Chovatelé, co říkáte?

Také vás zajímá, jak na tu či onu problematiku nahlížejí ostatní kynologové? Možná vás to i inspiruje… Tentokrát jsme chovatelům a majitelům různých plemen položili „záludnou“ otázku týkající se krmení. Každému vyhovuje něco jiného, naštěstí možností máme dnes opravdu hodně.

Jestli je váš pes malý, střední nebo velký, je celkem jedno. Vždy však potřebuje kvalitní a vyváženou stravu. Jednak aby dobře prospíval, ale také aby nebyl ani tlustý, ani tenký, krásně se mu leskla srst a vy abyste po ulicích sbírali jen malé a kompaktní bobky. Každý ale preferuje jiný typ krmení. Pojďme si tedy o tom popovídat s několika chovateli.

Otázka na tělo:

„Krmíte svého psa (psy) granulemi, BARFem, vařenou stravou nebo některé způsoby kombinujete? A proč?“

Většina majitelů a chovatelů psů se jistě shodne na tom, že kvalitní a vyvážená strava je jedním ze základních pilířů zdraví každého živého tvora. V současné době máme všichni možnost zvolit svou vlastní cestu a vybrat si podle svého uvážení tu nejlepší možnost. Dáváte tedy přednost průmyslově vyráběnému krmivu, přirozené syrové stravě nebo svému pejskovi prostě vaříte, či kombinujete některé varianty navzájem mezi sebou? Prozraďte nám, proč právě ten který způsob u vás zvítězil? 

Servíruji „mišmaš“! A vyhovuje to!

Prvního pejska jsem si domů přinesla před padesáti lety. Protože jsem na něj musela skoro deset let čekat (Tatíček byl „starozákonný pán“ – prase má být v chlívku, kočka na půdě, pes u boudy, proč bych měl sdílet jednu domácnost se zvířetem?), měla jsem čas hodně věcí nastudovat, čili jsem byla,  podle tehdejších měřítek, velmi informovaný držitel psa. Psi se tenkrát nekrmili granulemi, protože žádné nebyly. Existovaly psí konzervy, které obsahovaly minimum masa, (spíš se jednalo o kafilerní zbytky včetně prasečích štětin), Dingo suchary (ty kupuji dodnes) a Roboran (vitamíny v prášku), který se přidával do žrádla. Z odborných článků jsem věděla, že syrové maso se psům dávat nemá – zbytečně v nich probouzí divoké pudy a mají z takového krmení parazity, kosti jim ucpou nebo rozpíchají střeva a po vnitřnostech dostanou průjem; takže jsem štěněti špice dávala tvaroh, žloutky, vařené maso a kořenovou zeleninu a jako přílohu dostával ovesné vločky, rýži nebo těstoviny. Když doma nic lepšího nebylo, zamíchala jsem Robymu vločky s játrovou paštikou nebo s taveňákem a bylo to. Po revoluci se přímo roztrhl pytel s nejrůznějšími granulemi a já si samozřejmě prošla fází granuláře, co každou chvilku mění značku, protože je na obale napsáno, jak strašně skvělé ty nové bobky jsou. Naštěstí byli mí psi (již kavalíři) rozumní a velkou většinu mnou předkládaných průmyslových ohavností odmítali pozřít..., fakt byli šikovní. V dalším období jsem se již v granulkách zorientovala a přestala je obtěžovat vzorky z výstav. Oni si vlastně vybrali sami za studena lisované, poloměkké polštářky od renomované firmy a s nimi si vystačili po celou dobu aktivního života. Samozřejmě, že k tomu dostávali různé psí pamlsky, piškoty, občas kus chleba nebo buchty a všechny odřezky masa, které jsem při vaření odkrájela. Dodnes milují syrové kuřecí krky nebo křídla a opravdu jim tenhle „mišmaš“ vyhovuje. No, a když mi ta moje psí parta zestárne a už nemá tolik pohybu, čili nepotřebuje být krmena nabušenými granulemi, pokorně se vracím k vařené stravě, při které mohu přesně regulovat příjem kalorií, a až na tu paštiku a ovesné vločky jim vlastně dávám to, čím jsem krmila mého prvního špice Robyho před padesáti lety... Víte, že jim tak dvakrát za rok přidávám do misky i ten Roboran?

