Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

Zajímalo by vás také něco o chovu kavalír King Charles španělů? Pak tu pro vás máme rozhovor s jednou z dlouholetých chovatelek plemene! Přejeme příjemné čtení…


Kavalíra mi seslala do života náhoda!

Dana Tošenovjanová chová kavalír King Charles španěly už dlouhých dvacet let. Za tu dobu ušla velký kus cesty, získala spoustu zkušeností, vytříbila si vlastní názory a přesně ví, kam chce svůj chov směrovat. Nakonec odchovy její chovatelské stanice Aldaha Gold patří mezi ty nejlepší u nás. Někdo má prostě onen pověstný cit pro věc. A tak jsme se jí na pár věcí zeptali…

Dano, co pro vás znamená kavalír King Charles španěl a proč jste se rozhodla právě pro něj?

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

Jako mnoho dalších kynologů jsem začínala s německým ovčákem. Chodila jsem na cvičák, skládala zkoušky a poté i odchovala několik vrhů tohoto plemene. Kavalíra jsem vlastně ani neplánovala, seslala mi ho do života náhoda. Někdy v druhé polovině devadesátých let jsem totiž byla na návštěvě u chovatelů NO v Polsku a tam jsem uviděla překrásnou blenheim fenku s krásnýma tmavýma očima jménem Papaya. A bylo to! Zamilovala jsem se až po uši a chtěla jsem po ní štěně. Tehdy jsem ani netušila, jak moc mě to pohltí, hlavně jejich povaha, vztah k lidem, k rodině…

Jak dlouho toto plemeno chováte a vzpomněla byste si ještě na svého úplně prvního psa nebo fenku?

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

Kavalíři mě provází od roku 1997. Svou první fenku jsem si přivezla 1. května téhož roku od již zmiňovaných chovatelů z Polska. Jmenovala se Betsi Abakus a byla rovněž v barvě blenheim. Jí se také u mne později narodilo naše úplně první kavalíří štěňátko – pejsek Dandy, ovšem dle domluvy tehdy ještě pod hlavičkou chovatelské stanice jejího polského chovatele. Zhruba za rok jsem si pak k ní pořídila ještě její mladší sestru, ale už z jiné chovatelské stanice.

Na Betsi moc ráda vzpomínám. Byla mazlivá, milovala lidi, ostatní štěňata, ale i naše kozy, kůzlátka a další domácí zvířata. A také ráda cestovala. Brala jsem ji všude s sebou, dokonce i s ovčáky na cvičák. Dožila se bohužel jen šesti a půl roku. Někde na procházce totiž sežrala kámen a následkem toho se u ní rozvinul zánět pohrudnice a neštěstí bylo na světě.

 

Letos v říjnu (konkrétně 13. 10.) uplyne dvacet let od doby, kdy se v mé chovatelské stanici Aldaha Gold narodil první oficiální vrh od písmene „A“, a to chovnému páru Amelka Rafpap a Anderidee Christmas Star.

Doma s vámi žijí psi i fenky, prozradila byste nám, jak spolu navzájem vycházejí a zda třeba nevznikají konflikty, když holky hárají nebo třeba u krmení?

Moji kavalíři se mnou žijí doma, celkem nic neničí a ani nám vevnitř neznačkují. Obecně je to plemeno ve smečce téměř nekonfliktní. Nyní mám jen jednoho psa, který je vykastrovaný a jinak fenky, takže hárání řešit nemusíme. Dříve jsem měla i tři psy, tak tam samozřejmě bylo potřeba dávat v tomto období větší pozor. Co se týče krmení, tak raději krmím na etapy, protože mám momentálně dvě alfa fenky, které si své misky opravdu hlídají. Pokud obě hárají, jsem raději obezřetnější, jinak je vzájemné soužití pohodové a bezproblémové.

Máte nějakou svou oblíbenou barevnou varietu?

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

Ve své domácí smečce mám jen strakáče, tedy kavalíry ve zbarvení blenheim a trikolor. Mým asi nejoblíbenějším zbarvením je blenheim. Prostě kombinace bílé a hnědé barvy na zvířeti nejlépe vynikne a ten jejich výraz je prostě úžasný. Samozřejmě že se ale ráda otočím i za tzv. jednobarevnými kavalíry, tedy jedinci v barvě ruby nebo black and tan, pokud jsou opravdu povedení.

Dá se nějak určit nebo odhadnout procentuální poměr barev v české populaci a je třeba podobně jako u jiných plemen nějakým způsobem nastaveno, co by bylo žádoucí?

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

Pokud vím, tak u našeho plemene nemáme nastavený žádný ideální procentuální poměr barev v populaci. Každopádně nejvíce je určitě blenheimů a méně u nás běhá kavalírů v black and tan a ruby kožíšku. A je to fajn, že jsou barvy celkem čtyři, protože si každý zájemce může vybrat čtyřnohého kamaráda podle svého vkusu a možná i účelu, ke kterému zvíře chce. Třeba na canisterapii bych určitě volila světlejší pejsky, protože působí na první pohled jemněji.

Oči kavalíra umí mluvit a zneužívat nás, tak musí být velké, měkké a něžné!

Když už jsme u té barvy, jak moc je podle vás u blenheimů a trikolorů důležité rozložení hnědé nebo černé na těle v poměru k bílé? Je to pro vás zásadní parametr při výběru štěněte nebo plemeníka, či kladete důraz na úplně jiné věci?

