Frízský ohař je lovec i oddaný přítel!

Říká vám něco frízský ohař neboli stabyhoun? Že jste o něm nikdy neslyšeli? Není divu, v České republice zatím existují pouze dvě chovatelské stanice a jen několik málo jedinců tohoto opravdu vzácného loveckého plemene. Jaký je a k čemu se vlastně hodí? Tuto a mnoho dalších otázek jsme položili jedné z našich chovatelek. A vy se můžete těšit na opravdu pěkný rozhovor!

Když se řekne frízský ohař, každého automaticky napadne možná spojitost s frízským koněm. Jak tomu je ve skutečnosti, co všechno lze s tímto elegantním psem dělat a co ho třeba odlišuje od ostatních plemen ohařů? To všechno nám prozradí Jana Traitz, které se k nám po mnohých peripetiích povedly postupně importovat dvě fenky tohoto vzácného holandského plemene.  

Jano, na úvod se nemohu nezeptat. Dříve jsi měla fenku gordonsetra, tak proč ta změna? Čím tě okouzlilo toto u nás téměř nesehnatelné plemeno a kde ses s ním setkala poprvé?

Vždy jsem tíhla k loveckým plemenům, a jelikož mám ráda spíše větší psy, tak moje první volba tenkrát padla na gordonsetra. Po třinácti a půl letém soužití jsem poznala jak výhody, tak i úskalí tohoto plemene (těch ale moc nebylo). Ovšem při výběru dalšího psa mne ovlivnila nešťastná náhoda, při které si moje fena téměř amputovala několik prstů při doskoku na skrytou rozbitou láhev. Tenkrát jsem zjistila, že cca třicet pět kilo živé váhy je nad moje síly, a tak jsem vybírala plemeno podobné, ale menší, a to pouze z praktických důvodů. Svoji roli hrál částečně i vzhled, tedy dlouhosrsté lovecké plemeno černé barvy, případně alespoň s černou hlavou. No, a jak už to tak bývá, náhodou jsem narazila na internetu na frízského ohaře, který byl dle popisu pro mne přesně tím, co jsem hledala. Ale jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že nikde blíž než v Holandsku není chovatelská stanice, která se chovu tohoto plemene věnuje. Zažila jsem spoustu odmítnutí ze strany holandských chovatelů, kteří ve většině případů prostě nechtěli prodat štěně do zahraničí. Byla jsem dlouhé měsíce na čekací listině a opět přišlo odmítnutí, když zjistili, že jsem z České republiky. Nakonec jsem se poměrně komplikovanou cestou až přes Finsko zkontaktovala s chovatelskou stanicí v Belgii, kde měli poslední volnou fenečku. Neváhala jsem ani minutu a v únoru 2007 jsem si přivezla svoji první fenku stabyhouna Grethu. Vzhledem k tomu, že naprosto splnila moje očekávání, tak jsem si v jejích pěti letech začala pohrávat s myšlenkou přivézt si ještě jednu fenku a pokusit se ji tady v ČR uchovnit. Belgická chovatelská stanice však již v té době stabyhouna nechovala, rozjela jsem se tudíž do Holandska osobně a doufala, že se mi tentokrát podaří najít vstřícného chovatele. A vyšlo to. Uchvátil mě tam pes, otec mojí druhé feny. Počkala jsem si tedy dalšího půl roku a získala jsem nádhernou fenku Gaukje Pinni fan de Moaie Hovingen.

Holandští a vůbec zahraniční chovatelé jsou tedy velmi ostražití a v dobrém slova smyslu i vybíraví. Jak se ti je tedy nakonec podařilo přesvědčit a štěně od nich získat?  

