Dejte svému psovi šanci být úspěšný!

Když se řekne psí psycholog, tak mnozí ani neví, že někdo takový existuje a když, tak si vybaví známého mexičana, který napravuje pejsky a pracuje s jejich páníčky. My vás seznámíme s dámou...

Velmi rádi vám představíme mladou a sympatickou ženu, která svůj pracovní život zasvětila psům a jejich dušičkám. Dana Navrátilová je psí psycholožkou, tedy člověkem, jenž pomáhá psům, ale hlavně jejich páníčkům své čtyřnohé parťáky správně pochopit. A vy se můžete už nyní těšit na pěkný seriál plný rad, ale také skutečných psích příběhů. Pojďte se tedy seznámit s jeho autorkou…

Danuš, ty jsi, jak já říkám, „léčitelkou“ psích duší. Co tě vůbec přimělo vydat se tímto směrem?

Příběh, který se váže k tomu, že jsem se dala na psí psychologii, je tak dlouhý, že jej snad nechám až na jindy. Nicméně v krátkosti bych chtěla říct, že mě k tomu vedly problémy, které jsem měla se svými vlastními psy. A to jak u mé dnes již šestileté fenky, tak i u čtyřletého chlapečka. Tehdy jsem nenašla žádnou adekvátní pomoc, prostě nikoho, kdo by mi přesně řekl, co mám dělat. Nějaké rady přišly a já je plnila, ale nechápala jsem souvislosti, to PROČ a také jsem postrádala vedení tzv. „za ruku“, ale i nějaký směr a podporu. A tak se stalo, že jsem začala hledat jinde a na vlastní pěst. V době, kdy k nám do rodiny přišel Bruno, nyní již čtyřletý americký stafordšírský teriér, se ve mně poprvé probudila jakási schopnost vědět, intuice, co mám správně dělat, a to, aniž bych to předtím někdy dělala nebo o tom četla.

Bruníka jsem si totiž pořídila proto, aby pomohl mé fence Mijušce. Ta až do svého roku a půl neměla žádné zásadní problémy. Ty nastaly kolem její puberty a teď, když se podívám zpět, tak vím i proč. Ona byla mým prvním pejskem a byla na nejvyšší míru rozmazlovaná. Myslela jsem si, že pro ni dělám maximum, dostala jsem ji však časem do stavu, kdy mě venku absolutně neposlechla, doma byla bez nálady a letargická, začala se skoro všeho bát a celkově byla smutná. Kdybych tehdy věděla, jaké možnosti skýtá skutečně kvalitní a dobře vedený trénink psa, vím, že by se nikdy do takových potíží nedostala a dnes bych již vše dělala jinak.

Ale mělo to tak být, abych v současnosti mohla dělat to, co mě maximálně baví a naplňuje, a to je pomáhat najít pejskům jejich ztracenou rovnováhu a jejich majitelům zase sebedůvěru a schopnosti potřebné ke správnému vedení jejich čtyřnohého chlupatého mazlíčka.

Ty sama jsi tedy majitelkou dvou psů. Víme o nich, že jsi léčila i jejich dušičky. Co dalšího nám o nich prozradíš?

Mia a Bruno. To jsou mé dvě zatím největší životní lásky, moji učitelé, má podpora a každodenní radost. Po pár nepříjemných událostech, které nás potkaly ještě v jejich štěněčím věku, potřebovaly i jejich dušičky léčit a řekla bych, že se to úspěšně podařilo. Zejména díky stále novým a novým poznatkům, které ve svém oboru hojně sbírám, je jejich život bohatý a naplněný. Více o mých psech, jejich nápravě a problémech, které jsem s nimi prožila, a čím vším jsem si s nimi prošla, se dočtete v mých budoucích článcích, které zde budu publikovat.

Jací klienti tě nejčastěji navštěvují? A které problémy je nejvíce trápí?

