Co byste o buldočcích rozhodně měli vědět…

Francouzky buldoček je krásné, veselé a hravé plemeno. Než si jej ale člověk pořídí, měl by se seznámit nejen s jeho exteriérem, ale také s problematikou chovu a vším, co k tomu patří. V následujícím rozhovoru dostanou zájemci o plemeno jistě přínosné odpovědi na otázky, které je možná „trápí“.

Plemenem, které rozhodně patří mezi ta moderní, je francouzský buldoček. Co vše to pro tyto psy znamená, a jak klub dohlíží na jejich chov, nemoci a ostatní věci, to se dozvíme z úst sympatické poradkyně chovu Klubu francouzských budločků, z. s. paní Ilonou Potůčkovu.

Co se týče mé chovatelské činnosti, od roku 1986 mám chovatelskou stanici Plzeňská hvězda. Po mnoho let jsem byla aktivní chovatelkou, kdy se v naší chovatelské stanici podařilo odchovat úspěšné jedince. Jednalo se zejména o vrh C, v němž se narodili pejsek Cicero a fenky Constance a Cornelie. Všichni jedinci byli výstavně úspěšní, někteří získali titul nejen českého šampiona, ale i interšampiona. V posledních letech již nechovám, ale plemeni zůstávám stále věrná. Máme fenku francouzského buldočka, věnuji se funkci hlavní poradkyně chovu a jsem rozhodčí nejen pro plemeno francouzského buldočka, ale i pro plemena další.

Svůj „kynologický život“ mám spojený s více plemeny, nebyl to vždy „pouze“ francouzský buldoček, ale i plemena další, např. stafordšírský bulteriér, americký stafordšírský teriér, či argentinská doga. I u těchto plemen jsme odchovali štěňátka.

Když se řekne francouzský buldoček, často se v souvislosti s nimi skloňuje především jejich vzhled, resp. výraz hlavy, který je připodobňován k dítěti či k člověku. Když však francouzského buldočka jednou máte, zamilujete se do jeho povahy, která je jedním slovem úžasná. Buldoček je společenským plemenem, což se samozřejmě zračí i v jeho povaze, miluje děti a lidi, rád je v jejich přítomnosti, velmi dobře a rychle vycítí pocity a nálady svého pána, ale zároveň to není „pouze“ psem sdílícím s vámi domácnost a vyhledávajícím odpočinek na pohovce. Miluje i pohyb, v tomto směru jeho zavalité tělo dosti klame, buldoček velmi rád chodí na procházky, miluje hru (při procházkách, na zahradě) a jejich fyzická aktivita je v tomto směru větší, než by mnozí očekávali. My, kteří je máme doma, víme¨, o čem mluvíme. V tomto směru by měl buldočka poznat každý, který jej chce hodnotit. Často jsou buldočci chováni i s jiným, větším plemenem (např. s německým boxerem, stafordšírským bulteriérem, belgickým ovčákem malinois a mnohými dalšími) a jejich majitelé je společně venčí. V tomto směru je opravdu neodpovídající obraz buldočka jako tzv. gaučového povaleče, který nepotřebuje a nevyhledává pohyb. Buldoček je velký pes svou povahu a nikoliv velikostí, jak uvádíte, ale to nemění nic na tom, že potřebuje pro svůj zdravý vývoj a spokojený život pohyb stejně jako velká plemena. Buldočci jsou opravdu úžasní psi. A s čím je to u buldočka složitější? V tomto směru lze zmínit tvrdohlavost. Občas nastanou chvíle, kdy to s nimi není úplně jednoduché. Ale na druhou stranu i toto je aspektem, který k nim často patří, někdy více a někdy méně a proto je milujeme.

ZDRAVÍ je základním tématem pro nás pro všechny, jak pro lidi, tak i zvířata, psy nevyjímaje. I v našem klubu je zdraví plemene chápáno jako základ a je mu věnována náležitá a neustálá pozornost. Náš klub již po několik let, pouze s přestávkou způsobenou tzv. covidovou pauzou, pořádá pro zájemce přednášky na téma zdraví a chovu. Jednalo se např. o přednášky z oblasti neurologie, ortopedie, rozmnožování, dýchací soustavy (a to v době přecházející problematice BOAS rozpoutané v Holandsku), genetiky, ale i záležitostí zcela běžných, se kterými se setká každý majitel psa. Francouzský buldoček je jako každé plemeno zatížen určitými zdravotními problémy. V tomto směru je často skloňována problematika výhřezu plotének a co se týče rozpoutané problematiky BOAS, tedy dýchacích problémů, toto přičítáme spíše zájmu tzv. zelených organizací, s čímž poměrně úzce souvisí i oblíbenost plemene, resp. tzv. brachycefalických plemen. V této souvislosti je nezbytné upozornit také na neustálý problém chovu psů s průkazem původu a bez průkazu původu, neboť právě rozdíl v problematice BOAS je v tomto směru velmi výrazný. Stejně tak jako ostatní aspekty zdraví, i problematiku BOAS konzultujeme s veterinárními lékaři nejen u nás, ale i v zahraničí. Přičemž z konzultací vyplynulo, že tato problematika se týká v naprosté a zásadní většině „chovu“ bez průkazu původu, ve kterém není prakticky žádný zdravotní aspekt sledován. Ale vraťme se k naší situaci a chovu s průkazem původu FCI. V našem klubu je zdraví sledováno již při kontrole vrhu u narozených štěňat, zde si nevybavuji případ, že bych se ať sama či zprostředkovaně setkala s dýchacími problémy u štěněte. Dalším tzv. chovatelským mezníkem v životě buldočka je bonitace, která je prováděna v obou klubech. Při ní jsou posuzovány jak aspekty standardu, tak aspekty další, opět s důrazem na zdraví.

