Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Jde to i s exotem!

Znáte cane corso? Moloss a celkem mladé plemeno, které bylo FCI definitivně uznáno až roku 2007. Mnoho lidí jej bere jako dobrého hlídače a společníka, ale rozhodně ne jako sportovního psa. To je však velký omyl! A důkazem toho je i šestiletá fenka Allison Gulieta´s Paradise Petry Heinrichové, která má na svém kontě šestnáct zkoušek z výkonu. Nevěříte?


Jde to i s exotem!
Celkem 17 článků z rubriky: O výcviku

Zaujal vás nadpis? Tak věřte, že tento rozhovor je o psu, který je exotem po právu nazvaným. Šestiletá fenka cane corso Petry Heinrichové má složeno šestnáct zkoušek z výkonu a ne ledajakých. Má na svém kontě i tři vrcholové IPO3, ZVV3 a FH-2. Letos mě tato skvělá fenka oslovila na Mistrovství ZVV3 a nenechalo mě to v klidu, tak jsem zaútočila otázkami na její majitelku.

cc

Takže Péťo, co nám povíte o „Elišce“?

Petro, je to pro mě až neuvěřitelné, že na MČR ZVV3 startoval pes plemene cane corso. Představte nám tedy vaši úžasnou fenku.

Oficiálně se jmenuje Allison Gulieta´s Paradise, ale to zná málokdo – pro nás je to Eliška. Eliška je můj první pes, dnes již šestiletá a zároveň také první, se kterým se věnuji sportovní kynologii. Na MČR ZVV3 jsme se poprvé kvalifikovaly už loni, letos to byla tedy naše druhá účast.

Co vás vedlo k výběru právě tohoto plemene?

Mám ráda a vyhovuje mi povaha molossů. Chtěla jsem toto plemeno již asi před dvaceti lety. Bohužel v té době nebylo tak snadno dostupné, jako je tomu v dnešní době. A tak místo cane corso přišla k nám domů fenka brazilské fily. Až když jsem pak hledala náhradu za ni, bylo to už konečně mé vysněné plemeno.  

Jak jste se dopracovaly k ZVV3? Přivedla vás k tomu šikovnost feny nebo jste od začátku věděla, že toto je váš cíl?

Vůbec jsem neplánovala, že s ní budu sportovat. Ale chytlo nás to a začalo to obě dvě bavit. Splnily jsme spolu nejdříve nižší zkoušky. To jsem ji ještě připravovala sama, dělala hodně chyb a občas jsem také nevěděla, jak dál. Hledala jsem tedy někoho, kdo by nám poradil už nejen s poslušností, ale i s obranami, se stopami a nakonec jsem našla. Měla jsem velké štěstí jak na psa, který dokáže pracovat ve všech třech oddílech, tak i na lidi, kteří nám začali pomáhat a ukázali tu správnou cestu. To, že jednou splní ZVV3, byl spíš sen než plán. Když byla Eliška asi tříletá, první pokus se nezdařil. Začala jsem přemýšlet, co s ní dál. Nechtěla jsem „jen“ skládat zkoušky, chtěla jsem si zkusit i nějaké závody.

Díky tomu, že neměla možnost závodit ve „svém“ plemeni – takové závody se prostě nepořádaly, věděla jsem, že vždycky musí mezi všechna ostatní plemena. A že to tccedy nebude mít jednoduché.  Tak jsem si dala za cíl, že jí připravíme na ZVV2 doma a ZVV3 si zkusí splnit na výběrovém závodu na MR, což bylo podle tehdejších pravidel možné.  

Čemu dalšímu se s „Eliškou“ ještě věnujete?

Výstavy jsme absolvovaly jen povinné, nutné k uchovnění. Předváděla jsem ji v pracovní třídě, což byla pro mnohé rozhodčí velká osvěta, že pro cane corso lze otevřít i tuto třídu. Sport nás však baví přeci jen víc. Eliška má splněno šestnáct zkoušek z výkonu. Kromě ZVV3 i ZPS1, IPO3 a FH2. Závodí nejen v ZVV3. Letos v květnu vyhrála v IPO3 Otevřené mistrovství Slovenska pro plemeno cane corso a kanárská doga.

To, že jednou splníme ZVV3, byl spíš sen než plán!

   

Přiznám se, že jsem moc nepátrala, ale myslím, že je „Eliška“ jediný pes plemene cane corso, který dosáhl takového úspěchu, jakým složení ZVV3 vůbec je, natož účast na MČR ZVV3, což je nejtěžší závod z hlediska cviků vůbec. Mám pravdu?

Ano, měla by být první a jediná z plemene, kdo tuto zkoušku splnil a několikrát ji obhájil i na závodech. Závody obecně nejsou pro toto plemeno obvyklé. Eliška je zase jedna z velmi mála, kdo závodí. Na úrovni MR zcela určitě jediná v historii.

