Japan chin byl po staletí šlechtěn jako společník člověka!

Zajímalo by vás, jak se na současný chov, zdraví a povahy japanů dívá hlavní poradkyně chovu jednoho ze dvou zastřešujících klubů? A věděli jste, že to zdaleka není jen pejsek na gauč, jak by se na první pohled mohlo zdát? A možná si také rádi přečtete něco o současné „módě“ zkracování čenichové partie u některých plemen. Ale to není zdaleka vše, co vám tento informacemi nabitý rozhovor přináší! Tak si ho nenechte ujít!

„Japan chin je malý, klidný, společenský psík pocházející z dávné Číny a Japonska, který bere své hlavní poslání – milovat a obšťastňovat své pány – velmi vážně.“ To je úvodní věta, kterou si přečte každý návštěvník webových stránek chovatelské stanice Pod Rozhlednou chovatelky a také hlavní poradkyně chovu Interclubu Orient pekinéz a japan-chin Pavly Körnerové. A zejména chov, zdraví a povaha tohoto plemene je také náplní našeho společného povídání.

Když děti pomalu odrůstaly, rozhodla jsem se pořídit si malého psího kamaráda. Měla to být fenka malého společenského plemene s dlouhou srstí, ale ne až na zem kvůli procházkám v přírodě.

Při listování atlasem psích plemen na mě vykoukl on – pan japan chin. Ačkoliv jsem ho nikdy před tím živého neviděla, jeho stručná charakteristika mně stačila k tomu, abych se po krátké době hledání rozjela na druhý konec republiky pro svoji první úžasnou bíločervenou fenku Kamilku. Dnes se mnou žijí japan chinové dvacátý čtvrtý rok a jejich počet se v průběhu let rozrostl.

Nejvíce si na nich cením jejich naprosto pohodové povahy, ale i schopnosti pohodového a bezproblémového soužití ve smečce a vztahu k jiným zvířatům.

Na prvním místě musím rozhodně zmínit svoji úplně první fenku Kamilku – C.I.B. Ch. Camilla Elegantia Morum, která mi ukázala, jak úžasné plemeno to je. Díky ní mám doma tak početnou smečku. To ona mě naučila mj. také vystavovat a mít ráda psí výstavy, s ní jsem si zažila více i méně šťastné okamžiky při prvních odchovech štěňat.

Dále bych zmínila tři psy, kteří mě uchvátili naprosto fantastickou povahou, a to Ch. Takara od Dvou ořechů, C.I.B. Phanphy z Květu Rhododendronu a Ch. Cezar Dobry Rok. To jsou pro mě „Páni Psi”.

V současné době s námi žijí dvě mladé fenky ovčáckých plemen. Těm se věnuji také jak výstavně, tak i sportovně. Obě dvě jsou velmi kvalitními představitelkami svého plemene, ale pro jejich chov jsem se zatím nerozhodla. Hlavně bych chtěla podotknout, že pro mě znamenají další velké kynologické zkušenosti a alespoň v něčem mám určité srovnání japan chin x jiná plemena. Všichni jedinci s námi žijí v domě, ale mají celodenní volný přístup do venkovních prostor. Jejich soužití je naprosto bezproblémové, jinak bych si to ani neuměla představit.

Odpovídající pohyb považuji za velmi důležitý pro každého psa včetně japan china, a to zejména v období jejich vývoje.

Japan chin je pes, který jako každý jiný pohyb potřebuje. Není žádným velkým sportovcem, ale procházky za vhodného počasí miluje. Také jsou pro něj příjemným zpestřením dne, sbírání zkušeností a kontakt s okolním světem. Mladí japánci jsou daleko aktivnější než starší, kterým skutečně už postačí jen zahrada. Já nemám bohužel velký pozemek, ale zároveň výhodu, že v těsné blízkosti domu máme veliký les a louky a do třetice sama procházky miluji. Takže my chodíme na procházky, které ale přizpůsobuji aktuálnímu počasí. Se štěňaty a dorostenci také chodím na ven, neboť je to důležitou součástí socializace.

Japánci netrpí žádným specifickým onemocněním, ale s několika zdravotními potížemi se setkáváme častěji. Jsou to luxace patelly nebo slzivost mimo oko. O oči se musí pečovat a pravidelně čistit oční okolí. Vzhledem k utváření hlavy jsou jejich oči také choulostivější k úrazu či infekci. Spíše ve vyšším věku se setkáváme se zdravotními problémy srdce a zhoršeným dýcháním při větší zátěži (teplo, vzrušení). Plošně se bohužel pro plemeno žádné onemocnění nesleduje. Někteří zodpovědní chovatelé provádějí před uchovněním vyšetření na luxaci patelly, klinické vyšetření na dědičné oční vady a v průběhu života nechávají pravidelně sledovat alespoň poslechem srdeční činnost. V případně podezření následuje sono vyšetření srdce.

