Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Je čas jít dál...

Treibball se u nás vyvíjí rychlostí blesku. Našel mnoho příznivců a ještě více lidí se o něj zajímá. Kdo však stál za zrodem a u myšlenky tento neznámý sport u nás rozvinout, to se dozvíte v následujícím rozhovoru. A nejen to...! Co na treibball letos čeká?


Je čas jít dál...

...přesně to říká zatím ještě současná předsedkyně a zakladatelka Treibball klubu, usměvavá Magdalena Novotná. Žena, která zde pracovala na tom, aby se tento sport dobře vyvinul a dnes se rozhodla, že předá pomyslné žezlo jiným, a že je čas jít dál. Pojďme si nyní popovídat s Magdou o tom, co bylo a bude v treibballu dál...

Magdaleno, vy jste předsedkyní Treibball klubu a vlastně i jeho zakladatelkou. Řekněte nám, jak se začínalo s něčím, o čem zde nikdo nevěděl?

1 Těžce. Kromě pár víkendů v Herolticích u Tišnova a možná nějakých dalších izolovaných pokusů to byl v Česku neznámý sport. Snad jeden, dva týmy v republice ho dělaly systematičtěji, ale na trénink neexistovala žádná ucelená metodika. Nakonec se nás pět nadšenců domluvilo a založili jsme klub. Naší hlavní motivací bylo šířit treibball jako prima aktivitu vhodnou pro všechny pejsky všech velikostí a plemen.

V době, kdy jsme založili klub, bylo naší inspirací hlavně Německo. Tam už nějaká členská základna byla a Anja Jacob – jedna z vůdčích osobností německého treibballu - napsala o tomto sportu dokonce knížku. Sice jen v němčině, ale se spoustou obrázků, takže čitelná i pro neněmčináře. Na přístupu Anji mne bavilo, že ona nechce pořád dokola jen drilovat ťukání balónů do brány, ale snaží se vymýšlet nové a nové hry, a tím z tohoto sportu udělat zábavu pro psy i pro psovody. Společně se svými kamarády jsme se několikrát k Anje vydali do Německa na seminář a vždy to bylo přínosem a inspirací. Od té doby jsme s Anjou ve styku, jezdí i k nám na závody a náš vztah se postupně vyvinul ve formu určitého sportovního přátelství.

Součástí každého sportu jsou pravidla. Jak se tvořila ta naše česká pravidla treibballu?2 

První základ pro pravidla jsme čerpali z Německa. Poté se postupně pravidla měnila, zejména na základě praktických zkušeností ze závodů. Troufám si tvrdit, že naše dnešní pravidla jsou propracovanější než jejich původní vzor.

No, a protože náš cíl je nejen sport ale i zábava, tak máme v pravidlech doplňkové hry, které se mohou přidat k hlavnímu závodu a jejichž náplň závisí pouze na fantazii pořadatele. Jedinou podmínkou je bezpečnost psa i psovoda.

A jak se tedy řeší různé tělesné propozice psů? Některá plemena jsou dost pomalá a malá a jiná velká či hodně rychlá jako třeba borderky…

3 Chtěla bych vysvětlit jednu věc. Cílem hlavního závodu je doťukat určitý počet míčů z určité vzdálenosti do brány. Psovod usměrňuje a poveluje psa na dálku z brány. Měří se čas a přidávají se trestné sekundy za chyby. Je jasné, že v tomto závodě na čas mají rychlí psi obzvláště ovčáckých plemen velkou výhodu – rychlost a přirozená práce na dálku. Proto máme doplňkové hry, kde se zdůrazňuje přesnost práce s míčem. Čas je až druhotná veličina. Ukážu vám to na příkladu jednoho týmu z klubu – německé dogy a její paničky Danči. Doga nemůže konkurovat rychlým ovčákům v práci na dvacet metrů s osmi balóny. Ale díky trpělivé práci Danči tahle doga miluje přesnou práci s balónem nablízko a v tom porazí kdejakého pracovního psa. A to mne na tomhle sportu baví.

Fungujete tři roky, jakou prošel klub proměnou nebo spíše vývojem?4

Za ty zhruba tři roky jsme se rozrostli na cca osmdesát členů z celé republiky. Pořádáme několik závodů ročně plus výcvikové víkendy,  pravidelné tréninky a setkání na různých místech republiky. Treibball se v Česku posunul. Už to není jen zábavná doplňková aktivita, ale regulérní špičkový sport s mezinárodními ambicemi. Členská základna narůstá a rozvíjí se spolupráce se zahraničím. Zejména do Pesoparku v Praze se daří tamní trenérce nalákat na závody treibballisty z Německa, ale i z dalších zemí. Budoucnost tohoto sportu vidím právě v mezinárodní spolupráci, nadnárodní asociaci a sjednocení pravidel.  Ale jsem si jistá, že bude stále existovat široká základna, která bude dělat treibball pro radost a zábavu. Jako je to v každém jiném psím sportu, ať už v agility, záchranařině, dogdancingu atd.

Kolik je v součastné době výcvikových center treibballu a jsou pokryty všechny kraje?

Treibballoví nadšenci trénují po celé republice. Ale hlavními tahouny jsou Ostrava – Koira pod vedením Lenky Blachové, Heroltice u Tišnova, kde trénuje Monika Kalábová a nově i Renda Kolomazníková a pražský Pesopark, kde to skvěle vedou manželé Stoklasovi.

Loni se u nás konalo historicky první mistrovství treibballu. Jak vypadaly přípravy a akce samotná?

