Kam až sahají možnosti mantralingového psa?

Dovedete si představit, že jste někde na veletrhu a v samotném areálu nebo v jiném podobném prostředí plném lidí, psů a jiných vzruchů se vám někdo ztratí a vy ho nemůžete najít? Tak přesně takovou situaci jsme s kolegyněmi nasimulovaly na For Pets 2022 a tak trošku si prověřily, k čemu je ten mantrailing vlastně dobrý. Zajímá vás výsledek našeho pokusu? Pak rozhodně pokračujte ve čtení!

Luboš Satora je, dalo by se říci, nejen duchovním, ale i ryze praktickým „otcem“ mantrailingu v Čechách a na Slovensku a naše redakce se mu snaží usnadnit propagaci a šíření této velmi účinné metody vyhledávání ztracených osob. A tak vznikl v rámci natáčení podcastu na veletrhu For Pets takový nápad. Co kdybychom mu přímo na místě někoho schovali a schválně jestli ho se svým psem dokáže najít i za takových ztížených podmínek. A co myslíte, jak to dopadlo? Dali to spolu na první dobrou nebo to byl naprostý propadák a mantrailing prostě v extrémním prostředí nefunguje? Celé jsme to navíc natočili a Luboše požádali, aby video, které naleznete uvnitř článku, patřičně okomentoval. Tak se na to pojďme společně juknout…

Když jsme se bavili o tom, že se ztratila dcera Ivety (pozn. red. naše paní šéfredaktorka měla jeden den na veletrhu s sebou svou dceru), tak jsem doufal, že se sama najde a vás nenapadne v tomto tématu pokračovat. Ale na druhou stranu je mantrailing i o tom, že by měl pes a psovod zvládat i situace, do kterých se pravděpodobně v praxi nikdy nedostane, ale mohou ukázat limity možného zásahu.

Spíš je to takový pokus, co pes ještě zvládne. V každém případě je toto možné dělat pouze s dobře vycvičeným psem, který se už zvládá koncentrovat na hledaný pach, bez ohledu na vnější vlivy. My tomu říkáme „priorita hledaného pachu“. Pes musí být schopný soustředit se tak, aby jej žádné vyrušení neodradilo od sledování hledaného pachu. Při pátracích akcích je těch vyrušení také mnoho, na místě, kde se hledaná osoba nacházela, už většinou prošlo plno lidí, zvědavců, policistů, psů, lítá tam vrtulník, jezdí auta, či je terén prošlapaný lidmi. Pokud toto pes nezvládá, nemá šanci být úspěšným.

Pravděpodobně je ta hala jednodušší. Hlavně v tom, že je zde hledaného pachu relativně plno. I tady byla hledaná slečna celé odpoledne, pohybovala se po celé hale, zdržovala se na vašem stánku, pach byl čerstvý a koncentrovaný pes prakticky vyhledává spíše zdroj pachu, tedy nejčerstvější pach. Město má mnoho dalších problémů, hlavně horizontální a vertikální proudění vzduchu podél budov, pohyb vozidel, které pach rozfoukávají, pachu hledané osoby je tam málo a cizích pachů mnoho.

Od samého začátku tréninku, tedy od jeho dvou měsíců je „priorita hledaného pachu“ tím nejdůležitějším, na co se musí psovod zaměřit. Cizí pachy, vzruchy a vyrušení se psovi musí dávkovat pomalu a postupně, aby se priorita pachu udržela. Pokud je to možné, pes by se měl dostat do všech situací, které mohou na trailu nastat. Platí Murphyho zákony, takže, pokud psovi vadí kočky, garantuju vám, že první zásah bude od domu plného koček. Pokud pes v tréninku reaguje na jakýkoliv vzruch a vyrušení, existuje tzv. „návratový povel“, kterým psovod jasně vysvětluje psovi žádoucí a nežádoucí chování.

To právě souvisí s prací v uzavřeném prostoru, kde je hledaného pachu relativně hodně a pes řeší jenom poslední fázi mantrailingu a to je rozlišování stáří jednoho pachu. Hledá tedy jenom ty nejčerstvější pachové částice a hledá zdroj pachu.

Povel „práce“ je zkrácený návratový povel, kdy tímto povelem posiluji prioritu hledaného pachu. Říkám mu tedy „nech ty pamlsky na pokoji, vrať se do práce“. Řeším tím žádoucí a nežádoucí chování.

Pachových částic na stánku eCanis bylo mnohem víc, než kdekoliv jinde. Je to v podstatě „pachová oblast“, kterou si pes prověří a pokud tam hledanou osobu nenajde, pokračuje ve sledování čerstvějších pachových částic.

Zásahový pes je ve své podstatě už workoholik, pro kterého už není nejdůležitější ta odměna na konci stopy, ale ta vlastní práce a nalezení hledané osoby. Takže zásahového psa už odměňuje i psovod. Ona ta ztracená babička v lese taky nemá v kapse žádné pamlsky. Jak jsi viděla na Choockovi, jeho radost na konci stopy je taková, že je mu jedno, kdo ho pochválí, kdo se s ním potahá o míček. Jediný problém, který neustále řešíme, je jak odměnit psa, pokud dobře v ostrém zásahu pracuje na pachové stopě, ale hledanou osobu z různých důvodů nenajde.

Byl to skutečně test, jestli pes udrží prioritu hledaného pachu i v tomto extrémním prostředí. Chooco sice některá vyrušení registroval, ale vždycky se rychle do práce na hledaném pachu vrátil. Ještě tomu chybí stav, který jsem zažil výrazně snad jenom jednou, kdy jsme s mým předchozím psem Cassinem hledali malou unesenou holčičku, která byla v ohrožení života a Cassino se tak uzavřel do sebe, že vnější vzruchy a vyrušení vůbec nevnímal a soustředil se ve velmi těžkých podmínkách jenom na hledaný pach. Nešlo s ním nijak komunikovat, nevnímal okolí, ale k hledané osobě došel. Byl pak ale tak enormně emočně a fyzicky unavený, že jsem ho musel i do auta zvednout. Tam jsem pochopil, že skutečně špičkový pátrací pes může na trailu i zemřít, protože priorita hledaného pachu je silnější, než udržení životních funkcí.

Mantrailing a zase mantrailing!

Slyšeli jste už někdy o mantrailingu? Pak jistě víte, že se jedná o dlouho zcela zbytečně upozaďovanou metodu záchranného vyhledávání ztracených a pohřešovaných osob s poměrně ...

9.4.2022

Moc děkujeme, že ses nechal k podobné „taškařici“ přemluvit a také za vysvětlení, jak taková mnohdy náročná práce probíhá.

Michaela Weidnerová

Foto:   archiv redakce