Nejčastější problémy, se kterými se ve své praxi setkávám, jsou neposlušnost a s tím spojená i absence nějakého režimu a řádu. Tyto problémy trápí klienty snad v devadesáti pěti procentech případů a jsou také nejsnadněji řešitelnými. A pokud k tomu nejsou přidruženy ještě další potíže, dá se tato problematika dle mých zkušeností vyřešit během jedné jediné konzultace.

Řád a disciplínu často nemají ani klienti sami, anebo si toto slovo špatně asociují, a to zejména pak s pocitem poslouchat, podřizovat se, být slabý. Avšak správné je si uvědomit, že tam, kde je řád a pravidla, tam je i klid a harmonie, a s tím spojené klidné soužití člověka se psem.

Vždy mě zajímalo, zda léčíš více psy nebo jejich páníčky, protože podle mě je nejvíce problémů v nepochopení se těch dvou navzájem.

Co se týče klientů samotných, setkávám se s různými lidmi. Nejvíce mě vždy potěší, když jedu tam, kde je k nápravě pejska připravena celá rodina, což se stává velmi často. Mojí prací a to, na co se konkrétně já specializuji a dávám si na tom hodně záležet, je skutečnost, aby moji klienti dobře pochopili, kde je jejich problém, a také aby jej dokázali nejprve s mojí pomocí vyřešit a potom, i když už tam nejsem, zvládli v nově nastaveném režimu bez problému sami pokračovat.

Téměř výhradně se vždy jedná právě o nepochopení skutečných potřeb psa a špatnou interpretaci toho, co lidem jejich pes skutečně říká. Z mé zkušenosti dochází ihned po mojí první návštěvě k obrovskému zlepšení, a co mě skutečně v  mojí práci naplňuje je to, jak se změní ti lidé, jak se celí prozáří a jejich mazlíček se automaticky mění s nimi.

Vzpomněla by sis, který z tvých psích klientů tě nejvíce oslovil nebo ti dal, jak se říká, hodně zabrat?

Kdybych si měla vybrat a zde jmenovat jen jednoho mého psího klienta, který  mi už navždy utkví v paměti, pak bych jmenovala Dennyho – puberťáčka pitbula.

Proč byl jiný než ostatní? U Dennyho se jednalo o případ pokousání. Kousl svého vlastního páníčka do ruky a nikdo nedokázal říct, co tomu všemu předcházelo. I přes veškerá možná opatření a nastavení nového režimu tato pravidla Dennyho páníček zpočátku nedodržoval, a tak mi jednoho večera napsal, že si myslí, že jeho pes je ve skutečnosti narušený, a že vážně přemýšlí o tom, že ho nechá druhý den utratit. Byla jsem šokovaná. Tehdy jsem byla od nich hodně daleko a hlavou mi vířily myšlenky na to, co takovému člověku říct... Věděla jsem, že u nich došlo k velmi hlubokému narušení vzájemné důvěry, a že by bylo možná nejlepší, kdyby se Dennymu začal hledat nový pán.

Tehdy jsem však udělala něco úplně jiného. Vzala jsem do ruky telefon a svému klientovi jsem zavolala. Na můj telefonát již čekal a na druhé straně jsem uslyšela hlas člověka, který už to jakoby vzdal, ale současně strašně moc chtěl svému psovi rozumět. Nakonec se odehrála ta nejdůležitější bitva, která byla pro Dennyho otázkou života a smrti a nakonec byla bitvou vítěznou. Ve chvíli, kdy jsme si totiž volali, se Denny nacházel ve stavu, kdy chtěl svého pána znovu napadnout, a ten nevěděl, co má dělat. Byl zoufalý a bezradný. Naprosto v klidu jsem mu po telefonu připomněla, co jsme spolu dělali a jak jsem ho vše učila. Krok po kroku jsem ho vyvedla z kritické situace a v životě nezapomenu na tu úlevu v jeho hlase, která se mísila jednak s poznáním toho, že opravdu musí se svým psem pracovat a také, že rozhodně nechce o svého čtyřnohého kamaráda v žádném případě přijít.