Pro mě osobně je barva při výběru plemeníka až na posledním místě. Vybírám si především podle zdraví konkrétního psa i jeho předků a dále sleduji anatomii těla, celkový typ, utváření hlavy a také pohyb. Snažím se ve svém chovu držet rovněž velké tmavé oči bez ukazujícího se bělma. Oči kavalíra totiž umí mluvit a zneužívat nás, tak musí být velké, měkké a něžné.

Chováte již opravdu velmi dlouho. Jak se z vašeho pohledu za tu dobu chov vyvíjel a co se třeba výrazně zlepšilo?

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

S přílivem cizí krve a možností cestovat na krytí za hranice, ale také četnými importy se celkově velmi zlepšil exteriér našeho plemene. Je vidět rozdíl mezi tím, jací byli kavalíři v době mých začátků a nyní.

Vzpomínám si, že dříve se třeba hodně dodržovalo krytí v rámci barev (strakatí se strakatými a jednobarevní s jednobarevnými) a téměř se nepřistupovalo k mezibarevnému spojení. Kavalíři tehdy byli také větší a měli delší nosy. Zase na druhou stranu nebylo k vidění tolik plášťových psů, jako je tomu v dnešní době. Každopádně si ale myslím, že tu máme jedince schopné velmi dobře konkurovat těm v zemi původu. Doba internetu a sociálních sítí nabízí mnoho informací a to je obrovskou výhodou.

Každé plemeno bez rozdílu má nějakou svoji „Achillovu patu“. Kde ji hledat u kavalírů?

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

To máte pravdu, všude se něco najde. Co se zdraví týče, tak se u našeho plemene všeobecně hodně hovoří o problémech spojených se srdcem. Neřekla bych ale, že je to nějak výrazně horší než u jiných malých společenských plemen. Kavalíři jsou ovšem pažraví, tudíž je potřeba opravdu hlídat jejich linii a nedat jim hned vše, co se se svýma krásnýma hnědýma očima budou snažit vyloudit. Nadváha totiž srdíčku obecně příliš neprospívá. No, a pak je třeba hlídat především u štěňat a mladých psů, aby venku nesežrali každý fujtajbl, na který na procházce narazí. V tom jsou opravdu vynalézaví, takže pozor na to! 

Zavírání očí před případnými problémy nedělá dobrou službu u žádného plemene. Dobrý chovatel by se měl vzdělávat po celý svůj život!

Asi se shodneme na tom, že zdraví především. Existují chovatelé, kteří investují nemalé prostředky do prevence a nejrůznějších vyšetření a pak se najdou tací, kteří tvrdí, že to není potřeba, že ten či onen pes je přece v pořádku. Vím, že jde o trochu ožehavé téma, přesto bych vás ráda požádala o názor…

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

Chovat by se mělo pouze na zdravých jedincích. V dnešní době existuje spousta chovatelů, kteří svým psům nechávají na veterině pravidelně dělat nejrůznější testy. Tím naprostým základem by mělo být vyšetření srdce, luxace pately, dědičných očních vad a DNA testy na záchvatovité padání, syndrom suchého oka a kadeřavost srsti, eventuálně ještě na degenerativní myelopatii. To už ale v dnešní době nechává dělat naprostá většina chovatelů. Zavírání očí před případnými problémy totiž nedělá dobrou službu u žádného plemene. Dobrý chovatel by se měl vzdělávat po celý svůj život.

V současné době je u nás, dá se říci, poměrně široká chovatelská základna. Najde tedy v podstatě každý chovatel vhodného plemeníka pro svou fenku nebo je stále ještě vhodné hledat raději v zahraničí? A jsou vůbec lidé dnes ochotní jet na krytí někam stovky kilometrů?

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

Každý chovatel má jiná kritéria pro výběr plemeníka. Někdo se orientuje podle barvy, jiný dokonce i podle místa bydliště, ale to nemusí být vždy přínosem pro dané plemeno. Každý by měl vidět svou fenku reálně takovou, jaká je, jaké jsou její nedostatky a podle toho hledat i partnera, aby se pokusil o celkové zlepšení, a je lhostejno, zda u nás nebo v zahraničí. Já sama navíc sleduji, jaké daný pes dává štěňata, také s jakými fenami samozřejmě a zda dokáže dát to, co já hledám. Rodokmen je pro mne rovněž důležitý.

Vy sama si jistě velmi pečlivě vybíráte nové domovy pro svá štěňátka. Ke komu se podle vás tento pejsek hodí a komu byste ho v žádném případě nesvěřila?

Kavalíra mi seslala do života náhoda!

Kavalír má opravdu skvělou vlastnost dokonale se přizpůsobit své rodině, ale přece jen je vždy dobré znát charakter konkrétních štěňat a tu správnou rodinu vybrat takzvaně „na míru“. Toto plemeno bych rozhodně nedoporučila někomu, kdo by ho chtěl mít výhradně venku a měl opravdu málo času se mu věnovat. Kavalíři prostě milují kontakt s lidmi a doslova ho vyžadují. A samozřejmě také nepatří do ruky někomu, kdo by si na něm chtěl kompenzovat své neúspěchy v zaměstnání či z jiných oblastí života.

A co byste na závěr popřála všem kavalírkům a jejich majitelům do nového roku?

Všem majitelům bych z celého srdce popřála, aby jim jejich kavalíři dělali jen samou radost a užívali si s nimi společné chvilky v běžném životě.

 

Děkuji vám velmi pěkně za rozhovor.

 

Foto: archiv Dany Tošenovjanové, Anna Derleta

http://www.aldahagold.cz/

Kam dál ...