Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Fúrie znovu zasahuje!

Smějete se rádi? My ano, a proto vám teď toho smíchu trochu dopřejeme. Tentokrát s Míšou Čermákovou a její „pološílenou“ kavalírkou Fíbou. Věřili byste, že i fenka malého plemene dokáže pořádně „vyděsit“ naše ostatní a poměrně normální spoluobčany? A také nadpřirozené bytosti…


Fúrie znovu zasahuje!

Jasně, že má smysl pro humor, ta moje Feabee alias Trenérka a kdo ji zná, tak ví, o čem mluvím. Každou chvíli se mě někdo zeptá: „Tak co zase vyvedla?“, a už se dopředu baví tím, co budu vyprávět. Ale já se nebavím, já čekám, že to jednou přežene a odneseme to obě… No, zkuste si žít v jedné domácnosti s tvorem, který je přesvědčený, že všechno zná, všechno ví a od všeho má klíče; chtěla bych vás vidět, jak jste nad věcí, když vaše fena trénuje každého, kdo se nechá.

furie Už jako malá zjistila, že lidé jsou od toho, aby jí sloužili – míček pod skříň dokázala zakutálet dvacetkrát za večer a byli tací (že, Jitko?), kteří jí ho dvacetkrát za večer vkleče zpod té skříně vylovili. Jenže to není zdaleka všechno, protože ta malá černozlatá kavalírka s nevinným pohledem má takovou utkvělou představu, že svět je tu kvůli ní a všechno, ale naprosto všechno se bude řídit jejím přáním. Ano, přiznávám, že jsem to s rozvojem její osobnosti krapet přehnala, ale když ona se tak lehce všechno učila, to byla radost s ní pracovat…, ovšem jen do chvíle než usoudila, že už je rozvinutá dostatečně a teď zase bude rozvíjet ona.

Její poslední „majstrštyk“ je opravdu velmi zdařilý, no posuďte sami…

Jdeme po ulici a já tuším, že dneska by to šlo, protože už z jejího projevu vím, že má tu správnou „trenérskou“ náladu. Pečlivě si prohlíží lidi, co jdou naproti nám a protože bydlíme téměř v centru Prahy, je jejích potencionálních obětí poměrně hodně. A už má vybráno! Většinou je to velmi sebevědomě se tvářící muž v nejlepších letech. Oběť kráčí proti nám a nemá nejmenší tušení, co ji čeká… a Fíba vyráží. Řítí se přímo proti němu a štěká… Co, štěká, přímo řičí jak šakal. Nebožák, zprvu nevěřícně, ale posléze poněkud nejistě uhne, ale fúrie se blíží panteřími skoky přímo k jeho nohám. Kdyby to byla čivava nebo jork, asi by to pán neřešil, ale kavalír je přece jen poněkud větší a co je hlavní – tahle fena je určitě vzteklá nebo tak něco…  A tak v pudu sebezáchovy naprosto každý, metrosexulál i macho, předvede takový ten taneček, jako když na divokém západě střílí pistolník pod nohy zelenáče. Nevím, jak Feabee vypadá zepředu, to jsem nikdy neměla možnost vidět, ale zezadu, v ten okamžik, kdy se jí podaří chlapíka vyvést z míry, vidím, jak je spokojená, protože její ocásek, do té doby výhružně vztyčený, začne opisovat rozverné kruhy a její trysk se změní v poskakování a´ la houpací kůň…  A samozřejmě, že toho tančícího člověka mine, jakože nic a dál štěká na imaginární cíl někde daleko za ním. Je mi jich líto, těch pánů, kteří se rozpačitě rozhlížejí, kdo že je při tom tanečním čísle viděl a ani jeden nemá chuť mně vynadat, že mám praštěného psa, který ho donutil nedůstojně hopkat, vždyť se vlastně nic nestalo. Ano, jsem nedůsledná, ale řekněte mi, jak mám tu mojí čůzu potrestat, a hlavně za co? Že běží a štěká? No, to tak psi obvykle dělávají, že?

S čerty nejsou žerty, nebo ano?furie 

Letos 5. prosince si ovšem naběhla na vidle a to doslova – vybrala si ke svému žertíku čerta, který v poněkud podroušeném stavu vrávoral za Mikulášem a andělem. Čertisko se zastavilo, zabarikádovalo se pytlem a nastavilo proti Fíbě kašírované vidle: „Hou hou hou, potvoro, že si tě odnesu do pekla?“ Naše Trenérka nezaváhala ani na chvíli, vrhla se na satanáše obrovským skokem a celého ho olízala; asi v něm poznala spřátelenou duši, či co.

Takže přátelé, prosím vás, až se proti vám rozběhne kavalírka v černozlatém provedení a bude řičet jak posedlá, udělejte jí tu radost a hopkejte hodně vysoko, bude nadšená, to mi věřte.

Foto: archiv Míši Čermákové

Kam dál ...