V průběhu toho osudného telefonátu si klient ihned všechno vybavil, a byť roztřeseným hlasem, odpovídal mi a jednal. Zdálo se to jako celá věčnost, ale tuto situaci jsme společně zvládli a já s obrovskou pýchou a radostí musím říct, že oba od té doby udělali velké pokroky ve vzájemném vztahu a jsou již skvělou dvojkou. Denny je mým psím klientem dodnes.

∼ Ne každý je schopný těžkou životní lekci ihned ustát, ale důležité je mít možnost se na někoho nebo někam obrátit a nechat si pomoci. ∼

Otázka tedy zní: „Jak se dá pracovat s agresivním, anebo naopak bázlivým psem?“

Nutno hned na začátku říct, že typů agrese je vícero, a že tento stav jako takový je vždy výsledkem nějakých předchozích problémů či přehlédnutých signálů, které potom podobným chováním vyvrcholí. Agrese se všeobecně dá řešit mnohem rychleji, nežli bázlivost, a i ze strachu může vzniknout agresivní chování. Pracovat s takovými psy znamená opravdu velmi dobře pochopit daného jedince a jeho problém a pak nastavit vhodný typ tréninku, rehabilitace a postupu tak, aby dané chování postupně vyhaslo.

Tvůj web se nese ve znamení hesla: „Dejte svému psovi šanci být úspěšný“, jak to má návštěvník chápat?

  Máš pravdu, moje webové stránky se skutečně nesou v souladu s heslem: „Dejte svému psovi šanci být úspěšný!“. Tím chci říct, že psovi musíme nabídnout skupinu nebo rodinu a musíme se postarat o to, aby v této skupině mohl zaujmout takové místo, jaké mu náleží a na kterém se bude cítit dobře. Většina problémů, k nimž dochází během soužití s nejlepším přítelem člověka, lze přičíst na vrub tomu, že psům nenabídneme žádnou skupinu, že s nimi nežijeme ve skutečném společenství, v rodině a ve smečce a co považuji za nejhorší mínus – nijak je netrénujeme...

Jsme spolu domluvené, že u nás budeš publikovat své články. Na co se tedy můžeme do budoucna těšit?

Těšit se můžete na články o různých typech problematiky u psů, na příběhy z praxe... Kromě toho se můžete těšit na články o dalších typech problematiky, na příběhy z praxe, z mého života se psy, a jelikož mě hodně zajímá i osobní rozvoj, dočtete se také hodně o tom, jak sám sebe motivovat a posílit, což je podle mě pro šťastné a bezproblémové vedení psa bezpodmínečné.

Jak tě mohou lidé kontaktovat?

Pokud řešíte i vy nějaké problémy se svým mazlíčkem, nevíte si s něčím rady nebo jen potřebujete správně nasměrovat, poradit, obraťte se s důvěrou na mne.

Najít mne můžete na mém Facebooku pod jménem Dana Navrátilová, na mých webových stránkách www.dananavratilova.cz, či na telefonním čísle +420 604 548 857.

Co bys vzkázala našim čtenářům na závěr?

Tentokrát bych nepoužila svá slova, ale slova jiných, se kterými se ztotožňuji. Jsou to myšlenky dvou skvělých trenérů zvířat – Kena Ramireze a Jiřího Ščučky, Animal Training Academy:

,,Trénink není přepych, ale klíčová součást dobré péče o zvířata. Každý, kdo má zvířecího miláčka, by to měl pochopit jako základní fakt. Trénink je cesta k tomu, jak zkvalitnit život našich zvířat. Je to mnohem víc, než jen učit psa dělat roztomilé triky. Trénink je o tom, jak naučit psy (všechna zvířata) žít bezpečně v našem světě.“

Foto: archiv Dana Navrátilová