Jak šel čas se zkušebními řády...

Také patříte mezi ty zvídavé čtenáře, kteří mají rádi naše historická okénka? Pokud ano, tak vás tímto článkem rozhodně potěšíme. Honza Dubový vás totiž seznámí s tím, jak se postupně vyvíjely zkušební řády...

Tentokrát se podíváme do historie zkušebních řádů a přiznáváme, že zkušební řád z roku 1964 by asi zamotal hlavy mnohým dnešním kynologům, protože zde museli své dovednosti a znalosti předvést také psovodi. A ruku na srdce – mají dnešní psovodi takové znalosti? Ponořte se tedy s námi do dob dávno minulých…

Mnoho lidí cvičí své psy a mnohdy je má skutečně vycvičené na slušné úrovni a nikdy neslyšeli o nějakém zkušebním řádu, či povelové technice. Metodika výcviku je pro ně pojmem naprosto neznámým, a přesto výsledky jsou. Jsou to lidé, kteří mají cit a dobrý pozorovací talent. Již mnohokrát jsem si říkal, jak mohl někdo vycvičit psa, aniž by cokoli věděl o podmíněném a nepodmíněném podnětu, fungování reflexního oblouku, zkrátka aniž by měl alespoň malounko povědomí o učení I. P. Pavlova.

Historie nás stále provází

Když nahlédnete do některé ze starších výcvikových knih, žasnete nad tím, jak jim to mohlo fungovat. Štábní kapitán Kunce píše ve své knize „Pes, jeho přirozenosti a jejich aplikace pro praktický chov a výcvik“, která vyšla v roce 1936, metodiku nácviku povelu „sedni“. Dovolím si citovat: „Cvičitel jde rázným krokem se psem rovným terénem. Pojednou rázně zastaví, uchopí rázně psa za obojek pravou rukou v týlu, levou ve slabinách tak, aby palec ležel po levé straně psa, podívá se psu hluboko a vážně do očí a táhle artikuluje povel séédni! Při tom současně tlačí hřbet psa levou rukou kolmo k zemi a pravou přitahuje psa za obojek dozadu a šikmo vzhůru." Žasnu a nevěřím. A to prosím byla odborná výcviková příručka. Mám ve své knihovně výcvikovou literaturu, která u nás vyšla, snad všechnu od roku 1900. Autoři Matoušek, Kunce, Rotter, Staněk-Podhorský, Burger, Štůla a další tehdejší kapacity přes problematiku výcviku, by zřejmě dnes koukali jak vyoraná myš, co se od té doby změnilo. Ovšem už v těch začátcích organizovaného výcviku, ať ve službách policie, či ve sportovním výcviku, byly činěny pokusy o sestavení jakéhosi zkušebního pořádku, podle kterého by se dalo posuzovat, na jaké úrovni vycvičenosti ten který pes je.

Jak šel čas se zkušebními řády pro sportovní výcvik

V roce 1942 vydal Českomoravský kynologický svaz zkušební řád, který obsahoval zkoušky OP I až OP III. Před jednotlivými zkouškami se dělaly zkoušky vytrvalostní u OP I 2x 10km, u zkoušky OP II 2x 20km a u OP III 40km v jeden den. U OP I a OP II se vytrvalostní zkouška mohla dělat v různých dnech. Běhalo se se psem podle kola. Tento zkušební řád byl platný do 31. 12. 1947. Od 1. 1. 1948 vydává Československý kynologický svaz zkušební řád, který měl tři stupně zkoušek a to VV, ZD a ZV. Zkoušky vrozených vloh, zkoušku dospělých a zkoušku výkonu. Tento zkušební řád platil do 30. 6. 1950. Od 1. 7. 1950 vydává Československá kynologická jednota zkušební řád, který obsahuje zkoušky všestrannosti s označením OP I - OP III. U tohoto zkušebního řádu zůstávala i zkouška vrozených vloh s označením VV. Platil do 31. 3. 1952.

Poté 1. 4. 1952 vydává Československá kynologická jednota ZŘ, který měl vyjít už pod hlavičkou „Svazu československých kynologů“. K ustavení tohoto svazu ovšem nedošlo a kynologie přešla pod Svaz pro spolupráci s armádou, tedy Svazarm. U tohoto zkušebního řádu poprvé v historii dochází k uplatnění pro psy stopaře a obranáře. Pro všechny psy všestranné jsou stanoveny zkoušky ZV I – ZV III, pro obranáře jsou to zkoušky OP I – OP II a pro stopaře zkoušky SP I – SP II.

