Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Hlas v tónině polského ogara

Slyšeli jste už někdy o polském ogarovi? Že ne? Není divu, vždyť u nás ho téměř nepotkáte. A právě proto se vám ho pokusíme blíže představit v rámci rubriky méně známých plemen. Je to rasa naprosto ojedinělá a výjimečná svým skvělým hlasem. Jedná se o plemeno loveckých psů, kteří sice pocházejí ze soudního Polska, a přesto jsou u nás skoro raritou. Jste zvědaví?


Hlas v tónině polského ogara

O polských ogarech si budeme povídat s Ing. Kateřinou Skalovu Pantoflíčkovou, která je majitelkou chovné feny Czapla Zgrane Muzykanty a plemeni polský ogar naprosto propadla. Nejenže nám plemeno nádherně popsala, ale prozradila o něm i mnoho zajímavostí.

Kateřino, proč právě plemeno tak málo známé?

Po zkušenostech s chovem jinak báječných slovenských kopovů jsme pro požadavky naší lovecké praxe hledali větší plemeno honičů s klidnějším způsobem práce a menším akčním rádiem. Vhodné jak pro naháňky, tak pro barvářskou práci a náročné dosledy černé a vysoké zvěře. Současně byla požadována i vhodnost využití jako rodinného psa. Plemeno mne oslovilo svým neotřelým vzhledem, klidným temperamentem, milou povahou a nenáročností.

Není to ale obrovskou nevýhodou mít doma takové plemeno, které je sice skvělé, ale zájem u nás o něj není až tak velký?

Naopak. Orientujeme se už několik let spíše na zahraniční zákazníky, kteří mají o ve své zemi raritní plemena zájem, a jsou ochotni pro své vysněné štěně cestovat mnoho stovek kilometrů. Spíše mne jako chovatele trápí fakt, že drtivá většina nových majitelů v budoucnu neuvažuje o využití svého psa v chovu. To je pro takto málo početné plemeno špatná situace.

Pojďte nám ale něco povědět o vašich dvou fenách? A plánujete nějaký vrh?

Naše feny jsou matka se svou dcerou z prvního vrhu. Starší je občas využívaná v naší myslivecké praxi a je asi jedinou aktivní chovnou fenou v ČR. Jedná se o import z Polska a jde o jedince s chovatelsky zajímavým původem. Fena pochází z programu na osvěžení krve a je potomkem psa Pala NN. V rodokmenu se nachází i legendární Lowna NN. Její šestnáctiměsíční dcera po exteriérově velmi kvalitním psu Jarowit Lesne Skarby je připravována na účast na výstavách. Po jejich úspěšném absolvování bude uchovněna a dále využívána v chovu v naší stanici. Prozatím získala velmi dobré hodnocení na oblastní výstavě ve třídě dorostu. Další vrhy jsou plánovány koncem léta 2018, respektive na jaře 2019. Do budoucna uvažuji o pořízení chovného psa a určitě budu pokračovat s chovem i v dalších letech. Velice ráda bych přispěla k rozšíření tohoto báječného, ale bohužel tak málo známého plemene, a pomohla mu získat více popularity, kterou si jistě zaslouží.

A o to se právě pokusíme tímto článkem, prozraďte nám, jakou má toto plemeno historii?

Ogar je prastaré polské plemeno. První zmínky o lovu s těmito psy v Polsku byly nalezeny v kronice z 11. století sepsané autorem jménem Gallus Anonymus. V kronikách ze 14. století jsou zmínky o ogarech chovaných výhradně pro královský lov. Svůj původ odvozují od svatohubertského psa, který byl křížen s místními tatarskými (kostromskými) honiči na území dnešního Polska, Litvy a Běloruska.  Jsou tak blízce příbuzní např. s dnešními bladhoundy, obě plemena si byla ještě na počátku 19. století dosti podobná. První zmínka o ogarech v polské literatuře je v knize o hospodářství Piotra Krescentyna „Księgi o gospodarstwie“ vydané v Krakově roku 1549, dále v básni Tomásze Bielawského „Myśliwiec“ z roku 1595. Také Mikolaj Rej v„Żywocie człowieka poczciwego”  z roku 1568 se zmiňuje o těchto psech. V roce 1608 bylo vydáno první vědecké pojednání věnované ogarům  „O psach gończych i myślistwie z nimi” hraběte Jana Ostroróga, které bylo v roce 1618 publikováno v plném znění pod titulem „Myślistwo z ogary”.

polský ogar
E. H. Landseer: Sleeping bloodhound (1835)
podobnost ogara s anglickým bladhoundem byla ještě v 19. století nápadná.

