání před mrazem, kishu má srst měkkou a málo odolnou. Je třeba si uvědomit, že zemí původu je Japonsko. A i když je to veliká, rozlehlá a rozmanitá země, znamená to, že vlastně pochází z teplých krajin. Pokud nebereme v potaz horské oblasti, ale nížiny. V zimě tam klesá teplota maximálně na nulu a v létě je tam opravdu horko a vlhko. V Japonsku se v létě v některých oblastech dokonce používá klimatizace, aby to vůbec ti psi přežili. Takže už tím, že se dostávají do Evropy (zejména třeba do té Skandinávie) se musejí aklimatizovat na výrazně větší zimu, než na jakou jsou zvyklí a připravení. Takže ne, držení kishu venku nedoporučuji, mohlo by ho to stát zdraví.

Je kishu psem jednoho pána, nebo může střídat majitele?

Kishu jsou naprosto věrní psi, jejich vazba na majitele a celou rodinu je obrovská. Jsou schopní udělat pro člověka cokoliv, plně se mu obětují. Změnu majitele by kishu nesl velmi, velmi těžko.

Jaké má plemeno původní využití, na co bylo vyšlechtěno? A řekla byste nám, prosím, něco málo o jeho historii?

Kishu byl vyšlechtěný k lovu a v zemi původu se pracovně využívá stále. V Japonsku a u nás se používá především na jeleny nebo divoká prasata, v Dánsku nebo Švédsku na losy. Japonci si svou pracovní krev dost hlídají, zatímco při exportu k nám nebo do Evropy se více preferuje krev výstavní.

Pověděla byste nám něco o současném chovu v Čechách a na Slovensku? Kolik jedinců (nebo vrhů) se ročně zhruba odchová?

Je to opravdu málopočetné plemeno a záleží na momentálním stavu chovných fen a také na poptávce. Letos se u nás narodil pouze jeden vrh, loni dva. Dva vrhy ročně bude asi takový dlouhodobý průměr.

Které podmínky je momentálně třeba splnit k chovnosti?

Kishu musí absolvovat bonitaci, prokázat DNA profil a zúčastnit se jedné výstavy. Do chovu smí být zařazen nejdříve v osmnácti měsících, u fen je horní hranice osm let věku. V kalendářním roce může mít fena pouze jeden vrh, počet vrhů za život byl omezen celkem na čtyři, od letošního roku je to pět vrhů.

Co přesně obnáší bonitace?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Bonitace je popisná prohlídka, celkové posouzení exteriéru rozhodčím, který ho zhodnotí podle FCI pravidel. Pes musí splňovat všechny podmínky pro udělení titulu chovný, nesmí mít žádné vylučující vady. Bonitace završuje proces chovnosti. Sice neobsahuje žádný povahový test, ale v případě agresivity nebo bázlivosti nebude pes do chovu zařazen.

Vy sama jste chovatelkou, přijde vám podmínka maximálních povolených čtyř vrhů za život feny jako optimální?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Letos se to odhlasovalo už na pět vrhů, ale já osobně bych doporučovala čtyři vrhy jako maximum. Protože fena v roce a půl není ještě dospělá. Já bych poprvé kryla až ve dvou letech nebo raději ještě později. Pokud nechcete tu fenu sedřít a nechat jí každý rok rodit, tak stejně víc než čtyři vrhy nestihnete. V osmi letech už je přece jen stará. Chovatelství by nemělo znamenat bezhlavé množení a vytěžování feny za každou cenu. Chovatelství znamená především odchovat kvalitní štěňata, dobře je umístit, a pak pracovat s těmi majiteli. Snažit se o to, aby plemeni dobře porozuměli, aby se mu věnovali a aby ho oni sami dál rozmnožovali. Kvalitně. Protože to je budoucností plemene!

Všichni známe Gora jako „bílého“ psa. Kishu se ale chová v různých barevných varietách, prozradila byste nám, jak to s nimi je a zda se nějaké preferují?

Jak už jsem uvedla, u nás se vyskytuje pouze barva bílá (ta je nejoblíbenější) a sezamová. Ta ještě není příliš známá, ale její obliba, doufám, brzy vzroste. V zemi původu se ještě vyskytuje červená barva, ale opravdu jen velmi zřídka. Bílí a sezamoví kishu se mohou pářit spolu.

