Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? V. díl

Těšíte se na slibovaný „válečný“ díl“ týkající se německých ovčáků? Ale pozor! Nebude o hrdinských činech tohoto plemene, ale opět o historii chovu, a protože válka byla dlouhá a chov NO výrazně ovlivnila, je třeba si to připomenout…


Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? V. díl

Ráda bych napsala, že po „složitých“ dílech o krevních liniích si tentokrát dáme téma poněkud odlehčené. Avšak opak je pravdou. Společně totiž nahlédneme do válečného období a na chov plemene před a po něm. Válka nikdy světu nepřinesla nic dobrého. Ale v případě německého ovčáka se dá hovořit o opaku...

 

Aby bylo dnešní pokračování opravdu v kontextu, začneme děním během první světové války. Ta byla opravdu prvním obrovským konfliktem, do kterého byl zapojen téměř celý svět. A mimo lidí zde „bojovalo“ či sloužilo také mnoho zvířat. Byli to převážně psi, kterých bylo ve válce nasazeno na 35 000, sloužilo zde také mnoho koní, oslů, mulů a poštovních holubů. Bohužel životy těchto zvířat končily často tragicky.

Víte, že...?

První světová válka se datuje od roku 1914 do roku 1918. Příčinou válečného konfliktu byl úspěšný atentát na arcivévodu a následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu dne 28. 6. 1914. A tato smutná skutečnost neovlivnila jen životy nás lidí, ale i nejvěrnějšího přítele člověka a potažmo jeho chov…

Výjimečné schopnosti využity pro válku

Německý ovčák byl využívaný jako služební pes již několik let před prvním válečným konfliktem. To jsme si však již v našich seriálech o historii řekli. První psi byli nabídnuti do služby roku 1903. Již před válkou samotnou byl založen první vojenský psinec, a to v Rusku. Ale pojďme k válce... Po jejím vypuknutí naverbovala německá armáda na pět tisíc vojenských psů. Největší zastoupení v jejich řadách měl pochopitelně německý ovčák, a to především pro své schopnosti. Ve válce sloužili jako hlídkoví psi, průzkumní psi, sanitární psi, či kurýrní psi.

Po skončení první světové války také dochází k doslova masivnímu rozšíření německého ovčáka téměř po celém světě. A proč se tak stalo? Tušíte správně, velkou zásluhu na tom měl německý pes Rin Tin Tin, který se stal později také filmovou hvězdou.

Poválečný chov...

Po válce se německý ovčák držel vzhledu vysokonohého krátkého psa s podprůměrným hrudníkem a strmým zauhlením. Prvním poválečným výstavním vítězem se stal SGR'1919 USGV'23 Ch. Dolf von Düsternbrook, nar. 16. 4. 1918 (o. Luchs Uckermark, m. Dörte von Riedekenburg). Díky schopnostem, které toto plemeno prokazovalo na frontě, se jeho popularita rozrostla rychlostí „blesku“ prakticky po celém světě. Již tenkrát si mnozí mysleli, že na chovu NO zbohatnou, a tak byli použiti prakticky všichni psi, kteří měli PP. A přesně těmto škodám se snažil klub SV zabránit a tehdejší činitelé tvrdě přesvědčovali chovatele o nutnosti zavedení výběrového chovu, protože ne vše, co má PP, se k chovu opravdu hodí. K úspěchu došlo až v roce 1922, kdy se začalo do tzv. výběrového chovu zapisovat.

Výběrový chov v počátku

Věděli jste, že...?

Výběrový chov byl psům a fenám zadáván vždy na dva roky a u některých jedinců jen na rok, a to podmíněně. To znamenalo, že po roce museli předvést odchov za účelem zjištění dědičnosti.

Do výběrového chovu mohli chovatelé své psy nechat zapsat zpravidla vždy na podzim. Tento výběr prováděla zvláštní skupina soudců, kteří byli vybráni a proškoleni klubem. Úkolem těchto soudců bylo vyřadit z chovu jedince, kteří vykazovali vady či odchylky od standardu. U „vadných“ jedinců byl vydán zákaz chovu a u jedinců, kteří byli připuštěni do chovu, pak komise vybírala vhodné partnery podle krevního vedení a jejich vlastností. Vystavený průkaz byl pak vydán majitelům a ti se jím řídili při vybíraní partnerů.

Štěňatům z výběrového chovu pak byly vystavovány rodokmeny s růžovou barvou (ostatně i dnešní rodokmeny výběrového chovu jsou růžové) se zvláštním označením výběrový chov. Rodiče a prarodiče pak v těchto rodokmenech byli označováni malou hvězdičkou, která nám nic jiného však neřekla. Úplného zlepšení však nastalo až po zavedení typizace v NDR v roce 1949 (pozn. red. O tom ale až jindy).

Revoluční průlom přišel o mnoho let později...

V průběhu let se vývoj německého ovčáka měnil. První výraznou změnou od již zmíněného poválečného vítěze SGR'1919 USGV'23 Ch. Dolf von Düsternbrook   byl vítěz hned dalšího ročníku, tedy roku 1920 Erich v. Grafenwerth (nar. 28. 7. 1918, o. Alex v. Westfalenheim, m. Bianka v. Riedekenburg), který měl větší hloubku hrudníku a daleko lepší zauhlení končetin. My z minula již víme, že Erich byl také úspěšným plemeníkem, který zplodil na 449 potomků, z nichž bylo na 165 jedinců oceněno, ať na výstavách, tak i na závodech či zkouškách.

