Chovatelská poradna – Jak sestavit chovný pár?

Chtěli byste se zapojit do chovu svého plemene a tak trochu tápete v tom, jak správně vybrat vhodného krycího psa pro svou fenu, čeho všeho si všímat a případně na co dávat velký pozor? Dotaz na toto téma nám nedávno přišel do naší chovatelské poradny a my jsme o odpověď požádali Michaelu Čermákovou.

Jistě se shodneme na tom, že jedním z nejdůležitějších kroků v chovu je správně sestavit rodičovský pár našeho budoucího vrhu, a je jedno, jestli chováme malé jorkšírské teriéry nebo obrovské německé dogy. Jak ale na to a co všechno zohlednit? Existuje pár zásad, které ověřily roky praxe, a na které je dobré vždy pamatovat…

Dotaz: Dobrý den, chtěla bych požádat o vaši radu nebo spíš názor. V poslední době jsem byla svědkem častých diskuzí u nás v klubu, ale také na sociálních sítích ohledně sestavování chovného páru. Každý říká něco jiného. Co je tedy podle vás ideální s ohledem například na zdraví, povahu, vzhled, ale i třeba věk obou aktérů? Předem moc děkuji.

Zdravím a hned zkraje se zeptám – nějaká jednodušší otázka by k dispozici nebyla?  Kdybych totiž tohle uměla, tak bych se, po vzoru ostatních miliardářů, touto dobou už dávno opalovala někde v Karibiku…

Chce to talent a cit

Sestavit dokonalý chovný pár je něco stejně tak jedinečného, jako napsat skvělou operu. Chce to mít přehled o plemeni, slušné vědomosti o dědičnosti, orientovat se v největších zdravotních problémech plemene a především mít talent… Je to sice nespravedlivé, ale někdo ten talent má (a složí operu) a jiný ne (a stěží vybrnká pár akordů na kytaru). Mám nesmírné štěstí, že je v mém okolí hned několik skvělých chovatelek, jejichž chovné záměry sleduji se zatajeným dechem a vždycky jim držím palce, aby se  štěňátka povedla; a výsledky většinou stojí za to.

Tak se s vámi o jejich zkušenosti podělím.

Zkušenosti hovoří za vše…

Všechny tři zmiňované dámy používají do chovu zdravé a na genetická postižení vyšetřené jedince ve věku dva a půl roku až šest let feny a dva a půl roku až osm let psy. Klidně použijí do chovného páru přenašeče na některé onemocnění, pokud má tento jedinec skvělé ostatní vlastnosti. Z potomků si pak pro další chov vyberou „čisté“ štěně.

Ani jedné z nich příliš nezáleží na výstavních titulech, které se dají tzv. „vyjezdit“, ale mají vlastní preference, podle kterých zařazují do chovného programu i psy výstavami nepoznamenané. Vždycky je to dokonalý tělesný rámec s výborným úhlením a standardní, typická hlava, které upřednostňují.

Dvě z nich používají do chovných párů svoje feny a zahraniční plemeníky, jedna, s širokou chovnou základnou, preferuje svoje vlastní odchovy s občasným přílivem cizí krve.

Perfektní povahu všechny považují za neoddiskutovatelnou.

Co nás učí epigenetika?

Pro mladé fenky vybírají starší, zkušené plemeníky a naopak. Genová výbava každého savce se během života mění; jasně že starší, naprosto zdravý chovný jedinec je pro perspektivní spojení přínosem, ale je také důležité jisté nevýhody stáří zmírnit přílivem mladé energie. Kdo by se o tom chtěl dozvědět víc, v genetice existuje disciplína, která se proměnlivostí DNA v průběhu života přímo zabývá. Jmenuje se epigenetika.

Genetika není matematika

No, a nakonec to nejdůležitější – nehroutí se, když se vrh exteriérově nepovede, ale štěňátka umístí tam, kde majitelé nemají chovné nebo výstavní ambice a pokračují dál. Ony totiž už vědí, že genetika není matematika, že se i po dokonalých rodičích může narodit neperspektivní štěně a že právě v tom je půvab chovu.

Tak vám budu přát hodně štěstí; budete ho potřebovat.

Michaela Čermáková

Foto: Alena Vanžurová, Pavlína Schafferová, Pixabay