Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? VI. díl

Jste už také zvědaví, které psy vám v rámci našeho návratu do historie chovu německých ovčáků představíme tentokrát? Budou to ti, kteří do něho zasáhli v období druhé světové války, ale také váleční hrdinové...


Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? VI. díl

Válka sice nikdy nepřinesla nic dobrého ani lidem, ani zvířatům, ovšem německý ovčák měl alespoň to štěstí, že se jeho chov sice maličko utlumil, ale naštěstí se nezastavil úplně, jako tomu bylo u řady jiných plemen. Pojďme se tedy společně na toto období podívat podrobněji…

Prvního psa, kterého vám určitě musíme představit, je slavný německý plemeník Nestor v. Wiegerfelsen, který se narodil 23. 3. 1934 (o. Damm v. Sandhügel, m. Asta v. d. neuen Pforte). Tento pes vynikl svojí skvělou povahou a měl tehdy splněné i všechny zkoušky. Byl nejen skvělým pracovním psem, ale upozornil na sebe i svým exteriérem a dal celou řadu kvalitních potomků. Když se podíváme zpět po linii tohoto psa, dostaneme se na Hetel Uckermark.


 

Jeden ze slavných synů výše zmiňovaného Nestora a navíc psa, který výrazně zasáhl také do chovu v Československu, byl Bodo v. d. Villa Reineckenburg, nar. 29. 8. 1941. Tento pes byl v NDR považován za vynikajícího plemeníka. Do československého chovu se zapsal až ve vysokém věku, kdy k nám byl darován jako dědeček. Měl zde nakrýt několik fen. To se zadařilo a roku 1954 se zde objevilo několik silných pokračovatelů této „Hetel linie“ na výstavách. Tak jako otec si i Bodo zachoval vynikající svěžest a plodnost do vysokého věku.

Pro zajímavost...!

Bodo v. d. Villa Reineckenburg například nakryl fenu Aginu z Mariánské skály. Z tohoto spojení pocházel další vynikající všestranný pes, a to Brony z Hořejšího dvora.


 

Po válce se narodil Axel v. d.  Deininghauserheide (2. 6. 1946). Šlo o středně velkého a silného psa s celkovým dobrým vzhledem. Měl dobré úhlení a pohyb v chodu. Byl temperamentní, hlasitý a sebevědomý. Uvádělo se však, že se nehodí na feny z krevních linií Arras Velbert, Onyx Forellenbach a Brando Heidelbeerberg. Když půjdeme po otcovské linii dozadu, přivede nás to k druhé krevní linii, kterou založil Hetel Uckermark. Půjdeme-li dopředu, všimneme si mnoha kvalitních jedinců a dostaneme se například ke psům, jako byli Jaguár Aritrad Basted, či ještě blíže k dnes působícímu plemeníku - Moody z Jirkova dvora.


 

Dále si představíme psa, který nebyl až tak významným pro chov, i když do něj také zasáhl. Nicméně tento pes ukázal, s čím vším je německý ovčák schopen se srovnat. Jeho příběh je velice zajímavý. Jedná se o psa jménem VA Othello v. Bergnest, nar. 4. 5. 1938 (o. Egon v. d. Silberkrone, m. Frigga v. Bergnest). Othello byl v roce 1941 zařazen do výběrové třídy a byl považován za nejlepšího exteriérového psa. Avšak v roce 1942 na celostátní výstavě v Německu byl vyřazen z výstavy, protože po střelbě z blízkosti neútočil na figuranta. Údajně za touto reakcí stál fakt, že byl několikrát zasypán při leteckém útoku. Jeho majitelka s ním přesto dokázala celkem v krátké době znovu složit zkoušky SchH3, pes opět obstál při zkoušce povahy při výběrovém chovu a také při odvodech. Avšak nic z toho „neočistilo“ jméno psa a chovateli již moc do chovu využíván nebyl.


 

Othello i když nebyl hojně využíván, dal chovu několik kvalitních potomků. V jeho krvi se objevil i slavný vnuk, který získal titul „nejlepšího plemeníka“ v NDR, což byl nejvyšší a nejhonosnější titul, jaký kdy byl psu dán. Jde o psa VA DDR SIEGER 1949 Roland v. Teglerforst. Pokračovateli této linie u nás byli jeho dva synové  Dieter a Dolf v. Fürstensteg. A tím bychom asi vyprávění o plemenících a liniích mohli ukončit. Bohužel není v našich možnostech kompletně pokrýt vše, co by si toto plemeno rozhodně zasloužilo.