Ve svém chovu stavím na první místo rozhodně zdraví chovných jedinců a jejich odchovů. Dále sleduji typické znaky exteriéru plemene a věnuji se také povaze, nespojuji například dva bázlivější jedince. Bohužel nemáme v chovu tolik jedinců, aby mohl chovatel sestavovat jen ideální páry. Dalším problémem je externí krytí. Japánci jsou povahově citlivější než mnohá jiná plemena. Často odvézt jemnější fenku zejména prvničku do cizího prostředí plného pachu z cizích psů pro ni znamená veliký stres a úspěšné krytí je docela problém. Stejně tak znám více krycích psů, kteří jsou ochotni nakrýt jen fenku ze své chovatelské stanice. Všichni chovatelé mají proto doma své vlastní chovné psy, ke krytí v jiné chovatelské stanici dochází rozhodně v menší míře.

Ano, je pravda, že psíků z jiných chovatelských stanic je u nás v průběhu let možná o trochu více. Je to dáno tím, že se rozhlížím, co by se mi do mého chovu líbilo a z hlediska rodokmenu hodilo. Za ty roky jsem došla k závěru, že dlouhodobá úspěšnost chovu je dána i počtem psů, které si může chovatel dovolit mít doma. Zdaleka ne každý má vhodné podmínky pro držení většího množství chovných psů a fen, jak z hlediska prostoru, tak z hlediska časových možností. Pokud máte více psíků, můžete mít více odchovů, více štěňat můžete ponechat doma a sledovat jejich vývoj. Následná selekce pak hraje důležitou roli v úspěšném chovu a je velikou výhodou. Pokud nemáte možnost držet velkou chovnou skupinu, nemůžete si nechávat příliš svých odchovů, protože budete mít doma velmi brzy vše příbuzné.

Na tuhle otázku asi plně neodpovím, protože nemám přehled o chovu japan chinů v řadě zemí.

V poslední době u nás asi převažují importy z Polska a Ruska. Řekla bych, že v obou zemích je poměrně rozvinutý chov japan chinů a štěně je pro nás dostupné, bohužel zatím standardně také bez zdravotních vyšetření rodičů. Nedávno jsem ale zachytila zveřejněný výsledek zdravotního vyšetření chinů v Rusku. Snad se blýská na lepší časy. Jednotlivě můžeme najít importy z Německa, Finska, Dánska, Itálie, kde se chinové také chovají, ale pořízení z těchto zemí není pro každého jednoduché. 

Velmi kvalitní chov je ve Velké Británii, ale nevím o žádném importu k nám v poslední době. Stejně tak nemám informace o importu chinů ze země původu – Japonska. Vím pouze, že je najdeme v některých ruských rodokmenech. 

Přiznám se, že jsem se k odpovědi na tuto otázku několikrát vrátila. Je to totiž docela složité.

Těch znaků exteriéru některých plemen, které mohou být některými skupinami označeny za týrání chovem, je bohužel více. Na jednu stranu je to podnět pro zodpovědné chovatele, zda se chov jeho plemene opravdu ubírá správným směrem, jestli se až příliš neupřednostnil žádaný top exteriér před zdravím plemene.

Na druhou stranu řada těchto plemen má velmi bohatou historii, dlouhá léta ustálený exteriér, staletí dlouhou poctivou chovatelskou práci a na začátku šlechtění těchto plemen stál dobrý úmysl. Ale také si myslím, že tady člověk (chovatel) občas něco přehnal. I trend zkracování čenichové partie má dlouhou historii. V současné době se spíše volá po změně exteriéru ve prospěch zdraví, ale nikdo neví, jakým způsobem tyto změny v chovu provést a exteriér nejlépe zachovat.

Bude to běh na opravdu dlouhou trať, jestli se nějakým způsobem podaří najít rovnováhu mezi změnou exteriéru a žádaným zlepšením zdraví. Ačkoliv zdraví japánka stavím na první místo, významným prodloužením jeho čenichové partie to už prostě nebude „japan chin”. Také jsem toho názoru, že by všechny tyhle tendence měly být nastartovány z vrcholných kynologických organizací a postupovat ve spolupráci s veterináři. Rozhodně si nemyslím, že řešení stojí u brány na výstaviště, kdy mopsíka nebo japánka atd. s příliš „zamáčklým nosem” dnes na výstavu nepustí.

Jsem nejraději, pokud se mi ozvou zájemci, že už jednoho japánka doma mají a chtějí k němu druhého. Japáci jsou totiž šťastní, mohou-li být alespoň dva. Případně pejska měli, čímž je jasné, že zájemci již mají zkušenosti s japan chinem nebo s jiným malým plemenem.

