Když pes stárne…

Máte rádi články od naší psí kadeřnice? My ano, a vždy v nich najdeme nějakou dobrou radu, jak se co nejlépe postarat o toho našeho čtyřnožce. Tentokrát se však naše věrná autorka seriálů o psích chloupkách vydala trochu jiným směrem. A její postřehy a úvahy jsou opět skvělé. Tentokrát si totiž povíme něco více o péči o našeho stárnoucího psího přítele.

My sami máme doma zlatého retrívra, kterému táhne na patnáctý rok... Někteří z vás jistě znají ten pocit bezmoci, protože čas prost nejde vrátit zpět do mladších let. Pejsek má těžký spánek, už se mu moc nechce chodit, a tím pádem se mu povolují šlachy, vazy, svaly řídnou a hafan má se sebou hodně práce, když se chce postavit na nohy. Koukáte na psího dědečka, jak se mu těžce vstává a říkáte mu, aby raději zůstal ležet „vždyť už máš na to právo“.  Jenomže ležení tento stav ještě zhoršuje. Dobrá, jdeme tedy na procházku a on ten šmatla zakopne i na čisté rovince a natáhne se, jak široký, tak dlouhý. Jíst mu ale zatím chutná, vždyť je to jeho jediná radost, co má. „Tak jen papej!“

Tak jen papej, vždyť máš nárok…

Tak s tímto názorem se setkávám dost často i u svých zákazníků a řekla jsem si, že takhle to tedy dělat nechci. Don proto mimo vycházek chodí denně na chodícím pásu asi dvacet minut (3 km za hodinu, tedy žádné honění) a zlepšila se mu chůze, přestala mu měknout stehýnka a zhoršování jeho stavu se zastavilo. Snížila jsem trošičku i krmnou dávku, protože vím, že můj partner mu přes den ještě něco dopřeje. Je to přece tak jediná radost, kterou pejsek má, a tak se snažím regulovat jeho tělesnou hmotnost, aby nám dědeček netloustl, protože už by se také nemusel unést. Zatím se držíme mezi 35 – 36 kg.  Už to takhle děláme minimálně poslední tři roky a Don se zatím opravdu drží. Nelituji ho a klidně bez spěchu stále trvám třeba na předsednutí při krmení. Prostě mu nedovolím, aby zestárnul příliš rychle. Samozřejmě, že čas nejde oblafnout a jeho odchod se blíží. Ale tím, že stále dokola vyžaduji určitý rituál a nedovolím Donovi zpohodlnět jen proto, že je starý, ho držím stále jakž takž funkčního. Také jsme k němu a našeho dalšímu psovi – fence Michelle pořídili štěňátko havanského psíka, a tak se u nás zvedla nálada k lepšímu. Michelle přestala Dona obtěžovat a její pozornost se nyní soustředí na Dumase. Don je tedy spokojený, i když stárnoucí pes.

Skvěle zvládá i koupání

Nehroutí se, ale také se se mnou nepere, když stále udržuji jeho kůži a srst čistou. Staří psi, stejně jako staří lidé už mají pomalý metabolismus a zplodiny, kterých se za mládí zbavovali bez problémů, mají tendenci se shromažďovat v kůži. Proto jsou senioři cítit a jejich kůže snadno podlehne různým nemocem kvasinkového, virového, plísňového nebo bakteriálního původu. Přesně z toho důvodu je důležité pejsky ve stáří pravidelně koupat a vyplavovat tyto zplodiny z kůže. Ošetření kondicionérem je samozřejmostí a u stařečků to platí dvojnásob. I pejskům je dobře, když mají čistou, učesanou a vzdušnou srst, která nezapáchá. Jejich život je jaksi komfortnější a i nám se s pejskem lépe žije, protože nezavání. Také je důležité jim kontrolovat zuby, a pokud možno je i čistit. Předcházíme tím nejen zubnímu plaku, ale také onemocnění srdíčka, jater a ledvin.

Co bude pak… 

V poslední době často přemýšlím, co s Donem bude, až se s námi rozloučí a odejde do psího nebíčka. Ani se svým partnerem o tom nedokážu mluvit, protože mi hned zvlhnou oči, jen na to pomyslím.

Malého pejska si můžeme dát na zahrádku, ale u pejska o váze 35 kg to tak jednoduché není. V dnešní době je na internetu hned několik firem, které se zabývají, nebo zprostředkovávají zpopelnění domácích mazlíčků a dokonce se můžete při obřadu se svým kamarádem i důstojně rozloučit. Popel vám zašlou ve vámi vybrané urně, takže můžete mít pejska buď doma, nebo i na zahrádce. Pokud se budete stěhovat, nemáte potom problém vzít si svého kamaráda s sebou. Noví majitelé pozemku pak nebudou překvapeni, na co narazili při jeho úpravě a nebudou nález řešit způsobem, který by se vám třeba ani nezamlouval. Znám případ, kdy se lidé rozešli, a stávající majitel vykopal pozůstatky pejsků, kteří patřili jeho bývalé partnerce. Dal je do krabice a vrazil jí je do ruky, ať si s tím dělá, co chce.

Popel v ekologické urně, kterou potom zakopete na zahrádce, se beze zbytků rozloží tam, kde si váš pejsek nejraději hrával. Když jsem tak po internetu hledala, viděla jsem různé krásné urny, skleněná těžítka a vyrábí se také šperky s maličkou schránkou pro popel. Stačí si vybrat.

Co se týká našeho Dona, mám jasno…

Určitě ho necháme zpopelnit a rozhodně mu vybereme takovou urnu, aby to bylo důstojné pro našeho psího přítele i pro nás samotné. Zatím, co jsem psala tento článek, Don leží dva metry ode mne a klidně pospává, malý Dumas si spokojeně hraje hned vedle něj a Michelle odpočívá v pelíšku a hlídá, kdy vstanu, a pojedeme do práce. Kdo ví, jak to prožívají pejsci, ale myslím si, že moc dobře vědí, že některý člen jejich smečky stárne. Ti dva se k Donovi chovají velmi uctivě a respektují ho i přes jeho stáří. Kéž by tomu tak bylo i u lidí!

Foto: Jarmila Kašparová
http://www.strihaniupravapsu.cz/
http://www.strihaniupravapsu.estranky.cz
https://www.facebook.com/salon.argos.strihani.uprava.psu/