Čierny šery – slovenské národní plemeno nebo podvod?

Také byste si přáli, aby nějaké krásné psí plemeno neslo vaše jméno? Nic jednoduššího než nechat uznat plemeno na mezinárodní platformě snad ani neexistuje! Není to zase takový problém, pokud jste dost šikovní! Ne, opravdu to není vtip, je to realita. Ačkoliv portrét plemene čierny šery patří z našeho pohledu do oblasti silvestrovské zábavy, jedná se skutečně o uznané plemeno, neboť hranice mezi podvodem a realitou je někdy opravdu velmi tenká.

Slovenský černý ovčák, Schwarze Sery, čierny šery pes – to všechno jsou názvy plemene černý šery (v originále tedy čierny šery), údajného slovenského národního plemene. Toto plemeno je důkazem, že co je na internetu, je pravda, a také, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. To takhle vezmete jednoho nestandardního černého německého ovčáka, napíšete k němu pěkný příběh, ten publikujete na řadě různých „odborných“ webů, rozešlete na různé kynologické servery, a ejhle, plemeno je na světě! Potom už stačí jen vybrat nějakou liberální kynologickou unii, která není příliš dobře organizovaná, a nechat plemeno uznat. Ehm. Vítejte ve světě černého šeryho!

 Že jste o něm ještě nikdy neslyšeli? Ale určitě už jste jich mnoho viděli. V každé vesnici se totiž najde nějaký „šery” někde uvázaný u boudy. Co se tedy můžeme dočíst na internetu o černém šerym? Standard plemene byl publikován v roce 1989 a schválen v roce 2007.

Klasifikace UCI: Skupina 9, společenský rodinný pes, plemena bez pracovní zkoušky

A co říká historie?

Plemeno vzešlo z pasteveckých psů křížením staroněmeckého ovčáka s belgickým ovčákem v roce 1945. Původní název byl slovenský ovčák. Plemeno bylo šlechtěno od roku 1980 v Bratislavě a bylo uznáno na Slovensku Slovenskou federací kynologů (SFK) v roce 2001. Původním záměrem bylo vyšlechtit psa rodinného, dobrého společníka, schopného předvádět vysoké výkony. Psi měli mít dobře vyvinutý kořistnický pud a dobrý temperament. Měli být odvážní, nebojácní, ale nikoliv agresivní. Šery by se měl dobře cvičit na všechny druhy kynologických aktivit, přitom by měl být milý, společenský a nekonfliktní ke všem lidem a psům. Standard sice hovoří o rodinném psu, ale jedním dechem dodává, že by měl umět zvládnout všechno a ve všem navíc vynikat. Rodinný gaučový mazlíček, sociálně zdatný, a přitom pes temperamentní a vhodný pro vrcholový sport. Kdo by po takovém úžasném všestranném psu netoužil?

Znáte kynologickou organizaci UCI?

Většina střešních kynologických organizací na světě spolupracuje s FCI, která působí komplexně a celosvětově. Dá se říct, že FCI má na kynologii monopol. Ale není sama – existuje řada dalších organizací s ambicemi sdružovat chovatele, vydávat průkazy původu a v neposlední řadě schvalovat nová plemena. A jednou z nich je právě UCI. Organizace, která působí ve dvanácti zemích a která uznává například taková plemena, jako jsou například bandog, turský harlekýn a mnoho dalších včetně černého šeryho.

Podle UCI je partnerskou organizací na Slovensku Slovenská federácia kynológov (o té ještě níže uslyšíme) a Federácia kynologických klubov. Jaký je mezi nimi rozdíl se nám nepodařilo zjistit, ale zřejmě operují paralelně. V ČR je to Českomoravská kynologická federace (pozor, nezaměňovat s ČMKU). A právě první ze jmenovaných, tedy Slovenská federácia kynológov stojí za vznikem plemene černý šery.

Fikce nebo pravda?

A jaký je tedy příběh černého šeryho? Pojďme se podívat na „fakta“ z internetu a na skutečnou pravdu.

Fake: Plemeno bylo vyšlechtěno především pro účely Policie.

Pravda: Plemeno nebylo vůbec vyšlechtěno a Policie o něm nemá ani páru.

Fake: Plemeno dělíme podle srsti na dlouhosrsté, krátkosrsté a hrubosrsté, barva je černá, někdy se šedými nebo hnědými znaky, přípustné jsou i znaky bílé, ale musí převládat černá barva.

Pravda: Čierny šery je zkrátka každý pes, který je převážně +/- černý, bez ohledu na jeho skutečnou plemennou příslušnost a barevnou varietu.

Informace o výšce a váze se překvapivě dost rozcházejí.

