Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Chovatelé, co říkáte?

„Jsou tři vrhy za život feny málo nebo naopak tak akorát?“ Ožehavé téma, což? A co byste řekli vy? Omezili byste to nějakým způsobem nebo může fenka klidně rodit od dvou do osmi let každý rok, jak to povolují příslušné regule? Přesně tuto otázku jsme totiž tentokrát v naší anketě položili čtyřem chovatelkám velkých plemen psů. Jejich odpovědi vás budou určitě zajímat…


Chovatelé, co říkáte?
Radek Anděl 6.1.2018 1621x Ankety
Celkem 11 článků z rubriky: Ankety

Není žádným tajemstvím, že feny velkých plemen psů mívají často i velmi početné vrhy. Přímo se tedy nabízí otázka, jak často je v chovu vhodné je vůbec vytěžovat, a zda je pro ně dobré rodit od dvou do osmi let klidně každý rok nebo by jim mohly stačit třeba jen tři vrhy za život… A právě tuto otázku jsme položili chovatelce rhodéských ridgebacků, velkých kníračů, bernských a appenzellských salašnických psů a hovawartů. 

Otázka na tělo: „Jsou tři vrhy za život feny málo nebo naopak tak akorát?“

Jste chovatelkou velkého plemene psů, kde feny běžně mívají velmi početné vrhy. Některé chovatelské kluby v sousedních zemích již u svého plemene chovnost omezily na maximálně tři vrhy za život. Přišlo by vám rozumné, kdyby bylo podobné opatření zavedeno i ve vašem klubu nebo si myslíte, že fenka bez problémů zvládne být matkou i víckrát za sebou samozřejmě s patřičným odstupem dle regulí ČMKU a FCI?    

Striktní plošné zákazy nejsou řešením!  

lenka Myslím si, že rozhodně není správné, ani zdravé pro fenu mít štěňata každé hárání. Když budu mluvit za naše plemeno, zde jen podmínky k uchovnění jdou ruku v ruce s psychickou i fyzickou vyspělostí. Takže s chovem většinou fenka začíná ve věku kolem tří let. Tak je tedy počet tří až čtyř vrhů za život zcela optimální. A víc se u mého plemene ani nevyskytuje. Spíše to chovatelům vychází tak dvakrát za život. Všeobecně bych ale řekla, že chov velkých plemen je náročnější než u těch malých. A to jak v otázce výživy, tak co se týče i prostoru a výcviku. Často vídám, že chov velkých plemen dotují chovatelé z chovu těch malých. Myslím si, že jakékoli striktní plošné zákazy nejsou v žádném případě řešením. Vždyť dění v chovu daného plemene vždy řídí a aktuálně sleduje příslušný chovatelský klub. A tam bych asi apelovala nejvíce, a to především u tzv. módních plemen... V hlavěvšak mám spíš jinou myšlenku. Především to, že těm opravdovým chovatelům, kteří se řádně řídí chovatelskými řády a milují své plemeno, se za nejbližším rohem smějí  množitelé, kteří s lehkostí bytí a bez trestu množí a množí... A na ty bych si posvítila nejdříve!

Lenka Fraňková, CHS Sluneční paprsek,

chovatelka velkých černých kníračů,

http://slunecnipaprsek.com

Pes by měl obohacovat náš život, nikoliv naši peněženku!

