Gejzír energie – to je bearded kolie!

Je to velmi aktivní, temperamentní a inteligentní pes, vhodný pro sportovně založené lidi. Je inteligentní, ale citlivá na výchovu a při výcviku poněkud tvrdohlavější. Toto plemeno je známé svým velmi častým štěkáním, čímž projevuje radost, nadšení, vzrušení či výzvu pro nějakou činnost apod. Už víte? No, jasně – to je přeci bearded kolie a povídat si o ní budeme s dlouholetou chovatelkou MVDr. Hankou Ťokovou.

Bearded kolie je skutečným gejzírem energie, radosti a činorodosti. Její povaha je velmi milá, přátelská a snášenlivá vůči lidem i zvířatům. A že to nejsou jen plané řeči, tak o tom nás přesvědčí dlouholetá chovatelka, sympatická MVDr. Helena Ťoková.

V té době jsme byli taková, dalo by se říci, klasická rodina. Rodiče a dvě děti. Dvě děti, které chtěly psa. Vše byla celkem shoda náhod a okolností, kdy jeden známý, chovatel dlouhosrstých kolií, tátovi řekl, že beardedky jsou super plemeno k dětem. A měl pravdu. Pro naši rodinu to byl ideální pes, nejen pro děti, ale i pro dospělé. Takže to byla především povaha, co nás absolutně okouzlilo. A univerzálnost, s beardedkou se dá dělat cokoli. Pro mě je to třeba super pes na psí sporty a toulky přírodou. Pro mé rodiče hlavně domácí parťák, který ani gaučem nepohrdne. U nás se toto plemeno zabydlelo dokonale a myslím, že u nás bude asi už napořád. Bearded kolie taková je, buď si spolu naplno nesednete, nebo je to láska na celý život. Za nás je to láska.

Naše smečka momentálně obývá dvě domácnosti. Se mnou, manželem a desetiměsíční dcerkou bydlí čtyři psí holky. Nejstarší Beruška, které bude koncem roku dvanáct let. Taková naše psí babča, která si odmítá přiznat, že by byla něco jako veteránka. Pak její dvě dcery, šestiletá Lujza a tříletá Dory. Letos jsme si z Lujzinky štěňátek nechali jedinou holčičku – Eevee. Shodou okolností se nám neplánovaně podařilo mít chlupatky ve všech čtyřech barvách, ale to je jen taková třešnička na dortu. A protože ani mí rodiče nedokázali po mém odstěhování žít bez beardedky, mají vousatého kluka Gardika. Všech pět chlupáčů je rodina, jsou to potomci naší první fenky. To je pro nás takové kouzlo.

Má priorita je celkem zásadní – zdraví. Bohužel s naším prvním pejskem jsme si užili celkem velké zdravotní patálie, kdy jsme často trpěli všichni dohromady. To on mi ukázal, jak je zdraví psa důležité, jak bez něj není to správné psí štěstí. Aby si tady někdo nemyslel, že plemeno je promořeno nemocemi, tak on byl takzvaný čistokrevný ale bez PP. Takže díky němu vím, že chci chovat pouze s PP a že se chci zaměřit především na zdraví. A pak plemeno dělá jeho povaha. To je takový druhý neméně důležitý cíl. Zbytek je bonus. Nechci říct, že bych nekoukala na exteriér, ideální samozřejmě je, aby šlo vše ruku v ruce.

Bearded kolie je velmi univerzální plemeno, co se týče psích sportů. Zjednodušeně se dá říct, že se s nimi dá dělat téměř cokoli, co jeho majitele napadne. A téměř cokoli budou dělat až s nakažlivou radostí. Pro ně je důležitá vzájemná radost a akce, že se bude něco dít s jejich milovaným člověkem.  V průběhu let jsem se s našimi chlupáči věnovala spoustě sportům. Poslušnosti, stopařině, agility, coursingu, doktrekkingu a pasení, možná sem tam ještě něčemu. Naše odchovy toho dělají ještě daleko víc. Nejsem zrovna typ člověka, co by musel objíždět zkoušky a závody, většinu děláme pro radost ze společně stráveného času. Ale i tak naše holky mají každá nějaké zkoušky, většinou podle toho, na co je zrovna čas a chuť. V brzké době se chystáme na zkoušky z poslušnosti, dogdancingu a pasení. Právě to poslední, pasení, je možná to, na co se hodí nejvíc. Nebo spíš jim se to asi nejvíc líbí. K pasení jsme víc čichli až v roce 2014, ale tehdy jsem poznala, že tohle je ten jejich pravý svět. Že sice budou dělat nadšeně cokoli, ale pro toto budou žít. Využití beardedky u ovcí není tak časté, v dnešní době je to spíš jedna z psích sportovních disciplín.

Beardie obecně není víc nemocné plemeno než ostatní. Je na tom asi jako průměr psí populace, možná i o něco lépe. V chovu se povinně sleduje pouze DKK, nic víc. Samozřejmě že se dá otestovat daleko více věcí, někteří chovatelé to dělají, jiní ne. Namátkově zmíním DKK, OCD ramen a z očních onemocnění CEA. K čemu má ale plemeno větší sklony jsou různá autoimunitní onemocnění. Bohužel na jejich větší sledování jsme zatím krátcí, protože dědičnost ještě není moc prozkoumaná. Klub tedy ohledně zdravotních vyšetření nařizuje jen minimum, zbytek je v rukách samotných chovatelů.

