Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? VII. díl

Těšíte se také na již slibované střípky z historie chovu německého ovčáka v poválečném období? A víte, že už tehdy se někteří majitelé zaměřovali spíš na chov a jiní zase více na výkon tohoto plemene? Pojďme si to tedy společně nyní připomenout…


Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? VII. díl

Tentokrát se v historii tohoto nádherného všestranného plemene podíváme na jeho vývoj u nás. Přesněji řečeno za doby bývalého Československa. Protože jde ale o německého ovčáka, budeme muset tento díl také rozdělit na dvě části. Na část o chovu a plemenících a na část pracovní, protože jsme se dostali do období, kdy se u nás začala konat i mistrovsví ve výkonu.

 

Dá se říci, že chov německého ovčáka u nás započal spíše na Moravě, odkud se postupně rozšířil do všech koutů Čech. Na jeho rozvoji se velmi podílelo četnictvo, které vlastnilo první služební psy a také uspořádalo úplně první výstavu, na kterou byli přihlášeni tři psi.

Malé připomenutí poválečného období…

Po první světové válce se chov německého ovčáka začal pomalu rozvíjet. Mnoho psů bylo chováno na vesnicích a rozhodně bez PP, avšak i přesto se tu našla spousta kvalitních pracovních či exteriérových jedinců s rodokmeny. Ve třicátých letech se sice soustředil chov pouze na pár chovatelů, ale jejich počet postupně vzrůstal. Určitě k tomu přispělo předvádění kvalitních psů na výstavách, a to především kvalitních německých psů, kteří se prezentovali i u nás. Ve třicátých letech se chov dostával na vzestup. První klub pro německé ovčáky byl založen roku 1934 a jeho vedení se silně snažilo dostat k nám skvělé jedince z Německa. Jedním z důležitých importů byl například CZ-SK Sieger 1935 Claus v. Überfunder, nar. 14. ledna 1932, o. Norbert vom Glockenbrink, m. Alruth v. Überfunder. Byl to hojně využívaný plemeník, dal velkou řadu potomků, kteří obsazovali přední místa na výstavách.


 

Ve světě nastal největší vzestup NO právě po druhé světové válce. V této době bylo totiž daleko jednodušší přivézt psa z Německa k nám a využít jej v chovu. I když na druhou stranu až zas tak snadné, jak by se mohlo zdát, to nebylo.  Následky války zapříčinily, že staří chovatelé přestali chovat a věnovali se práci a ti mladí byli bez zkušeností, a tak se zde nic moc převratného v chovu nepodařilo. Ke zlepšení však došlo kolem padesátých let.

 

Mezi asi nejznámější krycí psy z poválečného období patří 41 VA3 Amor v. Haus Ultra, nar. 14. Srpna 1938 o. Onyx v. Forellenbach, m. Asta v. Haus Hargesheimer.


 

Nejvýznamnějším německým plemeníkem, který se, ač ne přímo, podílel na našem chovu, byl VA1 Rolf v. Osnabrücker Land. V celém Německu vedou jeho krev až do dnešních dní špičkoví psi. U nás tento plemeník zasáhl do chovu prostřednictvím svých synů, kterým však nebyly poskytnuty kvalitní partnerky, a tak se tato linie u nás bohužel neudržela.


 

Celkově se českým chovatelům moc nedařilo.

Ze široké chovné základny se nepodařilo vytvořit dobrou linii. V padesátých letech se začalo uvažovat a řešit to, že je pro chov německého ovčáka nutné u potomstva sledovat i výskyt vad, které by měly být hlášeny plemenné knize za účelem studie. Sestavování chovných párů bylo náročné a vyžadovalo si podrobnou studii rodokmenu, aby se vyhnulo hromadění krve právě s těmi vadami. Pojďme si však představit některé plemeníky, kteří do chovu u nás zasáhli.

Bodo v. d. Villa Reineckenburg, nar. 29. 8. 1941 (o. Nestor vom Wiegerfelsen, m. Alraune vom Sudhaus) je pes, o kterém jsme si více povídali již v minulém díle a tak víme například, že ze spojení s fenou Aginou z Mariánské skály dal vynikajícího všestranného psa, a to Bronyho z Hořejšího dvora. Ačkoliv Bronyho fotografii nemáme, je nám známo, že na své potomky předával typické hlavy, ladné hřbetní linie, výborné zaúhlení, prostornou a pružnou chůzi. Bohužel však byl tento pes prodán do Rumunska, což bylo pro náš chov velkou smůlou.


 

Mezi další psy patřil například Ali v. Gränert, nar. 7. března 1953, o. Hardt v. Bad Melle, m. Draga aus der Brigittenklause. Byl to úspěšný a chovně využívaný pes z NDR a hlavně vnuk již zmiňovaného Rolfa v. Osnabrücker Land. K nám bylo dovezeno mnoho jeho potomků, avšak za zmínku stojí Axel v. Wolkopf, který dal naší zemi dvě opravdu kvalitní feny. Byly to Dakota Onyx a Lora Big-Bör. A zde již vidíme opravdu velmi známý název české chovatelské stanice Onyx, z níž vzešlo mnoho špičkových jedinců, které můžeme v rodokmenech dnešních psů najít dodnes.

