Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Domácí preventivní péče aneb Co můžeme pro svého mazlíčka udělat sami? 2.díl

Slyšeli jste už někdy, že zdravý pes musí mít studený a vlhký čenich? Nebo že záněty uší souvisí s jejich s kupírováním? Co myslíte, je to pravda nebo spíš mýtus? Odpověď na tyto a další otázky naleznete v dnešním pokračování miniseriálu o preventivní péči o psa od MVDr. Lucie Veselé. Tentokrát se zaměříme na již zmiňovaný nos, ale také na uši, zuby a tlamu celkově.


Domácí preventivní péče aneb Co můžeme pro svého mazlíčka udělat sami? 2.díl
Radka Poslušná 8.12.2017 1671x Veterina
Celkem 22 článků z rubriky: Veterina

Tentokrát se budeme v naší malé zdravovědě věnovat dalším částem těla psa. Probereme si, jak správně pečovat o nos, uši a zuby. Dozvíme se, jaké projevy chování jsou v souvislosti s těmito partiemi normální, a kdy už je naopak potřeba být ve střehu, případně raději navštívit veterinární pracoviště.

Nos

U většiny psů a koček nevyžaduje nos a jeho okolí žádnou zvláštní péči. Problém v nosní dutině obvykle provází frkání, pčíkání a tření nosu packou nebo o předměty. Všímat bychom si měli, zda našemu mazlíčkovi z nosu neteče krev, hnis nebo hlenovitý výtok. U výtoku z jedné nozdry musíme mít na paměti možné cizí těleso v dutině nosní nebo píštěl vedoucí od kořene zubu. U plemen se zkrácenou čenichovou partií je nutné pečovat o kožní záhyby na nose, aby se tam nedržela vlhkost a nerozvinula se kvasinková infekce.

Jak má správně vypadat?

Samotný nos (tzv. nosní houba) by měla být hladká, bez prasklin, většinu času vlhká, pružná a pigmentovaná v závislosti na plemeni. U některých plemen, která mají mít nosní houbu černou, dochází přes zimu k jejímu zesvětlení (tzv. sezónní neboli zimní nos) – nejedná se o žádné onemocnění, pouze o úbytek pigmentu v souvislosti s menším množstvím slunečního záření v zimním období. Tento stav se v létě opět upraví a pejskovi nos zase zčerná.

Kdy vyrazit k veterináři?

Nosní houba, která je suchá, tvoří se na ní hrubé výběžky (tzv. parakeratóza), má tendenci praskat nebo i krvácet, může znamenat začátek vážného onemocnění. Proto je nezbytná prohlídka u veterinárního lékaře. U labradorských retrívrů a jejich kříženců je nasální parakeratóza  dědičná a k jejímu prokázání existuje genetický test. Mopsové, buldočci, buldoci, perské a exotické kočky mají díky extrémnímu zkrácení nosní partie někdy problémy s dysplazií nozder – nosní otvory jsou nedostatečně vyvinuté („splácnuté k sobě“) a zvíře nemůže dýchat nosem. Taková zvířata dýchají pouze s otevřenou tlamou a zejména v létě s tím mají velké problémy a může docházet i k přehřívání organismu. Tuto situaci lze vyřešit chirurgicky provedením plastiky nozder, která umožní otevření nosních otvorů a dýchání nosem.

Mýty o studeném čenichu

Velmi často se setkávám s tím, že majitel posuzuje teplotu těla svého mazlíčka podle toho, zda má nos suchý a teplý nebo vlhký a studený. To je mýtus.Takto to opravdu nefunguje. Teplota a vlhkost nosu je závislá zejména na teplotě a vlhkosti okolního prostředí a neodráží celkovou teplotu těla. Teplotu zvířete lze určit jediným způsobem – změřením teploměrem zasunutým do konečníku.

