Co se skrývá pod pokličkou zákona o zoologických zahradách?

Slyšeli jste už o zbytečném utrácení naprosto zdravých, ale bohužel „nadbytečných“ zvířat v zoologických zahradách u nás i ve světě? A co na takový postup říkáte? Tématem se blíže zabývá jedna všímavá vysokoškolačka ve své eseji…

Do zoologických zahrad chodíme asi všichni moc rádi už od dětství, na tom se zřejmě shodneme. Málokdo ovšem tuší, co všechno předchází tomu, než takové zařízení vůbec vznikne, jak to funguje v jeho zákulisí nebo třeba v jakém případě, řekněme, se balancuje tak trochu na tenkém ledě. Ne všechno totiž dokonale „ošetřuje“ Zákon č.162/2003 Sb.,

Zákon o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách). Pojďme se na to nyní společně podrobněji podívat…

Bez licence nelze

Zmiňovaný zákon je koncipovaný tak, aby každý konkrétní žadatel (fyzická nebo právnická osoba) musel splnit spoustu velmi tvrdých podmínek, než je mu udělena licence Ministerstva životního prostředí České republiky (MŽP) k provozování zoo. To je podle mého názoru naprosto v pořádku, neboť držení zvířat a péče o ně by měla být naprosto v souladu s jejich potřebami a welfare. V první části v paragrafu tři se přímo uvádí:

1. Zoologická zahrada může být provozována pouze na základě licence, kterou vydává Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“).
2. Názvy „zoologická zahrada“ nebo „zoo“ může používat pouze provozovatel, který je držitelem platné licence.
3. Provozovatel je povinen kopii licence viditelně umístit ve vchodech do zoologické zahrady určených pro veřejnost.

Dle statistik MŽP z roku 2019 je na našem území legálně provozováno celkem dvacet devět zoo. Ty významné sdružuje Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZOO).

Co rozumíme pod pojmem zoologická zahrada?  

Nejprve si udělejme jasno v terminologii. Když se řekne zoo, tak se tím rozumí, že se jedná o trvalé zařízení, ve kterém jsou chovaní a pro veřejnost vystavovaní volně žijící živočichové, případně také domácí zvířata. Jejich poslání musí být v souladu s právem Evropských společenství, a také by měla přispívat k zachovávání biologické rozmanitosti volně žijících živočichů jejich chovem v lidské péči. Obzvlášť by se mělo dbát na záchranu ohrožených druhů a nabádat veřejnost k jejich ochraně. A to je celkem výstižné.

Ostatní zařízení pro zvířata

Podívejme se ale v kontrastu s tím i na ostatní zařízení, která mají rovněž se zvířaty co do činění, avšak v žádném případě o nich nemůžeme hovořit jako o zoologických zahradách. To je samozřejmě správné. Mezi ně patří například cirkusy a jiné podobné spolky zaměřené na předvádění drezúry zvířat. Spadají sem rovněž obchody se zvířaty, akvária, terária, expozice a jiná výstavní zařízení, která nemají ve své hlavní činnosti zakotvené vystavování volně žijících živočichů pro veřejnost. A nesmíme zapomenout ani na objekty, které slouží ke zvláštním účelům, jako jsou zejména záchranné stanice, záchranná centra a zařízení pro chov zvěře a farmové chovy.

Tak trochu paradox

Ale zpět k zoologickým zahradám. Ty se po získání licence stávají samostatným subjektem, do jehož další činnosti už víceméně nemůže nikdo další nijak zvlášť zasahovat, a to zejména v oblasti chovu zvířat. Na jednu stranu sice jednou za dva roky provádí Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí a orgány hygieny a veteriny velmi přísnou kontrolu dodržování stanovených kritérií, ale na druhou stranu při řádném splnění daných podmínek nikdo neřeší takzvanou nucenou regulaci v chovu určitých druhů. A nikdo jim to nemůže zakázat. Je tedy správné, že se beztrestně utrácejí naprosto zdravá zvířata jen proto, že se někomu nehodí do krámu nebo se je nepodaří hned umístit? S takovým postupem prostě nemohu souhlasit. Zdá se mi to jako paradox, který podle mne moc nekoresponduje s hlavním posláním zoo. Hlavně je to krok nevratný a svým způsobem i definitivní.

Proč musí zemřít?

V současné době je v zoologických zahradách bohužel docela běžné, že nechají utratit zcela zdravého jedince prý z důvodu, aby udrželi geneticky zdravou a stabilní populaci určitého druhu v lidské péči. Argumentují tím, že kdyby byl ve volné přírodě ten konkrétní druh vyhubený, tak budou mít v záloze zdravá a geneticky funkční zvířata. Přesně toto se zhruba před rokem přihodilo i v ostravské zoo. Tehdy se jednalo o dva mladé rysy karpatské, už zcela nezávislé na matce. Zoo se však brání tím, že až polovina z nich v tomto věku ve volné  přírodě z různých příčin také uhyne a tudíž se dospělosti ani nedožije, a že oni jen napodobují to, co by se jinak stejně stalo. Nicméně shrneme-li si fakta, tak celkem se v této zoo od roku 2006 narodilo dvacet mladých rysů, z toho bylo jedenáct převezeno do jiných evropských zoo a tři jedinci byli vypuštění do volné přírody. Bohužel šest z nich nenašlo své umístění a následně museli být utraceni. „Podobnou situaci řešíme i u jiných druhů, například oslů onagerů, jelenů nebo hrochů. Jde nám především o záchranu daného druhu, nejen o jedince. To je podstata naší ochranářské práce,“ tvrdí mluvčí ostravské zoologické zahrady. Zdají se vám takové důvody přijatelné? Mně přijde naprosto nepochopitelné, jak mohou někde cíleně rozmnožovat zvířata s vidinou toho, že je možná nebudou mít kam umístit, tudíž je následně nechají utratit. Podle mého skromného názoru jsou to opravdu dost nehumánní praktiky. A řada ochranářských organizací se na to dívá stejně, ale samy s tím moc nezmohou.

