Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Ken Ramirez navštívil Prahu!

Víte, že v polovině listopadu měl v Praze dvoudenní seminář proslulý trenér zvířat Ken Ramirez? A tušili jste, že na akci přednášel i František Šusta? Nestihli jste se tam přihlásit, a přesto by vás zajímalo, o čem to celé bylo? To vše si můžete přečíst v následující reportáži včetně mini rozhovoru právě s Kenem…


Ken Ramirez navštívil Prahu!
Linda Víšková 17.12.2019 8171x Reportáže

Druhý víkend v listopadu, konkrétně 9. a 10. 11. 2019, se v Kongresovém centru City v Praze konal dvoudenní seminář s uznávaným a proslulým trenérem zvířat Kenem Ramirezem. Akci, jejíž program pomáhala dát dohromady další trenérská ikona – František Šusta, zorganizoval Robert Goldwein spolu s „Bouda týmem“ (Annou Zatloukalovou a Míšou Husákovou), s Jitkou Skaličkovou a s několika dalšími pomocníky.

Program byl opravdu nabitý!

Ken Ramirez navštívil Prahu!

Semináře se zúčastnilo celkem sto osmdesát diváků a to nejen z České republiky, ale i z Polska, Slovenska, Německa a Rakouska.

Program byl nabitý a nadmíru zajímavý. Účastníci se mohli např. inspirovat, jak naučit svého psa podat co největší hračku z hraček za gaučem, počítat, říct „ne“ a dozvědět se spoustu dalších tipů a triků. Ke konci semináře také Ken Ramirez představil svou práci na ochranu životního prostředí, kdy například mění se svým týmem migrační trasy slonů v Africe, aby se vyhnuli pytlákům.

Jedním z dalších bodů na programu byla i přednáška Františka Šusty na téma „Výchozí chování a komunikace“, kterou, stejně jako Ken, vedl v anglickém jazyce.

Co nám řekl Robert Goldwein?

Jak to celé probíhalo a co vše za tímto víkendem stálo, jsem se zeptala Roberta Goldweina, jednoho z hlavních organizátorů…


Kdo vlastně s celým tímto nápadem přišel a jak dlouho se to celé chystalo?

V březnu 2017 mě napadlo oslovit Kena Ramireze na Clicker Expu ve Stamfordu (Connecticut, USA). Ptal jsem se ho, kdy by měl čas na víkendový seminář:


Ken: „Mám tu jeden volný víkend v listopadu.“

Já: „To je ok, to stihneme.“

Ken: „V listopadu 2019…“

Aktivní přípravy pak probíhaly až od letošního března.

Jak byla vyřešena jazyková bariéra mezi posluchači a anglickým rodilým mluvčím Kenem Ramirezem? Měli jste z něčeho obavy?

Měli jsme výborné simultánní tlumočnice do češtiny a polštiny, kterým jsme v průběhu několika měsíců dodávali podklady pro jejich přípravu. Báli jsme se toho hodně, úspěch takového semináře je přímo závislý na bezchybném tlumočení.

Co v rámci příprav trvalo nejdéle a co na nich bylo asi nejnáročnější?

Z pohledu organizátora byly „nejdelší“ právě ty dva dny semináře.
Za Kenem jsem byl několikrát v Seattlu nebo ve Washingtonu D. C., kdy jsme dlouho probírali jeho přednášky a vybírali, co na náš seminář dát, ale to oproti tomu uteklo až moc rychle.
Hodně práce nám pak dalo dát dohromady podklady pro tlumočnice a nejnáročnější byla pro mě osobně komunikace s přihlášenými lidmi, resp. tedy jejich nekomunikace.

Mohl byste nám prozradit, co se vám osobně na tom všem líbilo nejvíc? Zopakovali byste si to klidně znovu?

Mělo to smysl – ty nadšené komentáře po semináři jsou pro nás tou nejlepší odměnou („reinforcerem“).  A po tomhle si myslím, že bychom společně zorganizovali cokoliv.

Ty nadšené komentáře po semináři jsou pro nás tou nejlepší odměnou!

Plánujete do budoucna pozvat i některého dalšího trenéra zvířat?

Ken je naprosto jedinečnou osobností. To, co bychom chtěli, je ale ještě mnohem víc, a to přivést jednou do Prahy celé Clicker Expo!


 

Jak to celé viděl Franta Šusta? 

Jelikož se tohoto semináře aktivně zúčastnil i František Šusta, využila jsem toho a udělala krátký rozhovor i s ním…

Ken Ramirez navštívil Prahu!

Františku, Ken není u nás v ČR poprvé. Čím je podle vás tento dvoudenní seminář jiný?