Četla jsem, že to byli psi oblíbení šlechtou. Je to pravda?

Ano, až do 18. století byli ogaři na území Polska velmi populární. Jako psi lovečtí byli chováni výhradně šlechtou.  Anexe Polska Ruskem přinesla spolu s úpadkem šlechtického stavu i omezení jejich chovu.  Následné útrapy Polska za druhé světové války a nástup komunismu přivedly plemeno na pokraj zániku. Četného křížení a nedostatečně promyšlený chov vedl k tomu, že již na území Polska nebyl žádný čistokrevný ogar. O obnovení rasy se zasloužilo několik nadšenců.  Plukovník Pawlusiewicz soustředil všechny psy odpovídajícího exteriéru do záchranného chovu. V roce 1959 plukovník Piotr Kartawik  z Litvy přivezl psa a dvě feny (Burzana, Zorku a Czitu ) a založil chovatelskou stanici „Z Kresów“. 

polský ogar
Juliusz Kossak: Kozák s ogarem a sokolem

V tak malé chovné základně se často využívá příbuzenská plemenitba, která si však s sebou něco nese. Jak to bylo zde?

Úzká chovná základna při obnovení rasy v polovině minulého století s sebou od počátku nesla  nutnost užívání příbuzenské plemenitby, často velmi blízké. Aby chovatelé zabránili výskytu inbreedingové deprese se všemi jejími negativními projevy, bylo nutné hledat možnosti osvěžení krve. Do chovu byli zařazováni vybraní psi a feny fenotypově odpovídající standardu, kteří ale nebyli čistokrevnými ogary. Do plemenné knihy byli zapsáni pod jménem bez názvu chovatelské stanice, avšak s přívlastkem NN. Nejznámější jsou např.  Lowna NN, Pala NN nebo  Zagraj NN. 

polský ogar
T. Ajdukiewicz - Na lovu

S podobným záměrem byl v roce 2010 v Polsku schválen šlechtitelský plán pro chov meziplemenných kříženců polského ogara a black and tan coonhounda – tzv. coogarů. K založení chovu těchto kříženců bylo použito tří fen polského ogara a psa plemene black and tan coonhound Genesis Man in the Moon. Osmnáct potomků z tohoto spojení bylo zaregistrováno do plemenné knihy a budou dále používáni v chovu ogarů. Mohou skládat zkoušky loveckých psů, nesmí se ale zúčastňovat výstav. Coogaři s plným třígeneračním původem budou po pozitivním posouzení zapisováni jako čistokrevní polští ogaři.

polský ogar
Obal z Kresów
z chovu plk. Kartawika, nar. 1963. Jeden ze zakladatelů plemene a také příklad úzké příbuzenské plemenitby (potomek dvou sourozenců po Burzanovi z Czity )

Velmi zajímavá historie a jak to vypadá u nás v Čechách, asi to nebude žádná sláva, že?

Ačkoliv jde o plemeno našich severních sousedů, je ogar v ČR raritním plemenem. V naší plemenné knize byly dosud zaregistrovány necelé tři desítky těchto psů. Většina importů byla znamenána až v posledních letech, chov nemá na našem území žádnou tradici, vrhy jsou zcela ojedinělé.

A jak tedy vypadá chov u nás v současnosti?

Chov je v ČR organizován prostřednictvím Klubu chovatelů honičů při ČMKJ, kde je zapsáno několik chovných jedinců. V posledních letech byly registrovány i dva vrhy, a to v roce 2009 a 2017. Vzhledem k tomu, že je zde snaha o rozšíření populace, jsou chovné podmínky nastaveny tak, aby se v chovu mohlo uplatnit co nejvíce jedinců.