5 Mistrovství ČR v treibballu bylo součástí Heroltických trojzávodů, kde kromě treibballu probíhaly ještě závody ve skocích do vody, v potápění a v sutinovém vyhledávání. Byla to veliká akce a veliké přípravy. Chtěli jsme mít vše dokonalé a očekávali jsme celou treibballovou špičku a také Anju Jakob z Německa.

Závody se vydařily až na to šílené počasí. To si neumíte ani představit, jak bylo hnusně. Vytrvalý a hustý déšť, jaký jsme ještě na žádných závodech neměli. Ale všechny týmy se s tím skvěle popraly a v duchu hesla „Co tě nezabije, to tě posílí“ vydržely až do úplného konce. Pořád jsme na tom byli lépe, než kamarádi ze skoků do vody a potápění. Klobouk dolů před všemi.

Vraťme se k Treibball klubu. Co člověku přináší členství?

Členství v klubu je u nás hodně levné v porovnání s ostatními kynologickými kluby. Našim členům nabízíme výkonnostní knížku pro neomezený počet jejich psů zdarma, účast na hlasování o úpravách a změnách fungování klubu, personálním obsazení a pravidel treibballu a v neposlední řadě, díky záštitě KJ ČR, naši členové mají právo vykonávat zkoušky, které tato jednota zaštituje. Myslím, že za 150,- Kč ročně za člena (bez ohledu na počet psů) to stojí za to.

Pro jaká plemena je tento sport vhodný a která se tam už objevují?

Od začátku fungování klubu bylo mým cílem otevřít tenhle sport pro všechna plemena. Chtěla jsem zrušit dogma, že je to náhrada pasení a aktivita jen pro ovčácké psy. To se díky bohu povedlo a dneska můžete na hřišti potkat neuvěřitelnou paletu plemen. Od čivav, přes papillonky (důkazem je můj papillonek, který je mistrem republiky ve své třídě), kokry, české strakáče, čínské naháče až po mallorské nebo německé dogy a irské vlkodavy. Samozřejmě vidíme i spoustu neuvěřitelně šikovných kříženců. Náš klub nemá podmínku účasti na závodech pouze pro psy s PP, takže kříženci se mohou zúčastnit a často velmi překvapí.

Jé, a to jste mě velmi mile překvapila s pestrou paletou psích plemen. Například irského vlkodava si umím jasně představit jako psa běhajícího na coursingu nebo předvádějící svou vznešenost na výstavách, ale treibball? To by mě nenapadlo. A jak jim to jde?

Irský vlkodav není úplně typickým psem na treibball. Nicméně díky trpělivosti a odhodlání jeho paničky Janči můžeme vidět úžasnou práci psa a jeho souhru s psovodem. Irský vlkodav asi nikdy nebude ve vrcholových soutěžích atakovat přední příčky, ale je na něm vidět štěstí a radost ze společné práce. A o to tady jde především.

Treibball nyní vstupuje do nové sezóny, již čtvrté (u nás v ČR), co jej čeká zásadního?6 

Podle mně Treibball u nás čekají dvě zásadní změny, nebo přesněji řečeno posuny.

  1. Posun od hobby aktivity k opravdovému váženému sportu. Ten se již udál a bude se postupně potvrzovat. Tím se treibballová veřejnost malinko rozdělí na hobbysty, kteří budou dále v polních podmínkách ťukat do balónů a budou mít radost z každého malého pokroku, a na profíky, kteří budou trénovat a trénovat a mít ambice vyhrávat. Což je normální a přirozené v každém sportu a ten sport to posouvá kupředu.
  2. Zásadní bude integrace do evropského i světového dění. Myslím, že bychom v tom mohli hrát jednu z vůdčích úloh a moc děkuji kolegyni Bohdaně Stoklasové, která se na spolupráci se zahraničím zaměřuje. Tohle je totiž ta jediná cesta, která nás posune dál od „hraní si na vlastním písečku k evropským či světovým úspěchům“.

K tomu chci uvést, že jsem se rozhodla ukončit svoje působení ve funkci předsedkyně klubu. Po těch skoro čtyřech letech jsem přesvědčena, že má mise je splněna – nárůst členské základny, jasná pravidla, spousta závodů i definovaná a schválená strategie do budoucna. Rozhodla jsem se v rámci rozvoje treibballu předat žezlo mladším, plným energie a motivace. Jak říká klasik Cimerman: „Přijde nový, mladší, ten se nezakecá...“ 

Nebývá to zvykem, že se na konci rozhovoru ptám na vás, ale dnes to bylo hlavně o treibball klubu. Nicméně s jakými psy se vy tomuto sportu věnujete?

7 Mám tři psy a nezaměřuji se na jeden sport, snažím se o všestrannost a hlavně o příjemné, pohodové spolužití. Kromě treibballu trénujeme agility a obedience. V poslední době nás začala bavit vodní i sutinová záchranařina a letos se chystáme už podruhé na lavinový výcvik. Všechny aktivity se snažím dělat pozitivní motivací a neustále se vzdělávat v nových přístupech ve výchově i výcviku. Děkuji moc výcvikovému středisku v Herolticích – dnes happyherolky.cz, kde jsem kdysi jako úplný nýmand začínala, a kde mne postupně naučili vše, co dnes umím a mohu předávat dál.  A hlavně mne motivuje, že mí psi jsou šťastní a spokojení.

A co byste treibballu popřála do budoucna?

Všechno nej…, moc členů, žádné potížisty, jasnou strategii a evropskou či světovou integraci nebo ještě lépe evropský leadership. Nebojím se, oni to zvládnou a já budu spokojeně přihlížet a fandit.

Foto: archiv autorky, Lucie Vybiralová

Kam dál ...