Co vše zahrnuje socializace – 3. díl

Pořád vám ještě není jasné, jak souvisí socializace s výchovou a s výcvikem, a že se to týká prakticky všech psů bez ohledu na plemeno nebo jeho pozdější využití? Pojďme si to tedy pečlivě zopakovat a uvedeme si i několik praktických situací z běžného života, na kterých lépe pochopíte, že to od sebe prostě v žádném případě nejde oddělit.

Socializace, výchova a výcvik. Tři pojmy, které nelze oddělit. Mohou se různě mezi sebou prolínat nebo vzájemně mnohým lidem plést. Někteří mohou mít dojem, že jim stačí psa socializovat, ale nepotřebují výcvik. Jiní zase budou ve svých myšlenkách směřovat k vychovanému psovi, kterého přece nemusí cvičit nebo naopak se budou soustředit na výcvik jako jediný nástroj pro funkční zvíře. Jak se v tom tedy vyznat?

Vše souvisí se vším

Už v předchozích dílech jsme nakousli téma, že ani jedna z těchto kapitol ale nemůže existovat samostatně, pokud chceme vyrovnané, psychicky odolné a v lidském světě bez stresu spolu s námi žijící zvíře. Pojďme si tedy zopakovat, co jsme již řekli. Socializace představuje navyknutí psa na prostředí a všechny jeho prvky – živé i neživé – které bude zvíře ve svém životě potkávat a kde je cílem je neřešit.  Výchova pak říká, jaké mantinely je vhodné dodržovat, protože se v nich vyplácí zvířeti se pohybovat. Je to sada pravidel, která psa naučíme. Výcvik pak představuje nástroj a jazyk, jak fungovat a zajistit sérii pojmenovaného chování, které je nezbytné pro ovladatelnost. Jinými slovy jde o způsob, jak psa naučit společnou řeč, kterou si můžeme v budoucnu pomoci ke konkrétnímu chování.

Z uvedeného je patrné, že vycvičený pes nutně neznamená vychovaný nebo socializovaný, stejně tak ale vychovaný a socializovaný pes se neobejde bez ovládacích prvků poslušnosti výcviku.

Dnešní povídání bych ráda věnovala příkladům z této oblasti. Je nanejvýš důležité pochopit souvislost a neodlučitelnost těchto třech součástí vedení psa. Nelze je oddělit, jeden upřednostnit proti ostatním a věřit, že je nahradí. Pro dobře vedené zvíře je potřeba mít je všechny. Bavíme se o jakémkoliv psu, který žije s člověkem jako společník, tedy o většině psů, které potkáváme na ulici.

Pojďme si rozebrat tři praktické příklady psa v situacích z běžného života, které nám budou ideálním stavem, k němuž bychom ho rádi dovedli.

1. Situace – pes jdoucí v klidu centrem města

Pes jde volně na prověšeném vodítku u nohy psovoda, nijak netahá ani se neloudá, ale psovoda následuje. Neřeší okolní lidi ani psy, k nikomu se přehnaně nehrne, ani na nikoho neštěká, nevrčí, neútočí. Neřeší hluky, kolemjedoucí dopravní prostředky. Zkrátka je to fajn doprovodný parťák na kamkoliv.

Mysleli byste, že k uvedenému lze dojít pouze jednou ze složek vedení psa, tedy třeba pouze socializací bez výchovy a výcviku? Nebo jen povely naučenými cvičením? Nebo jen nastavením výchovných mantinelů? V žádném případě.

Aby pes přehnaně nereagoval na okolní podněty, potřebuje na ně být dobře socializován. Ano, řekli jsme si, že socializace znamená postupné, ale kontinuální navykání na podněty. Tedy je de facto nezbytné pro takovýto výsledek psa habituovat od malinka na všechny jmenované (ale i nejmenované) prvky prostředí. K tomu ale potřebujeme ruku v ruce i komunikační prvek, kterým budou nejen (na)učené povely, ale třeba vodítko a obojek jako základní komunikační pomůcka. Stejně tak je potřeba ale v daném prostředí formovat výchovou žádoucí chování a korigovat nežádoucí.

2. situace – pes na volno v přírodě           

Pes jde volně v blízkosti svého psovoda kdekoliv v přírodě, na louce nebo v lese. Zbytečně se nevzdaluje, udržuje si sám a dobrovolně rád blízkou vzdálenost k majiteli. Když narazí na zvěř nebo cokoliv zajímavého, je odvolatelný. Neloví a nepronásleduje, poslechne pokyn přivolání.

Ani tato druhá situace není zvládnutelná jen jednou z dílčích složek vedení psa. Pes musí být navyknutý na pohyb v přírodě, znát ji, pohybovat se v ní. Souběžně je veden výchovou, jak se chovat a co se vyplácí a co ne. V neposlední řadě má nacvičeno tolikrát úspěšné přivolání i v zátěžových situacích, že je ovladatelný při jakémkoliv podnětu

3. situace – pes v klidu ve veřejném prostoru

Pes jede spolu s psovodem v MHD / vlaku v klidu na vodítku a s košem nebo bez známek rozrušení leží pod stolem v restauraci, odpočívá, nežebrá.