Italský corso pes, jak je jeho správný název, se v rodné zemi stal pracovním plemenem. Víte o tom něco více?

 cc Na konci roku 2015 byl FCI změněný standard plemene. Krom změny vzhledu na plně nekupírovaný zevnějšek se z něj stalo i „plemeno s pracovní zkouškou“. (Pracovní zkouška v ČR – minimálně ZM, ZPS1, mezinárodní IPO1.) Tedy k získání výstavního šampiona od této doby potřebuje i splněnou zkoušku z výkonu. A pomalu se ukazuje, že to je důvod, který opravdu přivede více majitelů těchto psů na kynologická cvičiště.

Teď položím otázku, která vás možná trochu pobaví. Jak se cvičí s cane corso?

Mě dobře.  Asi proto krom Elišky trénuji i s její dvouletou dcerou a už teď vím, že další pes bude zase cane corso. Snažím se respektovat jejich možnosti. Fyzické i psychické. Pozdě dospívají. Nejde s nimi pracovat po zlém. Ale když chápou, co po nich člověk chce a je to v jejich možnostech, pak do toho dají všechno.

Myslím, že „Eliška“ předvedla na mistrovství super výkon. Navíc, a to všechna čest, byla její poslušnost opravdu veselá a živá, někdy i trochu uštěkaná. Její projev byl veselejší než u některých ovčáků. Jak ji motivujete?

Děkuji. Myslím si, že veselý a živý projev by dneska už měl být standardem. U NZŘ to jen ještě není úplně obvyklé. O to víc jsem ráda, že jsem ji právě i tyto cviky z NZŘ dokázala naučit tak, že je předvádí s drivem. Motivace? Ona má ráda všechno.

Mohla bych zde jmenovat snad všechny cviky, které se mi líbily. Opravdu jsem byla hodně zvědavá na její výkon a byla jsem velmi mile překvapena. Pobavilo mě například plížení, kdy někteří psi daleko drobnější konstituce se často sotva vlečou a „Eliška“ se plazila rychle, přesně a ještě si u toho „povídala“. Je to štěkání u ní běžné?

Bohužel ano – štěká ráda a občas to zkusí i tam, kde nemá. Je to pozůstatek kombinace povahy molossa a mých začátečnických chyb. Na začátku jsem ji něco naučila špatně a následné přeučování je již těžké. Na  poslušnosti ji ale její konstituce téměř nijak nelimituje. Krom žebříku tedy. Pro mě osobně je to největší „utrpení“ z celé poslušnosti, když ji mám poslat přes žebřík. Má ho naučený dobře, ale pořád se o ni bojím. Bohužel stále neexistuje jednotný rozměr pro tuto překážku. Takže na každé akci až na místě zjišťuji, jestli ten konkrétní žebřík dokáže bezpečně překonat nebo ne. Už se mi i stalo, že byly úzké stupně, na které se nevešla nebo, že žebřík svojí vahou nebezpečně rozhoupala. cc 

Na již zmiňovaném mistrovství jste měly dost smůlu na stopě. Zisk z pachových prací byl pouhých padesát bodů a připravil vás o limit zkoušky. Co se tam stalo? A jak Eliška čuchá jindy, když je ve formě?

Zpravidla to je její nejsilnější oddíl.  Ale letos se to prostě nepovedlo. Beru to tak, že jsou to závody a stopy královská disciplína, kde není nikdy jisté, jak to dopadne.  

Teď k obranám. No tedy – paráda. Pěkná práce a opravdu čuba byla dobře ovladatelná. Na vás bylo vidět, že ji dokonale znáte a na maketách jste ji bravurně ukočírovala. S čím jste se v obranách nejvíce praly a naopak co ji baví?

Celá obrana podle ZVV3 tak, jak je ta zkouška sestavená a jak se hodnotí, je pro nás vždycky největší výzvou z celého závodu. Když Eliška splní limit, jsem maximálně spokojená. Jsou tam jen tři zákusy. Všechny z klidu. To je pro těžkopádného molosse velmi těžké – z klidu vyrazit a provést razantní zákrok. Tady je to pro plemeno opravdu nevýhoda a stojí ji to vždy hodně bodů.  Ale stejně jsem na ni prostě hrdá, že to dává!

   

Jak hodnotíte letošní průběh mistrovství ZVV3? Čí výkon vás opravdu oslovil?

Organizace byla výborná. Všechno běželo jak na drátkách – opravdu pěkně připravený závod.  A bylo se i na co dívat. Určitě výkony prvních tří, ty byly opravdu parádní, byla radost se na ně koukat.

Čeká vás letos ještě nějaký závod, a co plánujete napřesrok?

Přesné plány ještě nejsou. Pokud bude zdravá, asi zkusím příští rok zase poslat přihlášku na výběrové závody podle ZVV3.  A ze zkoušek jí chybí ještě IPO-FH.  

   cc cc

Lidí, kteří cvičí, jsou mraky, ale lidí, kteří cvičí s „exoty“ (a omlouvám se za to označení), je po čertech málo. Chtěla byste jim něco vzkázat? Namotivovat je třeba, protože už jen ten váš výkon je sám o sobě obrovskou motivací.

Sama jim neříkám jinak. Ty zkušební řády jsou psané na míru opravdu pracovním plemenům, a když se v soutěžích nebo zkouškách vyskytne jiné zajímavé plemeno, je to prostě exot a ne, že ne. Vzkaz?  Že to jde i s nimi.  

Foto: Lenka Rytychová