Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Je mu téměř padesát, ale člověk to není!

Myslíte, že vás bude zajímat vyprávění o dávno zapomenuté historii jednoho z nejznámějších a stále obílených závodů u nás, jehož vznik se datuje až do roku 1970? Nepochybujeme, že číst budete jistě se zaujetím…


Je mu téměř padesát, ale člověk to není!
Mirko Černý 22.2.2020 6917x Služební kynologie

Ačkoliv závod dobře známe, jeho zrození a začátky nepamatujeme a tak jsme o informace požádali člověka nejpovolanějšího, a to zakladatele této soutěže pana Mirko Černého. Snad abychom na úvod ještě dodali, že se jedná o závod s názvem „O pohár hradu Grabštejna“, který se však dnes jmenuje „O pohár Kristýny“.

Je mu téměř padesát, ale člověk to není!

Po 2. světové válce byla náplň výcviku služební a služebně sportovní kynologie až na speciální výjimky stejná a z těchto důvodů i spolupráce. Nově vybudované armádní středisko výcviku psovodů a psů Grabštejn (1953) bylo celostátní oporou služebně sportovní kynologie. Pořádalo školení rozhodčích, figurantů a podílelo se organizačně i materiálně na celostátních soutěžích. O víkendu vysílalo na civilní kynologické cvičiště v rozsahu okresu i kraje zkušené instruktory výcviku. Na těchto akcích jsem se v té době jako voják základní služby také podílel. Hlavní podíl na této bohaté spolupráci měl tehdejší velitel útvaru mjr. František Vokoun, celostátně uznávaný odborník služební kynologie.

Kam na závody? Toť otázka...

Je mu téměř padesát, ale člověk to není!

Po mém odchodu do zálohy v roce 1955 jsem se v roce 1968 na Grabštějn vrátil pracovat jako voják z povolání, velitel čety a instruktor výcviku psovodů a služebních psů, později jako náčelník sk doplňování a chovu služebních psů. V této době se již začala ubírat služebně sportovní kynologie jiným směrem a čím dál tím více se vzdalovala praktickému použití služebního psa. Navíc psovodům ozbrojených složek byla v mnoha případech odepřena možnost zúčastnit se civilních kynologických soutěží, neboť byli považováni za profesionály. Šiřitelé tohoto nesmyslu bohužel nevěděli, že psovodi armádních složek jsou vlastně pro civilní soutěže v nevýhodě, neboť cvičí nikoliv podle civilních zkušebních řádů, podle kterých soutěže probíhají.

A důvod byl na světě!

Je mu téměř padesát, ale člověk to není!

Z těchto důvodů jsem se rozhodl postavit kynologickou soutěž, která by zahrnovala prvky sportovní i služební kynologie – O pohár hradu Grabštejna. Pro svůj úmysl jsem získal i tehdejšího hlavního veterinárního lékaře npor. MVDr. Miroslava Lhotáka a přes nevěřícnost mnohých, nastoupilo k prvnímu ročníku v roce 1970 dvanáct psovodů. Jeho vítězem se stal npor. Josef Partl se svým psem německým ovčákem Finem ze Severského údolí. První závod vzbudil velkou pozornost i zvědavost a na třetím ročníku již stálo na startu sedmdesát soutěžících včetně psovodů ze Slovenska a Moravy. Mimořádná oblíbenost začala být i jeho koncem. Někteří členové organizačního výboru prosadili, aby byl upraven do podoby jiných závodů podle NZŘ. Tím závod ztratil na své výjimečnosti i oblíbenosti a postupně ke svému možnému 10. výročí zanikl.

Na veterinární základně Grabštejn jsem zůstal i po odchodu do důchodu a pokoušel se Pohár několikrát obnovit, bohužel však bez zájmu nadřízených. Až v roce 1998 s pomocí nadšeného instruktora výcviku Rostislava Tušila a díky pochopení tehdejšího starosty města Hrádku nad Nisou pana Faltuse vznikl pokračovatel dřívějšího „poháru Grabštejna“ závod s novým názvem, a to „O pohár Kristýny“, zasazený do překrásné rekreační oblasti.

A tak se zrodil krásný závod…

Je mu téměř padesát, ale člověk to není!

Na prvním startu stálo šestnáct soutěžících, ale každým rokem se jejich počet zvyšoval. Vítězem prvního ročníku se stal nestor české kynologie pan Otakar Kavka se psem Enno z Ivančiny zahrady – oba jsou účastníci mnoha celostátních soutěží.

Díky narůstající oblibě závodu byly opět snahy soutěž „převzít“, a když jsem jednou přijel dle domluvy jako rozhodčí (nevím už který ročník) posoudit, byli tam již rozhodčí z TART.  Naposledy jsem na závodu byl v roce 2014, kdy mě pozval pan Kolář.

 

Foto: archiv Jindra Pocnerová 

Kam dál ...