Historicky první vítězství české musherky v kombinaci!

Konec zimy se už pomaličku přibližuje, ale čeští musheři bodují na světových soutěžích. Nedávno jsme vám přinesli zprávu o úžasném úspěchu Martiny Štěpánkové a slíbili vám rozhovor. A zde je...

Martina Štěpánková je sportovkyně, musherka a pejskařka každým coulem. V pohybu se svými psy se cítí nejlépe a to předvádí i na soutěžích. Prostě jí a jejím psům tento sport sedne.

Obrovská radost, že jsme to dokázali, úleva, únava…

Jsem strašně šťastná, že nám to vyšlo, že jsme zvládli hromadný start, že mě jely skvěle lyže, že jsme v boxech při odpřahání pulky byli vcelku rychlí a to hlavní, že pes běžel famózně… Jsem na něj pyšná.

Startovala jsem v kategorii skijöring s evropským saňovým psem Greyem na 14,4 km. V kategorii pulka jsem nastoupila s evropským saňovým psem Timem a trať byla dlouhá rovněž 14,4 km. V kategorii kombinace (skijöring+pulka) na 2x 7,5 km jsem tvořila tým opět s Timem.

Máme čtyři evropské saňové psy (ESP). Je to speciálně nakřížené plemeno pro mushing. Základem je německý ohař, alaskán a greyhound. Máme celkem tři psy a jednu fenku. Nejstaršímu Nickovi je šest let, stejně jako jeho sestře Terri. Dalším členem smečky je tříletý Tim a dvouletý benjamínek Grey. Věnuji se s nimi individuálnímu mushingu v kategoriích canicross (Nick), scooter (Tim), bikejöring (Grey, Terri) a zimním kategoriím skijöring a pulka.

Jsou to povahově skvělí psi, velice učenliví, milují pohyb, milují lidi. Jsou to nejen skvělí sportovci, ale i rodinní společníci.

Určitě, milují pohyb, ale také jsou vděční, když s vámi mohou doma odpočívat.

Sníh milují. Výhodou je hlavně to, že se nemůžou tak hodně přehřát jako v teplém podzimním počasí. Já mám své psy doma, ale pokud je velká zima, tak jim dávám hlavně po doběhu oblečky proti případnému prochladnutí. Jedinou potřebu zvýšené péče vidím u pacek. Mezi prsty totiž nemají tolik chlupů a praskají jim pak polštářky, je tudíž potřeba je mazat, případně dáváme botičky.

Příprava na zimní závody je pro nás opravdu náročná, jak finančně, tak i časově. Většinou totiž musíme za sněhem dost daleko dojíždět. Snažíme se minimálně třikrát týdně trénovat. Případně dvakrát a k tomu o víkendu přidat závody. Zimní tréninky jsou časově náročnější než ty podzimní, protože délka tratí je delší (12 -15 km) oproti těm podzimním, kdy se jezdí jen okolo 6 km. Základem všech tréninků je mít dobře napojeného psa, aby u něj nedošlo k dehydrataci. Já v zimě napájím cca tři hodiny před tréninkem, aby se pes dobře zavodnil. Potom následuje trénink a po něm dostává pes znova napít rehydratační nápoj.

Své psy krmím dvakrát denně, ráno a večer. Krmím převážně jen granulemi a k nim přidávám ještě konzervu. Je potřeba, aby strava byla kvalitní, a aby obsahovala dostatek bílkovin, tuků a minerálů, protože obzvlášť v zimní přípravě psi spálí hodně kalorií. Je důležité, aby u nich nedocházelo k hubnutí či střevním potížím. Do krmení jim přidávám vitamín C, přípravky na klouby a doplňky ke správné regeneraci.

Můžu říci, že to bylo velmi vydařené mistrovství, co se týče organizace a tratí. Líbilo se mi, jak jsme fungovali jako tým, navzájem jsme si fandili a měli radost ze vzájemného úspěchu.

Co se týká zimních závodů, tak nás čekají ještě dva a to na Lesné u Chomutova a pak další týden na MČR v Zásadě. Jinak od března začíná běžecká canicrossová sezóna a závodů se chystá opravdu spousta po celé ČR, takže i já se budu snažit se zúčastňovat.

Děkuji vám za rozhovor

Foto: Bára Vaníčková