Chov čévéček je životním stylem!

Zajímalo by vás něco přínosného z deníčku jedné chovatelky československých vlčáků? A že čévéčko doma nemáte? Vůbec nevadí! Řada informací je obecně platná pro všechna plemena. Ať tak, či onak, určitě si nenechte ujít následující rozhovor!

Marie Hartmanová se do československých vlčáků zamilovala už jako mladá holka, ale její sen s nimi žít, chovat je a věnovat se výcviku se splnil až o mnoho let později. V současné době patří nejenom mezi uznávané chovatelky (CHS z Rudého údolí), ale jedna z jejích fen se pyšní i doposud největším počtem složených zkoušek, a to i těch vrcholových. Ovšem my jsme si spolu tentokrát povídaly především o chovu tohoto plemene.

Již od mládí jsem se zajímala o psy a prokousávala se výcvikem, výstavami a vším, co k tomu patří. Už tehdy jsem se toužila stát chovatelem, jen k těm vysněným československým vlčákům s PP bylo dost daleko. Začínala jsem s kříženci, kteří mě naučili pochopit někdy i složité povahy psů. Touha jít dál však byla silnější, a tak k nám v roce 2000 přibylo první čévéčko. Dá se tedy říci, že v opravdovém chovu s PP se pohybuji dvacet pět let.

Musíte mít lásku a cit k tomuto skoro vlčímu svobodomyslnému plemeni. Naši psi milují rodinu, děti a touží po hrách ve své smečce, kterou jste neodmyslitelnou součástí. Je to styl života.

Ten, kdo čeká, že se bude věnovat vrcholovému výcviku na úrovni německých ovčáků, bude bohužel zklamaný. Když ČSV nemá svůj den, tak nechce dělat vůbec nic. Každý si musí najít tu svoji cestičku, jak pesana „přelstít“. Většina čévéček touží po masitých pamlscích – no, tak toho využijeme ve výcviku!!! Zvláště stopařina je pro ně naprosto přirozenou činností, tak se věnujeme zpočátku hrou právě této královské disciplíně. Hlavně je třeba vydržet a mít na paměti, že i lidé mají své dny. Toto plemeno je aktivní zejména brzy ráno a pak samozřejmě navečer, podobně jako v přírodě. Přes den zase naopak raději lenoší.

Krásná štěňátka československých vlčáků narozená 21. prosince 2021 vyhlížejí své nové rodiny!

V naší chovatelské stanici mám výhodu, že chovám na svých dvou zcela nepříbuzných fenách a tedy si mohu po zbonitování krycího psa velmi dobře naplánovat a vybrat. U vybraného plemeníka znám podrobně jeho zdravotní stav, bonitační kód, exteriér a hlavně povahu. Někdy se stává, že majitelé pro své budoucí odchovy vybírají pouze očima, a hlavně aby to byl šampion. U nováčků do třech vrhů schvaluje krycího psa chovatelská komise.

Těm začínajícím chovatelům velmi ráda poradím, pomohu v nácviku na bonitaci a jsem připravená s nimi nacvičovat i poslušnosti a připravovat je na zkoušky. Ale k uchovnění ČSV však není třeba zkoušek ani výstav. Pouze absolvování bonitace. Myslím, že s ohledem na pracovní schopnosti plemene je to velká škoda!

Nijak speciální režim nastavený nemám. Je to aktivní plemeno, chce stále řádit a být součástí smečky. Ani bříško v ničem nevadí, naopak. V lese hrabou nory, válí se po louce. Jen se snažím vyhnout místům, kde se venčí cizí psi. Jezdíme proto autem raději na odlehlá místa.

Do první poloviny březosti krmím naprosto stejně jako kdykoliv jindy. Dávám syrové maso, zeleninu, tvaroh. Později pak přimíchávám kvalitní granule pro březí a kojící feny. Ale syrové maso a kosti převažují. Pochopitelně je nutný i dostatek vody, neboť feny v tomto období více pijí. Moje holky milují sušené ovoce, zeleninu a mořské rybky. Prostě to, co vidí, okamžitě slupnou.