Jakého průměrného věku se kishu dožívá a trpí nějakými obvyklými dědičnými chorobami?

Je to plemeno poměrně zdravé, nemá moc problémů. Vlastně až na nějaké maličkosti nebývají častými zákazníky veterinárních lékařů. Ale znám několik případů, kdy se u kishu objevila potravinová alergie, a to hlavně v USA. Dožívají se kolem patnácti let, ale v Evropě je momentálně nejstarší moje fenka, která má teprve třináct a půl roku.

Jedná se o plemeno primitivní, u kterých se tak nějak předpokládá, že jsou to plemena zdravá a přírodní. Je kishu náročný na chov? Mají tito psi nějaké potíže s reprodukcí? A jak mívají početné vrhy?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Fenky rodí pouze čtyři až pět štěňat, a to bez rozdílu. Protože jsou to primitivové, tedy původní plemeno, které neprošlo velkým vývojem šlechtění. V důsledku toho se i organismus feny chová velmi přírodně a příroda nejlépe ví, kolik štěňat fena zvládne uživit a odchovat, aby z nich vyrostli zdraví jedinci. U jiných japonských primitivních plemen, například u shiba-inu, je to velmi podobné.

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Schopnost reprodukce u kishu je diskutabilní. Feny zabřezávají dobře, ale proces krytí je někdy obtížný. Samotný akt totiž neprobíhá jednoduše. Kishu je svou povahou tak trochu jako labuť – psi  potřebují vytvořit pár, aby byli schopní a ochotní ke spáření. Zkrátka když si pes a fena nesednou, tak fena psa nechce. A platí pravidlo, že samec v takovém případě neskočí. Je to prostě vybíravé plemeno. Proto řada majitelů a potenciálních chovatelů už pochopila fakt, že mít doma chovný pár bude tou jedinou správnou cestou. Takže se dá říct, že každé narození vrhu kishu je malým zázrakem.

Kishu je hodně podobný s dalšími japonskými plemeny, jako jsou šiba-inu, hokkaido-ken, šikoku-inu, kai-inu nebo akita-inu. Dají se od sebe snadno odlišit?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Rozdíly jsou jak ve velikosti, tak v barvě, a tak i povaze. Shiba je ze všech nejmenší, střední je hokkaido, kishu, kai a šikoku a akity jsou velké. Ze středních je úplně rozdílný kai-inu, protože je tmavě žíhaný. Hokkaido je asi nejpodobnější, ale má trochu rozdílnou kostru, je trochu zavalitější a maličko menší. Kromě toho to není takový lovec, jako kishu. Pro laika by se tito dva určitě dali poplést, ale když to máte v oku, tak se nezmýlíte.

Lenko, děkuji vám za velmi příjemný rozhovor a na konec bych se ještě ráda zeptala, jaké jsou vaše chovatelské plány do nového roku?

Kishu není jen mazlíčkem na gauč!

Moje feny jsou v současné době už v chovatelském důchodu, takže jediné chovatelské plány jsou na krytí mými psy. A ono to vlastně není zase takový rozdíl, než když si sama odchovám vrh. Protože stejně se věnuji majiteli té chovné feny a následně i majitelům prodaných štěňat. A kromě toho je tu samozřejmě trvalá péče o majitele mých štěňat, realizace importů dalších kishu do Evropy – mám toho prostě pořád hodně, i když sama teď nechovám. A poradenství mě naprosto naplňuje.

Pokud jste si i vy, naši milí čtenáři, tenkrát oblíbili seriál Goro – bílý pes, připomeňte si znělku a to by v tom byl čert, abyste neuronili nějakou tu slzičku. 

Katka Houšková

Foto: Lenka Dvořáková

www.kishu.cz

Doporučujeme z našeho e-shopu
Novinka
Sušené krůtí krky
ZB000462
od 20
Novinka
Sušené hovězí plíce
ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce
ZB000453
od 26
Legendy československé kynologie
Skladem
ZB000002
od 129
Novinka
Obojek SOFTY
Vyberte barvu
Obojek SOFTY
ZB000096
od 389
Kam dál ...