Podmínky zápisu do chovu pro psa i fenu:

  • výstava: výborná anebo velmi dobrá, a to ve věku min. 12 měsíců v den výstavy,                            
  • dobrovolná zkouška z výkonu BZH nebo ZH
  • doporučen rentgen na DKK

Ve své domovině navíc musí psi před zařazením do chovu absolovovat poměrně náročnou zkoušku psychické odolnosti.

polský ogar
Jarowit Lesne Skarby
chovný pes, BOB, CAC, CACIB. Maj. David Humpál, Písek. Foto majitel.

Popište nám, jak má polský ogar vypadat.

Polský ogar je středně velký pes. Vyzařuje z něj síla a vytrvalost. Pes měří v kohoutku 56 až 65 cm, fena 55 až 60 cm.  Pes váží 25 až 32 kg, fena 20 až 26 kg. Hlava působí těžším dojmem. Oči jsou tmavě hnědé s jasem a jemným pohledem. Uši jsou dlouhé, zkroucené, blízko u hlavy. Krk je silný, lalok odstává a je velmi zvrásněný. Srst má velmi hustou podsadu. Zbarvení je tříslové až do skořicova, což je velmi ceněno. Uši jsou o něco tmavší. Tělo je zbarveno tmavě šedě až černě. Obvyklý je výskyt bílých znaků na hrudi a na tlapkách.

Jakou mají povahu?

Ogar potřebuje být v kontaktu s člověkem, miluje svou rodinu a je velmi přátelský k dětem. Toleruje ostatní psy a zvířata v domácnosti. Není to sice svou podstatou hlídací pes, ale jeho vzrůst a mohutnost budí respekt. Jeho klidná a vyrovnaná povaha mu umožňuje dokonalou adaptaci podmínkám, v nichž žije.  Na procházkách má rád volnost, ale nezatoulá se, protože se znamenitě orientuje v terénu.

polský ogar polský ogar
Ardo, Ariel z Vítkovické hájovny
štěňata z vrhu 2017 z chovatelské stanice „z Vítkovické hájovny“ po Jarowit Lesne Skarby . Foto K. Skalová

 

A jak náročný je na výchovu a socializaci?

Jako ostatní plemena honičů má jistou dávku tvrdohlavosti a samostatnosti, takže to není pes, který by svého pána bezpodmínečně poslouchal.  Na druhou stranu díky vrozené ochotě spolupracovat s člověkem a dobrosrdečné povaze je poměrně snadno cvičitelný, zvláště je-li pozitivně motivován. Při výchově je třeba dbát na poklidnou atmosféru, protože je velmi citlivý na tón hlasu a nechá se snadno odradit unáhlenými reakcemi.

Ptát se vyloženě k čemu se pes hodí, když se jedná o lovecké plemeno, není asi zrovna správné. Ale povězte nám něco o jeho loveckých vlohách?

Polský ogar je pes lovecký. Je typický svou soustředěnou prací s nízkým nosem. Při lovu je pomalejší než jiní honiči, ale o to více důkladný, zodpovědný a vzhledem k jeho vynikajícímu čichu ze stopy zřídkakdy schází, drží ji velmi pevně a hlasitě. Honí pomalým cvalem a při práci si neustále ověřuje svého pána, takže se nestane, aby se ztratil, což je dáno na jednu stranu příkladnou orientací v terénu (i neznámém), a na stranu druhou úzkou vazbou na svého pána. Není to pes vyloženě smečkový, od cizích psů si drží odstup i při lovu a zvláštností je to, že nejlépe pracuje v páru, kdy dva ogaři snadno zastaví a i několik hodin hlasem podrží velkého divočáka. Nejde bezhlavě do kontaktu se zvěří a málokdy se stane, že je při lovu poraněn. Používán je při lovu černé a vysoké zvěře, lišek, zajíců a dokonce i pro vyhánění kachen z rákosových porostů. V současné době naráží využití ogarů v myslivosti na legislativní omezení pro používání psů s kohoutkovou výškou nad 56 cm jako honičů. Jeho práce se tak v našich podmínkách omezila na dohledávky a dosled poraněné černé a vysoké zvěře.  Jeho poklidná povaha a výborný čich však z něj činí plemeno ideální i pro barvářskou práci, při které se svými schopnostmi vyrovná specializovaným plemenům.