 Dne 1. 1. 1957 vydává Svazarm nové vydání těchto řádů. Upřesnily se organizační termíny a grafická úprava. Náplň a druhy zkoušek zůstaly beze změn. Tento zkušební řád platil do 30. 6. 1964. Následně 1. 7. 1964 vydává Svazarm zkušební řád, který přináší zkoušku ZM a rozšiřuje speciální zkoušky o jeden stupeň. Všestranné zkoušky mají označení ZV1 – ZV3, obranářské zkoušky OP1 – OP3 a stopařské zkoušky SP1 – SP3. V této podobě platil do 30. 6. 1968. Hned 1. 7. 1968 vydává ČSCHDZ (Československý svaz chovatelů drobného zvířectva) ZŘ, který obsahuje zkoušky ZVV1 – 3 a zkoušky pro psy obranáře, které nesou označení ZPO a pro psy stopaře ZPS. (Obě zkoušky jsou pouze jednostupňové). Jako nová zkouška přichází zkouška kondiční s označením ZK. U zkoušek ZVV2 a ZVV3 jsou losovatelné výkony v poslušnosti. Na vysvětlenou, osm základních cviků bylo pevně stanoveno a u dvojky jste si vylosovali dva ze tří a u trojky dva ze čtyř předem stanovených cviků. Tento zkušební řád platil do 31. 12. 1976. Od 1. 1. 1977 vydává už opět Svazarm nový zkušební řád, který obsahuje zkoušky ZM, jako zkoušku základního minima, zkoušky ZVV1 – 2 jako zkoušky všestranné, zkoušky ZMP1 – 2 zkoušky pro malá plemena, zkoušky záchranných psů s označením ZZP1, zkoušky lavinových psů s označením ZLP1 a zkoušku kondiční ZK. Všechny tyto zkoušky byly označeny jako zkoušky masové činnosti. Dále tento zkušební řád obsahoval zkoušky ZVV3, ZPO, ZPS, ZZP2, ZLP2 a tyto zkoušky byly označeny jako vrcholové. Zkoušky masové a vrcholové se nesměly pořádat společně, stejně jako zkoušky speciální.

V roce 1980 je vydán Svazarmem ZŘ, který je obsahově shodný s předešlým, jen je v jiné grafické úpravě a s rozsáhlejší obrazovou přílohou. V roce 1984 vydává ÚV Svazarmu zkušební řád pro psy služebních a pracovních plemen s prakticky stejnou náplní, jen zkoušky záchranné a zkoušky lavinové byly zařazeny do zkoušek vrcholových ve všech stupních, tedy i zkoušky „jedničkové“. Tento řád platil do roku 1993. Dne 1. 1. 1994 vydala Českomoravská kynologická unie zkušební a soutěžní řád pro sportovní výcvik psů v České republice.  Tento řád platil čtyři roky.

Bezkonkurenčně nejlepší

Z mého hlediska byl naprosto bezkonkurenční zkušební řád vydaný 1. 7. 1964 a nazývaný tzv. Komolého zkušební řád. Pro pamětníky připomenu, že byl formátu A5 v červené vazbě. Byl to zkušební řád, který splňoval naprosto přesně představy kynologů o služebním výcviku a psi podle tohoto zkušebního řádu vedeni, byli využitelní jak ke sportovním, tak i ke služebním účelům. Celý výcvik byl metodicky bezchybně veden od jednoduchého ke složitému, jednotlivé stupně zkoušek na sebe navazovaly a deset zkoušek dávalo dostatek prostoru k výcviku psa všestranného i psů specialistů. Mistrovství republiky navazovalo na náplň zkušebního řádu a kynologové měli motivaci zkoušky skládat, protože završení jejich snažení mělo jasný cíl, a to finále mistrovství republiky.

Dovoluji si tvrdit...

...že největších výcvikových úspěchů na mezinárodním poli dosahovali naši kynologové pod vedením starých zkušebních řádů. Vzpomenu-li jen namátkou Červenku, Marušku, Němce, Babora, Schobera, tak ti zářili na mezinárodní scéně v dobách, kdy zkouška IPO byla pouze jedna a pro naše psy a psovody to byla slabá ZV2. To, že postupem doby celý pejskařský svět přicházel snahou kšeftmanů postupně o exteriér a časem i o povahové vlastnosti psů, mělo být pro nás povzbuzením a ne signálem k následování.

Foto: Archiv Honza Dubový