Uchovnění beardedky není obtížnou záležitostí. Ze zdravotních vyšetření je potřeba nechat zhotovit a posoudit rentgen na DKK. Toto se dělá po roce věku pejska. A dále jsou to výstavní záležitosti. Počítají se výsledky od třídy mladých, tedy od devíti měsíců věku. Pokud se zadaří, jsou to jen tři výstavy. Dvě musí být pořádány Klubem chovatelů bearded collií, tady musí být minimálně jedna výstava se známkou výborná, druhá může být velmi dobrá. Třetí výstava je mezinárodní a to se známkou nejhůře velmi dobrá. Bonitace se již nekonají, po splnění všech podmínek včetně věku minimálně 17 měsíců je pejsek klubem uchovněn. Toto je ono nutné minimum, samozřejmě toho pak člověk může se svým chlupáčem udělat daleko víc.

Jako činorodé, aktivní a veselé plemeno se samozřejmě hodí pro podobně založené lidi. Pro lidi, kteří chtějí žít se svým psem a ne jen vedle něj. Pro lidi, kteří víkend raději stráví aktivně v přírodě než u televize na gauči. Nehodí se pro choleriky, pedanty a chorobně čistotné lidi. Je úplně jedno, jestli chce člověk dělat aktivně nějaký sport nebo jen rád chodí na procházky. Jen to nesmí být nudný život. Neduhem může být někdy i povaha. Beardedky patří mezi citlivější plemena, pro které je důležitá správná socializace. Pokud se něco zanedbá, můžou být lekaví, ustrašení. Správná beardedka nemá sklony k agresivitě a nervozitě, to je dáno i standardem plemene. Bohužel někdy se ale stane. Problémy v povaze jsou často dány právě neporozuměním člověka a jeho psa. Moc hrubý nebo naopak i moc citlivý přístup z nich dokáže udělat uzlíček nervů.

Beardedka je elegán výstav a většinou zaujme nemálo lidí. Na samotnou výstavu srst psa nějak extra nepřipravuji, vycházím z našeho běžného stavu. Jen pak psa den předem vyčešu a speciálním šamponem umyju bílé znaky. Celé tělo nekoupu. Na výstavě potom jen doupravím. Přímo ve standardu plemene je zákaz úpravy srsti střihem a podobně, takže si vystavovatel vystačí s hřebeny a kartáči.  Druhou nedílnou součástí výstavní přípravy je pak vychovaný pes. Postoj je takzvaně volný, předvádí se v rychlejším klusu, aby vynikl elegantní pohyb s dalekým dosahem tak typickým pro plemeno. Tahle část je bohužel hlavně o majiteli, výstavy jsou sice soutěží krásy, ale samotné předvedení někdy dělá hodně. Takže opravdu stojí za to věnovat čas a píli správnému předvedení ve statice i dynamice. Ale není to nic, co by nezvládl běžný člověk s průměrně vychovaným psem.

Hodně lidí mě obdivuje nebo lituje, že jistě trávím dlouhé hodiny každý den česáním naší početné smečky. A pak jsou vždy překvapení, když třeba prohodím větu:  „Už jsem je měsíc nečesala.“  Všichni naši psi jsou takzvaně výstavní, tedy jezdí více nebo už méně na výstavy. Musím přiznat, že nejsem úplně z řad groomerských nadšenců, takže mě berte spíš jako minimalistu ohledně péče o srst beardedky.  Trávíme hodně času v přírodě, ale i tak jsou naši psi udržovaní v srsti a to ve stavu, že je v podstatě kdykoli mohu přihlásit na výstavu. Pokud má beardedka správnou texturu srsti, která má být tvrdá a pevná, stačí u dospělého jedince důkladné česání jednou za 3-4 týdny. Koupání pak klidně i jen jednou do roka, většinou dle potřeby. Osobně nejsem fanda stříhání srsti u tohoto plemene, protože jejich srst je funkční a chrání je v zimě, za deště ale i v parném létě. A velmi dobře vím, že není tak těžké udržet v přiměřeném stavu srsti povětšinou psího jedináčka. Něco jiného jsou starší nebo nemocní psi, nebo když mají chovatelé více psů. Ale na druhou stranu, pokud se vyrazí do přírody, chce to pak vytahat větvičky a bodláky z kožichu nebo umýt urousané tlapy. Jinak je srst hodně samočistící.

Paradoxně by si měl zájemce o štěně dát nejvíc pozor sám na sebe. V dnešní době se zjišťují recenze na mobily a jakékoli jiné spotřební zboží, ale při výběru psího kámoše se často vše hodně zjednoduší. První se asi zamyslet nad tím, jestli se toto plemeno pro mě opravdu hodí. A zkusit si sám pro sebe ujasnit, co je pro mě priorita. Zda si například vystačím jen se základem k uchovnění nebo chci něco víc – aby byli rodiče šampioni, měli zkoušky z různých sportů nebo aby měli zdravotní vyšetření nad rámec povinných. Toto je o každém z nás, čemu dáme přednost.  A pak si asi podle svých kritérií vybrat chovatele. Přece jen si vybíráme parťáka na kus našeho života a chovatel je ten, kdo dá štěněti základ. Většina chovatelů je velmi vstřícných a rádi se seznámí a představí své psy. Co bych ale poradila, ať zájemci o toto plemeno koukají, jak jsou štěňata odchovávána. Mělo by se jednat o úzký kontakt s lidskou částí domácnosti a nejen štěňata ale i dospělí psi by ze svých lidí měli mít radost.

Foto: Archiv H. Ťokové

http://www.emiel.cz/

černá - Gardik, Ch. Gardik Emiel Regis

modrá - Lujza, CIB Feainnewedd Emiel Regis

hnědá - Beruška, Ch. Berúthiel Emiel Regis

plavá - Dory, JCh. Inis Witre Emiel Regis