Uši     

Péče o uši je důležitá pro všechny psy. Za normálních okolností se ve vnějším zvukovodu tvoří malé množství mazu, který má slabé antibakteriální účinky a udržuje správné mikroklima. U psů roste z vnějšího zvukovodu různě velké množství chlupů, kočkám obvykle chlupy v uších nerostou.

    ucho ucho 

Příčiny problémů mohou být různé       

Záněty vnějšího zvukovodu jsou způsobeny parazity (svrab), bakteriemi nebo kvasinkami. K uchycení patogenů přispívají cizí tělesa (osiny, kousky větviček), některá metabolická onemocnění a poruchy endokrinních žláz (štítná žláza), alergická onemocnění (alergie na krmivo, atopie) a nesprávná výživa, nadměrná vlhkost a macerace kůže (nadměrné koupání) a nesprávná péče o uši. Vliv má také tvar zevního zvukovodu (nikoli boltce!) a případně výrůstky uvnitř ucha.

Souvisí záněty s kupírováním?

Oproti tomu zažitý názor, že u psů, kterým se dříve uši kupírovaly, a dnes je to zakázáno, vzniká nyní mnohem více zánětů, je velký mýtus. Zajímavé je, že většinou ho papouškují lidé, kteří mají svého prvního psa takového plemene, a tudíž s kupírovaným jedincem nemají žádné zkušenosti, jen jim prostě ten kupírovaný připadal „drsnější“ na pohled. Pravdou totiž je, že mezi plemena nejvíce postižená záněty zvukovodu patří německý ovčák a francouzský buldoček.

Něco se děje…

Na počínající zánět nebo přítomnost cizího tělesa (osina, větvička, svízel) ve vnějším zvukovodu zvíře reaguje třepáním hlavou a škrábáním postiženého ucha. Později je ucho citlivé, boltec je zarudlý a může být zraněn v důsledku úporného škrábání. Z ucha vytéká zapáchající sekret různé konzistence a barvy. Vyplatí se navštívit veterináře a platí, že čím dříve, tím lépe. Pokud se v uchu zánět rozvine, zvukovod je oteklý a sekretu je mnoho, nelze bez anestezie ucho dobře vyšetřit (pacient se brání, zvukovod je zúžený, přes sekret není nic vidět) a může dojít např. k přehlédnutí travní osiny, která do ucha vnikla a zánět vyvolala.

Nezanedbat příznaky!

Pokud majitel počáteční příznaky zanedbá, může při silném třepání hlavou a tření ucha o předměty vzniknout othematom (na boltci praskne podkožní žilka a prostor mezi chrupavkou a kůží se naplní krví). Tento stav je pro zvíře (převažují psi, ale může se vyskytnout i u kočky) velmi nepříjemný až bolestivý a zvířata na něj reagují dalším třepáním a škrábáním ucha. Othematom může vzniknout i v důsledku jiného zranění (bouřlivá hra, rvačka, tupý úder). Léčba je poměrně obtížná, konzervativní terapie bývá často neúspěšná a je nutný zákrok v narkóze, ale i přes něj často dochází k trvalé deformaci ušní chrupavky.

Pozor na chlupy uvnitř boltce!

Správná péče o uši je do jisté míry závislá na plemeni a individualitě jedince. Jsou plemena, která mají výrazně zarostlé zvukovody (bišonek, jorkšír, knírač) a chlupy zadržují ušní maz a nečistoty v uchu. Proto se u takto disponovaných plemen doporučuje pravidelné vytrhávání chloupků z uší. Tuto péči je však třeba provádět opatrně, protože i podráždění (příp. poranění) kůže způsobené vytrháváním chloupků může vést k zánětu. U některých plemen je výrazně zarostlé hlavně okolí zvukovodu (kokršpaněl) a po dlouhé srsti dovnitř snadno vklouzne osina. V takovém případě se doporučuje srst na vnitřní straně boltce stříhat nakrátko.

      ucho ucho ucho ucho

Čistit ano, nebo raději ne?         