Avšak i v Polsku, kde jsou jeho lovecké přednosti známé a žádané, se dnes ogar většinou chová jako pes společenský. Pro svou mírumilovnou a ochotnou povahu je ve své domovině využívám také v canisterapii a jako asistenční pes. Vrozenou vytrvalost a pohyblivost uplatní i při agilitty a caniscrossu. Vynikající čich, klid při práci, ochotu spolupracovat a klimatickou a psychickou odolnost by bylo jistě možné s úspěchem využít i ve služební kynologii a u záchranných složek, kde by mohl v budoucnu najít velké uplatnění.

polský ogar  polský ogar polský ogar
Czapla Zgrane Muzykanty
jedna z mála chovných fen v ČR, působící v chovné stanici „z Vítkovické hájovny“. 
Obl. Vít, V1. Matka vrhu po Jarowit Lesne Skarby z roku 2017.  Foto K. Skalová

Pro koho se tedy krom myslivců toto plemeno hodí?

Vzhledem ke svým povahovým vlastnostem je ogar psem vhodným téměř pro každého, kdo hledá nevšedního, klidného a nekonfliktního společníka.  Svými schopnostmi uspokojí nároky myslivců v rozsáhlých honitbách s vysokou a černou zvěří, bude milujícím společníkem v rodině s dětmi, udrží krok s aktivním sportovcem, nebo ochotně splní příkazy jako asistenční či služební pes. Jako všichni psi větších plemen ale potřebuje alespoň základní výcvik poslušnosti a hlavně důslednost při výchově.  Nevychovaný pes této velikosti je problémem pro své okolí i majitele.

Vyžaduje toto plemeno nějaké zvláštnosti na výživu či údržbu?

Polský ogar nevyžaduje žádnou speciální výživu. Je velmi dobře krmitelný a při nedostatku pohybu má tendenci k nárůstu hmotnosti. Pracovní psi vyžadují stravu přizpůsobenou jejich aktivitě. Péče o tyto psy není obtížná. Jejich hustá srst sestávající se z podsady a trochu delších pesíků, nevyžaduje časté ošetřování. Dobře chrání psa před různými povětrnostními podmínkami a činí z něj plemeno velmi odolné a nenáročné. Pouze v době línání je nutné psa občas vykartáčovat. Větší pozornost by však měla být věnována jeho dlouhým, visícím uším, kde se kvůli nedostatečnému odvětrávání zvukovodu zvyšuje riziko zánětu. Je nutné pravidelně kontrolovat jejich čistotu.

Jak je na tom po zdravotní stránce a kolika let se průměrně dožívá?

Polský ogar se dožívá asi dvanácti až třinácti let. Jako plemeno vyšlechtěné v našich klimatických podmínkách je na ně dobře přizpůsobené. Je to velmi tvrdý pes a zřídka kdy onemocní. Většina onemocnění, která postihují tyto psy, souvisí s jejich tělesnou stavbou – jako výše zmíněné problémy s ušima, které se mohou nebo nemusí vyskytnout. Kromě toho jsou u tohoto plemene zcela běžné vady víček (zejména entropium). Případné chirurgické odstranění tohoto problému je ale třeba odložit až po devátém měsíci věku, neboť v důsledku růstu lebky a natahování kůže na hlavě se může stav zlepšit a vada zcela vymizet.

Na závěr by mě zajímalo, co je na tomto plemeni zajímavého nebo zvláštního?

Co je na tomto psu naprosto jedinečné, je jeho hlas. Název ogar totiž pochází podle některých pramenů právě od hlasu, pro který byl celé generace šlechtěn, a pro který je toto plemeno tolik ceněno. V Polsku se jeho hlas nazývá „granie“. Je to vysoký melodický hlas, který vydává při lovu. Pro každého jedince je to hlas specifický, v jiné tónině a individuálním podání, takže dříve se dokonce vytvářely smečky podle melodie a tóniny tak, aby smečka tvořila při lovu jakousi hlasovou harmonii. Ogar proto neštěká, ogar „gra“.

foto: archiv ing. Ing. Kateřina Skalová Pantoflíčková

Kam dál ...