Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Jak štěňátka přicházejí na svět aneb Z deníčku těhotné Štěkny - úvod

Přemýšlíte o tom, že byste začali také chovat a nevíte ještě, jestli se do toho vůbec pustit? Zajímá vás, co vás čeká, a že třeba nemusí vše běžet úplně hladce? Možná vám tedy bude dobrým rádcem a pomocníkem náš nový seriál, který právě začíná!


Jak štěňátka přicházejí na svět aneb Z deníčku těhotné Štěkny - úvod
Katka Houšková 3.6.2020 3065x Jak na to?

Chovatelem se člověk nestává, chovatelem se člověk rodí. Vlastnictví psa s průkazem původu, ani velká zahrada z nikoho ještě dobrého chovatele nedělá. To, co dělá chovatele chovatelem, tedy myslím tím dobrým chovatelem, je cit, talent, empatie, trpělivost, notná dávka sebereflexe a v neposlední řadě odbornost.

Jen láska k plemeni nestačí!

Jak štěňátka přicházejí na svět aneb Z deníčku těhotné Štěkny - úvod

Pro dobrého chovatele není kynologie jen koníčkem, ale stylem života. Se psy žije, podřizuje jim většinu náplně svého volného času, miluje svoje plemeno a má nějaký chovatelský cíl, vizi, kvůli které to dělá. Asi nejhorším modelem je majitel feny, který se jednoho dne ráno vzbudí, usoudí, že má tu nejkrásnější fenečku na světě, a že je třeba na ní odchovat alespoň jeden vrh. Bohužel, takových je většina. Každý někdy začínal a i ti nejlepší chovatelé kdysi měli svůj první vrh a příliš netušili, do čeho vlastně jdou. Důležité ale je, proč se rozhodli se chovu pustit a jaké důsledky bude jejich chovatelská práce mít. Zda v budoucnu přispěje ke zvyšování úrovně chovu plemene, a jakým způsobem, jestli pozitivním či negativním, ovlivní životy rodin, do kterých štěňátka odejdou.

Pokud jste si až doteď mysleli, že chovatelství je super výhodný byznys doplněný o mazlení rozkošných štěňátek a parádní dovolenou, pak nastražte uši, pohádka právě začíná…

A stojí to vůbec za to?

Jak štěňátka přicházejí na svět aneb Z deníčku těhotné Štěkny - úvod

Než se člověk pustí do chovu, měl by si položit základní otázku – zda mu to vůbec stojí za to. Chov totiž nejsou jen příjemné chvilky, ale spousta rizik, probdělých nocí, strachu, bezmoci, návštěv veterináře, tíhy odpovědnosti a také to není právě levná sranda. V první řadě je třeba říct, že navzdory vašemu přesvědčení, že vaše fenka je ta nejhezčí a nejšikovnější, tomu tak ve většině případů není. Dobrý chovatel by si proto měl umět sáhnout do svědomí a zodpovědně zhodnotit, zda jeho fena bude pro chov skutečným přínosem a že se nejedná jen o naplnění vlastních ambicí. Znám řadu chovatelů, kteří se po zralé úvaze rozhodli vlastní fenu v chovu nevyužít, ačkoliv do něj byla zařazena, a ani jeden z nich toho rozhodnutí nelituje. Nedokázali si totiž představit, že štěně s takovou povahou by někomu s klidným svědomím prodali nebo že štěně s takovými zdravotními riziky bude někomu dělat potěšení. Na chovu je nejhorší a vlastně i nejkrásnější to, že ovlivníte život x rodin na nejméně nějakých deset až dvanáct let. A není větší odměny chovateli, než vědomí, že jejich odchovanec dělá někomu radost a že on i jeho rodina mají krásný a bohatý společný život.

Na chovu je nejhorší a vlastně i nejkrásnější to, že ovlivníte život x rodin na nejméně nějakých deset až dvanáct let!

Chov je hlavně zodpovědnost!

