Co vše zahrnuje socializace – 2. díl

Tušíte alespoň trochu, s čím vším by se mělo vaše štěně nebo mladý pes seznámit a které všechny dovednosti by mu měly být vlastní, aby se o něm dalo říci, že je to správně a hlavně dostatečně socializovaný jedinec? To vše už je náplní dalšího pokračování našeho nového seriálu! Věříme, že se vám bude líbit!

Pro začátek si krátce zopakujme, co je to socializace psa. V minulém díle jsme se v kostce seznámili s pojmem socializace. Jde o proces celoživotního si zvykání na různé podněty – živé i neživé – z prostředí, v němž se pes pohybuje a žije. Cílem socializace psa je takové zvíře, které je navyklé na široké spektrum podnětů z okolního světa a neřeší je, tedy ho nechávají chladným. Umí se s nimi rychle vyrovnat, jsou pro něj přirozenou součástí světa a nejsou hodna pozornosti a znepokojení. Cílem je své okolí neřešit. Prostředí, v němž náš pes žije a pohybuje se, je bohaté na podněty, na které se pes musí socializovat. Může to být cokoliv, s čím se bude v budoucnu potkávat.

Co všechno si pod pojmem socializace psa představit?

Z definice samotné vyplývá velmi široké a takřka nekonečné spektrum podnětů, které můžeme do socializace zařazovat. Svět je velmi rozmanitý a pestrý a čím větší škálu a bohatost představíme svému pejskovi, tím bude nejen lépe připraven do našeho světa, ale samozřejmě tím větší budeme mít spektrum společných aktivit a prožitků a taktéž o to širší základnu mu postavíme pro jeho vlastní frustrační odolnost.

Nicméně existuje několik základních skupin témat, která by měl správně socializovaný pes, který má dobře obstát v lidském světě, zvládnout.

Jako základní a pro život v lidském světě nepostradatelná je socializace psa na člověka a obecně na lidi.

Už u malého štěněte je velmi důležitá role chovatele, už ve věku několika málo týdnů je potřeba, aby se zvíře seznámilo s člověkem. Pokud se v této fázi tato věc zanedbá, do budoucna se zvíře bude daleko hůř vazbit a spolupracovat s ním. Toto je faktický stav, který později ani sebevětší snahou nelze dohnat a opravit. Je to jeden z klíčových momentů, který sehrává roli v budoucím životě zvířete. Z toho plyne ale také zodpovědnost chovatele, který jako jediný může v tomto věku malé štěně ovlivnit. Je proto nanejvýš vhodné a zodpovědné od budoucích majitelů si pečlivě vybírat, od koho si přivezou domů svůj nový přírůstek. Nevyplácí se spěchat a tuto fázi jakkoliv přeskakovat nebo podceňovat. Dobrý výběr budoucího parťáka, s rozmyslem, je důležitý v mnoha ohledech pro budoucí soužití a jedním z nich je i základ socializace psa na člověka.

Co se týká socializace na lidi, je to poměrně široká kapitola, do které patří nejen jak přistupovat k člověku, ale i k různým pohlavím, dětem, starým nebo nemocným lidem, divným lidem, hlučným lidem, jak se chovat v davu, atd.

Stejně jako socializace na lidi, s nimiž se pejsek v lidském světě bude potkávat neustále, je důležitá socializace na zvířata. Tu můžeme rozdělit do třech dalších kategorií, a to divoká zvířata, která můžeme potkávat ve svém okolí, od ptáků a veverek počínaje, po zajíce a obecně zvěř v lese konče. V lidském světě ale může náš pes přicházet do styku i se zvířaty domácími, a to od slepic a koček, až po velká hospodářská zvířata. Samostatnou kapitolou je pak socializace v rámci svého vlastního druhu, tedy socializace na psy. Tato kapitola v mnoha ohledech je považována za hlavní problematiku, když se řekne socializace psa. Ale je to jen jedna z mnoha kapitol, které je třeba obsáhnout a není nijak prospěšné ji ani přecenit tím, že bychom ji upřednostnili na úkor jiných oblastí anebo naopak podcenit jejím upozaděním. Chceme-li psa dobře socializovaného, je třeba věnovat se tomuto procesu s rozvahou a rovnováhou v uvedených oblastech.

