Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák? 1. díl

Rádi byste se dozvěděli něco více o historii chovu německého ovčáka? Když se o ní mluví, skoro vždy se totiž začíná rokem 1899 a založením německého klubu SV. Jenže historie tohoto dnes nejrozšířenějšího plemene se začala psát ještě o mnoho a mnoho let dříve...


Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák?  1. díl

Pohled do historie chovu německého ovčáka nás zavede až na úplný počátek a do období duryňských a württemberských psů. Možná si říkáte, že to bude nudné čtení, uvědomme si však, že právě stopy těchto předků z dob dávno minulých má každý náš současný „ovčounek“ ve své krvi. A proto by bylo užitečné se s nimi blíže seznámit…

 

O tom, že pes doprovází člověka, víme již odpradávna. A to, že když jsou psi ve své práci výborní, vždy se najdou lidé, kteří takové jedince shromáždí a vytvoří chov a nové plemeno, je také nad slunce jasné. A tak nějak to začalo i v případě tolik oblíbeného německého ovčáka.

Co je doma, to se počítá!

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák?  1. díl

Před mnoha a mnoha lety, někdy na přelomu osmnáctého a devatenáctého století se daly šelmy na ústup a již přestaly tolik ohrožovat stáda dobytka. Místo toho začal problém s pasením ovcí a to takový, aby právě ony nespásaly jídlo pro lidi. A k tomu bylo potřeba dobrých pastýřských psů. K takové práci se využívalo převážně skotských kolií nebo staroanglických ovčáků a mezi nimi i místních vesnických psů dle daných oblastí. Němci jako známí nacionalisté však protlačovali názor, že mají dost vlastních zdatných domácích psů. A tak v jejich případě nevyužívali k práci u stád skotské kolie, ale právě tyto své psy. A zde narážíme na ony obezřetné pastýře, kterým vděčíme za to, že dnes vlastně němečtí ovčáci běhají mezi námi. Oni neznali žádné rodokmeny, linie, standardy dokonce ani teoretické základy chovu. Oni se řídili pouze svou intuicí a zkušenostmi ústně předávanými z otce na syna. To oni pro své feny vybírali jen ostražité, otužilé a práce schopné psy.

Němci jako známí nacionalisté protlačovali názor, že mají dost vlastních zdatných domácích psů. A tak v jejich případě nevyužívali k práci u stád skotské kolie, ale právě tyto své psy!

Krev, která bije v srdcích všech...

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák?  1. díl

Na počátku všeho stáli místní psi. Na zevnějšek se tehdy moc nedbalo, rozhodovala především povaha a schopnosti konkrétního zvířete. A zde si lidé všimli dvou typů psů, kteří vyhovovali jejich požadavkům. Jednalo se o psy duryňské a württemberské.

 

Duryňský pes byl šlachovitý, hrubý, ojediněle vlkošedé barvy s měkkými ušními boltci a většinou s vadně neseným ocasem. Co mu však scházelo na kráse, to dokonale vyvážil svým temperamentem, povahou a pevnými nervy.

 

Württemberský pes byl naopak větší, měl pevnější kostru, dobře tvarovanou záď, lehký krok a správně nesený šavlovitý ocas. Byl také o dost klidnější a rozvážnější než pes duryňský.

 

A právě křížení těchto dvou rázů dalo základ dnešnímu vzhledu a skvělým pracovním vlastnostem německého ovčáka.

Pracovní pes po všech stránkách

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák?  1. díl

Původním posláním plemene bylo být skvělým ovčáckým psem. Ovšem jak postupně ubývalo pastvin, mohlo by se zdát, že tito psi ztratili své uplatnění. Opak byl však pravdou. Díky křížení již zmíněných psů a dalšímu křížení jen těch nejlepších jedinců se podařilo vytvořit skvělého všestranného psa, který se osvědčil i jako pes policejní.

Začátky chovu byly pozvolné, avšak později dobyl svět!

Před první světovou válkou pruské ministerstvo zakázalo vyvážet psy určitých krevních linií ze země. První kvalitní jedinci se tedy za hranice dostali prakticky až po skončení války. Německý ovčák byl tehdy vzácností. Prostě poklad, který byl na veřejnosti vidět jen velmi ojediněle. První dva jedinci se na výstavě v Hannoveru předvedli až v roce 1892. Standard německého ovčáka byl vypracován teprve roku 1891 a byl i ustanoven první spolek, který měl za úkol dále rozvíjet plemeno. 

Mnoho práce, málo času...

Víte, že...?

„Phytax“ je řecké slovo, které označuje hlídání nebo střežení.

