Dornova metoda a Osteodynamika

Zajímají vás alternativní přístupy v léčbě zvířat? Pak jste už určitě slyšeli o Dornově metodě. A říká vám něco označení Osteodynamika? A chtěli byste vědět něco více? Oba postupy spolu totiž úzce souvisí a vy se o tom budete mít možnost přesvědčit v našem zbrusu novém seriálu. Tak pojďme na to...!

O Dornově metodě pro zvířata už bylo napsáno a řečeno dost. Tato manuální rehabilitační metoda má své příznivce i odpůrce mezi laiky i odborníky. Dokázala vzbudit silné emoce díky příběhům zvířat, kterým vrátila zdraví a radost ze života, ale také nevoli a rozhořčení některých veterinárních lékařů. Důvodem není metoda jako taková, ale fakt, že se šíří mezi lidmi a majiteli zvířat a umožňuje jim pohled na funkci a potřeby těla svého psa a poskytuje nástroj, jak svému zvířeti pomáhat a jak rozpoznat odchylky od zdraví.

V čem spočívá účinnost a síla Dornovy metody?

Za třináct let od vypracování jednoduché metodiky podle principu Dornovy metody pro lidi prošla Dornova metoda pro zvířata velkou změnou. Od základních hmatů, které řešily zejména správné postavení kostí v kloubech, vznikla propracovaná technika, která se zabývá celostním ošetřením opěrného aparátu s vědomím, že jde o vzájemně propojené složky, které spolu neoddělitelně souvisí. Velkou pozornost věnuje zejména fasciím – pojivovým tkáním, nad jejichž funkcí vědci, biologové i lékaři celého světa čím dál tím více žasnou.

A protože bylo nutné rozšířit i manuální techniky a správně je popsat a vysvětlit, vznikl propracovaný a ucelený systém, který ošetřuje všechny složky opěrného aparátu s názvem OSTEODYNAMIKA. Dornova metoda se tak stala jedním z pilířů, který se zaměřuje na to nejpevnější v těle, a to jsou kosti a jejich kloubní spojení.

Síla těchto technik je v jejich neustálém doplňování o teoretické i praktické dovednosti a ochota nezůstat na místě, ale plynout v nekonečném procesu funkcí lidského i zvířecího těla.

Co si představit pod pojmem Dornova metoda?

Je to jemná rehabilitační manuální technika, jejímž záměrem je obnova, zlepšení nebo zachování správné funkce pohybového aparátu. Celostně ošetřuje opěrný aparát a reguluje chybná postavení kostí v kloubních spojeních v celém těle. Tato terapie se provádí při pohybu ošetřovaného.

A proč se používá k navrácení kostí pohyb pacienta?

Pohybem se zapojí do činnosti svaly a všechny složky pojivových tkání – kosti, kloubní pouzdra, vazy, šlachy, fascie.

Pojivové tkáně (fascie) za pohybu nevytvářejí ochranu, ale aktivně spolupracují.  Uvedení těla nebo jeho jednotlivých částí do pohybu umožní terapeutovi přirozenou manipulaci s tělem ošetřovaného. Jemným tlakem prstů či dlaně navozuje relaxaci tkání a působí na kosti a klouby. Uvolněné tkáně a jemný, ale cílený tlak napomáhá k obnovení správné biomechanické funkce kloubních spojení.

Působí Dornovka pouze na klouby?

Doteky terapeuta vedou k relaxaci tkání a ošetřují nejen tkáně v kontaktním místě, ale po nápravě kostního podkladu dochází i ke zlepšení funkce celého těla. To se projeví ve svalech, pojivových tkáních, podkoží a kůži, ale i ve funkci všech orgánů. Dochází k obnově proudění energií i na buněčné úrovni, buňky jsou zásobeny kyslíkem a živinami. To zlepšuje funkci látkové výměny a zrychluje regeneraci tkání i nervových drah.

Jak vlastně pracuje odborný terapeut?

Terapeut k práci využívá zejména své ruce jako nejcitlivější nástroj. Důležitá je hmatová dovednost a také znalosti anatomie. Je sice fajn vycházet z odkazu předků a jejich lidových metod, ale jak praví moudří: „Znalost anatomie slouží jako okno, kterým se lze dívat do těla.“  Hmat a cit terapeuta dokážou odhalit zejména při preventivním ošetření problémy v jejich počátku, kdy se ještě neprojevují změnou pohybových vzorců nebo bolestivostí. Jejich včasným odstraněním lze účinně předcházet rozvoji nemocí opěrného aparátu, popřípadě včas vyhledat odbornou pomoc veterinárního lékaře.

Říjen 2008

„Mami, Aira přestává chodit!“ Po pádu z postele přestala pětiměsíční fenečka francouzského buldočka naší dcery ovládat pánevní končetiny. Její zdravotní stav se den ode dne zhoršoval. Veterinární lékař a kamarád Petr Staňa, který měl Airu v péči, vyloučil operativní řešení a jako poslední možnost doporučil Dornovu metodu. Znal moji práci od samého počátku a jako absolvent kurzu Dornovy metody u Zuzany Prouzové věděl, že chybné postavení kostí, které vzniklo následkem nárazu, lze mechanicky napravit. Airu jsme si vzali k nám a uplakanou dceru Petru jsme poslali domů. Poprvé od mých nesmělých pokusů aplikovat Dornovu metodu na zdravých zvířatech jsem držela v rukou opravdového pacienta. Se vší jemností a citem jsme začali s terapií. Fenka už byla apatická, ztratila zájem o svět. Každý třetí den jsme ji ošetřovali pomocí přesně vedených hmatů a baňkovali oblast bederní páteře a křížové kosti. Po týdnu se do zadních nožek začal vracet cit a Aira pomalu ožívala. Začali jsme s ní plavat ve vaně a vodit ji v závěsu po zahradě. Za dva týdny se sama postavila a po třech týdnech jsme ji vzali na výlet do Beskyd. V podzimním lese na nerovném terénu sama ušla několik stovek metrů. V průběhu terapie lehávala ochrnutá Aira u mě v pracovně. Pacienti, kteří chodili na masáže a terapie, její příběh sledovali s napětím. Mnoho lidí jí drželo palce a dodávali jí naději, když ji hladili v jejím pelíšku. Zpráva o uzdravení Airy se roznesla tak rychle, jak funguje jen ústní lidová slovesnost. Začali nás oslovovat lidé s prosbou o pomoc a zanedlouho k nám jezdili pacienti nejen z okolí, ale i z celé republiky a také ze zahraničí. Trvalo ještě dalších pět let, než jsem se odvážila lidem nabídnout, že je tuto lidovou a účinnou metodu naučím. Černý buldoček se stal symbolem pomoci zvířatům pomocí Dornovy metody a součástí loga kurzů Dornovy metody – zvířata i České školy Dornovy metody pro zvířata.

Z knihy Dornova metoda pro zvířata Celostní pohled na biomechaniku opěrného aparátu zvířat

Tolik na úvod o Osteodynamice a Dornově metodě. A protože tento článek píšu z dalekého severu, konkrétně ze Švédska, v dalším pokračování najdete povídání o ošetřování tažných psů Jany Henychové a o péči o sportující psy.

Foto: archiv