Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Chovatelé, co říkáte?

Možná i vám občas vrtá v hlavě otázka, proč některá plemena zastřešuje v České republice více chovatelských klubů. Z jakého důvodu tomu tak je, těžko říct. Ovšem co si o tom myslí někteří z chovatelů, to se nám už zjistit podařilo.


Chovatelé, co říkáte?
Radek Anděl 22.7.2018 1277x Ankety

Otázka:
Jste chovatelem plemene, které v České republice zastřešuje více chovatelských klubů. Myslíte si, že je to ku prospěchu věci nebo spíš naopak?

Není zdaleka ojedinělou záležitostí, že na našem území ne zrovna málo plemen psů zastřešují dva a v některých případech i více chovatelských klubů najednou. Samozřejmě, že jsou dány určité podmínky vzájemného fungování, jako např. stejné podmínky pro připouštění do chovu, uznávání chovných jedinců apod. Proč ale nestačí klub jeden? Co to přináší nebo třeba nepřináší chovatelům nebo plemeni samotnému? To jsou otázky, na které se pokusíme najít odpovědi s některými z vás… 

Konkurence zvyšuje kvalitu!  anketa

Plemeno, které já chovám, konkrétně tedy kavalír King Charleš španěly, u nás zastřešují dva chovatelské kluby – Klub chovatelů kavalír a King Charles španělů Praha a Cavalier King Charles Spaniel klub Čech, Moravy a Slezska. Z mého pohledu je dobře, že existují dva kluby. Lidé si mohou vybrat, ve kterém chtějí být členem, pod kterým chtějí chovat atd. Za další si myslím, že konkurence zvyšuje kvalitu. Pokud jsou tedy kluby dva, umožňuje to se „předhánět“ v novinkách a inovacích a mohou tedy posouvat chov plemene rychleji kupředu. Samozřejmě jsou tu i negativní dopady, jako jsou rivalita, nenávist, antispolupráce. Ovšem to je jen proto, že jsou kluby vedené lidmi a lidstvu jako takovému bohužel takové vlastnosti náleží. Kluby by naopak měla spojovat láska k plemeni, jeho dobrý vývoj po exteriérové, povahové i zdravotní stránce. V tom by měly být absolutně za jedno. V ostatním se mohou lišit a je pak na každém chovateli, pro který klub se rozhodne.

Zuzana Nováková, CHS „Prokopská hvězda“
chovatelka kavalír King Charleš španělů
http://prokopskahvezda.cz/

Více klubů, více názorů…     

anketa Dva a více pohledů, či názorů na určitou problematiku nikdy nepovedou ke stejnému výsledku. To je věc, která je běžná nejen v kynologii. U chovatelských klubů, které zastřešují jedno plemeno a jednu varietu, nevidím moc logické mít dva kluby.  U plemene belgický ovčák máme variety čtyři. Dá se říci vzhledově i povahově rozdílné. Jsou to  laekenois, groenendael, tervueren a malinois.

Malinois, je varieta, která se značně liší od tří předchozích a jednotné podmínky chovnosti pro všechny variety nepovažuji jako šťastné. Zřejmě proto vznikly dva kluby – Czech Malinois Club a Klub chovatelů belgických ovčáků.

Markéta Maňáková, CHS „z Údolí Jizery“
chovatelka belgických ovčáků malinois
https://zudolijizery.webnode.cz/

Je fajn, že si mohu vybrat!  anketa                     

Vhodnost více klubů pro jedno plemeno je potřeba posuzovat z více úhlů. Jedním z nich je skutečnost, zda potřeba vícero klubů odpovídá velikosti chovatelské základny. Vlastním australské ovčáky, kteří byli a stále jsou zastřešeni Klubem chovatelů málopočetných plemen. V době, kdy jsem si pořídila prvního jedince tohoto plemene, nebyla chovatelská základna velká, přesto byl AUO zastřešen i dalším klubem, a to Klubem chovatelů belgických ovčáků v českých zemích, dnešní KCHBO, z. s. Oba kluby poskytují chovatelský servis v souladu s řády ČMKU a FCI, ale každý z nich funguje na naprosto jiném principu „péče o plemeno a své členy“. Tím, že je KCHBO klubem zastřešujícím pouze AUO a belgické ovčáky, je zde větší prostor pro organizaci mnoha akcí pro majitele obou plemen – semináře, výcvikové akce, výstavy, které posuzují zahraniční rozhodčí, vždy specialisté na plemeno, má zdravotní program, kdy motivuje chovatele provádět zdravotní testy, provozuje rozsáhlou databázi jedinců s ověřenými informacemi. Zde se tedy jeví zastřešení dalším klubem jako přínosné pro chov a pro majitele, kteří o výše uvedené stojí.

V případě zastřešení ve více klubech je nezbytné pracovat společně na podmínkách chovnosti a navzájem si podmínky chovnosti respektovat. To vidím jako největší problém, zejména pokud některý z klubů chce jít cestou co možná největšího využití moderní veterinární medicíny, výzkumu a genetického testování. Zde není dosažení vzájemné shody jednoduché.

Vznik nových klubů by však neměl probíhat pouze z důvodu osobních neshod členů.

Osobně se při výběru chovatelského klubu řídím tím, že chci podpořit vloženým členským příspěvkem, či svou prací ten klub, který podle mého úsudku o plemeno pečuje s větší důsledností a má snahu zprostředkovávat svým členům nové informace od zkušených chovatelů.