Tento pes je také součástí slavné krevní linie složené z vítězů, která byla v našem chovu hojně využívaná: Erich v. Grafenwerth – vítěz z roku 1920, jeho syn Klodo v. Boxberg – vítěz z roku 1925, jeho syn Utz v. Hans Schütting – vítěz z roku 1929, a také na Hussan v. Haus Schütting – vítěz z roku 1932. A tím se dostáváme k revolučnímu průlomu, ke psu Utz v. Hans Schütting. Sám Max von Stephanitz řekl, že tento pes představuje nejčistší možnou formu výkonného a ne moc těžkého, ale zato silného a k práci ochotného psa. Utz dal na 177 potomků, z toho bylo oceněno na výstavách a zkouškách 95 jedinců.

Víte, že...?

První poválečná výstava německého ovčáka u nás se konala v roce 1920. O rok později, v listopadu 1921 se konaly první zkoušky policejních psů u nás. Dalším významným mezníkem u nás byl rok 1923, kdy německý ovčák začal zapisovat do české plemenné knihy, kterou tehdy vedla Kynologická jednota. Avšak v roce 1934 byl v Československu založen první Klub pro německé ovčáky, který měl sídlo v Brně.

V dlouhém meziválečném období se chovu německého ovčáka dařilo. Propagaci plemene pomohlo konání výstav. A chov se pomalu začal ubírat zase trochu jiným směrem.  V letech 1936 – 1938 došlo ke značnému zušlechtění a vylepšení exteriéru. Ale nakonec to došlo tak daleko, že psi měli příliš dlouhou záď, krátké nohy, hluboký hrudník a nadměrné zauhlení zadních končetin, měkké vazivo a velmi těžkou kostru. A tak německý ovčák přestal odpovídat pracovnímu typu psa...

Došlo také na sledování dědičnosti...

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? V. díl

V tomto těžkém meziválečném období, kdy se věnovalo velké úsilí přivedení německého ovčáka k dokonalosti, se také začal sledovat vliv dědičnosti na potomstvo. Díky poctivé práci chovatelů byl zhodnocen seznam vítězů za období 1900 – 1937, tehdejší ředitel plemenné knihy Schaeller zkonstatoval, že z hlediska dědičnosti neměla zvířata po rodičích s tituly „vítězů“ větší hodnotu dědičnosti a kvalit (až tedy na malé výjimky) než u jiných psů, kteří tituly nedostali.

 

Dlouhé krevní linie a příbuzenská plemenitba měly za následek mimo psů se vzhledem ideálu, také psy s nežádoucími vlastnostmi, jako byly slabé povahy, světlé oči či slabá konstituce.

V roce 1938 opustil spolek Der Verein für Deustche Schäferhunde od dosavadního hodnocení vítězů a na hlavní výstavě „Siegerausstellung“ byla zavedena tzv.„výběrová třída“ (Ausleseklase) a titul vítěz byl zrušen. 

Německý ovčák v druhé válce...

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? V. díl

Do dalšího vývoje německého ovčáka zasáhla také druhá světová válka, která vypukla 1. 9. 1939. Za války byla činnost chovatelů značně omezena, ale naštěstí nebyla úplně zastavena. V této válce bylo v maximální možné míře využito mnoho desítek tisíc psů. Například válečné zdroje uvádějí, že v roce 1943 se díky vojenským psům (složeným ze všech možných ras a kříženců) podařilo poslat více jak 15 000 zpráv. Psi byli také používáni na rozmotávání kabelu, toho se jim podařilo rozmotat na 2400 km, donesli na bojiště více jak 622 000 kg nábojů, odvezli z bojiště více jak 44 800 zraněných vojáků, odminovali 127 čtverečních kilometrů a 1500 cest. Psi vyhledali jakoukoliv minu do hloubky dvou metrů.   Vojenští psi sloužili také v jiných válkách – Vietnam, Afghanistán a slouží pořád.

Víte, že...?

Říšský kynologický svaz v Berlíně vydal oznámení o odvodu potřebných psů pro službu branné moci podle zvláštních předpisů za přiměřenou peněžní náhradu.  V protektorátu Čechy a Morava došlo k odvodům až po roce 1940.


 

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? V. díl

Zřejmě nejneobvyklejším využitím psů u sovětské armády bylo jejich nasazení, jako nosičů protitankových min. K tomuto účelu se využívali po krátké období 2. světové války. Neví se přesně, kdy se poprvé objevila myšlenka využít psi jako pohyblivé protitankové miny. Nápad byl jednoduchý a v roce 1942 sliboval těžce zkoušené sovětské armádě účinnou pomoc. Psi byli trénováni k tomu, aby vběhli pod nepřátelský tank, jakmile se objeví. Na svých zádech měli dřevěnou krabici nebo balíček, připevněný na těle popruhem. Z horní strany krabice nebo balíčku vyčníval svislý dřevěný kolík. Při podlézání tanku se kolík stlačil a nesená nálož vybuchla. Výbuch poškodil tank a zabil nebohého psa. Některé zdroje uvádějí, že se místo dřevěných kolíků používaly drátěné snímače.

Poválečný chov...

Díky tomu, že se během válečného období chov německého ovčáka úplně nezastavil, bylo na co navázat. Tudíž se po válce opět rozběhl na plné obrátky a i u nás v Československu došlo k výrazným změnám (o tom ale jindy). Prvním poválečným vítězem a již s titulem VA se stal Volker vom Sonnenstein (nar. 23. 12. 1943, o.  Edo von der Kemptner Hütte, m. VA1 Asta vom Bielefelderland).

 

V příštím díle si podrobněji představíme psy působící v chovu během válečného a poválečného období u nás. V další části se maličko odkloníme od chovu a podíváme se na některé psí válečné hrdiny.

 

Foto: internet, www.pedigreedatabase.com

Kam dál ...