Veřejná místa jako dopravní prostředky, restaurace, nádraží nebo obchodní centra představují komplexní prostředí, kde se snoubí kombinace výchovy, výcviku a socializace ve velké míře, několikastupňově. Bez výcviku bychom neměli komunikační nástroje pro potřebnou ovladatelnost, bez výchovy by naše zvíře neznalo hranice, co je a není vhodné v kterém prostředí a jak podnikat a bez příslušné socializace je podobné prostředí plné stresujících podnětů.

V druhém kroku se můžeme podívat pro hlubší pochopení vztahu mezi pojmy výchova, výcvik a socializace na tytéž příklady, ale takové, kde tyto složky selžou nebo bude některá z nich chybět.

1. Situace – pes neschopný jít v klidu na vodítku

Pes tahá na vodítku buď neustále nebo za jinými psy či lidmi, na jiné psy štěká, na lidi skáče, není schopen se soustředit a reagovat na majitele.

Opět i v této situaci souvisí výchova, výcvik a socializace spolu velmi úzce. Pes může na vodítku tahat z mnoha důvodů, třeba protože se dostane z přemíry nezpracovaných podnětů do stresu. Tedy třeba v prostředí, na které není zvyklý. Nebo neumí komunikovat prostřednictvím vodítka a má ho zafixované, tedy nacvičené jako tah, který vede k cíli (ano i toto je výcvik, byť směrem, kam nechceme). Pes, který skáče na lidi, nemá stanoveny mantinely výchovy, ale i v rámci socializace nemuselo správně probíhat habituování na ně, ale konalo se naopak zbytečné zcitlivování přehnaným kontaktem s náhodnými cizími psy na ulici, kde se zvířeti potvrdila (ne)výhodnost tohoto kontaktu. V konečném důsledku nemá pes nacvičeno soustředění a sebeovládání a jakékoliv povelové techniky mající za cíl ovlivnit chování psa, tedy nejen vodítko, ale i třeba běžné povely pro pojmenování chůze.

2. situace – pes na volno v přírodě

Pes po vypuštění z vodítka se rozběhne okamžitě po cvaknutí karabiny od psovoda, rád prožene srnu, zajíce, ale klidně i holuba nebo veverku a na přivolání nereaguje. Stejně tak se chová při potkání jiného člověka, cyklisty nebo běžce, za kterým běží a skáče na něj, není odvolatelný. Nebo okamžitě vyrážející za cizími psy, ať už s jakýmikoliv úmysly a opět neovlivnitelný a neovlivňovaný psovodem.

Zde je zjevná složka velké nevýchovy s naprosto nedostatečným výcvikem, kdy pes se neumí mnohdy ovládat a věnuje se požitkům, které se mu mnohokrát vyplatily, byť na začátku vycházely třeba jen z vrozeného loveckého nebo sociálního chování, které ale ze strany psovoda nebylo dostatečně podchyceno právě výchovou, která určí pravidla hry a výcvikem, který přinese nástroj na komunikaci těchto pravidel. Stejně ale je zde podíl chybné socializace, kdy místo habituace, která je jejím základem, dojde ke zcitlivění na podnět díky přehnané expozici na něj.

3. situace – pes v klidu ve veřejném prostoru

 Pes jede v MHD bez košíku, případně si košík sundává o nohu psovoda, eventuálně se pohybuje na volno a obtěžuje spolucestující či pes v restauraci různě kňourající, vyjící, reagující na obsluhující personál či nedej bože pobíhající volně po restauraci.

Tak jako v předchozí situaci i zde lze hledat podíl jak nezvládnuté výchovy v tom, jak se chovat či nechovat, tak nedotaženou socializaci na podněty složitějšího prostředí, jako je třeba tramvaj nebo restaurace a v neposlední řadě i nácvik nošení košíku jako přirozené pomůcky. 

Uvedli jsme si jen tři situace ze života, ale dalo by se jich jistě popsat mnohem víc. Podstatou sdělení je, že výchovu, výcvik a socializaci nelze oddělit, pokud má pes žít v prostředí lidí, cítit se v něm komfortně a bez stresu a svou vlastní existencí neotravovat ostatní lidi, psy a jiné živé tvory.

Proč chodit na cvičák

A závěrem bych ráda ještě zmínila téma cvičák. Plno lidí má problém a když ho popisuje, tak řekne, že ale přece chodilo na cvičák. No a? To je velký nešvar a omyl. Cvičák není žádným místem, kde se předělává zlobivý pejsek na hodného. Je to pouze místo, kde byste se měli dozvědět, jak požadované chování vyvolat a nacvičit. Souběžně je to místo, kde se uvedené lze učit za přítomnosti jiných psů, kteří by měli být pod kontrolou.

Ale to všechno je jen ukázka, jak na to, a to pro psovoda. Bez toho, aniž by to psovod sám na denní bázi uváděl v život a učil svého psa, se nic nestane. Stejně tak není cvičák o deseti lekcích vstupního kurzu suplementací pro socializaci a výchovu. Cvičák je jen drobnou nápovědou a doplňkem pro psovoda na dílčí části tématu pro práci se psem. Ale v žádném případě nenahradí denní výchovu, výcvik a socializaci v běžném životě, kterou si musí psovod se svým psem odžít, odmakat a vychodit sám.

Veronika Chramostová

Foto: archiv Veroniky Chramostové, Jana Koláčková, Pixabay

https://www.socializacepsu.cz