Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Když žena vládne obuškem…

Dovedete si v roli figuranta na cvičáku představit i ženu? Věřte, že pár se jich mezi námi najde a s jednou z nich vám nyní přinášíme docela zajímavý rozhovor. Tak pojďme na to!


Když žena vládne obuškem…

Čas od času se někde objeví žena, která se hrdě postaví výzvě ryze mužské. A nejinak je tomu i v kynologii. A Bc. Lenka Chábová je toho zářným příkladem. A právě tato drobná, krásná a sympatická představitelka něžného pohlaví si zcela bez skurpulí na jednu ruku nasadí rukáv, do druhé si vezme obušek a na place čelí jednomu zákusu za druhým…Povídání s figuranty je vždy zajímavé, ale tentokrát ještě o něco víc…

Leni, jak jste se dostala ke kynologii a vzpomínáte si ještě na svého prvního psa?

Jako každé dítě i já jsem toužila mít jednou svého velkého psa, ale během mého dětství a dospívání k tomu nebyla vhodná příležitost. Jako dospělá jsem si řekla, že si psa nepořídím do té doby, než budu mít vlastní bydlení a stálé zaměstnání.

Jistě, vzpomínám si na svoji první psí parťačku, protože to není zase až tak dávno, co jsem si ji dovezla po dohodě s manželem domů.

Které plemeno je pro vás prostě tím nejvíc top a představila byste nám svého současného psího parťáka?

Dost dlouho pro mě byl na prvních příčkách oblíbenosti německý ovčák a belgický ovčák malinois. Jednoho dne jsem měla možnost se s BOM setkat osobně a byla jsem tímto plemenem uchvácena a žebříček oblíbenosti se změnil.

Má současná čtyřnohá parťačka je chovná fena BOM Ch. Atina z Hückelovy vily, které budou za pár dní tři roky. Tehdy mi ji pomáhal vybrat kamarád – kynolog PČR Martin Růžička a lépe vybrat opravdu nemohl. S Ati aktivně cvičím hlavně podle NZŘ a okrajově IGP. Zatím se nám podařilo složit za pár zkoušek, jako jsou ZZO, BH, ZZV1 a IGP1. Také jsme měly štěstí po výstavní stránce, kde se nám povedlo vyběhat si titul Český šampion. A třešničkou na pomyslném dortu za složené zkoušky a absolvované závody v roce 2019 byl fakt, že Ati se stala třetím nejlepším pracovním psem KCHBO v kategorii všestranný výcvik, což pro mě bylo skoro k neuvěření. Je to moje skvělá holka.

Druhým psím parťákem je skoro mimino BOM Clay Tomi-bull, kterému je deset měsíců a je aktivně připravován dle NZŘ.

Vy pracujete také u Policie ČR, že?

V současné době jsem na rodičovské dovolené, ale jinak jsem ve služebním poměru v hodnosti podpraporčík na Obvodním oddělení Jihlava v Krajském ředitelství policie Kraje Vysočina. Po ukončení rodičovské dovolené bych ráda změnila služební zařazení a věnovala se kynologii služebně.

Který druh kynologického sportu je pro vás tedy tím zásadním a nejoblíbenějším a proč?

Všechny druhy kynologických sportů mají své kouzlo. Pro mě je aktuální výcvik dle NZŘ a okrajově IGP. Národní zkušební řád jsem si vybrala, protože si myslím, že je hodně rozmanitý, a to už od prvků poslušnosti až po obrany a to mě na něm tak baví.

Chlapů je málo, a když už nějací jsou, tak se jim nechce nic dělat!

No, a tím se dostáváme k jádru věci. Vy jste také, a to je velmi zajímavé,  figurantkou. To tedy smekám. Řekněte nám, proč jste se na to vůbec dala?

V našem kynologickém družstvu je jen jeden stálý figurant, který začíná být už v letech. A pokud přijde nový člen, tak je to obvykle žena, což vnímám jako problém do budoucna. Chlapů je málo, a když už nějací jsou, tak se jim nechce nic dělat.  Vždycky mě pohyb bavil, tak jsem si řekla, že to zkusím.

Jaké byly začátky figurování? Na jakém psu a s kým jste začínala?

Bylo to pro mě další výzvou v životě. Dostat se po těhotenství do dobré fyzické kondice a i překonat obtíže spojené s císařským řezem. V začátcích jsem měla hlavně obavy ne o sebe, ale o psy, abych je nezranila nebo jim nezkazila zákus.

Po celou dobu mě vede a dává cenné rady náš dlouholetý výcvikář Miroslav Fiantok.

Začínala jsem a stále funguji u nás na cvičáku v KK Jihlava. Kousal na mě hlavně nejstarší a nejzkušenější BOM jménem Moribundus Sakra-Beskydy se psovodem Josefem Rychnovským. Moris má příjemnou techniku zákusu, je předvídatelný, a tím pro začátečníka velmi příjemný a vhodný. Okrajově na mne kousal ještě NO jménem Imperátor Krásnoočko od Mirka a NO jménem Roňas od psovoda Martina Hanáčka, který mi předal i své zkušenosti jako figurant u AČR. Dál jsem měla možnost získat cenné rady od kolegů figurantů PČR, které byly pro mě k nezaplacení.

Nejtěžší na celé figurantské zkoušce bylo vyrovnat se s tlakem, který na mě vytvářelo okolí přítomných chlapů!