Také mě potěší zájemci, kteří si sice pořizují prvního pejska a začnou vyprávět, co všechno o japan chinovi nastudovali. Je vidět, že si uvědomují, jaký japan chin je. Všem samozřejmě ochotně podám o japan chinovi  všechny informace a podělím se o svoje zkušenosti. Rozhodně bych neprodala štěně hrubému člověku a lidem, jejichž životní styl neodpovídá životu s japánkem, například aktivním sportovcům, lidem, kteří z důvodů zaneprázdněnosti nejsou doma, atd.  Všechny zájemce vždycky vyzpovídám.

Já bohužel úplné začátky chovu tohoto plemene u nás nepamatuji. Stejně tak situaci v chovu u nás např. před dvaceti lety jsem viděla jako úplný začátečník a všechno se učila. Řekla bych, že se vylepšil a více sjednotil exteriér, přibylo chovatelů, kteří si dovezli nové jedince ze zahraničních chovatelských stanic, objevili se chovatelé, kteří provádějí dobrovolně některá zdravotní vyšetření. Zlepšilo se i posazení oka. V tomto všem bychom určitě měli pokračovat.

Náš spolek vznikl v květnu 1990, takže má již za sebou přes třicet let nepřetržité činnosti. Sdružuje dvě plemena – pekinéz a japan chin, která jsou si tak trochu podobná a mají podobnou historii a podobný způsob chovu (držení).

Účelem tohoto spolku je výhradně kynologická činnost, tj. zejména chov, propagace a veškerá podpora psů plemen pekingský palácový psík (Pekingese), standard FCI č. 207 a japan-chin (Japanese Chin/Chin), standard FCI č. 206, shromažďování a podpora jejich chovatelů, držitelů, vystavovatelů a přátel. Pořádá tři klubové výstavy ročně včetně bonitací. Za dobu trvání prošlo klubem 1023 chovatelů a milovníků chovaných plemen. Pravidelně vydává roční Klubový kalendář s výstavní a chovatelskou tématikou. Chov je řízený, každé plemeno má hlavního poradce chovu, chov se uskutečňuje cestou vydaných krycích listů a končí zápisem čipovaných jedinců v Plemenné knize ČMKU a vydáním průkazu původu. Kromě této podpory chovatelů se spolek věnuje i propagaci plemen. Naše plemena naštěstí v současné době nepatří mezi přehnaně žádaná, řekla bych, že odchovy našich plemen bez průkazu původu se vyskytují velmi ojediněle, což je určitě pro nás pozitivní. Na druhou stranu se cesta štěňátek ke správným majitelům musí hledat.

Chovná základna bohužel není příliš široká. Mohu mluvit jen za náš klub, další část chovu se uskutečňuje ještě v druhém klubu „Japan klub”.

V posledních letech se roční počet zapisovaných odchovaných štěňátek pohybuje okolo šedesáti až osmdesáti za oba kluby. Za rok 2021 se v našem klubu narodilo se celkem osmnáct vrhů štěňat, přičemž dlouhodobý průměr je dvě až tři štěňata ve vrhu. V chovu dlouhodobě působí okolo deseti krycích psů. Chovných fen a krycích psů celkem je o něco více, ale ne každý se do chovu aktivně zapojí.

Bonitace probíhají třikrát ročně a v průměru se na každé z nich uchovňují dva až čtyři jedinci. Bonitace se provádí pomocí bonitačního kódu. Nejsou povinná žádná zdravotní vyšetření ani výstava. Sleduje se zejména typ a velikost (délka, váha), barva a znaky, skus a zuby, pohyb a povaha.

V první řadě bych určitě ráda směřovala k zachování a upevňování zdraví našich chinů, dále bych ráda pokračovala v upevňování správného typu a velikosti japan china a moc ráda bych prosadila alespoň nějaká zdravotní vyšetření před uchovněním.

Pozornost chovatelů by se měla zaměřit i na žádoucí povahu, ale to bohužel z důvodu jejich nízkého počtu není možné zatím řešit selekcí. Dalším mým snem je povinný test parentity pro všechny psy s PP, ruku v ruce s tím bych si přála úplně zrušit chov psů bez PP (s výjimkou např. pracovních či sportovních kříženců), zejména množírny, ale to není v mých silách.

Popřála bych mu především zodpovědné a laskavé chovatele a potom milující majitele. Je to plemeno, které bylo staletí šlechtěno jako společník člověka, a proto bych každému chinovi přála prožít šťastný život s milujícím starostlivým majitelem. 

Michaela Weidnerová

Foto: Pavla Körnerová, Eva Frančeová, Zdeněk Straka

https://www.japanchin-chs.cz/