V našem klubu je v současné době vyžadováno provedení testu DNA a vyšetření luxace patelly a pro krytí jsou vyžadovány testy barev. V dohledné době se počítá se zavedením testu BOAS, který je řešený na celorepublikové úrovni ze strany ČMKU.

Co se týče zkracování čenichové partie, určitě to není trendem v chovu s průkazem původu FCI. Toto je právě jedním z aspektů souvisejících s problematikou BOAS. Jedná se o bod, kterému je ze strany klubů věnována pozornost neustále a i v době před rozpoutáním této problematiky na úrovni mnoha evropských států. V současné době je tato problematika řešena jednotlivými členskými státy FCI, včetně České republiky, právě zavedením či zaváděním schématu BOAS vyvinutého Univerzitou v Cambridge a anglickým Kennel Clubem, a to právě z toho důvodu, aby bylo zamezeno neodůvodněným atakům argumentujícím týráním chovem. Pokud se nepletu, již jsou známy prvotní výsledky pro plemeno anglický buldok (předmětný zdravotní test je nyní určen pro plemeno francouzský buldoček, anglický buldok a mops) s tím, že výsledkem testu bylo 87 % jedinců s ideálními výsledky. Co je cílem této rozpoutané kauzy, na to byste se musela zeptat zejména jejich autorů. Ze svého pohledu k tomuto mohu říct akorát to, že každý extrémní a jednostranný postup nikdy plemenu nepomohl a pomoct nemůže, neboť pokud vezmeme v úvahu navržené řešení, že by se měl francouzský buldoček za účelem vyřešení problematiky BOAS krýt s německým ovčákem či, tuším, chrtem, uvědomme si jednu věc, tato plemena jsou zase zatížena jinými zdravotními neduhy, mají naprosto jinou povahu a nikdo ani nedokáže předjímat, co by tímto spojením vzniklo za jedince a jaký dopad by to mělo na zdraví a na povahu.

Chovnou základnu francouzských buldočků považuji v tuto chvíli za poměrně širokou. Máme velmi úspěšné chovatele, kteří dbají na veškeré aspekty chovu, s důrazem na zdraví a jsou úspěšní jak v podmínkách České republiky, tak i v zahraničí. Naše chovná základna je také pravidelně rozšiřována kvalitními jedinci dovezenými ze zahraničí a velmi kvalitní chovní jedinci se rodí i tady u nás.

Standardní barvy francouzského buldočka jsou čtyři. Jedná se o barvu žíhanou, fawn, žíhaného strakoše a strakoše fawn. Zejména v poslední době se však v chovu bez průkazu původu objevují barvy další, nejčastěji asi barva modrá, černá s pálením a čokoládový odstín hnědě. Tyto barvy jsou u buldočka nepřípustné, nestandardní, přičemž některé s sebou nesou i zdravotní rizika.

V chovu s průkazem původu se tzv. nestandardní barvy (čokoládová a modrá) vyskytly v posledních letech obě jednou, v jednom vrhu a důvodem byla skutečnost, že oba rodiče byli nositeli genů na tyto barvy, které se do chovu nejčastěji dostanou přes jedince ze zemí s tzv. volným chovem. Pokud se taková štěňátka objeví ve vrhu, je jim vystaven průkaz původu, ve kterém je uvedeno, že se jedná o nestandardního jedince, který nemůže být využitý v chovu. Eliminace tohoto problému v chovu je u obou klubů řešena genetickými testy na nestandardní barvy (hnědou a modrou).

Co se týče zabřezávání fen, řekla bych, že v tomto problém není. Nezabřeznutí feny je spíše ojedinělé. Průměrně se ve vrhu rodí pět štěňat. Lze říci, že porody jsou u francouzského buldočka náročnější, ale chovatelé jsou v tomto směru rozumní a často zkušení a poradí si s porodem ku prospěchu feny a štěňat.

V České republice je plemeno francouzského buldočka zastřešeno dvěma kluby – KFB – Klubem francouzských budločků, z. s., ve kterém jsem hlavní poradkyní chovu a potom je to Moravský bulldog-mops klub, z. s. Kluby spolu průběžně komunikují a spolupracují. Jednotné podmínky chovu jsou promítnuty do téměř shodné bonitační karty. Rozdílné je nastavení zdravotních aspektů chovu, u kterých ale věřím, že se v budoucnu oba kluby ještě více přiblíží.

V klubu máme i jedince, kteří se s buldočky věnují kynologické aktivitě dle příslušných řádů. I mezi buldočky se najdou jedinci, kteří mají složené kynologické zkoušky, věnují se agility apod. Nejedná se o většinovou záležitost, ale i u buldočků se takoví psíci najdou.

Závěrem bych našemu milovanému plemeni popřála spoustu úspěchů do let budoucích, ať si zachová přesně ty vlastnosti, pro které jej milujeme, a těší se pevnému zdraví. Chovatelům přeji, ať se jim v chovu daří a majitelům a chovatelům přeji z tohoto plemene jen samou radost.

Děkuji vám za rozhovor.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Ilony Potůčkové