Pokud vím, tak Ken Ramirez je v Čechách už podruhé. Poprvé tu byl ve Škole psích sportů v roce 2014 nebo 2015. Tento seminář se liší v první řadě tím, že byl simultánně tlumočený, tudíž toho Ken stihl sdělit podstatně víc. Byla tu zařazená i některá další témata, především, což já jsem moc rád, ochrana přírody, ale také „jak naučit zvíře říct ne“.

Vy sám znáte hodně trenérů zvířat z jiných zemí. V čem se od nich Ken liší, čím je unikátní?

V první řadě, on jako přednášející a lektor, má neskutečný přehled v literatuře.
A druhá věc? Umí velmi dobře přednášet a reagovat. Někdy mám pocit, že je nějakým způsobem v transu, protože po většinu přednášky má zavřené oči. Bůhví odkud ty informace chytá. Jako praktický trenér má fascinující schopnost jet ohromnou rychlostí a strašně jemně pracovat s kritérii. Postupně je navyšuje a člověk vlastně neví, jak se k  cíli dostal, ale najednou tam je.

Ken má jako praktický trenér fascinující schopnost jet ohromnou rychlostí a strašně jemně pracovat s kritérii!

Kdybyste měl vypíchnout jednu radu pro ty, kteří odsud ze semináře budou odcházet. Která by to byla?

Myslím si, že je spousta věcí, které si člověk bude postupně pamatovat. Já jsem si tam napsal těch věcí dohromady asi šest. Které jsou ale extrémně důležité? Já bych lidem řekl, nechte si to v hlavě uležet a za čtrnáct dní si to projděte znovu. Protože ze všech seminářů člověk odejde a má pocit, že teď je mu vše jasné a všemu rozumí a za dva tři týdny bude říkat, že ono to vlastně nefunguje. Projít si to opravdu po detailech postupně znovu je vlastně základem úspěchu, protože Ken často jede opravdu rychle a člověk si nemusí vždy všeho všimnout. Takže až budete mít pocit, že od teď všechno zvládnete a za pár týdnů zjistíte, že ne, tak si své zápisky opravdu pročtěte a rozhodně se soustřeďte na detail, protože na něm to u Kena opravdu stojí.

A to nejlepší na konec!               

Ken Ramirez měl hodně nabitý rozvrh, ale i přes to si našel chvilku a věnoval ji krátkému rozhovoru se mnou…

 

Jaký byl váš první pes a cvičil jste ho pomocí pozitivní motivace?

Můj první pes nebyl tak úplně můj. Vyrostl jsem na farmě a první pes, kterého jsem měl, byl pastevecký, který pomáhal pást dobytek. Staral se o něj můj strýc a děda. Oni tehdy nikdy neslyšeli o pozitivní motivaci, tudíž ani můj první pes nebyl pomocí této metody trénován. Strejda a děda dodržovali tradice, a tak i psa cvičili tradičně.

 

Přednášel jste už v mnoha zemích, přijde vám něco specifického na českém publiku? Oceňujete na něm něco?

Jistě! Byl jsem obzvlášť překvapen počtem českých trenérů, kteří na seminář přijeli. Však víte, Česká republika je menší země, ale se spoustou trenérů, kteří se o metodu pozitivního posilování zajímají. To pro mě bylo opravdu vzrušující. Také si myslím, že čeští trenéři jsou vystaveni spoustě nápadů, jak trénovat psa, a tak působí velmi zkušeně a informovaně o tom, jak tréninky probíhají. Takže pro mě je vždycky vzrušující mluvit se skupinou lidí, kteří jsou v tomto ohledu pokročilí a myslí dopředu.

Česká republika je menší země, ale se spoustou trenérů, kteří se o metodu pozitivního posilování zajímají!

Jaké jsou vaše plány do budoucna?  

Mezi mé další plány nyní patří odletět do Afriky, kde jsem zapojen do jednoho z projektů na ochranu životního prostředí. O tom také dnes budu mluvit ve své poslední přednášce. Hned poté, co to tam dokončím, mířím do Austrálie, kde se účastním dalšího takového projektu.

Měl byste nějaký vzkaz pro české trenéry a majitele psů? Na co se mohou těšit?

To, co bych rád českým trenérům vzkázal, je, že budoucnost je jen na nich. Na zájmu a představivosti každého z nich. Kam chtějí jet, co chtějí dělat – je tu tolik možností čemu se věnovat. Já hlavně vždycky doufám, že když někam přijdu sdílet své unikátní a odlišné nápady, lidé budou odcházet inspirovaní a možná to vše budou chtít i zkusit.

Za sebe bych dodala, že atmosféra během celého víkendu a reakce účastníků nasvědčují tomu, že tady v Praze se to Kenovi podařilo.

 

Foto: Markéta Sousedíková

Kam dál ...