Čištění samotného zvukovodu se provádí komerčními přípravky pro zvířata, které nakapeme do ucha a po masáži boltce necháme zvíře, aby tekutinu vyklepalo ven. Pak vezmeme gázový čtverec nebo papírový kapesníček a otřeme jím maz vyklepaný na okraj boltce. Frekvence čištění je závislá na tom, kolik mazu se u konkrétního zvířete tvoří a jestli má sklony k zánětům vnějšího zvukovodu. Používání štětiček do uší by se měl majitel vyvarovat, neboť může ušní maz zatlačit hlouběji do ucha a vytvořit neprostupnou a těžko odstranitelnou zátku nebo zranit vnitřní část zvukovodu. U zdravých zvířat s minimální produkcí mazu (kterým se uši „nešpiní“) není nutné zvukovody vyplachovat vůbec a stačí občasná letmá kontrola, že uši nepáchnou a maz se v nich nehromadí. U zvířat se sklony ke zvýšené produkci mazu nebo k zánětům je v závislosti na stupni potíží a používanému přípravku nutná péče několikrát týdně nebo i každý den. U psů s převislýma hodně chlupatýma ušima a sklony k zapaření doporučuji pravidelné „provětrávání“, kdy se uši sepnou za hlavou za chlupy (např. gumičkou) tak, aby byly odhalené vstupy do zvukovodů. Na tuto proceduru si musí většina pejsků postupně zvyknout.

Risk v tomto případě není zisk!

Velkou a velice častou chybou je, když majitel používá antibiotické kapky k běžnému čištění ucha nebo občas „preventivně, aby se mu ten zánět nevrátil“. Riskuje, že pokud zvíře opravdu zánět ucha dostane, nebudou mu lékařem předepsané léky fungovat (původci proti nim budou odolní). Stejně nebezpečná je samoléčba, kdy majiteli zbyly nějaké kapky z předchozí léčby a tak, když se pejsek zase začal drbat a „měl to samý, co minule, pane doktore, tak jsem mu ty kapky dal, když tak pěkně zabíraly“. Jenže problém je, že původců je víc a ne všechny kapičky fungují na všechno. Navíc staré prošlé kapky mění své vlastnosti, mohou tedy pacienta spíš poškodit a mohou také obsahovat pomnožené bakterie, které se do nich při předchozím používání dostaly. Takže pacient přijde předléčený kdečím, zánět je horší než hrozný a doktor se jen chytá za hlavu a horko těžko vymýšlí, jak situaci zachránit.

Zuby

Štěňatům a koťatům se v prvních týdnech po narození prořezávají mléčné zuby, které jsou mezi čtvrtým a sedmým měsícem věku nahrazeny trvalým chrupem. Zdravotní stav zubů ovlivňuje druhová a plemenná příslušnost, věk, dědičné dispozice, tvar a postavení zubů, strava, typy hraček apod.

Prevít zvaný zubní plak

Prvotní příčinou většiny problémů s chrupem je zubní plak, který vzniká na povrchu zubů vlivem stravy, bakterií a slin. Udržováním bakterií na povrchu zubu se zvyšuje riziko vzniku zubního kazu, zánětu dásní a celého aparátu kolem zubu (tzv. parodontitis). Tuto vrstvu lze snadno odstranit pomocí zubního kartáčku a komerční zubní pasty vhodné pro zvířata. K redukci zubního plaku také slouží různé přípravky, které se přidávají do vody nebo do krmiva. Jejich samostatné používání není samospasitelné a pravidelné čištění zubů nedokáže nahradit. U psů lze mechanické odstraňování plaku podpořit nabídkou žvýkacích pamlsků a syrových kostí, pro psy i kočky jsou v nabídce také speciální granule, které jsou větší a tvrdší než běžné krmivo a nutnost pořádně je rozkousat pomáhá zuby mechanicky čistit.