Nezapomenutelná CHS Onyx

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? VII. díl

Chovatelská stanice Dany Holé neodmyslitelně patří k chovu německého ovčáka u nás. Dana Holá byla první chovatelkou oceněnou Zlatým odznakem klubu. Díky její chovatelské práci dala CHS Onyx (později Onyx Bohemia) celkem devadesát sedm vrhů. Více si o této nezapomenutelné dámě české kynologie můžete přečíst na našem webu již v lednu v nové rubrice „Legendy československé kynologie“.

Historie mistrovství

Víte, že...?

Roku 1952 byl založen SVAZARM a díky tomu došlo k výrazným změnám. Od roku 1953 se tohoto mistrovství účastnili také členové ozbrojených složek. Ozbrojené složky a civilní kynologové spolu úzce spolupracovali.

Tímto opouštíme linie a chov jako takový a musíme se vrhnout na téma, které je ovčáčkářům velice blízké, a tím je pracovní využití psů. Musíme si určitě připomenout, že se v roce 1948 v Jablonci nad Nisou konalo první mistrovství ČR podle národního zkušebního řádu NZŘ – ZV3. Účast na takovém mistrovství si bylo třeba zajistit postupem z okresních a krajských přeborů. Úplně první mistrovství vyhrál Jan Ditrich s fenou německého ovčáka Dolly Steiger. O rok později se Mistrem ČR stal Otto Weigert z České Kamenice také s fenou, a to s Toskou Šibřín.

Od vzniku této akce se několikrát měnil název. Původně to byla Celostátní soutěž, pak Mistrovství ČSSR  a Mistrovství ČSR. Čeští kynologové se také začali účastnit mezinárodních klání. První takové proběhlo v Praze roku 1954, kdy si naši závodníci změřili síly s kolegy z NDR. Mistrovství Evropy v Lucembursku se naši psovodi účastnili poprvé v roce 1959.

Jmenný seznam poválečných mistrů republiky

 

Rok 1950 – Theodor Ptáček, Bojar Bropa

Rok 1951 – Jiří Pokrovský, Daisy z Jánského lesa

 

Změna nastala roku 1952, kdy se zadával titul Mistr ČR ve všestrannosti, stopách a obraně (Tak jak to má dodnes SKS TART).

 

Rok 1952

               V – Jiří Dvořák, Ajax z Manochů

               S – Josef Střelba (SNB), Vela

               O – Václav Rejnoch, Ardo z Úhonic

 

Rok 1953

               V – František Červenka (SNB), Boj z Městského polesí

               S – Josef Dostál, Adona

               O – František Krčmář, Astor z Vladařova dvora

 

Rok 1954

               V – František Červenka (SNB), Boj z Městského polesí

               S – Karel Hrubý (SNB), Pluto

               O – František Krčmář, Astor z Vladařova dvora

 

Rok 1955

               V – František Červenka (SNB), Boj z Městského polesí

               S – Josef Krejcar, Aran z Leskovjanova dvora

               O – František Červenka (SNB), Boj z Městského polesí

 

Rok 1956

               V – František Červenka (SNB), Boj z Městského polesí

               S – Josef Pospíšil, Erle Šibřín

               O – František Červenka (SNB), Boj z Městského polesí

 

Rok 1957

               V – František Červenka (SNB), Boj z Městského polesí

               S – Jaroslav Hnizdil, Ajax ze Sváškova dvora

               O – Jaroslav Kubín, Argo ze Sklářského dvora

 

Rok 1958

               V – Oskar Maruška, Armín z Ostravské hlubiny

               S – Oskar Maruška, Armín z Ostravské hlubiny

               O – František Krčmář, Astor z Vladařova dvora

 

Rok 1959

               V – František Červenka (SNB), Boj z Městského polesí

               S – František Kankrlík, Atylo Svopita

               O – Jaroslav Škach, Bojar

Nekorunovaný král české kynologie

Jak jste si z přehledu mistrů mohli všimnout, tím NEJ byl jednoznačně Mistr sportu František Červenka se psem Boj z Městského polesí. Každý český kynolog by měl při vyslovení jeho jména ihned pocítit velkou úctu k nejúspěšnějšímu kynologovi naší historie. Bohužel tomu tak není, a proto jej v lednu 2020 také uvedeme do síně slávy v rubrice „Legendy československé kynologie“.

 

 

Touto malou vzpomínkou ukončíme dnešní povídání a příští týden se s historií německého ovčáka rozloučíme, a to dílem zaměřeným na typizaci, která do chovu tohoto plemene velmi výrazně zasáhla.

 

Foto: Honza Dubový, pedigreedatabase.com, wikipedie

Kam dál ...