V Holandsku existují na štěňata stabyhouna tzv. „čekací listiny“, kam zájemce o štěně napíše své požadavky a pak čeká. Někdy pár měsíců, jindy třeba i rok. Po zjištění, že jste ze země, do které štěňata většinou exportovat nechtějí (kromě Holandska, Švédska, Finska a Norska), tak vás z listiny i po dlouhém čekání klidně vyřadí. Pokud najdete chovatele, který je ochoten štěně prodat i do jiných zemí, velice pečlivě si prověřuje, komu a do jakých podmínek pejsek nebo fenka půjde. Nehledě na nový fakt, že poslední cca dva roky již není možné štěňátko přivézt ve dvou měsících, ale až po vakcinaci na vzteklinu, tedy o dva měsíce později. A to je další skutečnost, která dovoz značně znesnadňuje.

Frízský ohař neboli stabyhoun je v našich končinách opravdu pes téměř neznámý. Lidé mají v povědomí spíše frízského koně, je zde tedy nějaká souvislost?

Vlastně ano. Frísko je provincie na severu Nizozemska a právě z této oblasti pochází jak frízský kůň, tak i frízský ohař a mají podle ní i své jméno.

Prozraď nám, se kterými plemeny si vás na ulici nejčastěji pletou?

Venku na procházkách si nás většinou pletou s münsterlandským ohařem, případně s křížencem nějakého setra či jiného ohaře, nebo se lidé snaží odhadnout, které všechny rasy má v sobě Pinni namíchané. Za celou dobu se mi stalo jen jednou, že někdo poznal, o jaké jde plemeno. Byli to holandští turisté. Těm ale bylo zase strašně divné, že tady v Česku vidí frízského ohaře.

 Na štěňátku stabyho je krásně vidět typický znak plemene
– tzv. „v“ na krku v místě přechodu světlé srsti v černou.

Mohla bys nám tohoto krásného ohaře nějak blíže charakterizovat? Jakou má povahu, kolik vyžaduje pohybu a ke kterým činnostem se nejlépe hodí?

Jako každý lovecký pes potřebuje dostatek volného pohybu, který je pro ně přirozený. Ze všech ohařů je však nejklidnější, jemný a citlivý. Abych zmínila i nějakou „špatnou“ vlastnost, tak umí být občas i tvrdohlavý. Je velice vnímavý na intonaci hlasu a nejlepších výsledků s ním majitel dosáhne pozitivním přístupem. U některých jedinců můžete „tvrdou“ výchovou ztratit jejich důvěru, a to nevratně. Je to společenské plemeno, které chce být všude s vámi, velice rád plave, a to téměř za každého počasí.

Má „staby“ nějaká svá specifika nebo čím se případně liší od ostatních plemen ze VII. skupiny FCI?

Myslím si, že se nejvíce liší svou všestranností. V 19. století byl ve Frízsku chudšími lidmi právě z tohoto důvodu používán k lovu a dále k odklízení všemožné havěti jako jsou krysy a krtci, kterým vždy zlomil vaz bez poškození kůže (ta byla cenná a později prodávána). Mimo to také zvládne hlídat obydlí, což ho od loveckých plemen rovněž značně odlišuje.

Stabyhoun je nejen výborným loveckým psem a hlídačem, ale i skvělým rodinným společníkem!

Nesmíme zapomenout ani na tvou současnou fenku. Představila bys nám tedy svou milovanou Pinni?

Vzhledem k tomu, že Pinni je již mým druhým stabyhounem, mám alespoň nějaké srovnání.  Asi jako u každého psa se povaha odvíjí jak od daného plemene, tak i od každého konkrétního jedince zvlášť. Moje první fena Gretha byla „městský typ“, ráda potkávala spousty nových psích kamarádů, ráda se mnou cestovala, navštěvovala restaurace a městský ruch jí nijak nevadil. Na rozdíl od ní má  Pinni raději klid v přírodě, volný pohyb, plavání a lovecké práce, které ji hodně baví.

Jedná se o lovecké plemeno, které tudíž asi ani na procházkách nebude úplně lhostejné ke zvěři. Dá se tento „problém“ alespoň v nějakých rozumných mezích zvládnout nebo musí být majitel neustále ve střehu, či pes případně pořád na vodítku?