rid Český klub rhodéských ridgebacků ukládá svým členům a chovatelům podmínku, a to jeden vrh na chovné feně za kalendářní rok. Dále je ale na každém chovateli, jak s touto podmínkou naloží. Zda ji plně a doslovně využije nebo chová s ohledem na zdraví fen. Chovnost feny u RR začíná po splnění bonitace a dovršení věku dvaceti čtyř měsíců, končí dovršením osmi let. Já osobně se ztotožňuji s tím, že ideální pro fenu bez rozdílu plemene, je odchovat dva až tři vrhy za život. Březost a odchov štěňátek jsou určitou fyzickou zátěží, na kterou je sice fenka od přírody vybavena a připravena, ale měli bychom vždy uvážit její zdraví a kondici. Fenka by zřejmě více vrhů odchovat zvládla, ale za jakou cenu? Pokud máme psy jako součást své rodiny, žijeme s nimi a jejich společnost obohacuje především náš život o společné zážitky a ne naši peněženku, mělo by nám z toho vycházet, že i pes je živý tvor a má své limity. I v chovu je třeba řídit se citem, aby nedocházelo k týrání fen chovem. I domněnka, že by fena měla mít alespoň jednou za život štěňata, aby ve stáří neonemocněla zánětem dělohy, či rakovinou mléčných žláz, je pouhá pověra, která je veterináři a rozumnými kynology odmítána! Po každém vrhu by měla být feně dopřána dostatečně dlouhá doba na regeneraci a rekonvalescenci, aby měla pro případné další potomstvo z čeho čerpat. Před každým plánovaným krytím je dobré uvážit, zda je fenka již dostatečně vyspělá. Konzultovat případně s veterinářem její zdravotní stav a zvážit, zda máme optimální podmínky k odchovu a finance, abychom zajistili feně i štěňatům kvalitní péči a výživu. Měli bychom umět odhadnout, zda jsme sami fyzicky a psychicky připraveni na odchov někdy i čtrnácti štěňátek, kdy fence musíme ve dne v noci pomáhat umělým přikrmováním štěňat. Na případný komplikovaný porod, kdy musíme pečovat nejen o štěňata, ale i o fenu po operaci. A v neposlední řadě, jsme-li připraveni na mnoho otázek budoucích nových majitelů, na rozloučení a předání našeho miminka do jejich náruče. Zda máme na odchov štěňat i dostatečný čas a prostor, abychom novým majitelům předali především zdravá a správně socializovaná štěňátka, která vyrostou ve zdravé a také zdravě sebevědomé jedince.

Zda mají přímo kluby vymezit počet vrhů na dané feně je jistě téma pro žhavou diskusi. Myslím, že všechny chovatelské kluby umožňují chovatelům zažádat o výjimku a po zvážení zdravotního stavu feny a splnění zdravotních podmínek určených klubem, je možné tuto výjimku udělit.

Já osobně se k takovým podmínkám přikláním...

Markéta Nováková, CHS z Valdštejnských lip,

chovatelka rhodéských ridgebacků

www.ridgebackove.cz

Příroda je moudrá, jen člověk je idiot!      

katka Fena bezesporu zvládne rodit klidně každý rok, někdy i dvakrát, množírny by mohly vyprávět. Stejně jako žena zvládne otěhotnět ihned po prvním měsíčním cyklu a opět po každém porodu po šestinedělí. Romští občané by mohli vyprávět. Otázka by neměla znít, zda to fena zvládne, ale jaké následky to má na její zdravotní stav, na kvalitu potomstva a zda by taková situace v přírodě reálně mohla nastat. A odpověď je jednoznačně NE. Stejně jako žena by dobrovolně nechtěla od patnácti rodit každý rok až do přechodu, a i když je toho fyzicky schopná, žádná dobrovolně nemá dvacet a více dětí. Nejenže by se o ně nezvládla postarat, ale každá moc dobře víme, že rodit ve dvaceti je jiná káva než ve čtyřiceti, jak odejdou vlasy a zuby mladé matce a starší matce a tak dále a tak dále. A miluju argumenty, že v přírodě fena/vlčice rodí každý rok. Proboha!!! Lidi, zpátky na zem.! V přírodě se ve smečce páří pouze a výhradně alfa samec s alfa samicí. To znamená, že v jedné smečce jsou přesně jedna štěňata za rok! A kolik let si myslíte, že si jedna fena svoje alfa postavení udrží? Rok? Dva? Možná tři? A kolik fen v jedné smečce tedy zůstane na ocet a doživotně bez potomstva? A to proto, že příroda je moudrá. Jen člověk je idiot a ve jménu peněz a uspokojení vlastního ega si hledá důvody a ospravedlnění pro své odporné chování, které je všechno možné, jen určitě ne v souladu s přírodou.