Hmotnost u psa se uvádí: 20 – 4 0kg, 30 – 40 kg, podle jiného zdroje až 30 kg.

Hmotnost u feny se uvádí: 20 – 40 kg, 20 – 25 kg, 25 – 35 kg

Výška u psa může být: 59 – 67cm, až 70 cm

Výška u feny je rovněž dost variabilní: 56 – 62 cm, 50 – 60 cm

Fake: Vznikl křížením staroněmeckého pastýřského psa a belgického ovčáka v roce 1981.

Pravda: K žádnému křížení nikdy nedošlo, a proto ani žádné plemeno vzniknout nemohlo. Plemeno „vytvořila” paní Zdena Šeryová.

Fake: Původní využití jako pastevecký pes, nyní jako společník

Pravda: Pokud by skutečně byl pes šlechtěný v Bratislavě v osmdesátých letech, jaká stáda asi měla paní Šeryová, aby černý šery měl nějaké původní využití?

Fake: Jedná se o slovenské národní plemeno.

Pravda: Samotný fakt, že jeden kynologický klub, o jehož existenci toho navíc moc nevíme, toto plemeno prezentuje, ještě neznamená, že opravdu existuje. Plemeno černý šery se v minulosti dokonce omylem dostalo na Wikipedii do sekce slovenská národní plemena. Po revizi správnosti informací ovšem bylo odstraněno a část kynologické veřejnosti se tímto fakem Wikipedie dost pobavila.

Jediný standard byl publikován na webu čierneho šeryho, který je ovšem už řadu let nedostupný, a proto není možné standard plemene vyhledat.

Realita smyslů zbavená

Jak skutečně vznikl černý šery? Bylo nebylo… V Bratislavě žila jedna žena, zapálená kynoložka, která se z nějakého důvodu (který neznáme) rozhodla, že by nějaké plemeno mělo nést její jméno. A tak paní Zdena Šeryová vymyslela černého šeryho. Ano, je to přesně tak jednoduché. Jako kdyby se například naše šéfredaktorka rozhodla, že vyšlechtí plemeno žlutý panýrek. S UCI by to nebyl žádný problém! Někomu by se mohlo zdát, že paní Šeryová skutečně chovala nějaké psy a snažila se je šlechtit. Bohužel netušíme, zda něco podobného skutečně nedělala. Ale co víme, je, že založila web. Vlastně založila hned několik na sebe provázaných webových stránek, a na všech prezentovala nějakým způsobem toto „plemeno". Použila fotografie (nikoliv vlastní) jakýchkoliv černých, nebo téměř černých psů. Mohli jsme zde vidět fotografie černých německých ovčáků, belgických groenedalů, různých kříženců, ale našel se i labrador, hovawart, nebo velký černý knírač.

A jak vlastně tato cílená plemenitba probíhala? Můžeme se pouze domnívat... Ale na jedné „spřátelené“ webové stránce jsme se mohli dočíst, že majitelé černých psů, kteří připomínají černého šeryho, se mají hlásit na SFK, kde na základě odborného posudku (zřejmě od paní Šeryové) dostanou průkaz původu a budou zařazeni do chovu. Text zněl přesně takto: „Hľadajú sa psíkovia na registraciu, ktorý splňajú štandard plemena Čierny Šery, kedže sa predávali pod názvom belgický ovčiak (bez PP), nemecký ovčiak (bez PP), bradáč (bez PP), alebo kríženci týchto plemien.“

V tuto chvíli už jaksi uniká pointa celé údajné plemenitby tohoto plemene. Varianta a) tedy je, že paní Šeryová shání majitele černých šeryů od chovatelů, kteří se báli prodávat štěňata černého šeryho s PP, tak je prodávali jako křížence různých ras bez PP. A nyní je třeba je dát pro účely rozšíření chovné základny zase dohromady. Varianta b) je zřejmě taková, že plemena jako NO, BO (a další výše jmenovaná) byla vyšlechtěna z černého šeryho. Ani jedna z možností sice nedává smysl, ale kdo by ho hledal?

Tak co, milí čtenáři, nemáte náhodou doma také černého šeryho? Možná ano, a ani o tom nevíte! Pokud uvidíte na ulici nějakého černého psa, který zhruba odpovídá popisu a je dostatečně přítulný, potom to bude jistě právě on!

Pak nezbývá, než se ozvat na sekretariát Slovenské federácie kynológov, jejíž předsedkyní není nikdo jiný, než právě paní Šeryová. A nechat svého křížence zapsat jako černého šeryho. Tím se vám otevře nejen cesta na výstavy pořádané pod hlavičkou UCI, ale také další netušené chovatelské možnosti!

Katka Houšková

Foto: Jana Traitz, Michaela Weidnerová, Iveta Panýrková