Ano, je to lovecké plemeno a zájem o zvěř je u něj tudíž požadovanou vlastností, proto je nutné pracovat hlavně na zvládnutí poslušnosti a to především na přivolání. Při dobrém výcviku je určitě možné tohoto psa zvládnout tak, abychom mu mohli dopřát volný pohyb.

Jak je na tom stabyhoun s ostatními psy a jinými domácími zvířaty?

Stabyhoun vychází s ostatními psy velmi dobře, stejně tak i s dětmi. Ostatní domácí zvířata toleruje, je-li s nimi postupně seznámený nebo je zná již od malička. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, doma máme tři zachráněné kočky a v minulosti s námi bydlely také dvě fretky.

Pokud chce majitel svého frízského ohaře v České republice uchovnit, co vše musí splnit?  

Pejsek nebo fenka musí v České republice projít tzv. výběrem do chovu (bonitací), při kterém se sleduje i povaha psa během předvádění, měření apod. Každý jedinec musí mít ve věku minimálně dvanácti měsíců splněnou výstavu vyššího typu (MVP, NVP nebo klubová) s hodnocením nejhůře velmi dobrý. Dále musí být plnochrupý s nůžkovým skusem, mít provedený a vyhodnocený RTG DKK do stupně max. D/D (Při sestavování rodičovského páru musí mít alespoň jeden z partnerů RTG DKK s výsledkem A nebo B.) a splněnou minimálně zkoušku vloh (ZV) nebo zkoušku lovecké upotřebitelnosti s prokázaným vystavováním. Je zajímavé, že v zemi původu nejsou podmínky chovnosti úplně stejné jako u nás. Doporučuje se např. testování na tzv. mozkovou disfunkci a navíc není nutná žádná zkouška z výkonu.

Čtenáře bude určitě zajímat, jak jsou na tom tato elegantní zvířata obecně se zdravím a kolika let se průměrně dožívají?

Stabyhoun se dožívá v průměru třinácti až čtrnácti let. Je to poměrně zdravé plemeno, v minulosti se sice vyskytly nějaké zdravotní problémy (např. epilepsie), které se však pečlivou selekcí a správně nastaveným chovem podařilo odstranit.

Na konci ledna se ve tvé chovatelské stanici Frisian Legendario narodil vrh „A“. Jaké hledáš majitele pro svá štěňátka a co by měl takový člověk podle tebe splňovat? A komu bys naopak toto plemeno v žádném případě nedoporučila?              

Ano, po dlouhých přípravách a hledání vhodného krycího psa se nám letos narodila první štěňátka. Jedno z nich zůstane u nás doma a pro ostatní bych si moc přála majitele, kteří ocení citlivou, ale zároveň však sportovní povahu tohoto plemene a budou si vzájemně užívat svoji přítomnost. Rozhodně bych pejska nedoporučila lidem, kteří nemají dostatek času nebo chuti ke společným aktivitám. Frízský ohař má rád přítomnost člověka a samota mu nedělá dobře.

Prozradíš nám na závěr své plány do budoucna? Co ty a „staby“?

Do budoucna bych ráda představila toto u nás málo známé plemeno české veřejnosti a pokusila bych se více zpřístupnit komunikaci se zahraničními kluby, zejména se zemí původu, kde si toto své národní plemeno drží téměř v izolaci. Je to škoda, protože v mnoha ohledech je tento ohař nejen výborným loveckým psem a hlídačem, ale i skvělým rodinným společníkem. Získal si mne svou milou povahou, lehkou ovladatelností, ale i svým samostatným uvažováním. A pomyslnou třešničkou na dortu je jeho takřka bezúdržbová samočistící srst a dobrá odolnost vůči počasí.

Foto: archiv Jany Traitz, Aneta Jungerová (http://www.aneta-foto.com/), Lenka Šteklová, Loris foto

CHS Frisian Legendario nabízí štěňátka frízského ohaře!

Datum narození: 30. ledna 2018

Otec: Ch. Captain Jack Sparrow Of Staby Island

Matka: Ch. Gaukje Pinni fan de Moaie Hovingen

K odběru od 27. března 2018!

Více informací na www.staby.cz