Kromě lidí a zvířat se ale v našich světech objevuje mnoho dalších témat, která spadají do socializace. Třeba taková kapitola s různými zvuky, kde pejska je třeba seznámit od běžného ruchu dopravy, po různé nárazové, ale i běžné zvuky sanitek, vlaků, až po těžší témata, která jsou součástí naší společnosti (třeba pravidelná zkouška sirén nebo silvestrovské veselí). Pak tu máme kapitolu související s povrchy a návykem na jejich různorodost. Ne každý povrch je přirozený a pejskovi příjemný. Bavíme se o různých formách vjemů, které lze na povrchu zažívat, aby pejska nepřekvapil v budoucnu. K dobrým socializačním návykům patří zvykat psa na ruch dopravy všeho druhu, a to jak její existence a zvukových projevů, tak jako její účastník.

Ve výsledku se nám pak všechny nabyté zkušenosti kloubí dohromady ve veřejných prostranstvích, jako jsou běžný pohyb po městě, nádraží, obchodním centru anebo třeba klidová návštěva veteriny, výstavy či jiné hromadné akce se psy nebo jenom s lidmi.

Co naopak nezaměňovat za socializaci a proč?

Z výše uvedeného je patrné, že obsah socializace, tedy rozmanitost kapitol na co na všechno našeho psa navyknout, aby to chápal jako přirozenou součást lidského světa, kterou není třeba nikterak významně řešit a vzrušovat se s ní, je opravdu hodně. Ale jak už jsme si řekli v prvním díle našeho povídání, habituovat na nějaký jev znamená opakovat ho v dostatečné četnosti a potřebné intenzitě, aby mohlo dojít k znecitlivění vůči podnětu. Souběžně je ale třeba zdůraznit právě tu intenzitu, která nesmí být natolik silná, aby zvíře ohrožovala, vyvolávala intenzivní stres, který navíc trvá dlouho (ať už pozitivní nebo negativní), což naopak vede ke zcitlivění. V praxi to znamená, že jakýkoliv podnět – lidi, zvířata, psi, zvuky, povrchy, veřejná místa, situace – musí být zopakovány mnohokrát, ale v intenzitě, která dovoluje přivyknutí, nikoliv zcitlivění.

Vezměme si příklad zvuku vlaku. Pokud budeme mít malé štěně na zahradě, kde kousek od ní projíždí vlak několikrát denně, bude četnost opakovaná, krátká, ale ne natolik intenzivní, aby vyvolávala adrenalin a ohrožení. Bude možno tedy postupně se naučit, že na podnět není třeba reagovat, protože neohrožuje a tedy postupně ho de facto nevnímat. Znecitliví se na něj. Pokud ale budeme mít zvíře chované v klidu bez jakýchkoliv zvuků a pak ho rovnou vystavíme situaci na hlavním nádraží na perónu, kde budou skřípět dva vlaky hned naráz, bude vjem zvuku vlaku nárazový a velmi silný, čímž dojdeme naopak ke zcitlivění zvířete na podnět, což není žádoucí. Podobná situace je s čímkoliv, na co chceme navykat. Je potřeba si velmi dobře hlídat, abychom naším snažením psa naopak na podnět nezcitlivovali, když cílem socializace je naopak znecitlivění, tedy podnět neřešit. Speciálně při interakci s lidmi nebo jinými psy se můžeme potkat s výsledkem přesného opaku socializace na podnět, a to zvýšenou citlivostí na něj. Stejně jako s přemírou zvuku na nádraží se dá pes zcitlivit na cokoliv jiného.

Socializace a sociální kontakt jsou dva odlišné pojmy.

Už jsme si řekli, že socializace psa je pojmem hodně širokým zahrnujícím opravdu velké spektrum oblastí. Socializace psa se netýká pouze kontaktu s jinými psy, tento činí zlomek této disciplíny. Mnohdy se ale potkávám s tím, že to je právě a jen tento prvek. Ano, pes si rozumí nebo spíše může rozumět dobře zejména s jiným psem a je potřeba mu dopřát ověřený sociální kontakt, který je pro něj přínosem. Sociální kontakt a potřeba sociálního kontaktu není ale totéž, co socializace.

Jak vypadá dobře socializovaný pes?

Socializovaný pes je schopen minout lidi, psy, auta, tramvaje, různé hluky, aniž by na ně jakkoliv přehnaně reagoval. Pouze je zaregistruje, ale nevěnuje jim přehnanou pozornost. Je to pes, který zvládá procházet se svým člověkem lidským světem plynule, aniž by se zbytečně děsil nebo naopak rozjuchal nad běžnými věcmi. Zkrátka je to zvíře, které má jistý nadhled nad děním kolem sebe a neřeší zbytečnosti.

Veronika Chramostová

Foto: archiv Veroniky Chramostové, Pixabay,

https://www.socializacepsu.cz