Tolik k otázce fyzických schopností a zdravého rozumu. A nyní pojďme ještě k otázce chovatelské. Náš klub na Slovensku (Slovenský hovawart klub) toto opatření přijal a přiznávám, že jsem stála u zrodu této myšlenky. A důvodem k implantaci takového omezení nebyl jen zdravý selský rozum, kterému se příčilo opakované vytěžování fen při deseti a vícehlavých vrzích, ale především důvod chovatelský. Prioritní snahou každého chovatele by mělo být kromě zlepšování zdravé a vyrovnané populace především zachování genetické variability. A pokud se v jednom roce narodí v zemi sedmdesát štěňat jednoho plemene a z toho deset je po matce a deset je po její dceři, v případě opakování takového množení po dobu šesti let dojde k významnému zúžení chovné základny. Pokud by se v tomto trendu pokračovalo a v chovu byla stejným způsobem několikrát použita další dcera a další dcera… vždy po dvaceti štěňatech ročně, brzy by se populace slovenských hovawartů zúžila v jednu velkou „rodinu.“ Můžeme si nalhávat, že někdo je zlepšovatel. Ale pokud je příbuzný na šedesát procent populace, potom je opakované použití jeho genetického materiálu v chovu diskutabilní, a použití více než třikrát absolutně zcestné.

Leckterý chovatel možná namítne – co když importuji fenu, v dané zemi maximálně nepříbuznou, která bude vykazovat všechny atributy dobrého genetického materiálu. V případě našeho plemene by to byly kromě RTG DKK, DLK a také OCD, ještě vyšetření na LS, DM, srdeční vady… Řekněme, že fena má navíc složené trojkové zkoušky z výkonu a ještě ke všemu je canisterapeut. Mohla by být i světový vítěz. Taková fena se zdá být více než vhodná pro častější využití v chovu. Odmysleme si teď zdravotní aspekty, o kterých jsem hovořila výše, a berme v úvahu jen genetický materiál. Ano, jedná se o slibné geny, které bych i já v chovu ráda viděla. ALE – pokud zásadní procento potomstva z tří prvních vrhů neprojde stejnými testy jako jejich matka, s negativním výsledkem v případě zdraví a pozitivním v případě povahy a exteriéru, NELZE říci, že matka je zlepšovatelka a její další využití v chovu je nějak zásadně přínosné.

Katka Houšková, CHS Katčina smečka,

chovatelka hovawartů,

www.katcinasmecka.cz

Chovatelé by měli vzít rozum do hrsti!

bernMyslím si, že na tuto problematiku je strašně individuální pohled a záleží to na svědomí každého jednotlivého chovatele. Jsou tací chovatelé, kteří chtějí za svoje investované peníze vyždímat ze své feny, co nejvíc jim může dát bez ohledu na její kondici s respektem k regulím ČMKU a FCI. Takoví chovatelé samozřejmě potom hledají i plemeníka tak maximálně do dvaceti kilometrů od svého domova, aby jejich investice do štěňat byla co nejmenší. „Díky“ těmto lidem a jim podobným následně dochází k nastavení omezení v chovu.

Pak jsou však na scéně i další chovatelé, kteří před každým dalším krytím zvažují otázky:

  • Jak fena porodila předchozí vrhy?
  • Jak se zotavila po štěňatech?
  • Jaká je máma a jak pečuje o svá štěňata?
  • Měla dostatek mléka?
  • A co kondice feny cca dva měsíce po porodu?

Pak jsou samozřejmě schopni odpovědně říct, zda a kdy ještě fenku nechají nakrýt, či už raději nikoli. Následně poté vybírají i odpovídajícího plemeníka bez ohledu na to, že za ním jedou třeba i do dalekého zahraničí. My sami v naší chovatelské stanici Queen Elsa jsme měli feny, které zvládly i pět vrhů za život, ale vždy po zvážení všech těchto otázek. A na druhou stranu vlastníme feny, které měly za svůj život tři nebo i jen dva vrhy.

Markéta Sojková, CHS Queen Elsa,

chovatelka bernských a appenzellských salašnických psů,

http://www.sojkovy-queenelsa.cz

Také vám vrtá hlavou nějaká konkrétní otázka a zajímalo by vás, jak se k ní staví ostatní chovatelé?

Tak neváhejte a pošlete nám ji na redakce@ecanis.cz a my jim ji položíme!

Foto: archiv chovatelů a Iveta Panýrková