Chovatelé, co říkáte? 13. díl

Také řešíte u svého starého pejska dilema, zda „riskovat“ náročnou operaci a následnou rekonvalescenci po ní nebo jste spíš pro to nechat svého čtyřnohého kamaráda v klidu dožít a „zbytečně“ do něj neřezat, není-li to v daný okamžik nezbytně nutné? Jste zvědaví, co nám na tuto otázku odpověděli někteří z vás?

Dotaz: Nechali byste operovat u svého starého psa zhoubný nebo jiný nádor, když jeho stav není akutní?

Život s našimi psími miláčky nás mnohdy staví i před nezáviděníhodná rozhodnutí, která musíme učinit jen my sami, a nikdo nám s tím neporadí. Ani veterinář bohužel nemá křišťálovou kouli… Představte si tedy, že máte doma velmi starého psa nebo fenu, to znamená u malých plemen ve věku nad čtrnáct let a u těch velkých, řekněme, nad dvanáct a bude vám potvrzena neúprosná diagnóza. Risknete raději operaci nebo naopak to, že stav necháte tak, jak je a „děj se vůle boží“?

Záleželo by na situaci                            

V tomto ohledu jsem asi přecitlivělý chovatel a majitel a bojím se každé případné narkózy. V případě nezhoubného nádoru u starého psa bych se asi rozhodovala podle toho, jak moc nádor nebo boule bude psovi ztěžovat život a jak moc by to bylo jen estetickou záležitostí. Pokud by to byla boule třeba v obličeji, na břiše … a byla by velká tak, že by psovi překážela, přiklonila bych se k zákroku. Pokud by to byla malá boulička, která by psovi nijak nevadila, a šlo by jen o její estetiku, přenesla bych se přes pocit, že se mi to nelíbí a operaci bych odřekla.

Hana Matějková, CHS Lerbyn
chovatelka krátkosrstých kolií
http://www.kratkosrsta-kolie.cz

Otázka je jasná, odpověď strašně složitá...                             

O staroušcích bych mohla napsat diplomovou práci. Kavalíří holky se u nás dožívají úctyhodného stáří a problémy s vysokým věkem spojené jsme měli na denním pořádku... A nemusí to být jen zhoubný nádor, ale třeba prodělaná mrtvice, úraz nebo něco jiného, co našeho dědouška nebo bábinku postihne. Otázka je jasná, odpověď strašně složitá... Řešit nebo nechat v klidu dožít nebo dokonce nechat odejít? Leckdy jsou ve hře také nemalé finanční náklady; ne každá rodina může do operace a následné léčby vložit tisíce; zvažování šancí, které má starý pejsek a hlavně citový vztah a nechuť hrát si na Boha znamená pro mnoho lidí hodně složité rozhodování. Z mého pohledu – neoperovat. Udělat všechno pro to, aby pes netrpěl a v okamžiku, kdy již pro něj nemá život cenu, jej nechat důstojně a hlavně bezbolestně odejít. Je zajímavé, že ani já, ani nikdo z mých přátel jsme nenechali uspat starého pejska předčasně, spíš naopak; po pár měsících jsem vždycky věděla, že ten poslední půl rok, co jsem se nedokázala definitivně rozhodnout, byl pro mého kamaráda těžký. Takže dnes se již řídím pravidlem: „Když je můj chlupatý kamarád nejšťastnější, když spí, tak mu ten dlouhý a sladký spánek dopřeji…“

Tedy to je ale dneska smutné téma, doufám, že to příští bude veselejší.

Míša Čermáková, CHS Zlatý kavalír
chovatelka kavalír King Charles španělů
www.zlaty-kavalir.cz

∼ Zvažování šancí, které má starý pejsek a hlavně citový vztah a nechuť hrát si na Boha znamená pro mnoho lidí hodně složité rozhodování… ∼

Věk je jen číslo...        

Věk je jen číslo… Kdo ví, zda tu můj pes bude ještě měsíc, rok, tři? Pokud pes nemá jiná zdravotní omezení, při dnešních možnostech anestezie, jsem zastáncem řešení problému včas. Odstranit malý nádor například na mléčné žláze, je otázkou krátké narkózy a tím i menšího rizika. Naopak pokud nechám nádor růst a k odstranění mě donutí až to, že psa omezuje v životě, znamená to delší a tím pádem i rizikovější zákrok.

Tereza Litterová, CHS z Kejvalky
chovatelka hovawartů a majitelka zachráněné kříženky

Do operace bych nešla!                      

Po dlouholeté zkušenosti s chováním spíš menších psíků (jorkšírský teriér) odpovím na tuto otázku jednoduše. Všichni mí pejskové se u mě dožili vysokého věku a zaplať pánbůh bez větších zdravotních problémů, ale operovat bych je ve vyšším věku určitě nenechala. Starala bych se o ně, jak to jen jde, ulehčila bych jim utrpení třeba přípravky na bolest a nechala je, až nastane čas, v poklidu odejít za duhový most.

Irena Hofmanová
majitelka jorkšírského a tibetského teriéra

Na prvním místě je maximální životní komfort psa!

Rozhodování o těchto situacích nikdy není snadné. U velkých plemen, jako jsou naši velcí knírači, je věk nad dvanáct let opravdu vysoký. V případě, že by byl našemu takto starému nebo i staršímu jedinci diagnostikován nádor, bylo by naše rozhodování o dalším postupu závislé na mnoha faktorech. Fyzická nebo i psychická kondice konkrétního jedince je opravdu velmi důležitá. Pokud je pes aktuálně „díky“ stáří velmi špatně pohyblivý, bylo by velmi pravděpodobné, že po operaci by se jeho stav ještě zhoršil. Důležité by pro nás bylo i to, o jaký jde nádor, kde se nachází, jaký psovi dělá problém a zda je zhoubný. Dalším hlediskem by byla rekonvalescence. Byl by pes schopen ještě plnohodnotného života? Byla by následná kvalita života ještě na přijatelné úrovni? Bude pooperační stav pro psa velmi bolestivý? Je vůbec nádor operabilní? Vidíte, že otázek je mnoho a na všechny a mnoho dalších by nás zajímala odpověď. Nejméně důležitá je pro nás odpověď na otázku o finanční náročnosti zákroku a pooperačního stavu. Nejdůležitějším obecným hlediskem, kterým bychom se jistě řídili, je maximální životní komfort pro našeho milovaného psa.

Petra Rohlenová, CHS Goldest Danubius
chovatelka velkých kníračů
http://www.goldestdanubius.eu

Foto: archiv chovatelů