Proč mu páchne z tlamy?

Pokud zubní plak na zubech zůstává, dochází k jeho mineralizaci (usazování solí) a vzniká zubní kámen. Kámen je nažloutlá až hnědá tvrdá vrstva na povrchu zubu, kterou nelze kartáčkem odstranit. Spolu s výskytem kamene se obvykle zvýrazní zápach z tlamy, protože kámen obsahuje bakterie, narušuje těsné uzavření dásně kolem zubu a odtlačuje ji. Dáseň je zarudlá, citlivá, snadno krvácí a časem ustupuje a odhalují se kořeny. Tento stav je nebezpečný, neboť snadno vzniká zubní kaz, může dojít k narušení kostního alveolu (jamka zubu) s rizikem uvolnění zubu a také k přestupu bakterií přes zraněné dásně do krevního oběhu a infekci v jiných částech těla (usazení bakterií na srdečních chlopních a narušení jejich funkce, abscesy jater a sleziny apod.).

    zuby  zuby

Jak odstranit zubní kámen?       

Zubní kámen již tak snadno odstranit nelze a je třeba využít služeb veterinární kliniky, kde bude pacient uveden do narkózy a chrup mu bude ošetřen zubním ultrazvukem. V anestezii je možné odstranit kámen ze všech ploch (i zpod dásní!), lze důkladně prohlédnout všechny zuby, případně vytrhnout zkažené nebo zlomené, a na závěr jsou zuby přeleštěny leštícím kotoučkem k dokonalému vyhlazení skloviny. Při snaze strhávat zubní kámen „naživo“ mechanicky dochází k poškrábání skloviny (což predisponuje k dalšímu usazování plaku a kamene nebo vzniku zubního kazu), nelze odstranit kámen z vnitřní strany zubů a z pod dásní a navíc hrozí zranění měkkých částí tlamy. V poslední době se objevuje nabídka čištění zubů ultrazvukovým kartáčkem. Tuto službu nabízejí kosmetické salony pro zvířata a zákrok provádí personál bez veterinárního vzdělání a bez anestezie. Musím upozornit, že takovéto ošetření sice může částečně nahradit čištění zubů, které by měl majitel provádět doma, ale v žádném případě jím nelze nahradit kompletní zubní ošetření u veterinárního lékaře. Bez anestezie nelze vyčistit vnitřní plochy zubů (ty směrem k jazyku), nelze odstranit zubní kámen zpod dásní a nelze posoudit a vyřešit zuby zkažené a zlomené!

Záněty ohrožují celkový zdravotní stav

Dále jsou zuby ohroženy zánětem dřeně a granulomem (váčkem) pod kořenem zubu. Vzniknout mohou průnikem kazu do dřeně, obroušením zubu při chytání kamenů nebo tvrdých hraček (pozor na tenisáky!) nebo po zlomení zubu, a proto je třeba tento stav co nejdříve řešit vytržením nebo zaplombováním postiženého zubu. Záněty jsou bolestivé, a pokud jsou zanedbány, mohou vážně ohrozit i celkový zdravotní stav pacienta. Je třeba dbát zejména na změny chování, kdy mazlík odmítá kousací hračky a tvrdou stravu, objeví se dlouhodobé výtoky z nosu, zápach z tlamy nebo nehojící se rány na tvářích.

Prevence a zase prevence

Když si to shrneme, tak k preventivní péči patří kontrola tlamy a zubů, zejména barva dásní, zápach z tlamy, výskyt zubního plaku a kamene a případné fraktury zubů. Je vhodné poskytnout pejskovi vhodné žvýkací hračky, ale to většinou není samospasitelné. Zuby je třeba dvakrát až třikrát týdně vyčistit pomocí kartáčku vhodné velikosti s hustými měkkými štětinami a zubní pasty pro zvířata.

www.vetallia.cz

Foto © Vetallia s.r.o