Máte také figurantské zkoušky? A co na nich bylo nejtěžší?

Jsou tři stupně kvalifikace figurantů. Já mám složenou kvalifikaci klubového figuranta.

Nejtěžší na celé zkoušce bylo vyrovnat se s tlakem, který na mě vytvářelo okolí přítomných chlapů. V hlavě mi pořád zněl alarm, který dokola opakoval: „Hlavně nezakopni, nespadni a nezesměšni se!“ Obdobné fyzické přezkoušení jsem absolvovala už několikrát, když jsem byla na ZOP (základní odborná příprava, absolvuje ji každý policista a předchází aktivnímu výkonu služby), ale tohle bylo jiné. Tady na ženy nejsou zvyklí.

Předpokládám, že jste při zkouškách byla jedinou ženou. Zajímá mě, jak vás budoucí kolegové brali?

Na zkoušce nás dohromady bylo asi dvacet a ano, byla jsem jedinou ženou.

Každý figurant, který skládá zkoušku, si musí zajistit psovoda a psa, se kterým ji bude vykonávat. A jak jsme se postupně scházeli, tak si chlapi mysleli, že jsem ten psovod a jdu někomu pomáhat se zkouškou. Když jsem je však vyvedla z omylu, tak na mě vždycky chvilku divně koukali. Na zkoušce se objevilo i pár známých tváří. Chlapi, které potkávám figurovat na závodech nebo kousacích dnech. Takže jsem si tam nepřipadala až tak vyčleněná z kolektivu a cítila jsem se o trošičku lépe.

Pojďme ale k figurování. Co děláte nejraději a naopak, co je pro vás nejtěžší či nejsložitější?

V úplných začátcích jsem si připadala jako totální lempl. Nevěděla jsem, jak se pořádně drží rukáv. Jak ho správně držet, aby klín měl dobrý sklon, kam poskládat ruce a nohy (s trochou nadsázky). Na začátku je těch informací opravdu dost, se kterými se figurant musí vyrovnat.

Nejsložitější bylo odhadnout, na jakou stranu pes provede zákus při statice. Ne každý totiž chodí pokaždé na stejnou stranu, a pokud je mu rukáv nabídnut na určité straně, jde na just na tu druhou, ale takových psů je u nás málo a časem jsem se s tím naučila pracovat.

Nejraději provádím náš družstevní mix zákroků, kterému říkáme „moták“. Je to kombinace útěku figuranta do hladkého, následného proti s cílem zahnat psa a těsně před střetem se figurant otočí znovu do hladkého a psa v zákroku prohodí, proto ten název „moták“.

Říká se, že psi bývají z figuranta – ženy občas vyvedeni z míry. Je to tak? Setkala jste se s tím?

Samozřejmě, že z toho můžou být ze začátku zaskočení, ale to se obvykle hnedka srovná. Stejně můžou být zaskočení z jakéhokoliv nového figuranta, pokud pes kouše pořád dokola jen na pár lidí.

Víte, snad mi odpustíte, ale přeci jen jste krásná a křehká žena. Jak se vám psi prohazují a co když se proti vám postaví opravdu statný německý ovčák?

Popravdě, ze začátku jsem z toho měla opravdu smíšené pocity a adrenalin mi tekl i ušima, kdyby mohl. Ten zákrok jako takový není zas až tak těžký. Musela jsem si prvně osvojit techniku, správné načasování a nechat působit fyziku. Určitě tím nechci říct, že je to banální zákrok.

Vnímáte nějak rozdíl ve figurování BOM a NO, popřípadě jaká jiná plemena jste dělala?

Na tohle se velmi obtížně odpovídá. Každé z těchto plemen má své. A i mezi zástupci stejného plemene jsou velké rozdíly v technice a provedení zákroku. Obě plemena mají určité pracovní předpoklady, ale jako všude i tady se najdou výjimky. Někteří do zákroku lítají bez pudu sebezáchovy a jiní zase ladně.

Zkušenosti kromě NO a BOM tak mám s ČSV, STB, AMSTAF a výmarským ohařem.

Lenko, tento rozhovor mě opravdu moc bavil. Mám ráda, když se žena postaví něčemu, co bývá spíše mužskou záležitostí.  Řekněte, vzkázala byste něco ženám, které o tomto třeba také uvažují?

Ženám bych chtěla vzkázat, ať neuvažují, ale jdou do toho. Pokud jen trochu cítí nutkání si obléknout rukáv, je potřeba toho využít. Ráda bych také něco vzkázala mladé mužské populaci, hlavně u nás v kraji. Ať se nad sebou zamyslí, protože je smutné, že dneska chodí a chtějí cvičit výhradně ženy. Chlapi asi raději posedávají v hospodě nebo se válí u PC.

 

Ivetko, ze srdce děkuji za tuto skvělou možnost podělit se o své zážitky. Ráda bych ještě využila této příležitosti a chtěla bych na závěr opravdu moc poděkovat celé své rodině za pomoc jak s hlídáním syna, tak i za finanční pomoc od mého manžela nebo přátelům ze cvičáku, kteří se nebáli pustit na mě své čtyřnohé miláčky, bez kterých by to ani nešlo. A všem ostatním, kteří mě podporují nebo poskytují cenné rady na této nelehké cestě.

 

Děkuji vám za rozhovor.

 

Foto: archiv Bc. Lenka Chábová, Aneta Launová

Když žena vládne obuškem…
Kam dál ...