Michaela Čermáková, CHS Zlatý kavalír,

chovatelka kavalír king Charles španělů

www.zlaty-kavalir.cz

Dlouhověkost mých fen je určitým ukazatelem!

Já chovám lovecké psy přes dvacet let. Vyzkoušel jsem všechny způsoby a druhy krmení, ale po dvou třech letech jsem si našel kombinaci, která dodnes vyhovuje jak mým psům, tak i mně. Svým psům kombinuji granule a syrové maso. Syrové maso, kosti a vnitřnosti krmím v chladnějších měsících roku (hlavně kvůli dobrému skladování a uchovávání masa), v létě krmím granule. Myslím si, že krmení převážně syrovým masem psům prospívá. Měl jsem chovnou fenu AST (do svých dvanácti let plně využívána v myslivosti), která se dožila šestnácti let a stále vlastním fenu hrubosrstého jezevčíka, které letos bude také šestnáct let. Snad na tom má podíl právě strava. Nikdy jsem neměl u svých psů s přechodem z granulí na syrovou stravu (ani naopak) žádné velké potíže. Nechci tím samozřejmě nikoho přesvědčovat, že právě tento způsob krmení je ten nejlepší, ale dlouhověkost mých fen je určitým ukazatelem, že to není zas tak špatná kombinace.

Miroslav Anderle, CHS z Anderlova chovu,

Chovatel štýrských brakýřů a srbských trikolorních honičů

www.zanderlovachovu.webnode.cz

Strava hraje velkou roli!                 

Svého psa krmím primárně syrovým masem s vařeným příkrmem typu rýže, těstoviny, zelenina atd., dále přidávám do stravy průběžně vlákninu (psyllium). Poměr jednotlivých složek přizpůsobuji dle potřebného výkonu psa, věku, zdravotnímu stavu, ročnímu období a dalším okolnostem.

Dříve jsem psům dával granule od top výrobců, ovšem výsledek nebyl takový, jaký jsem si představoval. Jelikož mám pracovní lovecké psy, tak kladená zátěž v období lovu (naháňky na černou a vysokou) je obrovská. Pes pracuje často i tři dny po sobě v podstatě od rána do večera, proto strava hraje velkou roli hlavně při rychlém doplnění energie a regeneraci. V záběru denně naběhá od dvaceti do padesáti kilometrů včetně hlášení, stavění zvěře a případně dosledy poraněné zvěře, které jsou náročné na psychiku psa. Rovněž se pes často dostává do kritických situací v těsném kontaktu se zvěří, kde je zapotřebí rychlost. Jelikož toto období začíná na podzim a končí v lednu, je třeba vzít v úvahu i faktor nízkých teplot. Pokud to shrnu, tak moji psi po granulích neregenerovali tak rychle jako po BARFu, velmi rychle ztráceli po výkonu na váze, kterou nebyli schopni udržet. Jednalo se i o několik kilogramů týdně. Na psech jsem viděl rychleji únavu a celkový vizuální vzhled nebyl ok.  To je ovšem pouze můj poznatek, se kterým se spousta lidí nebude shodovat. Navíc je potřeba vzít v potaz, že každý pes je individuální a s jiným cyklem trávení. Je potřeba se zamyslet, co od svého svěřence očekávám a sledovat reakci jeho těla na určitý typ krmiva…

Tomáš Indra,

majitel polských honičů

http://www.polsky-honic.cz/   

Také vám vrtá hlavou nějaká konkrétní otázka a zajímalo by vás, jak se k ní staví ostatní chovatelé? Tak neváhejte a pošlete nám ji na redakce@ecanis.cz a my jim ji položíme!

Foto: archiv chovatelů