Hlavně je důležité nepanikařit. Feny ve většině případů rodí samostatně, a tak se i stane, že je ráno v kotci „najednou“ spousta miminek. Ale v rozmezí 57. – 64. dne březosti pokukuji a hlídám přítomnost a chování feny. Rády hrabou nory a chtěly by rodit nejlépe v nich. Když se to stihne uhlídat a o to se snažím, máme doma připravenou porodní bednu s čistým povlečením. Také se mi stalo, že fena hopsla do postele a porodila tam. No… nechala jsem ji pro její klid a až potom vše uklidila.

S Maruškou Hartmanovou jsme na eCanis již jeden rozhovor dělali, pokud vám tehdy unikl, nebo byste si ho naopak rádi přečetli znovu, stačí jen rozkliknout tento odkaz:

Čévéčka miluji pro jejich dokonalost a přirozenost!

Co říkáte kombinaci výstavy, zkoušky, závody a chov? Jde to u československého vlčáka ...

25.6.2020Rozhovory o plemeni

Fena většinou nervózně chodí sem a tam, nežere a nepije. Hledá kouty, kde se jí líbí a také hrabe.

Pokud jsou štěňata čilá a fenka radostná, neřeším veterináře. Bylo by to pro ni stresující, fena se o svůj vrh bojí. Většinou se po konci porodu shání po vodě a po žrádle.

Fena, která má správný mateřský pud, si štěnda olíže, osuší je a připraví ke kojení. Majitel by však měl miminka opatrně zkontrolovat, jestli jsou čilá, pupíčky olízané a zaschlé a jestli se v okolí nevytvořila kýla. Pak by se měla zvážit a vše si pro kontrolu zapsat. Důležité je samozřejmě sledovat alespoň v prvním týdnu přírůstky hmotnosti.

Já střídám pobyt celého vrhu uvnitř domu v porodní bedně a ve vyhřívané boudě venku v kotci. Fena si také někdy potřebuje odpočinout a já vše uklidit a připravit pro smečku krmení. 

Někdy se stane, že fena odmítá štěňata, nechce je a tak nám nezbývá, než sehnat kojnou fenu, anebo se ujmout této role a pořídit mléko pro štěňata a po dvou až třech hodinách dávat pít a následně masírovat bříška a vybavovat reflex na vyprazdňování. Je to šílená práce. A pokud by se takové chování mělo opakovat, rozumný chovatel by na takové fence již chovat neměl. V naší chovatelské stanici z Rudého Údolí se díky bohu nikdy nic takového nestalo.

Pak se ještě bohužel občas stává i to, že některá miminka nepřežijí (zejména u početnějších vrhů).

Ve třech týdnech, kdy již štěňátka lezou a mlaskají pěkně masíčko, začínám zvát první zájemce. Pokud jde návštěva dovnitř domů, pochopitelně požaduji, aby si umyli ruce.

Výborné je, když již mají alespoň jednoho československého vlčáka v péči a jsou poučeni vlastní zkušeností. Chci s nimi zůstat v kontaktu, ale nehoním je po výstavách, ani je nepřemlouvám k výcviku. Jakého psíka si vychovají, takového budou mít a podle toho se bude i on chovat k nim. Musí ho však milovat a začlenit do své rodiny. Je to takové další dítě.

Ano, moc ráda. Před dvěma lety byla moje fena březí a já pořád čekala, počítala dny a připravovala porodnu, boudu a další potřebné věci k porodu. Lítala domů – ven, na zahradu a zase domů a ven… Psal se 62. den březosti a to byl ten den „D“. Já chtěla, aby se uklidnila a lehla si do porodní bedny. To trvalo chvíli. No, a nakonec si v nočních hodinách pěkně hopsla na moji postel a začala sázet štěňátka jedno po druhém hezky na polštář (nová postel, nová matrace) a tak jsem jen tak přihlížela. V porodní bedně ležela má druhá fena Shadow, které je dnes již dvanáct let.

 A stejně je milujete!!!

Moc děkuji za prima povídání.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Marie Hartmanové

http://zrudehoudoli.cz/