Jak štěňátka přicházejí na svět aneb Z deníčku těhotné Štěkny - úvod

Také je třeba si uvědomit, že porod je pro fenu potenciálním rizikem ohrožujícím její zdraví a mnohdy i život. A než se rozhodnete nakrýt, musíte tento fakt bezvýhradně přijmout. Pokud jste s tím v pohodě, posledních pár let jste trávili snahou fenu uchovnit. Absolvovali jste nějaké výstavy, svod mladých, bonitaci, povinná vyšetření a případně i zkoušky. A tím začíná vaše chovatelská kariéra. Nyní berete na svá bedra odpovědnost za vznik nových životů, a do jisté míry rozhodujete o tom, jaký bude vývoj chovu vašeho milovaného plemene. Pokud se na to necítíte, stále ještě je čas říct si ne. Podrbat za uchem svou jedinou a milovanou fenku a užít si s ní bezva život. Anebo se do toho pustit a potom buď svého rozhodnutí hořce litovat, nebo navěky propadnout kouzlu chovatelství. Obětovat svůj klidný spánek, volný čas, nervy, okrasnou zahradu, následně i neokrasnou zahradu, novou podlahu, nábytek a další hmotný i nehmotný majetek.  Naučit se nosit roztrhané a chlupaté oblečení, vzdělávat se v genetice, v gynekologii, smířit se s tím, že doma už nikdy nebude uklizeno a začít třídit návštěvy na „vhodné na socializaci“ a „uvidíme se až za půl roku.“ Protože na nic jiného v následujících čtyřech měsících nebudete mít čas a další dva měsíce navíc počítám na vaši psychickou rekonvalescenci a rekonstrukci domu a zahrady.

Jak zaregistrovat chovatelskou stanici?

Chov není v konečném důsledku jen o zvířatech, ale také o administrativě. Abyste se do chovatelství mohli pustit, budete potřebovat kromě dokumentů, které vyžaduje váš chovatelský klub, také chráněný název chovatelské stanice. A není na místě s tím otálet! Vyřízení žádosti totiž může trvat třeba tři měsíce. Jak na to? V první řadě se musíte pro nějaký název rozhodnout. Názvy chovatelských stanic registrovaných pod FCI se nesmějí shodovat ani výrazně podobat, proto čím originálnější název zvolíte, tím je větší pravděpodobnost, že vám bude schválen. Pomocníkem vám budou webové stránky FCI, kde si můžete ověřit, zda vámi vybraný název už někdo nepoužívá http://www.fci.be/en/affixes/.

Při výběru vhodného názvu mějte na paměti, že tuto chovatelskou stanici budete mít navždy, bez ohledu na to, kde budete bydlet a jaké plemeno budete chovat. Tak pokud si vyberete název například Černý obr, protože chováte velké černé knírače, tak až se na stáří rozhodnete pro chov bišonků, bude to vypadat trochu divně, stejně jako název Král Šumavy, až se přestěhujete do centra Brna. Česká a slovenská výslovnost vám může při prodeji štěňat do zahraničí také trochu překážet. Například můj název chovatelské stanice „Katčina smečka“ se cizincům dost obtížně vyslovuje, ale aspoň si užijeme trochu legrace… Název by zároveň neměl být příliš dlouhý – pamatujte, že jméno psa včetně názvu chovatelské stanice budete dost často někam psát a vyplňovat do různých formulářů, tak abyste potom nelitovali. Také pro účely marketingu je kratší název lepší, zejména pokud potisk platíte od písmene.

Žádost o registraci názvu chovatelské stanice najdete ve formulářích na webech zastřešujících kynologických organizací – v České republice spravuje centrální registr chovatelských stanic Českomoravská kynologická unie http://www.cmku.cz/ a na Slovensku Slovenská kynologická jednota http://skj.sk/.

Pokud nemáte náhodou rok čas, ale žádáte na poslední chvíli, kdy už máte nakryto, vřele doporučuji vypsat do žádosti názvů více, tím zvýšíte pravděpodobnost, že nějaký z nich bude schválen.

Pořád ještě si říkáte: „Ano, ano, já chci mít doma štěňátka?“ Tak pojďme na to! Příběh těhotné hovawartky Štěkny právě začíná! Ale o tom až příště…

 

Foto: archiv Katky Houškové, Roman Rakovan

www.villarivvis.sk

Kam dál ...