Lenka Dušánková, CHS „Giraton“
chovatelka australských ovčáků
www.gitaron.cz

Negativa bych asi hledala jen obtížně!

anketa Chovám kolie dlouhosrsté a pro toto plemeno máme v ČR dva kluby – Klub chovatelů collií a sheltií a Moravskoslezský klub chovatelů kolií. Nejprve bych ráda podotkla, že oba kluby zastřešují nejen dlouhosrstou, ale i krátkosrstou kolii a také šeltie, pro něž jsou v ČR kluby dokonce tři. Myslím si, že přínosem pro majitele je především to, že když existuje více zastřešujících organizací, si každý může vybrat, u kterého klubu své jedince uchovní. Minimální chovné podmínky jsou sice stejné, ale každý klub k nim může přidat ještě nějakou další a pak už je jen na majiteli, kam se svým psem na bonitaci půjde… Další věcí je víceméně tak trochu regulace poplatků, pokud se kluby vzájemně nedohodnou, netroufne si ani jeden sáhnout hlouběji do kapes svých členů… Další velké pozitivum je více klubových výstav v roce. Každá klubová výstava je pro nás chovatele rozhodně velmi zajímavou a především společenskou záležitostí. Většinou jsou na ně zváni zahraniční rozhodčí a jejich pohled na náš chov je vždy přínosný. Negativa bych asi hledala jen velmi obtížně. Myslím si, že je vždy velmi dobrou cestou, když má člověk možnost volby a to nám více klubů pro naše plemena jednoznačně umožňují. Někteří chovatelé jistě namítnou, že kdyby byl jeden klub, bylo by mnohem jednodušší zavádět do chovu povinná zdravotní vyšetření, která nabízí chovatelům dnešní veterinární medicína a laboratoře, ale já si stojím za tím, že dokud vše zůstane na bázi dobrovolnosti, bude chov stále ještě zájmovou činností, nikoliv honem na čarodějnice.

Tereza Knedlhans, CHS „from River Agara“
chovatelka dlouhosrstých kolií
http://www.riveragara.wz.cz/

Jeden klub s osvíceným a rozumným vedením by stačil!anketa       

Praxe zastřešování chovu jednoho plemene psů více kluby je v zahraničí poměrně rozšířená, kluby většinou fungují regionálně, ale řada chovatelů je členem více z nich. U nás tomu není jinak. Pravidla pro připuštění do chovu musí být vždycky sjednocená, stejně tak platí vzájemné uznávání chovných jedinců, kteří byli bonitováni v jiném klubu.

Dokud nenastanou v plemeni problémy, nezačnou se vyskytovat dědičné vady, odchylky od standardu a predispozice plemene ke specifickým zdravotním problémům, tak existence více klubů umožňuje chovateli vybrat si klub, kde mu vyhovuje atmosféra, parta nadšenců, která se klubové práci věnuje. Takový stav ale existuje velmi zřídka, protože většina plemen problémy, které je potřeba řešit, má.

Zdravotní problémy plemene se dají řešit při existenci více klubů efektivně, jen pokud se vedení obou, resp. všech klubů, které plemeno zastřešují, dohodne na stejném postupu a pracují ve shodě.

Když je ale potřeba přijmout opatření k ozdravení plemene, na tuto problematiku se v klubech názory různí a vedení klubů se nedohodne na shodném postupu, pak je efektivita malá a ke změnám dochází výrazně pomaleji, což je vždy ke škodě plemene. V takovém případě nemá smysl přijímat v jednom klubu opatření povinná, tedy, že chovní jedinci musí absolvovat určité zdravotní testy nebo vyšetření, pokud v druhém nebo dalších klubech jsou pouze dobrovolná nebo nejsou tato vyšetření ani doporučená.

V takové situaci se chovatelé rozdělí do klubů podle „klubové politiky“, podle toho, jak to se svým plemenem myslí a berou zdravotní problémy za své a chtějí svojí troškou přispět nebo nepřispět do mlýna. Jsou také chovatelé, kteří mají letité zkušenosti, k chovu přistupují nanejvýš seriózně, ale z nějakého důvodu chtějí zůstat stranou klubové činnosti vůbec. Ti pak využívají jen servisu chovatelského klubu, který jim musí být poskytnut a do ostatního se, lidově řečeno, nepletou.

V případě existence jen jednoho chovatelského klubu pro plemeno k takovým problémům nedojde. Vedení klubu ovšem musí zvážit pečlivě rozsah přijímaných opatření, aby nedošlo k výraznému zúžení genofondu plemene, což by mělo za důsledek jeho postupnou likvidaci.

Takže za mě, jeden klub s osvíceným a rozumným vedením, které hledí na léta dopředu, stačí.

PS: Úplně jsem pominula tzv. lidský faktor – tedy, že klub je složen z lidí, kteří spolu někdy vycházejí, jindy zase moc ne, a že jsme v Čechách.

Mgr. Lenka Pašková, CHS „Petulenka“
chovatelka kavalír King Charleš španělů
https://www.petulenka.com/

Foto: archiv chovatelů

«Také vám vrtá hlavou nějaká konkrétní otázka a zajímalo by vás, jak se k ní staví ostatní chovatelé?»

«Tak neváhejte a pošlete nám ji na redakce@ecanis.cz a my jim ji položíme!»

Kam dál ...