V prosinci 1891 byl založen místními chovateli první klub s názvem „Phytax“. Úkolem tohoto klubu bylo dále zušlechťovat tyto psy. Bohužel jak rychle vznikl, tak i rychle zanikl a roku 1894 byla jeho činnost ukončena.

To však nebyl konec, ale teprve začátek...

A dostali jsme se k části historie, která je nám všem již daleko známější. Ukončení činnosti prvního klubu totiž nezastavilo neustále rostoucí popularitu těchto psů a tak byl roku 1899 založen Maxem von Stephanitz (rodným jménem Max Emil Friedrich von Stephanitz) a několika dalšími nadšenci klub nový, a to Der Verein für Deutsche Schäferhunde (SV), který letos slaví úctyhodných sto dvacet let svého trvání.

Přišel čas nastavit pravidla…

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák?  1. díl

Tento spolek byl, přesněji řečeno, založen 30. září 1899 a jeho prvním sídlem byl Wandsbeck u Hamburku. Později se sídlo přestěhovalo do Augsburgu. Málokdo tenkrát tušil, že se stane vůbec největším klubem ze všech a zaštiťujícím nejrozšířenější plemeno světa. S rostoucí popularitou plemene bylo potřeba koordinovat určité chovatelské zásady, a tak se ve dnech 16. – 17. května 1968 sešli zástupci z třinácti evropských států a dohodli se na založení Evropské unie spolků pro německé ovčáky (Europa-Union der Vereine für Deutsche Schäferhunde - „EUSV“). Prvním velkým úkolem bylo školení rozhodčích a sjednocení zásad posuzování, pořádání mezinárodního mistrovství NO a mnoho dalších důležitých úkolů pro chov.

Iniciátory, organizátory a duchovními vůdci EUSV byli rytmistr Max von Stephanitz a Dr. Arthur Meyer. Oni na začátku chovu stanovili určitou linii, která prakticky platí dodnes. Německý ovčák je všestranně pracovním psem a pro jeho praktické upotřebení musí být usměrněno chovatelské a výcvikové dění.


 

Max Emil Friedrich von Stephanitz se narodil 30. prosince 1864 do rodiny  nižší šlechty. Na její přání se dal na vojenskou dráhu a vypracoval se až na jízdního důstojníka. Během své práce se setkal i s ovčáckými psy, kteří ho zaujali svojí pracovitostí. V 90. letech 19. století koupil pozemek nedaleko obce Grafrath v Bavorsku, kde začal s chovem psů. Hledal vhodné pracovní psy pro založení nové linie, až jej 8. dubna 1899 na výstavě psů ve Frankfurtu jeho spolupracovník Arthur Meyer upozornil na tříletého ovčáckého psa Hektora Linkersheima. Byl to krátkosrstý vlkošedý pes se vztyčenýma ušima a asi 60 cm v kohoutku. Von Stephanitz ho koupil a přejmenoval jej na Horanda von Grafrath.

 


 

Ještě v dubnu s Meyerem a dvanácti dalšími nadšenci založili spolek Der Verein für Deutsche Schäferhunde (česky Klub německých ovčáků, zkratkou uváděn i jako SV) se sídlem ve Wandsbecku u Hamburku. Von Stephanitz se stal prezidentem klubu a vznikla i plemenná kniha, do které byl jako první zapsán Horand von Grafrath. Cílem spolku bylo vytvořit čistě pracovní ovčácké plemeno se silným ochranářským instinktem. V září s Meyerem vytvořili první standard německého ovčáka, který byl poté schválen klubem.

Horand, jakožto dokonalý představitel plemene, byl dále křížen s podobnými fenami. Celkově byl otcem padesáti tří vrhů. Von Stephanitz využil příbuzenskou plemenitbu, protože křížení s jinými plemeny se mu nezdálo vhodné. Tento přístup ale také, mimo jiné, vedl k četným zdravotním problémům, které plemeno sužují.

Max von Stephanitz  vydal v roce 1901 knihu Der deutsche Schäferhund in Wort und Bild. Tato kniha je dodnes považována za „bibli“ v chovu německého ovčáka.

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák?  1. díl

Max von Stephanitz zemřel v roce 1936 a až do konce svých dnů byl prezidentem klubu SV.

Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák?  1. díl
Kde se vzal, tu se vzal německý ovčák?  1. díl

Vzestup německého ovčáka byl ohromující. Za prvních dvacet pět let chovu bylo do plemenné knihy zapsáno na 48 000 psů a takové číslo nebylo dodnes překonáno.

 

Foto: archiv redakce, Jan Dubový, internet

Kam dál ...