A co na to další české zoo?

Nejhorší na tom celém ovšem je, že toto není běžný postup jenom zoo v severomoravské metropoli, ale stejný názor sdílí i mnoho ostatních zahrad. Třeba v zoo v Liberci také připouští, že by za daných okolností a po vyčerpání všech jiných možností koťata utratila. Uspání zvířat nevylučuje ani zoo ve Dvoře Králové, kde museli v poslední době přistoupit k eutanázii např. u lvů berberských a psů hyenovitých. Ředitel pražské zoo rovněž uvádí, že do budoucna bude stát před podobným rozhodnutím, zda neusmrtit zdravé jedince tygra ussurijského. I v Jihlavě by k tomuto kroku přistoupili, i když uvažují i tak, že by dané zvíře mohlo později v chovu chybět. Eutanázie je nevratným krokem, proto tvrdím, že je potřeba důkladně zvažovat co nejvíce okolností, případně raději počkat, neboť takové rozhodnutí již nikdy nelze vzít zpátky. Naopak nesouhlasně se k celé kauze vyjadřuje např. ředitel zoo v Táboře: „Zdravé zvíře by se nikdy utrácet nemělo!“ Tato zahrada se podle něj právě proto nikdy nepřidala k Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárii (EAZA). S tím, že se utrácení „nadbytečných“ zvířat stalo pravidlem, zkrátka nemůže souhlasit. A ještě dodává: „Manažeři chovů by se měli vždy snažit najít pro všechna mláďata umístění do vhodného prostředí tak, aby měla šanci na život.“

V zahraničí se s tím také nepářou

Tento problém se ovšem nevyskytuje jen u nás. I v ostatních evropských státech je takové řešení bohužel velmi časté. V kodaňské zoo se třeba rozhodli nechat utratit rok a půl starého žirafího samce a to jen z důvodu, že museli zabránit příbuzenskému křížení zvířat. Tento krok zoo poradila Evropská asociace zoologických zahrad kvůli tomu, že už mají v rozmnožovacím programu v Evropě mnoho žiraf s podobnými geny. Žirafí samec nebyl v posledních letech jediný, o život byli obráni také levharti, lvi, tygři, medvědi nebo antilopy. To, že utrácení zvířat doporučuje i EAZA, je z mé strany opravdu bez komentáře. Zvířata by se přece měla zachraňovat, a ne radit zoologickým zahradám, že když se jim konkrétní „kus“ geneticky nehodí, tak ať jej nechají uspat. Brrr… Zoo v Dánsku samozřejmě není jedinou, kde se toto děje. Usmrcování zvířat probíhá např. v Portugalsku, Španělsku, Německu, Velké Británii anebo dokonce ve Spojených arabských emirátech. Počet utracených zvířat ale bohužel neustále stoupá. A kam toto počínání spěje, ani nechci domýšlet.

Kudy vede cesta?

Ochránci zvířat jsou jediní, kteří to ještě nevzdali. Snaží všemi možnými dostupnými prostředky bojovat proti nesmyslnému zabíjení zdravých a životaschopných zvířat. Předkládají argumenty, sepisují petice, stěžují si na úřadech a kladou důraz na to, že ohrožené druhy bychom měli hlavně zachraňovat a pomáhat jim přežít. Nic víc, nic míň. V zoologických zahradách se najde mnoho takových, které jsou na pokraji vyhynutí a potřebují lidskou pomoc právě proto, aby si je budoucí generace nakonec nemuseli prohlížet jen v historických encyklopediích někde v antikvariátech.

Závěrem…

Když se tedy znovu podíváme na zákon o zoologických zahradách a vše si shrneme, tak zjistíme, že více než polovina tohoto dokumentu se zabývá především tím, jak těžké je získat provozní licenci a co všechno je k tomu potřeba. Nikde nenajdeme ani slovo o tom, jak zamezit zbytečné nucené selekci. Nemáme žádnou berličku, o kterou bychom se mohli opřít. Prostě nic. Jediné řešení vidím v tom, aby se co nejvíce lidí pokusilo podpořit ochranářské organizace a společně s nimi zatlačit na patřičná místa, aby byly co nejdříve provedeny předmětné změny v legislativě. Jinak to asi nepůjde.

Linda Weidnerová

Foto: Michaela Weidnerová, Jitka Metličková, Alena Vanžurová

ZDROJE:

Zákon č.162/2003 Sb.

Zákon o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách)

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/ostravska-zoo-pod-palbou-kvuli-utraceni-zdravych-rysu-40324454

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/radomirn-dohnal-utraceni-rysu-v-ostravske-zoo-je-v-poradku.nejde-o-jedince-ale-o-druh

https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/zoo-v-ostrave-utratila-dva-rocni-rysy-pak-se-strhla-vlna-kritiky-proc-20200521.html

https://www.denik.cz/ze_sveta/bbc-kolik-zdravych-zvirat-utraceji-zoologicke-zahrady-20140301.html

https://zvirecizpravy.cz/ostravska-zoo-utratila-rysi-kotata-rocne-takto-skonci-tisice-dalsich-zvirat/

https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-162?text=Zákon+o+zoologických+zahradách