Dog & sunrise – corona challenge 2020

Také máte pocit, že v současné karanténní situaci potkáváte na procházce v lese víc lidí, než na Václaváku? Chtěli byste opět nerušeně venčit svého psa v klidu přírody? Přidejte se k naší výzvě a pojďte „s námi“ za východem slunce!

Měli jsme sen. Nebyl velký, ale nebylo snadné ho zrealizovat. A měli jsme ho dlouho. Až současná situace nás donutila se rozhoupat a konečně zrealizovat turistiku za východem slunce!

Ranní ptáče dál doskáče, ale sova by mohla upadnout…

Nejsme ranní ptáčata. Říká se, že lidé se dělí na ranní ptáčata a sovy – a my patříme mezi ty druhé. Nechodíme spát před půlnocí, večer máme ty nejlepší nápady a rána máme těžká. A to je jeden z důvodů, proč se nám nikdy nepovedlo zrealizovat plán – uspořádat kynologický výlet za východem slunce. Ačkoliv jsme to už několik let plánovali, pouze jednou se nám podařilo takovou turistiku vymyslet, vyhlásit, dokonce jsme měli i řadu přihlášených, ale zlé počasí nakonec zhatilo naše plány. Přitom taková turistika, zejména pokud trasa povede někam na kopec, musí být nádherná! Říkali jsme si to celé dlouhé roky…

Zoufalá doba si žádá zoufalé činy!

A potom přišel coronavirus. Máme omezený pohyb a omezené možnosti vyžití – jak naše, tak i našich psů. V přírodě, kde dřív nebyla ani noha, se momentálně promenují davy obyvatelstva, které by jinak seděly v kanceláři nebo se potulovaly po obchodních centrech. Jejich přítomnost jednak znepříjemňuje náš zážitek z výletu do přírody, jednak zvyšuje riziko nákazy, a také nás neustále nutí i v přírodě místo čerpání kyslíku nosit roušku. Po několika takových málo vydařených procházkách (a také po sklence vína, jak jinak…) se dostavil nápad – pojďme konečně zrealizovat východ slunce!

Nikde ani noha

Zcela výjimečně jsme se přinutili jít na kutě relativně včas, tedy před půlnocí. Ve 04.00 zazvonil budík, venku tma jako v pytli, na teploměru mínus dva stupně. Několik desítek minut na to jsme sedali do auta a vyráželi směr Velká Javorina – nejvyšší vrchol Bílých Karpat. Protože jsme s sebou vezli také naši čtrnáctiletou Cattynku, rozhodli jsme se turistiku pojmout trošku light, vyvezli jsme se autem až k Holubyho chatě a dále pokračovali pěšky nahoru k vysílači. Dorazili jsme na čas, v 05.35 vyšlo slunce a my jsme byli u toho! Teplota mínus šest stupňů a ostrý vítr sice nezvaly k delší turistice, ale v 05.00 hodin už se slunce naplno opíralo do malokarpatských vrcholků, psiska šťastně pobíhala po hřebeni, a co je podstatné – nikde nebyla ani noha!

Výzva pro všechny zapálené pejskaře!

Byl to opravdu nádherný zážitek, navíc po takovém výletu jste nakopnutí do nového dne a přitom už máte unavená psiska, která po příchodu domů odpadnou. A tak vznikl nápad – uspořádat výzvu a pozvat na kopec i další pejskaře, které nebaví se o příjemné okamžiky v lese dělit s polovinou obyvatelstva okresu a kteří mají rádi výzvy a nové zážitky. A když říkám pozvat, tím nemyslím jít společně, ale jít zvlášť, každý na „svůj“ kopec.

Od té doby už jsme podobných východů slunce zažili několik, snažíme se minimálně jednou týdně někam vyrazit. Nejhezčí je to samozřejmě na vrcholech hor nebo pohoří, ale i takový východ slunce na vodní nádrži má něco do sebe. Časem se k nám přidali další podobně „postižení“ pejskaři, kteří sdílejí svoje fotky a skvělé zážitky. Tak co, vyrazíte příště s námi?

www.katcinasmecka.cz

https://www.facebook.com/events/244988389996951/

Foto:  Roman Rakovan, Lucia Valentovičová, Lubka Kovácsová