Hrdina jménem německý ovčák

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? VI. díl

Asi my všichni nebo možná spíše starší generace zná hrdiny jménem Šaryk z filmu Čtyři z tanku a pes, nebo třeba Síriuse, německého ovčáka ze stejnojmenného filmu, či skutečného psího hrdinu Rin Tin Tina. To jsou filmové hvězdy, ale existovaly i ty skutečné.

 

Tak jako měli Poláci psa z tanku, tak my Češi máme německého ovčáka z bombardéru. A to opravdového. Jmenoval se Antis a byl to pes Václava Bozděcha (1812 – 1980). To byl český letec sloužící za druhé světové války, napřed v Polsku a později ve Francii. Zde došlo také k osudné události, kdy byl při průzkumném letu sestřelen společně se svým raněným pilotem Pierrem Duvalem. Při snaze o ukrytí před fašisty, kteří je po zdejších lesích hledali, narazili i na malé štěně německého ovčáka. Štěně kňučelo a oba vojáci měli strach, že je prozradí. Nakonec se rozhodli, že ho zabijí. To však Bozděch nedokázal, protože pohled do nádherných a nevinných štěněčích očí by zlomil každého, a tak si ho strčil pod bundu a nechal si ho.

Každý musí mít své jméno, a tak Václav Bozděch pojmenoval nalezené štěně po bombardovacím letounu ANT- 40. To však moc dobře nezděno, a tak to upravil na Antise.

Tak jak válka pokračovala, dnes všichni víme, že Francouzi byli poraženi a většina letců uprchla k letectvu do Velké Británie. I Bozděch prchl do Anglie, ale při plavbě po moři byla jeho loď torpedována a potopena. Z moře jeho psa vylovili italští námořníci, kteří však byli spojenci Němců, a tak se z nerozlučné dvojky stali zajatci. Naštěstí na italské námořnictvo hned druhý den zaútočili Britové a zajatce vysvobodili. Ovšem i zde nastal problém. 

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? VI. díl

Zvířata bohužel na britské lodě nesměla, a tak byl Bozděch naloděn a nebohý Antis zůstal stát na molu a koukat na odjíždějícího pána, který však na psa nepřestával volat. Statečný a věrný pes odhodlaně skočil do moře a začal plavat za lodí, která naštěstí plula pomalu a Antis ji dohonil. Bozděch ho vytáhl z moře a ukryl na palubě. I když se jim moře podařilo přeplout, stále neměli vyhráno a pes musel být neustále schováván až do československého tábora Cholmondeley. Po Bozděchově převelení k třistajedenácté československé bombardovací peruti byl však Antis už téměř právoplatným členem jednotky.

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? VI. díl

V roce 1945 si Spojenci konečně mohli říci, že nacistická stvůra je poražena. Bozděch, podobně jako mnozí další vojáci, kteří svůj válečný domov našli v Anglii, se vraceli domů. Protože však bojoval na „špatné“ straně, tak se k němu a jemu podobným vlast nechovala zrovna nejlépe. Vládní místa, v nichž měli rozhodující slovo komunisté, jednoznačně preferovala vojáky, kteří do Československa přišli z východu. K těm západním neskrývala svou nevraživost. A po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 se tento postoj proměnil v pronásledování a perzekuci. Mnozí „zápaďáci“ končili v pracovních lágrech, jiní zvolili emigraci. A to byl i případ Václava Bozděcha, kterého krátce před svou záhadnou smrtí varoval tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk.

 

Při útěku přes Šumavu nechyběl po Bozděchově boku ani věrný Antis. A to bylo jeho štěstí. Společně narazili na pohraničníka, který se chystal ke střelbě. Antis byl však rychlejší… Nakonec se oba dostali do Velké Británie, kde byla Antisovi uděleno ocenění „Dickin medal“ (Antis byl také nositelem Čs. válečného kříže). Do psího nebe odešel v roce 1953. A Václav Bozděch si až do své smrti v roce 1980 už žádného dalšího psa nepořídil…

 

A víte, na co se můžete těšit příště? Podíváme se společně na československou historii chovu německého ovčáka.

Medaile Marie Dickinové (anglicky PDSA Dickin Medal) je britská válečná medaile udělovaná od roku 1943 výhradně zvířatům. Jsou jí oceňováni jedinci, kteří projevili mimořádnou statečnost ve válečné službě. Je to jakási zvířecí obdoba Viktoriina kříže, nejvyššího britského vojenského vyznamenání za chrabrost. Medaile je vyrobena z bronzu a na lícní straně má nápis „Za statečnost“, na rubu pak stojí „My také sloužíme“, obojí je ve vavřínovém věnci.


 

Foto: wikipedia, pedigreedatabase.com, Vlčák Ant – Hrdinný letec RAF

Kam dál ...